» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Dítě, které jsi neznal ::

Viviana-Mori	publikováno: 10.01.2011, 16:10


	I. Dříve ten kojenec měl na hlavičce psáno "nedýchat", odebrat matce a neříct ani: Podívejte se na to famózní dílo! Možná je to naposledy, kdy váš zrak hoří opravdu něčím!" Kolik dní asi ležel v inkubátoru? Aby ho v budoucnu učila zažít alespoň jednu radost jen živá voda z čajových lístků, poezie samoty a ve škole nikotinová svačina v zimě u zábradlí... - Uběhl rok, dva, tři, čtyři a půl, kdy do zrcadla pro fialové rty se ani nechce dívat a pak ty vzpomínky! "Tati, pojďme místo lepení cihel a chytání ryb kreslit úsměv do hlíny a obtiskovat na tváře. Víš, teď už bych opravdu moc a moc chtěla mít sourozence." I vítr tenkrát doplnil otcův vzdech. II. Dříve ten kojenec spal v náruči s nadějí, že uslyší tlukot srdce napořád, to příznivé buch buch jen z hrudi své matky a kouzla pod lustrem tančila čardáš se světlem. Jen chytit se jich malou ručkou dosud čistou bez jizev patnáctých let… Doufala, že vrátí se do doby, kdy může sedět na klíně svých předků a zase smát se nad fotkami, přestože každá půlnoc je klíč k dalšímu životu... - "Za dobrotu na žebrotu!" Křičela matka, když dívala se do očí své dcery jakmile vpadla do dveří s vůní náruče dospělého muže. Zbylo jen tiché "Nech!" a "Odpusť!" Tak se minulost rozešla se svědomím. III. Dříve ten kojenec lehce přivábil motýla, aby mu z prašných křídel setřel pohádku mládí. Za ty večery si jednou za čas ta malá duše koupila brusle a letěla po nábřeží, těsně u kostela, kde nestraší... Opravdu ne, říkal to kdysi tatínek. ...nese náruč květů na kamení, kde babička, děda, strejda - úsměvy nevrací. Jen na znamení se snese modré pírko z břízy, hlásek volá: "Ještě několik kopečků chmýří sojky a vystavíš si doma záblesk modré duhy kde volnost a snění vrhají myšlenky na vítězství, když pohádky odešly z tvých rtů a nemoc nedovolí, aby se četlo plynule a s láskou..." - Tak malé dítě vylezlo z propocené peřinky a k tváři vedle zašeptá: "Hlídej mě. Dnes poprvé otevřu oči." IV. Dříve ten kojenec zasnil se a maloval vlásky tichého štěstí, bez ostychu levou rukou, aby pokoušel svou náladu uhnízdit se v bílých rámech svých schoulených možností, jak usmát se a přežít, když budoucnost tam vzadu odchází se svítáním a rodiče již tiše uvnitř chtějí zašít víčka… …s věnováním lásky svojí dceři.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 47		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lizz	29.01.2011, 17:35:01

Ahoj, Vivi :) V první řadě se omlouvám, že jsem tu opravdu hodně dlouho nebyla. xD :D Nicméně jsem zpět a rovnou ve vzkazech mám, žes napsala nco nového (Popravdě je tam těch vzkazů plno, ale tenhle je první :)) Název vypadal zajímavě, tak to otevřu, čtu.... a civím jako puk. xD Opravdu píšeš úžasně. Tvoje básničky jsou... Jak to jenom říct? Jeden z nich má potom takový všelijaký pocit, někdy smutný, jindy nostalgický, občas se přistihne při úsměvu, aniž by si toho byl vědom. :) Prostě moc pěkný a já radši mizím... číst dál, přece jenom - mám co doháněta byla by škoda nechat si něco ujít. :)

Katie Bell	20.01.2011, 14:56:24

Nádhera. Píšeš fakt skvěle. Je to dokonalé vykreslení pocitů, které to mělo vyjádřit. Bomba! chytlo mě to za srdce.

Kitty	12.01.2011, 14:09:49

Je cítit, že je to hodně osobní. Úplně mě to vtáhlo.

velvetka	12.01.2011, 8:17:38

Musela jsem se vracet několikrát, abych vstřebala a postupně pochopila. Koneckonců jako u mnoha Tvých. Nejsou prvoplánové, a já dnes mohu dát jedničku jako bič.

Poustevník	12.01.2011, 1:40:46

Tohle se ti povedlo. Při bližším zkoumání bych jistě nějaký ten nedostatek našel, ale bylo by to zbytečné. Teď už jen dát dohromady sbírečku takových a ještě lepších básní. A udržet koncentraci.

40	11.01.2011, 9:03:05

Jo, už jsem dlouho nic nevytiskl... Tak jsem tak přišel na to, že jedna jednička je nějak málo v tomto případě... No...

Eva Glgan	11.01.2011, 8:51:50

Krásné je bílemího chmýří v dlani schované, dýcháme na ně, ať nedotkne se jej zima a zlost a beznaděj. Moci to navždy svírat a opatrovat... to každá matka chápe.

Hanulka222	10.01.2011, 19:47:10

Hele, Viv, řeknu ti to takhle - jo, je to skvělý. Máš bezva nápady, složitější, ale uchopitelný myšlenkový pochody, vytříbenou metaforiku. Ale při týhle dýlce jsem se občas neubránila dojmu, že některý situace jsou trošku přehrávaný. Právě ona kombinace závažného tématu a vytříbené metaforiky se mi trošku tluče. Je to jako koukat na dvě super jedničky a říct, která je lepší. (Pod těma jedničkama si představ cokoliv, u čeho by ses nemohla rozhodnout.) Ale jinak ano, máš to perfektní. Jen tak dál :)

obaleč	10.01.2011, 18:36:01

Je velmi těžké hledat příhodná slova a něco nevhodně plácat by byl hřích.Tak mlčím ... Krásné! Dala bych ti tu nejjedničkovatější jedničku, ale není tu, tak jen tu co tu je.

40	10.01.2011, 16:57:26

Pospíchám na vlak, tak si to beru na papír. Můžu? Zkritizuju Ti to potom...


ze dne 10.01.2011, 17:26:20
Viviana-Mori: Jistěže můžeš, pro mě je čest, že si to vůbec bereš. Opravdu.

čuk	10.01.2011, 16:09:33

Báseň je tak promlouvající k duši a přitom tak moderně a jednoduše metaforická, že je hříchem ji rozebírat. I bez čtení věnování je jasné, že v básni je hodně osobního, buď přímého nebo přetaveného zážitku (zážitků). Ve všech případech však mluví do svědomí a má morální účinek, málokdy tak přímo a přitom metaforicky působivě podávaný. Na tvé básně se vždy těším, i když srdce někdy z nich bolí.