|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Polibek múzy III. ::
 leane |
publikováno: 11.01.2011, 13:24
|
Přelom 19. a 20. století. Vrchol prokletých básníků, sklon života Oscara Wilda, filmové počátky. V této době se odehrává Christopherův hořkosladký příběh. Mladý, nadějný spisovatel, jehož náhoda vžene do náručí jeho největší lásky, a který je silou osudu zavát do míst, kde Smrt dává dobrou noc.
Upozornění: Povídka obsahuje slashové prvky, proto a nejen proto rating +15. |
| |
|
|
Tělo v jeho náručí se zavrtělo. Přitiskl jej tedy k sobě pevněji. Kdyby uměl zpívat, zanotoval by mu ukolébavku. Kdyby mu zbývala nějaká víra, šeptal by mu pohádky, v nichž všichni žijí šťastně až navěky. Takto mu byl schopen dát alespoň pochopení. Povzbuzení, proč v následujících pěti minutách nepopadnout vlastní zbraň a nevystřelit si s ní mozek.
Poprvé spolu sdíleli jednu přikrývku při Viktorově premiéře v zákopech. Hodiny se klepal jako osika, zakusoval se do látek, Christopherova předloktí, aby si nevyřval hlasivky do oněmění. Vždyť nepřátelé byli stejní jako oni, něčí synové, něčí bratři, otcové, bohužel každý stáli na špatné straně barikády. Hry z mládí teď vyměnili za hraní si na vojáčky. Cínové uprostřed neuhasínajícího žáru.
Viktorovi prsty jemně pohladily Christopherovu tvář, vstřebával skrz ně jeho rysy. Vysoké čelo, husté obočí, pršákovitý nos, hebké rty, na něž vzápětí přitiskl ty své. Bylo to pro něj něco úplně nového. Christopher cítil jeho nesmělost, jíž však vykompenzovaly poměrně silné záchvěvy zbytků mladické horlivosti, když se Viktorova ruka dotkla nahé pokožky jeho zad.
Oficiálně je měl kdokoli popadnout za límec a předvést před velitele. Ten by pak rozhodl, jaký trest jim pro výstrahu ostatním udělit. Bylo to něco zakázaného. Avšak to by přišli o většinu mužů. Objetí se stala jakýmsi záchranným kruhem. Neofenzivní obranou. Chabé ujištění, že jejich tělesné skořápky jsou schopny dávat a přijímat nějaké teplo, že po tom všem, co se událo, je někdo vůbec dokáže obejmout. Nezbývalo než žít, jako by už nikdy nemělo vyjít slunce. Nikdo totiž netušil, co zítřek přinese.
~~~~~
Zpočátku to považoval za náhodu. Avšak náhody neexistují. Po měsíci myšlenkové vyprahlosti opět vysedával v knihovně obklopen hromadou knih s nadějí, že jej při jejich čtení něco napadne. Cokoli, i drobnost, od které by se mohl odrazit. Naneštěstí bezvýsledně.
Potkal jej mezi regály, když vyhledával nové, pro něj neznámé autory. Poznal v něm muže, který mu vrátil jeho povídky před divadlem. Zaujatě pozoroval prostor mezi spisovateli začínající na „Bre“ a „Bro“. Při bližším zkoumání neseznal na poličkách krom knih nic zajímavého.
Slušně pozdravil, a aniž by si povšiml jak, skončili v hospůdce u sklenice ginu. Bavil se jako již dlouho ne. S Margareth sice strávil skvělé chvíle, ale nebylo to ono. Byla vzdělaná, sečtělá, ale žena. Hlavní prioritou se pro ni stalo dobře se vdát, mít děti a jaká přišla móda z Paříže. Toto byla vítaná změna, kterou potřeboval jako sůl.
Od neustálého smíchu jej bolely tváře a dostával křeče do břicha, a to i přes zjištění, že v několika případech byly Mariánovi odpovědi vyhýbavé. Vynechávky a mezery ve svých historkách sice maskoval velmi obratně, avšak Christopherův cit pro umělecký jazyk je jen s malými obtížemi zachytil. Nevyzvídal. Proč taky? Viděli se teprve podruhé a dle vlastního zhodnocení být Marián někdo jiný, neřekl by mu zřejmě ani své pravé jméno.
Ale z něj doslova sálala důvěra. Jako když po letech potkáte svého nejlepšího kamaráda, s kterým jste na tržišti kradli jablka a dělali si šprýmy z pošťáků.
Nebylo tedy divu, že po čtvrtém ginu ze sebe vysypal veškerá svá trápení. Prázdnou díru, jež se objevila se ztrátou jeho talentu a nemohl ji nijak zaplnit. Přesněji se vyjádřil, že jeho múza od něj utekla.
Věřil, že inspirací mu byla Margareth. Spousta jeho prací vznikla, když býval s ní. A je pravda, že ji poslední dobou poněkud zanedbával.
Marián se nečekaně zvedl a omluvil se, že měl být někde jinde, avšak zapomněl na to. Navrhl, že by v konverzaci mohli pokračovat příště. Na otázku kdy, jen řekl, že si jej najde.
Christopher se k tomu stavěl skepticky. Jak by jej mohl najít, když může být kdykoli kdekoli. Až jednou šel vyzvednout Margareth a před jeho domem posedával Marián na obrubníku a vykuřoval cigaretu. K Margareth se v to poledne nedostavil, ani žádné jiné poledne. A tak se jejich rituálem stalo to, že se Marián zjevoval a zase mizel. Někdy se zdržel dva i tři dny, které proseděli v hospodě, s lahví v parku nebo v Christopherově pokoji. Jindy se sotva zeptal, jak se má a už se loučili. Byl jím totálně fascinován. Jeho povahou a bezstarostností.
Ačkoli jakoby v Mariánově přítomnosti žádný problém neexistoval, jeho zoufalství se stupňovalo. Do kapsy měl čím dál víc hlouběji a jinak než perem se živit neuměl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
