» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Deník jednoho stínu ::

Dantier	publikováno: 12.01.2011, 22:38

Omlouvám se, jsem dislektik nehodnotte prosím techniku mého psaní stravil jsem na opravě chyb několik hodin a lépe to už neumím. Jirka (Danyel)


	Dnes je středa, zrovna sedím u počítače, místnost, křesílko, hubenější postava ve stínu lampičky ... před sebou tabák z vajglů od nevlastního otce, kterému nechce říkat o celé cigarety ... kousek dál klávesnice ...je to velká deska . Vlevo od stínu leží dojedené talíře, obaly od chipsů , vonná svíce, konvička na čaj a taky nástroje na kreslení , kterých si tolik cenní … ne že by kreslil, ale co kdyby chtěl. Postava přestane hrát svou onlinovou pařbu, která mu vytěsňuje realitu, a tak je za ní šťasten, není závislý, ale hraje hodně, drogy už nechce ... Zrovna je jedenáct a cítí to. Dnes to bude ošklivé ví to, a nic s tím nemůže udělat. Po třech měsících nejsilnější záchvat, ale to on ještě neví, uklidňuje se tím, že půjde spát dřív, než to propukne na plno, pouští si hudbu a balí cigaretu. Dobalí a jde dodělat to, co chtěl "out of reality“(tak říká své hře), slyší ve sluchátkách konverzaci lidí, jak v klidu vtipkují a povídají si ptákovinky a tak si dělají pohodu, on mlčí, poslouchá a do toho vlastně krásného bezstarostného rozhovoru pěti lidí, slyší syčení , ale to není tam. Ne pro ně, jen pro něj! Během dalších deseti minut je ze syčení šeptání z jiného světa, z jeho hlavy se ozývá schizofrenie a on to rozpoznává a nechce rozumět těm slovům, do slova je vytěsňuje hudbou, ale to nepomůže, nemůže, je to jen zoufalý čin a ví o tom nemůže to už zastavit, ale mimo realitu, ve hře, je mu dobře, koukne na hodiny, je dvacet minut po jedenácté, řekne si, že přesně ve dvanáct vypíná a zkusí usnout rychleji než ho ty hlasy dostanou,.. už slyší jako by mu seděla na rameni .. "Daniely, Daniely ..." ty víš co chceš " švvvššš „... Jde mu mráz po zádech, nechce né. Co mám dělat? Kua seru na to. „Neexistuješ !!!“, ale ona má nejspíše jiný názor, i když ho nechá jen... se šeptáním, které graduje spíše na vnitřním pocitu zhmotňování se halucinací, již takřka nedokáže rozeznat její hlas od těch ve sluchátkách, které si zrovna povídají tak krásně a nikdo na celé planetě mu nemůže pomoci, jen ustřelit si hlavu. Ale pistoly si nekoupil, ví, že by zmáčkl. O pět minut později on už jen bloudí ve snu, všechny textury reality i hry se rozmazávají a on chodí snem a obklopuje ho temno, chladno, hmotná entita jeho nemoci, je v jeho pokoji, oni se tak krásně baví , ale křičet nemůže, nepomůže mu to, má mikrofon na ústech a pět lidí za ním. Dospělých lidí s rodinami, ale tenhle boj je jen mezi ním a jí... nemoc se mu směje. Je bezmocný a klidně může mluvit a povědět to těm, co sedí na druhé straně, ale past už je zaklaplá. Je tu, stojí v rohu u okna, vlevo od jeho zad, cítí jí jak je temná. Vypíná počítač a tím směrem se nepodívá, nesundá si ani věci a jde si lehnout, přikryje se až po hlavu tenkou rudou dekou z antibakteriálního materiálu, kterou má, aby se ze spaní neudusil, aby ho ta nemoc neudusila, řekla by mi „jsi ve vodě !!!!“ a on by si dal jinou deku ze spaní před ústa a sám by se urdousil, už ho takto zachránila matka celého modrého ...čistou náhodou se vzbudila, slyšela . Schoulí se do klubíčka, zapne topení a přitulí se k němu, hlavu strčí do díry vedle postele, kde končí topení zavře oči, přijde zná jí! Od svých osmi či deseti let, je mu dvacet tři, ale stejně nikdy neví co, zpomalí dech, z celého srdce si přeje usnout ... jen co se dostane do stavu mysli, kdy nedokáže již vědomě odrážet hlasy logikou a jeho mozek i tělo je ztuhlé, ale úplně nespí ženský hlas .. mužský, mladý, starý, pisklavý, vážný ... každý jinou intonací něco jiného říká a říkají věci mimo jeho myšlenky, neví kde berou námět na konverzaci, ale z jeho hlavy to není, to se bere z toho ošklivého druhého já, které tak nenávidí, oni křičí a je jich moc ... skoro se probudí do reality, Sakra oni ho svým křikem probudili!!! Hlasy v jeho hlavě. "Néé" přestaňte, já nechci ... usne. Vypne mu mozek z přetížení, milostivé vykoupení ochrany dat člověka. Nemoc se však nevzdá, tak to není , ona osoba tu stojí v místnosti a kouká na schoulenou postavu a má vztek !, že si koupil deku, že na mě něco vymyslíš, pokaždé něco vymyslí ... jak ho zabije. Jednou mě probudí a já skočím z okna ..., ale toto ti nechám zamčené ! Moje lady. Kouká na mě a dostává se mi do snů, hrabe mi v mozku a najde nejbolestivější věc, jakou může, už dávno nepoužívá strach, vyvíjí se, rafinuje a já sní vyvíjím způsoby obrany, včetně nižšího prahu přetížení ... Už našla, přečetla, že s tou dívkou, která mi zbořila svět, lépe, já si ho zbořil kvůli ní, jsem se usmířil a že nejvíc chci s ní jít na procházku ven, na skály... vytvoří schéma. Podzim já a Hanka, neskutečná pohoda... vše je tak krásné, listy na zemi voní , a já je špičkou boty rozháním, vypadá to, že se ke mně vrátí! ( jenže ten vztah je tak bolestivý a toto téma „že“ krásný sen je pro mne noční můrou, a ona to ví ! ) Řvu ze spaní, cítím to, kopu kolenem do topení , vteřinové probuzení a ihned koma, zpět. Roztrhnu si čelo o regulátor teploty. Neskutečná rána, slyším, jak se mamina vzbudí a říká: „Co se děje?" Ráno jsem se jí ptal, neslyšela mě! A ta myšlenka byla přání halucinace přelud, který jsem nedokázal rozeznat. Bolest vyžene nemoc pryč. Je to jediný lék, účinný. Do rána je klid ...


celkové hodnocení autora: [ - ]		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	12.01.2011, 22:36:08

Zdravím! Tvé postižení je patrně dost velkým problémem při psaní. Bohužel, jsi na literárním serveru a proto nějak Tvůj textík hodnocen být musí. Každý autor dělá ve svém textu chyby, čím je zkušenější, tím je těch chybek méně. Všemu se dá naučit, i vychytávání chyb ze svého textu - pomalu a trpělivě. Pokud Ti to nepůjde, sežeň si betareadera, který Ti pomůže alespoň se základní úpravou textu a vychytá Ti ty chybky, které razí přímo do očí. Tvé vlastní vyjádření (duch textu), něco, cos do něj vložil jen Ty sám, to vše tam zůstane, jen text bude vypadat lépe. Držím palec! K obsahu textu... Každá nemoc je pro člověka přítěží. Málokdo je zdravý, ale je mnoho takových, kteří si svého zdraví neváží a ničí si jej alkoholem, cigaretami, nebo drogami. Dokud nepadne kosa na kámen, jsou schopní se vysmívat lidem, kteří nesou svůj kříž na svých bedrech den co den. A i těch je hodně, stejně jako Ty, nebo Tvůj hrdina, či kdokoliv jiný. Ani já nejsem výjimkou, také mám své problémy, ale důležité je nevzdávat se a jít dál. Příběh vypráví malou epizodku ze života člověka, který trpí určitou psychickou poruchou. Cizí hlasy v jeho hlavě ožívají a ničí jej, snaží se jeho vlastní Já překřičet a škodit mu, jak jen to jde. Napadlo mne: Copak dotyčný nebere léky, které by ty cizí hlasy mohly alespoň utlumit a utišit jeho mysl? Muž (či mladík) v textu to vyřešil po svém, pořádná rána do hlavy a je to, jednou ta rána může být však poslední... Děj povídky ustrnul jen v jednom prostoru a čase (v pokoji a v jednom dni a noci), nikam nespěchá, jen vypráví svůj příběh. Někdo se nad ním může pozastavit a zapřemýšlet, jaké to je být zdravý či nemocný, jiný jen mávne rukou. Pro Tvého hrdinu bude možná každý nový den novou výhrou a tak by to mělo být... Jít dál a nevzdávat se! Co se gramatiky a stylistiky týče, máš v textu mnoho nedostatku. Opravdu by to chtělo další pomocnou "ruku", víc očí víc vidí a víc hlav víc ví. Zkus poprosit někoho z rodiny, či přátel, aby Ti s Tvými texty pomohl a uvidíš, že to bude lepší. Na co si dát pozor? - příliš roztahané věty, namísto tří teček (jako určité proluky) je lepší použít čárku a příliš dlouhé věty rozsekat do kratších větných celků, příklad: --> Dnes je středa, zrovna sedím u počítače, místnost, křesílko, hubenější postava ve stínu lampičky ... před sebou tabák z vajglů od nevlastního otce, kterému nechce říkat o celé cigarety ... kousek dál klávesnice ...je to velká deska . --> Dnes je středa, zrovna sedím u počítače v pokoji za stolem v křesílku. Hubenější postava ve stínu lampičky. Před sebou tabák z vajglů od nevlastního otce, kterému nechci říkat o celé cigarety, kousek dál klávesnice a volný prostor stolu. Stůl má až nevšedně velkou pracovní desku. --> (trochu jsem si dovolil upravit slovosled i stylistiku, abys viděl ten rozdíl - jde však jen o ukázku, nic víc) - pozor na nadbytečné mezery před interpunkcí (zejména za čárkami uprostřed vět, či na jejich konci), příklad: --> Vlevo od stínu leží dojedené talíře, obaly od chipsů , vonná svíce, konvička na čaj a taky nástroje na kreslení , kterých si tolik cenní … ne že by kreslil, ale co kdyby chtěl. --> Vlevo od stínu leží dojedené talíře, obaly od chipsů, vonná svíce, konvička na čaj a taky nástroje na kreslení, kterých si tolik cení… Ne, že by kreslil, ale co kdyby chtěl. -- (souvětí vypadají hned lépe a upraveněji) - pozor na přehlédnuté překlepy, nebo chybky, zde například chyby v ji/jí, nevhodně použité výrazy, či již zmíněné mezery navíc: --> Postava přestane hrát svou onlinovou pařbu, která mu vytěsňuje realitu, a tak je za ní šťasten, není závislý, ale hraje hodně, drogy už nechce ... --> Postava přestane hrát svou onlinovou pařbu, která mu vytěsňuje realitu, a tak je za ni vděčný, není závislý, ale hraje hodně, drogy už nechce... --> (zde například slůvko: šťasten, mohlo by být použito: vděčný, pozor na nadbytečnou mezeru před interpunkcí) - příliš dlouhá souvětí unavují při čtení a odvádějí pozornost od děje (či obsahu textu), je lepší je rozsekat (jak už jsem uvedl), například zde: --> Dobalí a jde dodělat to, co chtěl "out of reality“(tak říká své hře), slyší ve sluchátkách konverzaci lidí, jak v klidu vtipkují a povídají si ptákovinky a tak si dělají pohodu, on mlčí, poslouchá a do toho vlastně krásného bezstarostného rozhovoru pěti lidí, slyší syčení , ale to není tam. --> Dobalí a jde dodělat to, co chtěl: "Out of reality“ (tak říká své hře). Slyší ve sluchátkách konverzaci lidí, jak v klidu vtipkují, a povídají si ptákovinky, a tak si dělají pohodu. On mlčí, poslouchá a do toho vlastně krásného bezstarostného rozhovoru pěti lidí, slyší syčení, ale to není tam. --> (souvětí jsou rozsekané do kratších celků, tu dvojtečka, tu opravený název hry a text hned vypadá jinak - lépe) - vše Ti opravovat nebudu, jen se pokusím vypsat některé příklady! Zde pozor na přímou řeč a její zpracování, uvedl jsem Ti příklad, jak by měla v praxi asi vypadat: -- > "Daniely, Daniely ..." ty víš co chceš " švvvššš „... --> "Danieli, Danieli, ty víš, co chceš! Ššš..." -- (pozor na patřičné umístění uvozovek, nebo nadbytečnou interpunkci) --> „Neexistuješ !!!“, ale ona má nejspíše jiný názor, i když ho nechá jen... --> „Neexistuješ!“ Ale ona má nejspíše jiný názor, i když ho nechá jen... --> (příliš vykřičníků a ta čárka za přímou řečí je také nadbytečná) --> "Néé" přestaňte, já nechci ... usne. --> "Né, přestaňte, já nechci..." usne. - Tu a tam Ti pěkně drhne stylistika, zkus popřemýšlet, jak by se některé věty a jejich obsah vyjadřující určité skutečnosti, názory, či posun v ději, dal vyjádřit lépe: --> Ale pistoly si nekoupil, ví, že by zmáčkl. --> Ale pistoli si nekoupil, ví, že by zmáčkl spoušť. --> (drobné úpravy a souvětí je hned srozumitelnější, pozor: pistoli) - pozor na popisný text a přímou řeč, která by neměla být zbytečně utopená v běžném textu (je lepší jakýkoliv dialog, či monolog, odsadit na nový řádek, stejně tak pokračující popisný text, pokud na přímou řeč nenavazuje), příklad: --> Vypíná počítač a tím směrem se nepodívá, nesundá si ani věci a jde si lehnout, přikryje se až po hlavu tenkou rudou dekou z antibakteriálního materiálu, kterou má, aby se ze spaní neudusil, aby ho ta nemoc neudusila, řekla by mi „jsi ve vodě !!!!“ a on by si dal jinou deku ze spaní před ústa a sám by se urdousil, už ho takto zachránila matka celého modrého ...čistou náhodou se vzbudila, slyšela . --> Vypíná počítač a tím směrem se nepodívá, nesundá si ani věci a jde si lehnout, přikryje se až po hlavu tenkou rudou dekou z antibakteriálního materiálu, kterou má, aby se ze spaní neudusil (aby ho ta nemoc neudusila). „Jsi ve vodě!“ řekla by jeho nemoc. A on by si dal jinou deku ze spaní před ústa a sám by se zardousil. Už ho takto zachránila matka, celého modrého, čistou náhodou se vzbudila a slyšela jak se dusí. - pozor na text v závorkách, může být napsaný ve formě celých vět, či souvětí, nebo jen několika slovy za sebou, jak tomu bývá například u poezie, také se nedělají mezery uvnitř závorek - mezi závorkou a samotným textem: --> ( jenže ten vztah je tak bolestivý a toto téma „že“ krásný sen je pro mne noční můrou, a ona to ví ! ) --> (Jenže ten vztah je tak bolestivý - toto téma „že“ krásný sen je pro mne noční můrou - a ona to ví!) Tak, vypíchl jsem Ti jen pár maličkostí. Zkoušej dál psát a dál bojuj s gramatikou, stylistikou a formátováním textu. Jednou Ti ten "boj" přinese kýžené ovoce. A najdi si opravdu nějakého betareadera, pomocníka při opravování textu, vyplatí se to! ;-) Psaní zdar!