» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Čtvrtě IV. - POSLEDNÍ ČTVRŤ ::

Ziriant)	publikováno: 11.01.2011, 20:02


	Číhám na kousky jitra mezi žaluziemi vstávám dřív než ranní spleeny každý nádech je tak jiný neustále poprvé neustále naposled a než úsvit zboří svět v zátokách mlh nad dědinou chci si v dlaních vystavět otázky ...snad s Tvými splynou... Po zdech črty úryvky přítomnosti a růže v lahvích od piva tak jsem ráda že jsou časy na které se vzpomíná i když těžko mohou spasit Déšť nám další břidlice vylupuje ze střechy a dny v žáru neplechy ukusují z Měsíce další fázi Když mi schází cizí dechy na šíji zbývá vánek noci kolemjdoucí doufám že sny promíjí a příliš nežárlí mnozí s nimi dospívali a někteří zestárli Tak dokud jsem všichni si mě berte Možná čím míň mě bude tím míň to bude bolet.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

salvator	14.01.2011, 11:41:33

Na neprůhlednou skleněnou tabulku vkládám svoje sny, abych se mohl dívat dál, než jen na dohled z okna pokrytého ztracenou jinovatkou myšlenek. Již tři dny jsem nespatřil měsíční svit, přestože jsem jej hledal. Snad si mlha vypůjčila chvíle jeho laskavé tváře, aby ji mohla rozvát i do míst, kde nejsem. Vzduch je těžký a rána pustá, bez odvrácené ze stran, bez ticha vzdálennosti. Poslední čtvrť. Ve žlutomodré krajině. Prohlubně ve vlasech, vonících nejen jarní blízkostí. Štětec, odpočívající mezi knihami. Kroky se vzdalují do blízkosti. Jediná vteřina je dnem a mě to vůbec nevadí.


ze dne 14.01.2011, 18:33:53
Ziriant): Možná jsme jako Měsíc, kterému je souzeno neustále se opakovat, z každodenních povinností, z každoměsíčních nutností. Jaké by to asi bylo jednou nevyjít těsně nad obzorem, jednou nejít spát a protáhnout každý dnešek do dalších a dalších zakázaných fází? Dny nejsou to, co naplňuje naši duši. Ani snění si nemůže dělat nároky na absolutní skutečnost. Jsme jen slova a proto máme tolik významů, kolik jsme schopni si přisoudit. Čím víc hledáme, tím dále je každá fata morgána, a přitom nám jednou po probuzení zničehonic spadne hvězda do klína... Tak přeju, ať s každou hvězdou přichází jen ta nejpřiléhavější přání.

Kitty	12.01.2011, 14:22:26

Velmi pěkně napsaná a prorýmovaná básnička.


ze dne 12.01.2011, 20:25:48
Ziriant): Díky!

Dědek	11.01.2011, 23:54:42

Skvěle jsi zakončila své čtvrtě. Čtyry básničky , čtyry perličky.


ze dne 12.01.2011, 7:51:23
Ziriant): A já děkuju, žes tu byl od začátku až do konce.

velvetka	11.01.2011, 21:11:29

Odpověď na příspěvek od uživatele: velvetka* ze dne 11.01.2011, 20:25:40* ach jo, promiň překlep. Splíny, samozřejmě.

6thSun	11.01.2011, 21:06:43

"a než úsvit zboří svět v zátokách mlh nad dědinou..." ...už zase mě srdce krásou bolí. Tentokrát krásou Tvých veršů.


ze dne 11.01.2011, 22:10:53
Ziriant): Už ses někdy procházel v mlze? Neznám lepší způsob jak najít sama sebe... když se člověka všechno okolo doslova dotýká. Díky :-)

velvetka	11.01.2011, 20:25:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: velvetka* ze dne 11.01.2011, 20:18:22* Už začátek uchvátil - číhat na kousky jitra mezi žaluziemi a vstávat dřív než ranní slíny - to je prostě famózně řečeno. No a potom ty sny, tak pravdivé a hebce Tebou podané, jako na stříbrném talířku. Závěr graduje do hluboké myšlenky. Pro mě mňamka, opravdu.

velvetka	11.01.2011, 20:18:22

Excelentní, Ziriant. Když se čte něco s úsměvem v očích, je to dobré znamení. A věz, že tady byl.


ze dne 11.01.2011, 22:09:07
Ziriant): Sny na stříbrném talířku... to se mi líbí. Je to tak trochu jako svádění k hříchu nabídkou něčeho, po čem toužíme celý život. Za úsměv děkuju :-)

čuk	11.01.2011, 20:02:02

Báseň je krásná jako ty předchozí, obrazová metaforika je kombinována s vnitřím pocitem a postojem (zvlášť konec je moc pěkný). Střed básně se mi zdá být poněkud slabší (od "snad" do "spasit"): to "Ty" se v textu objevilo příliš zjevně, pro mne tam trčí, tento pocit se dá lépe opsat, ta "přílišná nota závislosti"- mělo by plynout z kontextu, anebo plněji rozvinout druhou linii.Čím je báseň lepší, čím je čistější ( a to tady je), tím víc pro mne vynikne "filozofická odbočka", a taky "růže v lahvích od piva"- neviděl jsem někde tento obraz?


ze dne 11.01.2011, 22:06:47
Ziriant): Tou poněkud slabší částí jsi přesně vystihl okraj oddílu. Takový otisk prstu každého básníka. Něco, co po sobě zanecháme, aniž by to zcela odpovídalo našemu "programu"; třešnička na dortu a indicie pro zasvěcené, ačkoli tak trochu kýč. Ale všichni to známe, jsme nejen básníci, ale i lidé, a v prožitých chvílích se kýč stává kouzelným. Což není výmluva, ale motiv :-). A "růže v lahvích od piva" sem myslím patří, do toho řekněme kýče pro umění, ale jakousi dekadentní romantikou pro člověka; krásné na pohled a ve slovech již nedoceněné. A jsem ráda, že se líbil zrovna konec... abych tak trochu něco prozradila, od něj to celé začalo. Jinak opět děkuji, za celou sérii.