|
| |
|
|
Cítil se jako růže v zahradě.
Cítil se jako člověk na hradě.
Kdysi dávno tuze miloval,
sladkou lesní jahůdku,
kolem ní stavil ohrádku.
Ihned jí maloval
polibky po bříšku
pak něžně sklouzával k podbříšku,
ale z ničeho nic zkrachoval.
Měl si na tom vinu,
vpálila mu to na rovinu.
Nakonec litoval,
nastalo období smutku,
ale přešlo k zármutku
a už jí nikdy nezavolal.
Cítil se jako hory v nížině.
Cítil se jako dítě v cizině.
Cítil se jako strom na mýtině.
Cítil se jako muž na mizině.
Jenom se tak poflakoval,
až našel hospůdku,
aby překročil práh zármutku.
Na jahůdku vzpomínal,
dotyky za ruku
a lesní polibky po krku.
Znovu a zas překračoval,
pozoroval její fotku,
stále jen a jen vodku.
Jednou od ní dostal,
svatební fotku,
dovedlo ho to k většímu smutku
Bolest! Zlost! Vztek! Beznaděj! A Žal!
Cítil se jako hvězda v mlhovině.
Cítil se jako tělo v té bedně!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
76.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
