obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Číslo popisné 1037-13A ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 16.01.2011, 19:27  
Tak a jedno nakopnutí múz je tady, snad se bude líbit a... Šotkům zdar, protože nikdy nevíte, kdy vám do textu vlítnou!

P.S. Za hrubší výrazy se omlouvám, ale jistá sorta lidí nemluví vždy jako učitel baletu... ;-)
 

      „Tak dělej!“ řekl jeden muž druhému v šeru chodby nedaleko schodiště jednoho z mnohých činžovních domů, jakých je ve světě na tisíce. Kdesi zahučel výtah, avšak v tomto patře nezastavil.

      „Vždyť dělám...“ odpověděl mu druhý. „Doprdele, co to dneska lidi dávají do těch dveří... Nedá se to... Otevřít!“

      „Ježíši, nekecej a makej!“ rozhlídl se muž kolem sebe, avšak chodba i přilehlé schodiště bylo tiché. Dokonce i výtahy nejezdily tak často. Byla sobota a lidi se rozjeli do přírody. Kdo by trčel v létě v tom horku doma? Leda tak blázen. S tím však také oba počítali. To je doba...

      „Co pořád máš?“ zamračil se muž, kterého ten druhý pořád kibicoval.

      Oba byli dvojkou k pohledání. Jeden vysoký, druhý malý. Ten vysoký byl tenký čahoun, zatímco ten malý zase jako kulička. Jeden by myslel, že utekli rovnou z cirkusu. A oni ne, oni musí být bytovými zloději. Kdesi cvakl zámek dveří...

      „Tos byl ty?“

      „Já? Ne, vidíš, že to nemůžu otevřít!“ zuřil ten malý, který se ani moc nemusel krčit u zámku dveří, jež nesly označení: 1037-13A. „Jsme tu vůbec správně?“

      „Vím já?“ sykl vysoký muž, který se nepřestával rozhlížet kolem sebe. Kouřil jako fabrika a neustále odklepával horký popel na sešlapaný koberec.

      „Musíš hulit i při práci?“ zeptal se jej nervózně malý muž. „Ještě to tu podpálíš!“

      „Hovno podpálím... Kde to bylo?“ zeptal se jej čahoun. Vždyť ty neumíš otevřít ani krabičku od zápalek!

      „Co kde bylo?“ otočil se k němu malý muž a na okamžik se přestal pokoušet jej otevřít. „Co kde bylo?“

      „Někdo kdesi cvakl zámkem... Jestli nás tu někdo načapá... Nejspíš půjdeme zase sedět!“ řekl čahoun ustaraně. „Už to máš?“

      „Za chvíli... Lidi už dneska nevědí, za co ty peníze utratit... Bezpečnostní zámky...“

      „Copak tu děláte?“ houkla na ně stará paní o berli, která vyšla z bytu naproti. V ruce měla síťovku, na nohách předpotopní boty, jinak ji krášlil starý obnošený kabát a vytahané tepláky. Nač se oblékat do gala, když byla samoobsluha hned za rohem? Nehledě na to, že ji tam všichni znali! Bohužel...

      „Copak, paninko? Co se děje?“ zazubil se na ni čahoun. Kde ta se tu vzala?

      „Co by se dělo?“ zarazila se. „Je středa ne?“

      „No vidíte, je středa a co?“ pousmál se čahoun a postavil se tak, aby babka neviděla na prcka, který stále ještě něco tropil se zámkem dveří, které nemohl za boha otevřít. Kurva, ještě aby nás chytli...

      „Copak to tam ten váš kumpán šteluje?“ zamračila se a natahovala krk do stran, aby lépe viděla. Čuměla skoro jako husa do flašky. Vysoký muž pokrčil rameny.

      „To víte, zlomil se nám klíč v zámku a teď se ho snažíme vytáhnout ven!“ usmál se čahoun. „Kolega je trochu hrr a zabral víc, než měl a to víte... Dneska se všechno dělá na levačku, nic to nevydrží, ani ty klíče ne...“

      „To máte pravdu!“ mávla babka rukou, zabouchla za sebou dveře a pomalu se vydala k výtahům. Cestou se stále otáčela a sledovala, co tam ti dva vyvádějí.

      „Nechcete přivolat výtah?“ předběhl ji čahoun a rychle přiběhl ke schodišti s výtahy. Rychle několikrát stiskl přivolávací tlačítko, jakoby chtěl, aby ta bába co nejdřív vypadla. Cítil se před ní víc jak nahý. To by bylo, aby nás chytili chlupatí jen kvůli takové staré krávě. řekl si v duchu.

      „Už to bude...“ ozval se prcek. Zámek cvakl a pak nastalo ticho.

      „Už to je?“ zeptal se jej nervózně čahoun. No tak, babo, pohni kostrou!

      I babka se zastavila, přestože uslyšela, jak v jejich patře zastavil výtah. Dlouhán by dal nevím co za kus páčidla. Měl sto chutí tu babu přetáhnout přes hlavu a pak hodit do výtahové šachty. Byla stará a slepá, mohlo dojít k poruše a ona namísto do výtahu by čistě náhodou mohla šlápnout do prázdna. Ani ta technika už dneska není, co bývala...

      „A vodkaď vy vůbec jste? A co tu chcete?“ zeptala se babka znovu.

      Opřela se jednou rukou o stěnu a dívala se střídavě na prcka u otevřených dveří a na čahouna vedle ní. Čahoun se trochu kysele usmíval a prcek nejistě našlapoval střídavě na obě nohy, jako by stál na velmi tenkém ledě. Nastalo takové ticho, že by i špendlík bylo slyšet na zem spadnout.

      Přišli jsme to tu vykrást, ty krávo! zuřil vysoký muž v duchu. Jak se jen ten dědula jmenuje?

      „Ale...“ řekl jí náhle čahoun. „To víte, pan Horáček... Zavolal, že nemá něco v bytě v pořádku!“

      „Jak víte, že se tak jmenuje?“ podivila se.

      „Tady, není to správná adresa?“ ukázal jí kus pomačkaného papíru, na kterém byla naškrábana adresa s tipem na dobrý lup. Buď a nebo! Všechno a nic! Nyní se ukáže! Byla v něm malá dušička.

      „A vy jste od technických služeb?“ znejistěla. „To víte, dneska chodí po světě lidi...“

      „Jak jste to uhodla?“ zazubil se čahoun. Prcek začal na dlouhána divoce mávat. Byl bílý jako křída, spíš vypadal jako socha z vápence... Mnoho nechybělo, aby se na chodbě natáhl jak široký tak dlouhý. Vydrž, malej, vydrž! Baba vodjede a jdeme na to...

      „Ty vole, pojď se podívat!“ řekl malý muž roztřeseným hlasem.

      „Copak?“ zajímala se babka a již se chtěla vydat k otevřenému bytu.

      „Ne, ne, ne, tam nemůžete!“ odbyl ji rezolutně dlouhán. „Co kdyby tam ucházel plyn? Ještě by to s vámi seklo a co potom?“

      „A kde máte masky?“ zeptala se jich babka.

      „Jaké masky?“ zarazil se čahoun. Jaké masky má ta rachejtle na mysli? Kurva!

      „No, na plyn?“ zeptala se babka nevinně.

      „Jo, plynové masky?!“ poškrábal se čahoun na hlavě. „Kolega je má v té velké tašce, která leží u něj na zemi. Vážně byste tu neměla zůstat...“

      „A vy pana Horáčka znáte?“

      „To víte, že ne... A jak bych mohl? Víte kolik máme denně práce?“ řekl jí čahoun. Stačí, že známe od vidění tebe... Prcek se praštil do čela a zavrtěl hlavou.

      „On je Horáček hodný pán...“ řekla babka. „Tvrdil, že mu v bytě uchází plyn a měl strach aby se neotrávil, že jo?“

      „No vidíte!“ usmál se a ohlédl se za prckem, který hodil dovnitř velkou tašku a stále se nehýbal. Stál opřený o obrubeň dveří a otíral si rukou čelo. „Nemáte strach, že vám zavřou?“ zeptal se čahoun slušně babky. Já ji snad vážně zabiju!

      „Teď v poledne?“ znejistěla babka.

      „No právě, vy to nevíte?“ snažil se ji dlouhán obalamutit. Vědět, že tě tu potkám, přibral bych tě do party, babo!

      „A copak?“ nechápala jej babka o berli.

      „Teď o prázdninách je změna pracovní doby, ani my o poledni neděláme...“

      „A co děláte teď?“ zeptala se jej babka nejistě.

      „Teď? Teď ještě pracujeme, přestávku si uděláme až pak...“ zamyslel se čahoun. Teď tu s tebou kecám a máme prostoje...

      „Kdy pak?“ vyzvídala babka. Výtah už mezitím odjel bůh ví kam. „A nechcete něco přinést?“

      „Až to tady doděláme, mladá paní!“ řekl jí čahoun bodře. Jestli todle nezabere, tak se picnu!

      „Ale vy lichotníku jeden!“ usmála se babka a praštila jej berlí do nohy.

      „Vážně, být tak mladší...“ řekl dlouhán a pobaveně babku pozoroval, jak se začala pýřit jako šestnáctka. Prcek zalezl do bytu a něco v něm kutil. Na chodbu se nesly až prapodivné zvuky. Ježíši, co tam ten debil dělá?

      „To jde od pana Horáčka?“ zarazila se babka. Už byla na odchodu, natěšená čahounovými komplimenty. I jemu se zdálo, že je to už dlouho a nejraději by se babky zbavil všemi možnými a dostupnými prostředky.

      „Asi nechal puštěnou televizi, to víte, staří lidi...“ řekl jí. Ani brvou nehnul, přestože lhal, jako když tiskne. „A běžte, nebo vám zavřou a víte co?“

      „Copak?“ zeptala se jej babka.

      „Buďte tak hodná a přineste nám čtyři rohlíky a dvakrát dvacet deka šunky! Tady máte dvě stovky a zbytek si nechte!“ podal jí čahoun peníze a znovu přivolal výtah. „Jo a ještě dvě minerálky, pivo by sice bodlo víc, ale to víte... V práci nepijeme alkohol!“

      „To jako myslíte vážně?“

      „Smrtelně!“ řekl jí čahoun a podržel jí taktně výtahové dveře. Po pravdě však měl jen strach, aby mu (i jí) ten výtah zase neujel. Klidně si ty prachy nech!

      „A ať mu tam něco nerozbijete, pan Horáček je svatý člověk!“ řekla babka ještě z výtahu, než čahoun zavřel dveře.

      „Nebojte se, budeme v jeho bytě chodit po špičkách!“ ubezpečil ji čahoun a hned co se výtah rozjel, se rozběhl za prckem. Tak, baba je v trapu... Pro Krista pána, co se tam děje?

      „Koukej!“ ukázal mu prcek do otevřených dveří.

      „Na co?“ nechápal jej dlouhán. „Starý pán má doma sbírku jako v museu?“

      „Je to ještě horší...“ řekl mu prcek a takřka jej vtáhl dovnitř.

      „Kurva, co to je?“ nechápal jej čahoun. Nesmrdí tu něco? A co je tohle? U svaté makrely...

      Oba stáli ve dveřích a dívali se na rozlehlou krajinu. Na nebi létali ptáci. Slunce vidět nebylo, ale vítr čechral nejen koruny stromů, ale i nedaleko stojící keře, stejně tak do pasu vysokou trávu. Ode dveří se do dáli táhla úzká kamenitá pěšinka. Nedaleko se páslo stádo skotu, oba slyšeli, jak ty krávy hlasitě bučí.

      „Ty vole, to jsme oba ožralí?“ zeptal se čahoun prcka. „Co když tomu dědkovi vážně uchází plyn?“

      „Ale hovno, plyn bych cítil, mám nos jako ohař!“ zavrtěl prcek hlavou. „A vůbec, nekuř tady...“

      „Vážně ne?“ zeptal se jej čahoun nevěřícně. Pan Horáček je nejspíš pánbůh...

      „Mrtví nejsme, kousl jsem se do jazyka!“ ujistil jej malý muž. „Bože, co to je? V životě jsem nic podobného neviděl!“

      „Někdo jde!“ řekl čahoun a zatlačil prcka dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Ty rázem zmizely. Kurva!

      „Doprdele a dveře jsou pryč!“ ozval se prcek. „Co teď?“

      „Co by, vydáme se po té pěšině, třeba někam dojdeme... Když už jsme tady?“

      „Jestli tu v tom bytě je vážně puštěný plyn a oba jsme sjetí...“ zapochyboval malý muž. „Já se dám asi na víru a toho loupení nechám...“

      „Hovno puštěný plyn! Otrávit se za takovou chvíli? Vyloučeno...“ zavrčel čahoun. „Tohle je jako z pohádky z Tisíce a jedné noci...“

      „No právě!“ zahučel prcek.

      Když tu nebe náhle zčervenalo a pak zčernalo. Několikrát zahřmělo a vítr prudce zesílil. Zdálo se, že se blíží pěkná slota, ukrýt byl však v nedohlednu. A co je zase tohle? Konec světa? Nejspíš se dám taky na víru... řekl si dlouhán.

      „Asi bude pršet!“ řekl zcela zbytečně a pohlédl na prcka, zdali se mu to vše opravdu nezdá. To čumíš, vole! Jako já...

      „Asi...“ souhlasil prcek. „Myslíš, že nás ta babka se svačinou najde? Začínám mít hlad!“

      „Netuším...“ řekl čahoun potichu a odhodil na zem nedopalek cigarety, kterou dokouřil až takřka k filtru. Mnoho nechybělo a vykouřil by tu cigaretu celou. Mysli, debile, mysli!

      „POZOR, NARUŠITEL!“ uslyšeli odněkud cizí hlas. „NARUŠITEL V RÁJI! RÁJ BUDE ZNIČEN A ZNOVU STVOŘEN ZA PĚT, ČTYŘI, TŘI, DVA, JEDNA...“

      „Doprdele!“ řekli oba najednou a pak se zablesklo. Poslední myšlenka, která se mihla čahounovi hlavou byla: Bože, jak já tě nenávidím!

      Ono hlasité „PLOP“ už neslyšeli...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 16 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 37 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:23:03 Odpovědět 
   27. 07. 2014

Taky mě ta bába lezla na nervy jako Čahounovy. Dobrá miniatura!
 ze dne 01.08.2014, 13:25:15  
   Šíma: Jop, tu babu jsem tam dal schválně a jsem rád, že Tě taky štvala! ;-)
 Kondrakar 03.10.2011, 16:21:21 Odpovědět 
   Zdravím,

taky způsob jak se vypořádat s podomními zloději:-)
 ze dne 03.10.2011, 19:46:15  
   Šíma: Muselo to být pro ně "sakra" překvapení! ;-)))
 Jujacek 29.01.2011, 17:23:09 Odpovědět 
   Baf!
zajímavý nápad :) Pořád jsem čekala, co z toho vyleze a on to byl nakonec ráj :D :) Povedené ;)
 ze dne 29.01.2011, 17:30:15  
   Šíma: Lek! Díky za zastavení a přečtení, milý Jujacku! Jsem rád, že se líbilo (aspoň trošku)! ;-)
 Rado Roh 25.01.2011, 10:50:50 Odpovědět 
   Takže Bůh se jmenuje Horáček ... a ráj, coby činžovní byt --- velmi originální, avšak dialogy s babkou, to je to pravé pod oběma třešničkami.

Velmi pobavilo.
 ze dne 25.01.2011, 11:13:53  
   Šíma: Díky, potěšení na mé straně - jsem rád, že pobavilo! ;-)
 40 21.01.2011, 17:37:41 Odpovědět 
   ...abych se přidal k šťouralům: na 12. řádku od konce je prohozené ú, nebo že by jen ´ nad u? To je asi tak vše, co bych mohl vytknout (v tisku je většinou chyb daleko víc...). Perfektní věc, bavil jsem (narazil jsem na ni jen náhodou při hledání něčeho jiného, prózu nemám čas moc číst), takže díky za zážitek.
 ze dne 21.01.2011, 17:49:14  
   Šíma: Díky moc za tipy (viz chybky a překlepy v textu - předám to svým šotkům) a také jsem rád, že se textík líbil! ;-)
 Nancy Lottinger 20.01.2011, 19:37:40 Odpovědět 
   Tak Šímo, abych odpověděla na tvou otázku - vzhledem k tomu, že už jsem od tebe dlouho nic nečetla, tak jsem si po dlouhé době zase něco přečetla. A ano, líbilo se mi to. Nechápu, jak tě to napadlo. Ale tu babku jsem taky měla chuť přerazit něčim, nejlépe ji majznout po hlavě. Ale asi jsem jen stejně netrpělivá jako oni dva zlodějíčkové :-)
 ze dne 20.01.2011, 22:00:54  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo, múzy jsou občas vrtošivé! ;-)
 čuk 20.01.2011, 17:23:09 Odpovědět 
   Kde jsou takovýhle dveře? Takové dva zloděje loudaly aby pohledal, ale nápady máš. S tebou bych šel do zámkošichty, umíš to nejen s babama ale i s babkama.
 ze dne 20.01.2011, 21:58:38  
   Šíma: ;-)))

Díky, čuku!
 Dědek 17.01.2011, 19:11:57 Odpovědět 
   Tohle se mi hodně líbilo. Ten konec jsem nečekal a připravoval se na jiné varianty, ale dotáhl jsi to k dokonalosti. Myslím, že jsi dost čtenářů překvapil.
 ze dne 17.01.2011, 20:02:45  
   Šíma: Díky, Dědku, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 lotty 17.01.2011, 11:53:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: lotty ze dne 16.01.2011, 22:50:15

   Ekyelko, abych byla upřímná, takhle nás to učili na střední. Osobně mi přijde zvláštní, dávat tam malé písmeno, ale pokud je to v pořádku, pak se olouvám, a doufám, že se Šíma nebude zlobit za moji neznalost.
 ze dne 17.01.2011, 11:57:27  
   Šíma: Ne, ne, nezlobím se! ;-)
 lotty 17.01.2011, 11:29:57 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: lotty ze dne 16.01.2011, 22:50:15

   Ekyelko, abych byla upřímná, takhle nás to učili na střední. Osobně mi přijde zvláštní, dávat tam malé písmeno, ale pokud je to v pořádku, pak se olouvám, a doufám, že se Šíma nebude zlobit za moji neznalost.
 ze dne 17.01.2011, 15:11:50  
   m2m: I když mám velké pochyby o kvalitě českého vzdělávácího systému (bodejť by ne, když jsem z něj vyšel i já s takovejma známkama, s jakejma jsem odmaturoval), opravdu SILNĚ pochybuji o tom, že by na jakékoliv střední škole učili takovouto přímou řeč, neboť stačí otevřít jakýkoliv román a podívat se do něj, jak vypadá přímá řeč.
Pokud se nepletu, přímá řeč má i kapitolu v Pravidlech českého pravopisu.

A jinak viz poslední pasáž textu zde: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162
 Pelion 16.01.2011, 23:47:41 Odpovědět 
   Přímá řeč může končit vykřičníkem nebo otazníkem:

„Můžu se tě, Šímo, zastat?“ žádal jsem, abych si šplhnul.

„Nech mě být, Pelione!“ vykřikl Šíma.
 ze dne 17.01.2011, 11:58:22  
   Šíma: "Nejspíš ano, stejně se může Pelion občas na něco zeptat! Hihihihi..."

;-)))
 Nancy Lottinger 16.01.2011, 23:22:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: lotty ze dne 16.01.2011, 22:50:15

   lotty, ono v přímé řeči za vykřičníkem a otazníkem se může psát malé písmeno, takže to není šímova chyba, má to dobře ;-)
 ze dne 17.01.2011, 12:02:30  
   Šíma: Díky za zastání, zastavení a komentář!

"Šímo?" zeptalo se jej jeho druhé já.
"Copak? Co chceš?"
"A myslíš, že Nancy četla tvůj textík?" praštilo šímu jeho druhé já přes čumák.
"No... Víš, tak nějak předpokládám, že..."
"Že?"
"Nejspíš ano!"
"Ale stejně to nevíš jistě, že?" stále popichovalo šímu jeho druhé já.
"Ne, to opravdu ne, ale věřím tomu!"

;-)))
 lotty 16.01.2011, 22:50:15 Odpovědět 
   Šímo, Šímo,
ač se mi líbí tvůj styl psaní, musím tě pokárat za jisté nedostatky v textu.

Hned první řádek:
„Tak dělej!“ řekl jeden muž => „Tak dělej!“ Řekl jeden muž ...

„Ježíši, nekecej a makej!“ rozhlídl se muž => Rozhlídl se ...

„Co pořád máš?“ zamračil se muž => Zamračil se ...

že by i špendlík bylo slyšet na zem spadnout - možná trošičku přestylizovat => že by bylo slyšet i na zem spadnout špendlík...

Vážně byste tu neměla zůstat...“ => zůstávat ...

Stačí, že známe od vidění tebe... => Stačí, že se známe od vidění ...

Koukám se, že ono zapomínání velkých písmen v podobné situaci není v tomhle příběhu tvoje silná stránka. Naopak gramatiku vyvažuje nečekané rozpletení děje.
Celkově to vidím za dvě.
 ze dne 17.01.2011, 11:56:56  
   Šíma: Ahoj, jsem rád, že se dílko líbí! Ale popojedem... Huuu, co se týče přímé řeči, mám to dobře! (Mrk!) Co se týče dalších nedostatků, viz vypsané chyby ve stylistice:

- v případě toho špendlíku jde o důraz (zda na ten špendlík, nebo jeho spadnutí na zem, podle mého skromného odhadu nejde o nepřesnost, či nedostatek ve stylistice a možné jsou oba "případy" - můj i Tvůj)

- zůstat vs. zůstávat (Nejde zde o "dokonavost" a "dokončenost" u dané činnosti? Neměla tam zůstat, nebo zůstávat? Když nad tím přemýšlím, nejspíš bych opravdu použil Tebou navrhovaný tvar: "zůstávat", ono zůstat by se hodilo spíše v případě otázky: "Můžu tu zůstat?" Ono je to vcelku zajímavé, když se nad tím jeden zamyslí, například: Kouřil vs. vykouřil - cigaretu. Mrkni na: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6052)

- Stačí, že známe od vidění tebe... => Stačí, že se známe od vidění -- (V tomto případě jde o myšlenkový pochod našeho hrdiny a text měl vyznít tak, jak vyzněl - kdo myslí v duchu spisovně a správně stylisticky? Zde byl důraz kladen na onu babičku, která ty dva zdržovala "od práce"! ;-))

Tož tak! Díky za zastavení a komentík! ;-)
 ze dne 16.01.2011, 23:41:37  
   Ekyelka: Co se týče přímé řeči, pak to má Šíma zcela v pořádku, protože nepřímá řeč přímo souvisí na přímé řeči, je doplňkem. Naopak tvá verze zavání notoricky uváděnou chybou.
Kde jsi vlastně přišla na to, že se má v nepřímé řeči psát velké písmeno, i když je tato věta vázaná na řeč přímou? Jsem sice už pár let ze školy, ale nepamatuji si, že by se tahle eventualita probírala třeba na akademické rovině.
 Aini 16.01.2011, 22:28:10 Odpovědět 
   Dobré čteníčko, dobře sepsáno. Kdo ví, zda babka jednou najde tu správnou cestu jednou do ráje. Zda tušila, že je to nedaleko, jen…
Jaké bylo asi její ctěné jméno?
:-)
 ze dne 17.01.2011, 11:39:47  
   Šíma: Díky moc za zastavení a přečtení! ;-)
 Pelion 16.01.2011, 21:08:30 Odpovědět 
   Zdravím!
Čtivé dílko, pane. Moc se mi to líbilo, až na... (to bych nebyl já, že?) jméno Horáček. To mi tam nepasuje, hapruje to, neštýmuje... Nebylo by pro samotné dokreslení textu lepší třeba: Petr Svatý?
Měj se hezky.
 ze dne 16.01.2011, 21:17:49  
   Šíma: Díky, Pelione, za zastavení a kritiku! Petr Svatý? Hm, dobrý nápad, ale znáš mě, prostě jsem tam vrazil Horáčka! ;-)
 Rodriego Estavesz 16.01.2011, 20:33:46 Odpovědět 
   Nerad lidi příliš moc vychvaluju, tak se zdržím komentáře :-) -> 1
 ze dne 16.01.2011, 20:35:09  
   Šíma: Potěšení na mé straně, neboj, nestoupne mi to do hlavy... Díky moc za zastavení a komentář! Když jsem svůj textík četl po publikaci, měl jsem obavy, aby z něj nebyl propadák! Hihihi...
 Alasea 16.01.2011, 20:33:31 Odpovědět 
   Byla jsem napnutá až do poslední chvilky, jak to s tou babkou dopadne, a příběh mě pak vypekl na něčem úplně jiném. :-)
 ze dne 16.01.2011, 20:35:38  
   Šíma: Díky, snad jsem textík nepřipálil! ;-)
 salvator 16.01.2011, 19:59:42 Odpovědět 
   Zatraceně, Šímo, čekal jsem něco, ale zase jsi mě dostal.
Tvoje nápady, zdá se, neznají mezí a navíc ani nepostrádají jisté kouzlo, jakým se obtočí kolem čtenáře a nepustí jej tak dlouho, než máš v plánu.
Plop, a smál jsem se na celé kolo!! Fakt!
Něco mi to připomnělo, ale to "ono", nebylo nic, proti tvému samoobnovovacímu ráji, za čež ti upřímně děkuji, že jsem se opravdu bavil.
By the way, šotky jsem nikde neviděl, poslal jsi je taky do ráje??
Salvator.
 ze dne 16.01.2011, 20:09:14  
   Šíma: Děkuji moc za zastavení a komentík! Jsem rád, že se líbilo. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence2
kilgoretraut
Šestá povídka:V...
Silence Dogood
DOKONALÝ A KONE...
ZILA78
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr