|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Představení ::
 Kazimír |
publikováno: 16.01.2011, 7:33
|
|
| |
|
|
Poslední opozdilci se spěchají usadit na svá místa v šumícím plném sále. Obecenstvo vzhlíží ze sametově červených křesel ke stejně vybarvené oponě, když tu zhasínají světla a napjaté očekávání ztišuje všechny hlasy.
Za důstojného doprovodu dechového orchestru se obnaží jeviště lesknoucí se pod zrakem desítek reflektorů. Přímo uprostřed stojí obrovské schodiště, prosté ale majestátní jako hladce vybroušený diamant; a možná že právě jím je vykládáno. Klene se směrem dozadu a vysoko, vysoko nahoru pod zlatem zdobený strop, až se mlží před očima.
Když se lidé dost vynadívali a podivili, objevili nalevo stát muže a ženu, slavnostně oblečené, kteří vedle autority schodiště vypadají až směšně maličcí a křehcí. Schovávají se za sloupkem s mikrofonem a v celé scéně takto působí, jako by se drželi třísky uprostřed oceánské bouře.
Jako první promlouvá muž. Má na sobě drahý černý oblek a v jeho obličeji, prozrazujícím věk kolem čtyřiceti let, se pod vrstvou líčidla mihne sotva zřetelný, profesionálně skrytý náznak nervozity: „Dámy a pánové, vážené publikum. Sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili s osobností, jež v dnešním světě působila jako tolik potřebná morální podpora a skutečná hrdinka. Dámy a pánové, jistě se shodneme, že si jen těžko dokážeme představit tuto zemi, ba co víc, celou planetu, bez ní. Byla to vskutku skvělá žena.“
Obecenstvo v odpověď jen bez hlesu hledí k moderátorovi. Snaží se udržet smuteční atmosféru a nasadili ten nejlítostivější výraz, jakého jsou schopni. Cítí posvátnou nedočkavost a zvědavost, co se stane dál, a chtějí tomu zabezpečit co nejhladší průběh – jen ať už je to tady.
Řeči se ujímá žena, asi dvacetiletá, v bílých šatech blyštících se stovkami patrně vzácných minerálů. Více už září pouze její úsměv. Vystupovat před tolika lidmi jí zjevně ještě činí potíže, pokračuje však podle plánu. „A my tu dnes mezi vámi, drazí diváci, máme jejího ctěného chotě.“
Světelný kužel odhalil osobu pomalu rostoucí ze sedačky. Tvář pod prošedivělými vlasy se zdá poněkud neupravená, pokrývá ji několikadenní strniště. Oslovený upírá pohled kamsi mimo, za hranice viděného.
Mladá žena pokračuje: „Mistře, kdybyste byl tak hodný…“ Zachytila jeho kamenný výraz a hlas jí zakolísal. Program jí však je nadevše mocnější. „Bylo… bylo by to od vás… takové hezké,“ nenechává se ovládnout svými iracionálními pocity.
Po jednu tichou, mlčenlivou, významnou chvíli zůstal onen předvolaný na místě, tyčil se ve vznešenosti své shrbené šedé postavičky. Měřil si oba rozpačité moderátory, jako k smrti uštvaný býk si měří poskakujícího toreadora, a pak přece vykročil.
Zatímco veškerá pozornost míří jen na něj, se sevřenými rty stoupá vzhůru po schodišti; jedinkrát se nezastaví ani neohlédne. Stupínek po stupínku vychází až ke dveřím na konci, vstupuje dovnitř a zavírá za sebou.
Sál se plní potleskem, ne přímo radostným, ale potleskem důstojným, uznalým potleskem po zdařilé antické tragédii. Oba manžele bok po boku spojil v dokonalou oddanost věčný oheň krematoria.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 39 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
