obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Královská krev ::

 autor Trenz publikováno: 25.01.2011, 18:11  
Pro změnu kratší kapitola.
 

Kapitola osmnáctá
Královská krev

Universe vstoupila do Armageddona pokoje, ve kterém odpočíval.
„Pěkně tě zřídila,“ poznamenala s úšklebkem.
„Proč se nejdeš posmívat svému otci?“
„Protože teď se můžu posmívat tobě. Zapomněls? Nikdy nepokoušej Apokalypsy a už vůbec ne, když jim v žilách koluje královská krev.“
Armageddon se ušklíbl a vzápětí zkřivil obličej bolestí.
„To už jsem zapomněl.“
„A proto teď trpíš.“
„Už jsem trpěl víc.“
„Dost pochybuju. Čarodějové jako ty se vyhýbají fyzické bolesti.“
„Já taky nemluvil o fyzické bolesti.“
„Oh, prosím. Neříkej, že jsi miloval mou matku,“ zhrozila se Universe a nedalo se určit, zda to myslí vážně, či nikoliv.
„Mohl jsem být tvůj otec.“
„Ale matka si vybrala jinak.“
Sjela ho pohledem od hlavy k patě a nazpět.
„A ani se příliš nedivím.“
„Jsi drzá.“
„Zvykni si. Pokud chceš se mnou pracovat, budeš muset,“ a poté opustila místnost.

Eris nechtěla svou klisnu uštvat, avšak zároveň chtěla být se Sonyou, co nejdřív. Jak velký mohli mít náskok? Nejspíš se u Jezerní paní zdrželi minimálně jednu noc, což byla jedna noc, za kterou mohla zkrátit mezeru mezi sebou a svou láskou. Snažila se ovládat, pamatujíc, že je královna, ale strach a touha ji nezastavitelně hnaly dopředu.
K večeru zastavila u řeky, aby si klisna odpočinula a osvěžila se. Ostatně i ona sama potřebovala odpočinek a koupel. Tu obzvlášť. Poté, co strávila celý den v sedle, si dovedla dost dobře představit, že dvakrát nevoní, a i když věděla, že pro Sonyu nemůže být tak upravená, jak by chtěla, nechtěla ji od sebe odehnat zápachem. Tolik se zabrala do myšlenek na Sonyu, že nezaznamenala přítomnost dalšího člověka, dokud na zádech neucítila špičku meče.
„Otoč se. Pomalu,“ vyzval ji ženský hlas. Eris ho poznala, i když ho neslyšela už léta.
„Dreno,“ vydechla, když se pomalu otočila, překvapena blednoucím monoklem, který měla pod okem. Drena zvedla meč k jejímu krku.
„Na královnu si trochu moc neopatrná,“ podotkla Drena tiše.
Eris neodpověděla. Čekala na Drenin další krok. Drena ji mohla lehce zabít. Propíchla by jí hrdlo dřív, než by mrkla. Drena Eris hleděla do očí a nakonec sklonila meč a zasunula ho do pochvy, kterou měla připevněnou na zádech.
„Proč jsi mě nezabila?“
„Proč bych to dělala? Už není nikdo, kdo by za tvou smrt zaplatil. Šener je mrtvá a Argon o tvůj život neusiluje ani v nejmenším, ale každá Apokalypsa nemá zásady jako já. Buď ve střehu.“
„Přidej se k nám a chraň mě.“
„Zaplatíš mi?“
„Nemám čím. Víš líp, než kdokoliv jiný, že Květinové děti nepoužívají peníze.“
„Pak nemůžu sloužit.“
Drena se otočila k odchodu.
„Je mi to líto, Dreno.“
Otočila se nazpět. Oči se jí zúžily.
„Ušetři si svou lítost. Nic to na celé záležitosti nezmění a já nechci, aby sis omluvou ulehčila svému svědomí.“
„Dreno…“ Eris zněla zoufale, avšak s Drenou to nehnulo.
„Jsi královna, Eris. Zachovej si důstojnost.“
„Ty bys byla lepší královnou, Dreno. S radostí bych se toho postu vzdala, kdyby ses vrátila.“
„Z mé cesty už není návratu,“ odvětila jí Drena a odešla. Eris se za ní dívala, potlačujíc touhu se za ní rozeběhnout a přemluvit ji. Věděla, že by skončila s dýkou v srdci.

Drena projížděla lesem, když za sebou zaslechla: „Mělas její nabídku přijmout.“
Otočila se i s koněm. Muž se zlehka opíral o strom.
„Reptile.“
„K tvým službám,“ lehce se jí uklonil a Drena přivřela oči. V jeho hlase, i pokloně, byl znát posměch.
„Domnívala jsem se, že jsi mrtvý,“ pronesla a v jejím hlase se ozývalo nefalšované zklamání.
„Tvá domněnka se ukázala falešná.“
„Co ode mě chceš?!“
„Aby ses k nim připojila.“
Drena překvapeně povytáhla obočí.
„Důvod?“
„Apokalypsy nepotřebují znát důvod,“ podotkl Reptile ležérně.
„Nikdy není naše práce tak čistá a profesionálně odvedená, pokud neznáme důvod. S důvodem se můžeme přizpůsobovat různým situacím, a jestli se k nim mám připojit, bude zapotřebí řada přizpůsobování.“
Reptile se pousmál. Drena se mu líbila. Nebyla jako ostatní. Její chování vykazovalo známky rebelství. Něco, co Apokalypsy neměly znát. Tyto ženy patřily mezi nejlepší bojovnice. Uměly zacházet s jakoukoliv zbraní, ovládaly několik druhů bojových umění a nehrozilo žádné rozptylování v podobě zamilování se do klienta nebo oběti, neboť z nich jejich mistři vytloukaly veškeré pocity, a buď se jim to podařilo, nebo dívky zemřely. Přežily tři z deseti. Pro mnohé to znamenalo zklamání, ale on sám to považoval za úspěch. Osobně dohlížel na výběr dívenek a někdy i na jejich únos jako v případě Dreny. I kdyby v sobě neměla královskou krev, zaujala by ho na první pohled. Její blonďaté vlásky stáčející si v prstýncích a oči modré jako čisté lesní studánky. Viděl strach usazený v jejích očích, když ho s jeho muži spatřila, zahlédl hrdost, kterou v sobě nosila od narození, a neušel mu pohled, kterým nahlédla do jeho pusté duše, než se dala na útěk. Ano. Lišila se. Nezabíjela, pokud jí za to nikdo nezaplatil. Cítila bolest, i když to mistrně zakrývala, a vždycky v sobě nosila pocity, o jejichž existenci by neměla mít ani to nejmenší tušení, natož je cítit.
„Chci, abys je pro mě špehovala. Buď bez obav. Dostaneš za to dobře zaplaceno.“
Zpod pasu vytáhl sáček a zatřepal s ním před očima Dreny. Zřetelně zacinkal, takže musel být téměř plný.
„A abys neřekla, dostaneš půli teď a půli, až dokončíš úkol.“
„A kdy končí špehování?“
„Vážně bys takové otázky neměla pokládat.“
„Vážně bys neměl pokoušet své štěstí. Ty víš, že můžu učinit výjimku a zabít tě z pouhé radosti, ne?“ otázala se ho, i když věděla, že kdyby na to došlo, nedokázala by ho zabít. Nebyl jako ostatní.
Reptile se pousmál. Vážně se mu líbila.
„Tvůj úkol skončí, až jeden z Cestovatelů zemře.“
Ušklíbla se.
„Je to ironie, víš to? Dokud Šener žila, nikdo neriskoval její hněv. Nepokusil se je pronásledovat, či dokonce zabít, ale jen zemře, všichni se na ně vrhnout jako supy na mršinu. Proč ten náhlý zájem? Zatoužils po moci? Zapomněls, že Istrie může mít jen královny?“
„Zákony se dají měnit a upravovat, jak je třeba, nicméně to není pro mě. Chci, aby měla Istrie královnu, ale aby to byla žena, která bude mít moc a sílu vládnout a ne dvaadvacetiletá dívka, kterou zvolilo představenstvo Istrie.“
„Předpokládám, že už máš svou favoritku.“
„Předpokládáš správně. Dohodneme se?“
Drena se na Reptilea dívala, zvažujíc jeho nabídku a zároveň si ho prohlížejíc. Pár let ho neviděla, ale vypadal, jako by nezestárl ani o den. Měl po ramena dlouhé hnědé vlasy, které se mu vprostřed dělily na úhlednou pěšinku. Vysoké čelo ukončovalo tenké hnědé obočí, zpod kterého si ji prohlížely ledově modré oči, jež měly moc donutit kohokoliv, kdo do nich pohlédl, se vědomky či nevědomky otřást. Oválnému obličeji vévodil velký kulatý nos, ale současně měl velmi jemné lícní kosti. Pod nosem a na bradě mu rašily jemné vousy, ale pokud mohla říct, jen ho zdobily. Přidávaly mu na majestátnosti. Oholený by pravděpodobně nevypadal tak hrozivě. Zbytek jeho postavy projela jen tak letmo, ale i přesto ji zaujalo jeho tělo. Ačkoliv pobíhal po světě už několik desítek let, bylo stále svalnaté. Hlavně ruce měl samý sval, jako by denně zvedal něco těžkého, nebo aspoň cvičil s mečem. Celkově z něj vyzařovala zvláštní síla, které se podvědomě bála i ona navzdory tomu, k čemu a jak ji vycvičily. Oblečení zvolil lehké, přece jen se blížilo léto, a proto na sobě měl volnou hnědou tuniku a kalhoty s nohavicemi zakončenými ve zvonu, též v hnědé barvě. Boty měl jezdecké a Drena nepochybovala, že jeho kůň někde v poklidu stojí a pase se, čekajíc trpělivě na svého pána, aniž by jeho otěže musely být přivázané ke stromu, aby neutekl. Reptile to se zvířaty vždycky uměl, dokonce líp, než s lidmi, pokud ji paměť neklamala, i když dar manipulace též neztrácel. Během několika minut, někdy i vteřin, odhalil slabé místo osoby, jež před ním stála, a dokázal na něj tvrdě zaútočit nebo využít přesně tak, jak potřeboval, nejčastěji tím osobu donucujíc udělat něco proti její vůli.
Pohledem se vrátila k váčku s penězi a kývla.
„Dohodneme se.“
Reptile se spokojeně usmál. Opět byl o krůček blíž ke svému cíli.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lotty 25.01.2011, 20:17:52 Odpovědět 
   Zdravím Tě,
přidám svoje návrhy pro zlepšení po gramatické stránce:

supy na mršinu -> supi
aby to byla žena, která bude mít moc a sílu vládnout a ne dvaadvacetiletá dívka, kterou zvolilo představenstvo Istrie. -> …, která bude mít moc a sílu vládnout, a ne…
Drena se na Reptilea dívala, zvažujíc jeho nabídku a zároveň si ho prohlížejíc. -> není tu najednou nějak moc slov o prohlížení? Nestačilo by: Drena si ho prohlížela a zvažovala jeho nabídku?

Co říct k ději? Nečetla jsem jej od začátku. Vyhledávám kratší texty, a musím říct, že ač byla jeho rovina plošší, má v sobě jistý potenciál.
Hodnotím za Dva.
 Šíma 25.01.2011, 18:37:18 Odpovědět 
   Přelouskáno! Jsem zvědavý, jak tohle dopadne... Omlouvám se za své krátké a ne zcela šímovské komentáře! ;-) Jednička s chloupkem je tam! (Ten chloupek si představ, hihihi.) Těším se na pokračování!
 Ekyelka 25.01.2011, 18:07:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Říkám si, co se děje - shoda podmětu s přísudkem není zase tak složitým problémem, abys nasekala v takhle krátkém textu školácké chyby. Dost mě to mrzí, protože jindy takové chyby neděláš.
Co se týče příběhu, buď je to mou současnou nespokojeností obecně, nebo je fakticky děj plošší. Setkání Dreny s Eris i Reptilem mi přišlo bez napětí, sice plné slov, ale jen napsané. Ne skutečné, pokud víš, co tím myslím.
Plus pozor na sáhodlouhé popisy - všimla sis, že jsi Reptila popsala jedním obřím odstavcem? Špatně se to čte a navíc to působí školácky. Chce si s tím více pohrát.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
MANATUA
Danny J
Ostrov Aldor - ...
Ellien
Oheň
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr