» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Setkání ::

Katie Bell	publikováno: 19.01.2011, 22:33

Povídka


	Bylo to divné. Stála jsem v tom pitomim lijáku a čekala, až se objeví. Neobjevil. Otočila jsem se a narazila do temné postavy stojící ke mně zády. "Omlouvám se." Otočil se. Nebylo mu vidět do tváře. Nebylo vlastně vidět nic. To, že je muž, jsem spíše odhadovala. V černém plášti až na zem a kápí na hlavě mě děsil víc, než cokoliv jiného kdy dřív. Celým mým tělem projel smrtelný chlad. Z ničeho nic se pohnul a podal mi dopis. "Je to blázen" pomyslela jsem si. Něco mě však přinutilo vzít si ho. Když jsem tak učinila, otočil se a odešel. Pohlédla jsem na obálku, kde stálo mé jméno. S chvějícíma rukama jsem ji rozlepila a přečetla si zdobenou cedulku, kde stálo: Ahoj, velice se ti omlouvá, že jsem nedorazil, ale potkal jsem starého přítele. Vážně mě to mrzí, ale brzy se zase shledáme. Uvidíš. Tvůj Tom „Starého známého?“ vzdychla jsem a mlčky jsem se vracela domů. Jakého známého? A kdo byl ten chlap, který mi to donesl? Proč mi nenapsal nebo nezavolal? Co se zatraceně stalo? Druhý den jsem se těšila, jak se na to všechno zeptám. Ale telefon mi nebral. Bez myšlenek jsem zavolala jeho mámě. „Tomáš tu není.“ Plakala tak tiše, že mi v tu chvíli ani nedošlo. „Včera, když šel za tebou, ho srazilo auto. Je mrtvý.“ Jak se to mohlo jen stát? Mrtvý? Ale kdo byl ten…. Smrt! Asi jsem se kompletně zbláznila, ale nějak mi to připadalo reálné. „Brzy se zase shledáme“Co to mělo za smysl, tímhle jsem se nikdy nepřestala trápit. Až teď to chápu. Teď, když tu sedím na smrtelné posteli a tiše pláču na zdobenou cedulkou. Už je čas. Můj starý známý je tu.


celkové hodnocení autora: 77.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Jujacek	26.02.2011, 9:21:06

Připadá mi to jako ukázka ze zadní části knihy :) Fajn ochutnávka, i když ten konec by mohl být víc dopilovaný :)

Radmila Kalousková	27.01.2011, 15:12:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Radmila Kalousková* ze dne 26.01.2011, 8:11:31* OK, to nemusí být vůbec špatný, mám ráda takové to tajemno. Ráda si přečtu. RK

Radmila Kalousková	26.01.2011, 8:11:31

Ahoj, si budu opakovat, co už bylo napsáno. Nápad dobrý, sice jsem už při první zmíňce o muži v plášt tušila, kam příběh povede, ale to nevadí. Jen mě tam chybý nějaký "úderný závěr". Ležet na smrtelné posteli může o dalších deset či padesát let později a v dopise stálo "brzy se uvidíme". Co třeba nehoda nebo nějaká zákeřná nemoc? Chtělo by to konec skutečně dotáhnout. RK


ze dne 27.01.2011, 15:01:08
Katie Bell: Dalo by se říct, že konec je takhle schválně otevřený, aby si čtenář mohl domyslet za jak dlouho se sejdou. Můj původní úmysl se asi nepovedl, ale to se stává. Navíc je to spíše výňatek z budoucího románu nebo novely. To ještě uvidím=)). Ten se snad bude líbit víc=))).

Karel Čížek	22.01.2011, 23:07:36

To že je muž?

phaint	21.01.2011, 20:02:42

Kromě už zmíněných výtek na nedotaženou pointu bych přidala malou připomínku ke vzhledu textu. Sice je krátký, ale nějak členěný by mohl být, přinejmenším dopis od Toma mohl být třebas kurzívou a pod.

Sidonie Kermack	20.01.2011, 15:16:55

Námět je zajímavý a hodně silný, avšak chybí mi tam ono "jak". Jak se hrdinka ocitla na smrtelné posteli? A také vlastně kdy? Bezprostředně poté, nebo další den... nebo o pár let později? Chtělo by to více rozpracovat.

Šíma	19.01.2011, 22:31:11

Zdravím! Na první pohled jde o vydařenou miniaturu o docela nevšedním setkání se smrtí. Avšak celkové zpracování tento příběh (víceméně) - co do kvality - srazilo dolů. Chybky a nedostatky jsem vypsal níže. Jde mi však o pointu. Začátek je zajímavý, hrdinka potkala bytost v černé kápi, která jí dala onen dopis od jejího milého. Pěkné a proč ne, řekl jsem si. Konec této povídky mohl být však "vychytanější", více šokující a také nečekaný (jako když někdo náhle vstoupí do vozovky a srazí ho automobil, nebo přejede vlak v kolejišti, či vypadne nedopatřením z okna). Že jsem pěkně ošklivý a mám až nemístné poznámky? Samotnou povídku by však šokující pointa pěkně "dokreslila" a "zarámovala". Takto konec vyšuměl do prázdna a ještě se začal utápět v patosu (přílišném působení na čtenářovy city). Dostala se naše hrdinka na onu "smrtelnou postel" ještě v týž den? Příště to chce více promyslet děj povídky, její zápletku i samotné vyvrcholení (či rozuzlení), abys své čtenáře patřičně "zasáhla" a pěkně je "vytočila", či "překvapila", aby měli z přečtení Tvého textu dobrý pocit. Tož tak... A neházej flintu do žita a hodně zdaru v další tvorbě přeji! ;-) Názory a připomínky: -- Stála jsem v tom pitomim lijáku a čekala, až se objeví. -- pitomém ??? -- "Je to blázen" pomyslela jsem si. -- (ať už jde o přímou řeč, nebo nepřímou, nezapomínej na interpunkci na jejím konci) Text dopisu bych dal do kurzívy - viz [i]text dopisu[/i], nebo ještě lépe bych jej také oddělil od zbytku těla povídky prázdnými řádky (nahoře i dole - čili nad i pod dopisem): [i]Ahoj, velice se ti omlouvá, že jsem nedorazil, ale potkal jsem starého přítele. Vážně mě to mrzí, ale brzy se zase shledáme. Uvidíš. Tvůj Tom[/i] (výsledkem by byl odlišený text od zbytku povídky a každému by hned došlo, že jde o text, který si čte hrdinka Tvého příběhu - i když, ono to čtenáře trkne i tak, ale bylo by to přehlednější) -- Ale kdo byl ten…. -- (jen tři tečky) -- „Brzy se zase shledáme“Co to mělo za smysl, tímhle jsem se nikdy nepřestala trápit. -- (ne, ne - znovu schází interpunkce a dokonce i mezera v textu) -- „Brzy se zase shledáme...“ Co to mělo za smysl, tímhle jsem se nikdy nepřestala trápit. P.S. Ono čím je textík kratší, tím všechny jeho dokonalosti v něm i patřičně razí a tím více péče si zaslouží! (mrk)