» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141642

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Albatros ::

Ziriant)	publikováno: 20.01.2011, 6:58


	Rosíme se přízemností, když déšť snese z mraků kosti dávných snílků. Však proč zahnít na bidýlku, když smím plachtit? Ztratit jiskru? Z rouna pryže? Tak to risknu, neboť vím, že: Ač po vzletu vítr šlehá, dole světu chybí něha.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 17		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kitty	24.01.2011, 11:34:23

Moc pěkné, nejvíc se mně líbí poslední sloka.


ze dne 24.01.2011, 14:47:52
Ziriant): Díky!

JAB	24.01.2011, 1:21:44

"Citový stavidla" mám nahoře a nic. - zahnít/plachtit je slabý rým - nakousnuté cosi, co klouže po povrchu, nic víc jsem v tom neobjevil. - 3


ze dne 24.01.2011, 6:03:46
Ziriant): Jak říkám, dolu světu chybí něha. S tím rýmem máš ovšem pravdu. Díky za názor.

salvator	20.01.2011, 22:27:25

Jaká volnost, tam nahoře, v prýštivém proudu chladnějšího vzduchu cítit, jak se jedno křídlo lehce otře o druhé, jen jakoby mimochodem zavadí, téměř bez dotyku, tak hřejivě... Jaká volnost, nejen pohybu, myšlenek, prosté radosti... ze života. Nechat vše někde tam dole, a nechat si čechrat peří, jen čas od času mrknout jedním okem, jestli je výška dostatečná. Nechat se unášet něhou... do posledního mávnutí křídel. Albatrosa jsem měl rád už od nepaměti. Vždy jsem v něm viděl něco víc, něco jen stěží popsatelného, o to však kouzelnějšího. Dali


ze dne 21.01.2011, 8:45:44
Ziriant): Tak si někdy tam nahoře říkám "A jaká výška je vlastně dostatečná?" Možná čím výš, tím líp, tak abychom ještě sotva dohlédli na zem, ale abychom mohli stále dýchat. Na hraně mezi euforií a závratí. Jak ale jednou napsal Kundera: "Závrať je vlastně touha skočit." ...A já vždycky měla závratě. Děkuju.

maja52	20.01.2011, 12:57:42

Vím, proč tě mám v oblíbených, jedničková básnířko. Zase jsi mě potěšila krásou a dokonalostí. Ahojky.


ze dne 20.01.2011, 17:42:37
Ziriant): Dokonalé je příliš krásné slovo. Nicméně děkuji :-)

Dědek	20.01.2011, 12:51:06

Dokonale jsi to vystihla. Jen tu něhu občas najdeš tam, kde by ji člověk nehledal.


ze dne 20.01.2011, 17:40:39
Ziriant): Ano, a řekla bych, že ji člověk většinou najde tam, kde by ji nehledal. Protože čím víc ji hledá, tím vzdálenější může být.

J.U. Ray	20.01.2011, 11:12:23

Tohle jsem tuším ještě nečetl, že by novinka? Každopádně, je to volné, přirozené a docela hravé a optimistické, mám takový pocit. Takže za plný počet, když už jsme u toho.


ze dne 20.01.2011, 17:36:58
Ziriant): Napsáno v lednu 2010, tvůrčí krize mě jen tak neopustí ;-) Na Literu to bylo a stále je, možná jsi mě tehdy ještě nečetl pravidelně... Ale o to jsem radši, že se líbí teď :-) Jen ohledně toho pocitu to asi vnímáme jako čtenář a autor jinak.

lotty	20.01.2011, 9:45:25

Zdravím tě, nejsem odborník na poezii, ale zavítala jsem díky své zvědavosti. Básnička se mi moc líbí. Není, co bych jí vytkla. Rými jsou povedené, a dokážu si celý výjev hezky představit. Jednička je tam.


ze dne 20.01.2011, 17:24:41
Ziriant): Odborníci jsou to nejhorší, co poezii může potkat ;-) Jsem ráda, že Tě sem tedy zvědavost přivedla a děkuju.

40	20.01.2011, 9:20:49

Při představě, jak dlouho albatrost létá, když vzlétne, to chce skutečně odvahu vznést se ze svého zabydleného, zatuchlého, ale jistého bidýlka... 1


ze dne 20.01.2011, 17:23:05
Ziriant): Štastný ten, kdo se spokojí s málem. Ale štastnější ten, kdo se spokojí sám se sebou. A to jde jenom tam nahoře... Děkuju.

6thSun	20.01.2011, 8:28:39

jak kde...např. přečtení Tvé básně musí ovlažit čůrkem něhy každého, kdo má aspoň trochu nadzdvižený citový stavidla:-)


ze dne 20.01.2011, 17:21:32
Ziriant): A hlavně roztávat pomalu. Aby nepřišla velká voda :-) Díky!

čuk	20.01.2011, 6:53:58

Hezky poeticky zabalené pocity. Vzlet od přízemnosti, snad ve výšce v letu se spíš zrodí svobodný pocit a něha (i když pády hrozí). Albatros asi dobře inspiroval, pohled na jeho let a vůbec lety ptáků ( neřkuli oblaků) vždy budí pocit vznést se a mizet ze skutečnosti. Tady téma asi není zcela originální, zpracování ano. Úsečné metafory a pocity bez rozvětvování se mi líbí. Jasné a přitom metaforické vyjádření.


ze dne 20.01.2011, 17:19:42
Ziriant): "A Básník také je jak tento kníže výší, jenž létá bouřemi a z šípů má jen smích; když stojí na zemi, kde posměch v tvář mu čiší, při chůzi vadí mu pár křídel olbřímích." ....Ch.B. :-)