|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: O rytíři a drakovi ::
 Šíma |
publikováno: 26.01.2011, 20:24
|
| Tak, mé múzy se nade mnou konečně slitovaly a já si dovoluji vám předložit svůj příběh - pohádku naruby. V textu se nacházejí také slůvka psaná v německém jazyce. Znalost tohoto jazyka je výhodou a znalci mi snad i případný překlep prominou. Mí šotci neumí správně česky, natož německy! Doufám, že se budete bavit alespoň tak, jak jsem se bavil při psaní tohoto dílka... ;-) |
| |
|
|
Za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami, v kraji oplývajícím mlékem a strdím, žil v jednom velkém kopci – v dobře zařízené jeskyni – drak. Nebyl to však drak obyčejný, měl sedm hlav a byl na to patřičné hrdý. Co hlava to znalost jiného jazyka, dohromady se však domluvit neuměly, protože nenašly společnou řeč. A tak se jeskyní tu a tam "nesly" hádky v různé řeči, češtinu nevyjímaje.
Jak šel čas, začal se drak nudit a proto občas pořádal sám pro sebe vyhlídkové lety nad okolní krajinou. Tu a tam sezobl nějakou tu krávu, vysmál se rozčíleným sedlákům s vidlemi zdviženými k nebi, či rozbořil uhlířům milíř, aby jim sežral uhlí, které v něm pomalu zrálo. Nedovedete si přestavit, jaká je to pro draka dobrota. Jeho bezstarostné výlety do okolí však nezůstaly bez následků. Jeden rytíř, který dostal neprávem jméno Ba-ja-ja, díky svému přikyvování: „Ba, ja, ja!“, on to byl Němec jako poleno a jmenoval se Hanz, se totiž rozhodl, že jej po zásluze potrestá a skolí...
„Hej draku, ty vylez ven!“ ozval se zčistajasna hlas postaršího muže před drakovou jeskyní. Podle řinčení plechů šlo zřejmě o rytíře. I ptáčci na okamžik přestali zpívat. „Draku vylez! Sofort!“
Rytíř si odplivl do trávy, zhluboka se nadechl a pak se zamračil jako nebe před bouřkou. Ve skutečnosti však bylo bez mráčku a slunce svítilo o sto šest. Jemu začínalo být trochu horko. Ono stát v rytířském brnění na přímém slunci není jen tak. Plechy se časem nahřejí a jeden se cítí tak trochu jako maso na rožni. Po drakovi nebylo ani památky, proto se vydal pomalu ke vchodu do jeskyně.
„Vylez draku! My budeme bojovat spolu! Mach schnell...“ zakřičel rytíř do jeskyně, až z ní vyletělo několik vyplašených netopýru. Drak však stále nikde, čas zvolna ubíhal, když tu...
„Was?“ zeptal se drak německy, když jedna z jeho hlav na dlouhém krku vykoukla z jeskyně a pak se začala divoce smát, až jí od tlamy vyrážely nekontrolovaně mraky dýmu a snopy jisker. „Ty? Se mnou?“
„Ja, ja!“ souhlasil rytíř. Jeho koník byl opačného názoru, odcválal někam pryč z mýtiny před jeskyní a zmizel bůh ví kam.
„A kde máš koně?“ zeptala se jej tatáž hlava.
„Was?“ zarazil se rytíř nechápavě. „Was ist das: koně?“
„Kde máš koně?“ smál se mu drak a naznačil provokativně: „I-h-a!“
„Mein Gott!“ plácl se rytíř do čela, div mu nespadla helma z hlavy. Ono to brnění už také nebylo prvotřídní kvality. Rytíř to nebyl příliš zámožný a proto podle toho taky vypadalo jeho vybavení.
„A zbraně?“ pokračovala tatáž hlava. „Waffen!?“
„Du meine Fresse!“ zabědoval rytíř, který měl zbraně pověšené u sedla. „Ich... waffenlos... Jsem beze zbraně!“
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho drak soucitně. „Name!?“
„Hanz!“ řekl rytíř smutně. „A ty?“
„Já?“ zarazil se drak. Ono to nebylo jen tak. Sice měl sedm hlav, ale jak se jmenoval, to vážně nevěděl. Otočil se ke svým hlavám, ty však mlčely. „Jsem drak... Prostě... Drak! Der Drachen!“
„Aha,“ souhlasil rytíř. „Ach so!“
„Poslyš...“ zamyslel se drak a sedl si vedle rytíře. Byl to pohled k popukání. Rytíř beze zbraně a drak, kterému se šupiny leskly na slunci jako démanty. Křídla měl obyčejně složená na zádech, nyní však jedno z nich rozprostřel nad nebohým rytířem. Ono být filosofem, to není jen tak. Obyčejný drak by sežral rytíře i s brněním a pak si hlasitě říhl, avšak tento drak byl docela jiného ražení. „Proč jsi vůbec přišel?“
„Proč?“ zeptal se jej rytíř.
„Warum?“ řekl mu drak německy.
„Já chtěl jsem princeznu a půl království...“ pokrčil rytíř rameny. „Jsem chudý... Armselig...“
„Geistesarm? Chudý ducha?“ zeptal se jej drak soucitně, jako by nevěřil, zda to má rytíř v hlavě v pořádku.
„Nein!“ oponoval mu rytíř. „Já nebýt idiot! Niemals! Hrad pryč! Rodina pryč! Lidi pryč! Jsem na mizině... Und keine Prinzess!“ dal se znovu do pláče.
„Ty hledáš princeznu?“ nechápal jej drak. Z nozder odfrkl oblaka páry a našedlého dýmu. To už je dávno, co se s těmi nafoukanými princeznami zahazoval. Děsilo jej to ještě dnes. „Prinzess?“
„Ja, prinzess, freilich...“ řekl rytíř a pokynul hlavou.
„Ne, žádnou princeznu u sebe v jeskyní nemám!“ řekl mu drak a zavrtěl přitom všemi hlavami.
„Was?“ zarazil se rytíř.
„Jo,“ řekla mu hlava, která rozuměla německy. „Žádná princezna! Co by tu dělala? Ženský...“
„Ja, ja, ženský!“ souhlasil rytíř. „Fraulich... Aber...“
„Žádné: aber!“ plácl jej drak po zádech levou přední, div nevyplivl rytíř plíce. „Já jsem filosof!“
„Ernstlich?“ zeptal se jej rytíř, div se nezačal smát.
„Ja,“ souhlasil drak německy. „No a? Žrát princezny mě už nebaví... Jsou děsně ukecané! A vůbec, taková tučná kravka vydá za sto princezen...“
„Kravka?“ zamračil se rytíř.
„Die... Kuh!“ řekl mu drak a hlasitě si uprdl. Nedaleko div nechytl lískový keř. „Pardon...“
„Co my budeme dělat?“ zeptal se rytíř bez bázně a hany draka, jehož hlavy jej ze všech stran zvědavě okukovaly, až z toho šel strach.
„Dáma? Šachy? Karty?“ navrhovala sedmá hlava rytíři.
„Karty?“ nechápal jej rytíř. Popravdě ani netušil, o co by měli spolu hrát, když drak u sebe neměl žádnou princeznu.
„Kartenspiel...“ pousmál se drak. Rytíř nevypadal na to, že by kromě zabíjení draků dovedl také něco jiného. Čím dál víc mu jej bylo líto. Už si ani nepamatoval, kdy se naposled utkal s nějakým rytířem. Rytířů bylo už jako šafránu, stejně tak princezen. Ty, které se nevdaly, zůstaly starými pannami, nebo se píchly o trn a usnuly stoletým spánkem. Bohužel, nebyl po ruce žádný rytíř, či princ, který by je probudil ze stoletého spánku.
„Warum... O co my budeme potom hrát?“ nechápal jej rytíř.
„No,“ zamyslel se drak. „Mám v jeskyni nějaké to zlato, drahokamy a tak... To drahé kamení je těžko stravitelné a tak jsem je ukládal do truhly...“
„Das Gold?“ zarazil se rytíř. „Zuviel? Zlata mnoho?“
„Ja, ja!“ napodobil drak rytíře.
„Aber...“ začal rytíř. „Co když já prohraju?“
„Keine Angst!“ zamračil se drak. „Žádný strach... Nudím se, je to děsná otrava!“
„Was?“ nechápal jej rytíř jako obvykle. Čekal boj s drakem na život a na smrt a ne nějaké filosofické disputace. „Ty nudíš se?“
„Die Langweile,“ řekl drak smutně a vyfoukl obláček páry. Pak několikrát kýchl a hlasitě si uprdl. „Entschuldigung...“ špitl drak. Ono ty krávy mu ve střevech dělaly hrozné větry, ale nedejte si je, když vám chutnají.
„Ja, ja...“ mávl rukou rytíř. „Co my budem hrát?“ zeptal se draka, který na chvíli zmizel v jeskyni, aby se vrátil s malým stolečkem a židlí. Ono po těch princeznách toho v jeskyni zbylo hodně, tak proč to nevyužít.
„Dáma?“ zakýval drak hlavami. „Brettspiel?“
„Ja, ja!“ pokýval rytíř hlavou. „Sicherlich... gut, gut!“
„Jdeme na to!“ řekl drak a kdyby mohl, promnul by si tlapy tak, jak to dělají lidé. Vlastně mu šlo jen o hru, než o výhru a něco za ní. Také od rytíře nic nečekal. Jen trochu té zábavy a rozveselení, ono pobývat v jeskyni o samotě mnoho let, to není jen tak. Když rytíře usadil do křesílka a na stoleček rozložil hrací plán a připravil kameny, zeptal se věcně: „Farbe?“
„Schwarz, bitte...“ řekl rytíř. Drak jen pokynul souhlasně hlavou. Černou měl sice raději, připomínala mu uhlí z milířů, ale budiž. Nechtěl hosta zbytečně dráždit, když svolil k tomuto klání, které bylo zajímavější, než souboj s mečem či kopím. Sice mu nějaká ta zbroj po rytířích zůstala, ale hodila se leda tak ke šťourání se v zubech.
Čas běžel jako splašený. Poledne bylo brzy to tam. Blížil se večer a oni byli stále zabraní do hry. Souboj stíhal souboj a tu vyhrál drak, tu zase rytíř. Už ani nepočítali výhry, prostě jen tak hráli pro radost. Drak však měl sedm hlav a proto myslel na to, jak to s rytířem zaonačit, aby se v příštích letech tolik nenudil. Avšak ať už přemýšlel jakkoliv, pořád nemohl na nic přijít. Sice nebyl na rozdíl od rytíře chudý jako myš, ale bohatství mu nezaručovalo všechna privilegia, jak tomu bývalo u rytířů.
„Zaplatím ti!“ řekl drak rázně. „Bezahlen!“
„Warum?“ zarazil se rytíř. I on byl rád, že nemusí s drakem bojovat o život.
„Deshalb,“ řekl drak a zamával trochu křídly. „Proto... Co kdybys mi dělal společnost?“
„Auf immer?“ vyděsil se rytíř. „To jako nafurt?“
„Nein!“ uklidnil jej drak. „Zeitweise... Tu a tam... Co ty na to?“
„Co na to já?“ zamyslel se rytíř. „A co za to? Gehalt?“
„Gold und Edelgestein!“ řekl drak rázně a bylo to. „Plácneme si? Sich die Hand drauf geben?“
„Ja, ja!“ řekl rytíř. „Sicher!“
A bylo to. Pro draka i rytíře nastal čas blahobytu. Občas sice zmizela nějaká ta kravka v okolí, ale rytíř, který se usadil nedaleko jeskyně a postavil si na blízkém kopci hrádek, vše vždy ke spokojenosti sedláků vyrovnal a ještě jim dal i něco navíc. Českým pánům jeden podivínský Němec zase tolik nevadil, nehledě na to, že také i on musel do státní kasy dávat nějaké ty peníze. Takže byla spokojenost na obou stranách. A ostatní měli od draka nadobro pokoj. Alespoň že nechtěl pojídat princezny, jen tu a tam se spokojil s nějakým skotem. Tedy krávou, nebo býčkem... A pokud již oba nezemřeli, či se rytíř neoženil, žijí spolu v sousedství spokojeně dodnes...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 32 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 58 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
