|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 7 ::
|
 |
|
:: Podivný had ::
 čuk |
publikováno: 22.01.2011, 20:06
|
| Text na námět rychlovky "Had v polévce". Inu, dějí se věci cestovateli v tajuplných krajích - aneb jak ochočiti hada. |
| |
|
|
Při svých dobrodružných toulkách neprozkoumanými jihoamerickými pralesy jsem se setkal s mnoha zajímavostmi i s podivným chováním domorodců. Jako poměrně zkušený lékař a zoolog jsem dovedl vyprávět o mnoha zde žijících tvorech, a často jsem naučil primitivní indiány pro ně užitečným věcem, které dosud jejich přirozený instinkt neobjevil. Přestože jsem si s domorodci dost dobře rozuměl, pobýval jsem většinu času o samotě, vzdálen od jejich osad. Když na mne padl splín, deprese a touha po domově, nebyl na mne pěkný pohled.
Ten den, bylo již k večeru, ležel jsem v lehátku z lián a četl knihu, kterou tady zanechal některý můj bílý předchůdce, jenž tajemně zmizel v bažinách.
Zakrslého zkrouceného černého staříka s vydutým břichem jsem spatřil již na dálku a uslyšel jeho funění a vzdychání. K propadlé hrudi tiskl velký hrnec, asi dosti těžký. Z očí mu tekly slzy.
Ze svých zásob jsem vzal několik středně velkých kořenů rostliny pau-pau, jejíž žvýkání zažene žal a vzbuzuje veselou náladu. S mírumilovným gestem jsem přistoupil ke staříkovi, věnoval mu jeden kořen a pokynul na jeden ze dvou pařezů. Mírně působící droga staříka příjemně naladila. Spřátelili jsme se, představil se mi, jmenuje se Gu-Gz, a slovo dalo slovu, začal mi vyprávět. Nejprve jsem mu položil pár otázek.
„Pane Gu-Gz, můžete mi naznačit, co nesete v tom hrnci?“
„Pana Čuk-Čuk, vy dobrá muž, on řekne, kdo tam je. Had v polívce.“
„Jak se tam dostal?“
Stařec se pustil do žvýkání druhého pau-pau a trhaně se rozhovořil. Zprvu jsem mu hůře rozuměl, pak jsem si na jeho dialekt zvykl, ale do hlavy jsem si již vyprávění uložil v mé mateřštině.
„Jednou, před několika léty, se naše svatá řeka rozbouřila, vlny vyhodily na břeh mnoho z toho, co řeka skrývala pod hladinou ve svých útrobách. Když řeka opadla, šel jsem opatrně po břehu, přeskakuje klacky a mrtvé ryby, dokonce pár dravorybáků a zubáčů. V jedné proláklině s trochu vody na dně jsem našel hada Ho-Hoka. Zřejmě se nějak zranil a nemohl se plazit, na kůži měl oděrky, pod sebou krev. Patřil mezi posvátné hady, ale tady mu jeho posvátnost nepomohla. Umíral na nedostatek potravy i vody. Zemře v okamžiku, kdy žhoucí kotouč slunce si k sobě povolá veškerou vodu z prohlubeniny, kde ležel.
Hada mi bylo líto, tak smutně se na mně díval zelenýma vyvalenýma očima. Hodím-li ho do vody, stane se snadnou kořistí, krev přiláká bandu jeho nepřátel.
Vzal jsem si Ho-Hoka k sobě.
Vodní had ze zdejších kalných vod naplněných odpadky a živočišnou i rostlinou potravou, by v čisté vodě zahynul. Nezvykl by si na ni.
A tak jsem ho dal do polévky, husté a neprůhledné, jako v divokém přítoku Amazonky. Uzdravil se tam. Zalíbilo se mu tam. Zelenina i maso z polévky mu zachutnaly. Díval se na mne zářícíma vděčnýma očima, byl to hodný had. Oblíbil si procházky do kruhu, podél stěn hrnce, naučil se vystrkovat hlavu nad hladinu, povyskočit si a se zálibou cáknout do zeleného povrchu a udělat na něm kruhy. Naučil jsem ho, aby mě poslouchal na slovo. Snadno chápal, nikdo se mu tak nikdy nevěnoval jako já jemu. Jeho skrytá inteligence vyplula na povrch.“
(Poznámka vědce: u mnoha zvířat, s kterými jsem experimentoval, se mi podařilo probudit a rozvinout inteligenci, ale v takovémhle rozsahu jako to dokázal domorodec u Ho-Hoka nikdy ne).
„V druhém hrnci jsem měl čistou vodu od pramene. Tam se chodíval koupat, pořádně se vydrbal o kartáček, který jsem připevnil na dno. Nakonec v koutku vykonal malou i velkou potřebu, promáchal si řitní otvor, o štětiny si vyčistil zuby, zaslintal si a nakonec si vypláchl ústečka.
Vodu jsem pak přecedil přes kapesník.“
(Poznámka vědce: bylo mi jasné, kde kapesník vzal: můj předchůdce se z průzkumu nevrátil).
„Voda pak šla na odbyt v sousedních vesnicích pod názvem: Zázračná voda Ho-Hoka. U mne, pane Čuk-Čuku, žádnou změnu nevyvolala,“ zasmál se na mne stařík téměř bezzubými ústy.
Pak pokračoval v řeči, zřejmě už se dávno nikomu nesvěřoval.
„Přítomnost mého oblíbeného hada zcela změnila naše obvyklé stravovací návyky. Vrhli jsem se na polévky. Každý den jsem vařil husté a neprůhledné polévky, plné masa a zeleniny. V nich si had hověl. Večer přišel čas k jídlu, již ne zcela teplou polévku jsem mírně přihřál. A dali jsme se do jídla. Ho- Hok pojídal maso, zeleninu a popíjel vývar u dna, já jsem lžící nabíral ze svrchu. Když bylo polévky už málo, uvařil jsem novou, mého hada do ní přemístil, a zbytek staré polévky dojedl. Ho-Hok byl tak džentlmenský, že mi spousta dobrých soust nechal, zdálo se mi, že schválně žere ty horší, tak na mě, dobrák Ho-Hok, myslel.
A tohle vám ještě povím. Když mě bolely zuby, předžvýkával pro mne kusy masa a decentně mi je na svém jazýčku vkládal do mých bolavých úst. Kupodivu: bolest zubů za pár dní přešla.
Jednou mi dokonce zachránil život. Přepadl mě hromotlucký divoch a chtěl mě o všechno obrat. Nabídl jsem mu pro posilnění polévku, z níž jsem musel dvě lžíce sníst, abych ho přesvědčil, že v ní není nějaké závadné listí. Pak se do ní násilník pustil. Tu se z hrnce jako blesk vynořilo hadí tělo, mávalo mu před obličejem, syčelo a cenilo zuby. Já jsem také vydával podpůrné zvuky. Lupič vzal nohy na ramena, ruku si držel na kousnutí na tváří, z něhož crčela krev. Já a Ho-Hok jsme se tomu něco nasmáli. Ho-Hok se dokonce rozdivočel, potápěl se a vystřeloval na hladinu, obalen špagetami a výhonky zeleniny, s přivěšenými kusy masa, a smál se přitom vesele. Byl to pro mne šok.
Rozchechtal jsem se. A snil: takto se rozesmějí i další diváci, až je na podívanou přizvu. S Ho-Hokem budeme cestovat od vesnice k vesnicí a od obecenstva dostaneme za náš tyátr do kokosové misky hrst jedlých ořechů a možná že i hlávku salátu.
Krásný záměr to byl.“
A stařec se smutně odmlčel.
Zeptal jsem se: „Co se stalo? Co se pokazilo?“
„Ho-Hok onemocněl a zemřel. Jdu mu vykopat hrob blízko řeky. Pohřbím ho v jeho nejoblíbenějším hrnci na polévku. Pokličku zaliji voskem, tak zůstane jeho tělo uchováno.“
„Mohl bych nebožtíka vidět?“
Gu-Gz odklopil poklici. Stočeno podél obvodu hrnce nehybně spočívalo čisté a modře zářící tělo hada dlouhého přes metr. Nehýbalo se. Vzal jsem ho do ruky. Prohlédl.
„Srdce mu ještě bije. Je přechlazen. Asi jste ho zapomněl ve zcela již vystydlé polévce a tak přešel do stavu předsmrtné ztrnulosti.“
Gu-Gz se na znamení viny bil do hlavy maličkými pěstmi: „Noci byly párkrát tak chladné, že, ach, bože duchu, odpusť.“
Na tváři se mu však objevil dychtivý úsměv plný naděje.
Mrkl jsem na starce: „Uzdraví se. Vpravíme mu do krku aspirin a pár loku třtinového rumu.“
Provedli jsme. Rozdělali jsme pod hrncem ohýnek, aby se hadovo prostředí zahřálo.
Ho-Hok se zakuckal, zavrtěl, udělal na nás nejistou grimasu a pak se rošťácky rozrejdil po dně hrnce.
Byli jsme šťastni. V euforii jsem staříkovi věnoval teploměr, aby již nikdy nenechal polévku s hadem vychladnout pod 10 stupňů Celsia.
Gu-Gz se radoval, básnil o tom, jaké kousky ještě svého miláčka naučí.Ho-Hok bude hrát v hororu, ale vystoupí i jako klaun v estrádě.
Rozloučili jsme se srdečně. Stařec věřil, že se ještě setkáme. Musíme se setkat! Pozval jsem ho na vystoupení do České republiky a získal jsem i sponzora (lživě jsem ho navnadil, že Ho-Hok smrtelně uštkne vybraného konkurenta určeného k likvidaci).
A tak se těším na návštěvu.
Doufám, že Ho-Hok se svým přítelem Gu-Gz navštíví se svým představením i sraz saspiáků.
Já mezitím sepíšu pro odborný tisk senzační report o hadu, který dosud nebyl přede mnou objeven. Do rukou vědců však našeho umělce nevydáme. Gu-Gz by se nemohl odloučit od svého miláčka, vždyť jen on přesně ví, co potřebuje.
A budou-li se vědci divit, jak to, že Ho-Hok byl tak klidný, nepovíme jim: že když ho vypustila říční vlna z výšky na kus v zemi zarytého plechu, že mu při nárazu jeho ostrá hrana odřízla koule.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 49 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
