obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915080 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39004 příspěvků, 5688 autorů a 387546 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Deník Cechu Křivé korouhve ::

 autor Gareth publikováno: 31.01.2011, 20:29  
Krátká fantasy povídka o neohrožené výpravě udatných reků za štěstím a slávou:)
 

Toto je přímé pokračování cechovního deníku, končícího zápisem dne 6.lipence 865
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-12. lipenec 865, asi půl jedenácté večer
Dnes byly konečně dokončeny všechny přípravy na podzemní expedici, která byla zmíněna na konci posledního deníku. Se svítáním se vydáme do katakomb, do kterých Jeremiáš nalezl vchod poblíž Černého háje, vzdáleného kus od města. Podle toho, jaká náhoda byla potřeba k jeho nalezení, soudíme, že už jsou to stovky let, co do něj někdo vkročil.
Může nás tam očekávat cokoli, pro cech to bude zajisté zkouška. Podle Jeremiáše konečně dojde na to, že „si cech ověří schopnost boje a přežití v polních podmínkách“. Dle mého názoru ale není moc dobrý nápad, zkoušet právě tohle metodou pokus-omyl. Nyní je ale již pozdě něco namítat, ráno vyrážíme. Pokusím se výpravu detailně dokumentovat.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-13. lipenec 865, půl šesté ráno
-Den pravdy nadešel. Ačkoli je ještě tma, chystáme se k snídani. Nikdo moc nemluví.
-Při odchodu z lokálu jsme zjistili, že nám chybí Farlan. Nikdo ho nevzbudil a ještě je asi v posteli. Právě jsem si uvědomil, že v případě, že se tento deník nepodaří (ať už z jakýchkoli důvodů) archivovat v cechu, a případný čtenář ho najde odděleně od ostatních deníků, nebude vědět, o kom je řeč.

Proto mi dovolte(než Jeremiáš vykope Farlana z peřin), ještě cech zběžně představit: cech Křivá korouhev je jeden z malých cechů dobrodruhů, kterých jsou jen v Hlavním městě desítky. Naše sídlo je celé patro hospody U Kozlí nohy, kterou zdědil Jeremiáš po svém dědovi. Hospoda cechu zároveň slouží jako zdroj financí, neboť Farlan, náš šenkýř, ji udržuje v chodu. Členové našeho malého spolku jsou:
- Jeremiáš- vůdce cechu, válečník, člověk
-Brogar (řečený Kolohnát)-válečník, ork
-Hari-kouzelnice a léčitelka, elfka
-Yon-průzkumník, člověk
-Ing. Talbot-inženýr a alchymista, technicko-magický všeuměl, gnóm
-Farlan-cechovní hospodský a kuchař, asi člověk
-Fridrich (moje maličkost), cechovní zapisovatel a účetní, člověk

-Po nedlouhém čekání se k našemu hloučku, přešlapujícímu před hospodou, přidal konečně i rozespalý Farlan. Potom, co se ještě vrátil pro batoh, můžeme vyrazit. Takhle by začátek epické pouti za dobrodružstvím podle mého názoru vypadat neměl. Trochu se zvedá vítr…
-Ještě před opuštěním města máme další problém. Hari upustila magický světelný krystal, který vždy nosí na krku, a ten spadl do kanálu. Přišli jsme tak o jediný spolehlivý zdroj světla do podzemí, budou nám muset stačit pochodně a dvě lucerny. Jeremiáše to pochopitelně rozladilo, ale neztrácí odhodlání.

-zhruba osm hodin ráno
-Výprava pokračuje v podobném duchu. Po několikakilometrovém pochodu Jeremiáš nemůže najít vchod do podzemí, který nalezl jen jednou, úplnou náhodou (když se přes něj málem přerazil), při lovu. K jeho cti je nutno říct, že se mu celkem dlouho dařilo předstírat, že přesně ví, kam jde. Nyní už nás nenutí chodit za ním v kruhu. Po okraji Černého háje pobíhá sám, zbytek družiny odpočívá na mezi. Nebe se zatahuje.

-něco před půl devátou
-Jeremiáš konečně našel vchod do podzemí (málem se o něj přerazil). Jde o velice starý mřížový poklop, zapuštěný v zemi do kamene. Nebyl skoro vidět, neboť byl zarostlý mechem. Po odkrytí veškerého porostu nevíme, jak to otevřít. Talbot si chystá výbušniny, my ostatní se krčíme za blízkou skalkou. Začíná pršet.

-Talbotovy rozbušky nefungovaly, iniciativy se tedy ujal Brogar a pokusil se mříž vypáčit mečem. To se neukázalo jako dobrý nápad. Meč totiž po chvíli praskl a zlomil se. Nakonec tento pokus ale nebyl tak úplně marný, neboť ztráta jediného meče Brogara rozlítila natolik, že mříž rozbil na kousky prvním předmětem velikosti gnóma, který mu přišel pod ruku. K Talbotově štěstí to byl balvan. Déšť sílí, musím psát pod pláštěnkou.

-zhruba devět hodin dopoledne
-Cesta do podzemí je nyní volná, leje jako z konve. Jeremiáš zastavuje družinu před vchodem a trvá na zápisu proslovu: „Moji drazí spolubojovníci. Stojíme na prahu katakomb, kam stovky let nevkročila lidská noha. Nemůžeme vědět, co nás tam čeká, proto musíme být neustále ve střehu a táhnout za jeden provaz. Kdo ví, jaké poklady a cennosti si ale za cenu úsilí a boje s neznámem odneseme? Víme jen to, že náš úděl není snadný, to nám však nesmí zabránit v boji s nehostinnou přírodou. Dovolte mi tedy udělat první krok na cestě za dobrodružstvím.“

-Jeremiáš objevil, že pod zem vede od vchodu krátký žebřík vystupující ze stěny. Bohužel až po „prvním kroku na cestě za dobrodružstvím“. Po dopadu z dvou metrů si asi pochroumal kotník, neztrácí však objevitelské nasazení.
Jsme v podzemí, zapalujeme louče a lucerny. Obklopuje nás opracovaný kámen, kapradí, mech, všudypřítomná vlhkost a zatuchlý zápach. Chodba vede od vchodu na dvě strany: východně a západně. Vybíráme západní cestu.

-asi půl hodiny v podzemí
-S postupem času ubývá rostlin, vlkost je stále značná. Jediná flóra jsou zde kluzké řasy a mdle světélkující houby. Ačkoli bychom si měli na zdejší zápach zvyknout, zdá se, že sílí. Zatím jsme nic nepotkali. Špatně vidím na psaní.
-Chodby se začínají větvit. Cestu, kterou se vydáme, vždy losujeme, děláme si značky křídou.
-Našli jsme lidskou lebku. Brogar omdlel.

-něco okolo dvou hodin v podzemí
-Chodby se zdají být nekonečné, stále potkáváme to samé: houby, řasy, krysy. A samozřejmě ten smrad. Bez něj už si svůj život nedokážu představit, stále častěji chodíme chodbami, jejichž středem teče celá stružka odporně páchnoucí vody. Ztrácím pojem o čase.
Jeremiáš se nás snaží povzbudit zpěvem pochodových písní, nálada klesá.

-Možná něco kolem poledne
-Bloudíme už celé hodiny, zatím bezvýsledně. Zastavili jsme se na křižovatce dvou chodeb, abychom si odpočinuli a posilnili se. Zásobami se snažíme šetřit. Psaní omezím, moc na něj nevidím a navíc se nic neděje.

-večer
-Po dlouhém pochodu tunely jsme odhlasovali, že je asi večer a že pro dnešek končíme. Bylo to šest hlasů proti jednomu, Jeremiášovu. Začíná to být divné. Přesto, že jsme venku všichni zmokli a nachladili se, že spadl do podzemí a pochroumal si kotník, že v těchhle katakombách nejspíš nic není a družina začíná brblat, neustále chce pokračovat dál a doufá, že něco najdeme a že zlým silám ukážeme, co v nás je. Obávám se ale, že jestli zlé síly potkáme a ony budou chtít vidět, co v nás je, nebude jim dělat žádný problém se prostě kouknout.
Opět jsme se utábořili na křižovatce tunelů, kterými zrovna nic neteklo. Musíme šetřit světlem, proto už dnes víc nenapíšu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
14. lipenec 865, ráno
-Stala se hrozná věc, cech je nejspíše odsouzen k záhubě. Moc bych za to nedal, že v tom opravdu mají prsty zlé síly. V noci totiž explodoval Talbotův balíček výbušnin, které chtěl prve použít k odstřelu mříže od podzemí.
Měli jsme zatracené štěstí, že nikdo nebyl vážně zraněn, Talbot si svoje výbušniny vždy skladuje dál od lidí, za nějakou překážkou. Yon, který byl nejblíž, špatně slyší a mě jen o kousek minula kamenná střepina. Jak se to mohlo stát, Talbot nedokázal vysvětlit.
Hlavním faktem ale je, že tunel, kterým jsme přišli, je zavalen. Nemůžeme se vrátit, jsme uvězněni. Naší jedinou nadějí je pokračovat dál a proklestit si případně cestu na povrch jinudy.
Naše šance vidím bledě. Pořád ale doufám, že případný čtenář těchto stránek nebude nucen deník vyrvat z mých ztuhlých, kostnatých rukou.

Přibližně kolem poledne
-Hlučná exploze možná píchla do vosího hnízda, podzemí jako by ožívalo, nebo už možná začínáme bláznit. Během pochodu slyšíme zvuky, různé hučení, smradu a břečky přibývá, chodit se dá už jen při zdi. Pochodně dohořívají. Krys, hnusných poslů moru, je taky víc.
Dostali jsme se zřejmě už moc hluboko, strach visí ve vzduchu. Nikdo už nic neříká. Tak takhle tedy končí první a poslední dobrodružství cechu Křivé korouhve… žádné poklady a sláva, žádná skvělá vítězství. Byli jsme pošetilí blázni a teď za to zaplatíme.
Kéž bych mohl zajistit, aby se tohle poselství dostalo k našim rodinám a blízkým: je nám líto, že jsme byli tak hloupí a v zájmu bláznivých ideálů jsme dali všanc naše životy, aniž bychom si uvědomili, jak na nich záleží nám i vám. Věřte, že vám patřily naše poslední myšlenky.

14. lipenec, krátce před půlnocí
-Čtenáři, než začneš číst dál, jen chci s úlevou a poděkováním všem bohům napřed oznámit, že řádky které teď čteš, už píšu zase z bezpečí a navýsost skvělého pohodlí svého pokoje U Kozlí nohy.
Nediv se, hned vyložím, jak vše dopadlo: naše skupinka se potácela vyděšená, hladová, špinavá, unavená a bezbranná podzemím, když tu, vzdaní všech nadějí, jsme za rohem zahlédli přízračné světlo.
Nepochybovali jsme o tom, že jde o přízrak ze záhrobí a že je s námi amen. V tom Jeremiáš zařval jako lev a vkulhal se do nebezpečí, připraven poskytnout nám čas k útěku. Jaké bylo naše překvapení, když se s vyjeveným výrazem vrátil a v dlani svíral zdroj toho světla, Hařin kouzelný krystal, který jí spadl před výpravou do kanálu.
Z potrubí městské kanalizace nás po dlouhém volání o pomoc lidé vytáhli oním poklopem, kudy přívěsek propadl. Denní světlo bylo úžasnou změnou. Nikdo z nás neodpovídal na vyjevené otázky, jen jsme se se slovy díků vrátili domů.
Po vydatné večeři a pečlivém uvážení musím konstatovat, že i když jsme nezískali bohatství ani magické artefakty, přeci jen jsme si odnesli spoustu cenných zkušeností.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 31.01.2011, 20:28:34 Odpovědět 
   Zdravím.

Spíš úsměvná, než humorná příhoda. Styl by chtělo ještě trochu dobrousit, vyhnout se nadužívání stále těch samých spojek (především když a který), trochu více pečlivosti při korekturách. Ke spokojenosti mi také chybí pověstné doťuknutí - stále jsem na pochybách, zda byl text míněný vážně, tj. zda své zápisky Fridrich mínil vážně, či ne.
Závěr bych také ještě dotáhla. Jedna, dvě věty navíc by stačily, takhle se mi konec jeví příliš useknutý. Skupinka je však životaschopná, nezatracovala bych ji. Jen si příště trochu víc pohrát, tedy transformovat se při psaní přímo do Fridricha, zvážnět a brát vše skutečně jako on - to je nejschůdnější cesta, jak dodat příběhu/deníku zdání reálnosti a dodat mu i patřičnou atmosféru.
Není to špatné, ale do skvělého textu ještě pár věcí chybí.
 ze dne 04.02.2011, 10:46:06  
   Gareth: Zdravím, děkuji za hodnocení:)
S vytknutím useknutého konce souhlasím, budu se tohohle zlozvyku muset zbavit. Tuhle historku jsem psal s tím, že mezi jednotlivými zápisky do deníku uplynulo třeba několik hodin, proto se nálada mění v textu tak náhle. Fridrich prostě ze začátku nebral výpravu moc vážně, protože mu vlastně o nic nešlo a vzhledem k jeho způsobu života cechovního účetního je mu svět rytířských ideálů a dobrodružství poněkud vzdálen. Až když je celá výprava v ohrožení, začne panikařit. Je mi jasné, že z textu tyhle věci moc snadno nevyplynou, ale snažil jsem se ty zápisky psát tak, jak by je podle mého psal člověk, který je tak trochu rozladěn nezvyklým nepohodlím, cynicky pozoruje don quiotovské počínání svých společníků, má málo světla a stojí po kotníky ve splaškách.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážník
(19.2.2019, 15:02)
Lodník
(5.2.2019, 19:04)
Maryen
(5.2.2019, 12:53)
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
obr
obr obr obr
obr
Niečo fakt múdr...
aegitalos
Slíznutej
diprimalex
Miluju ji
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Otázka
Dír
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr