obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915316 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39432 příspěvků, 5735 autorů a 389981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Galdarian, kapitola osmá, Rozhovor s matkou ::

 autor Ash publikováno: 02.02.2011, 9:27  
V minulé kapitole: Allen se po té, co se jí někdo pokusil v autobuse zastřelit, setkala se svým údajným zachránce, který zavolal záchranku. Při rozhovoru s ním ale zjistí, že zachránce není ze Země a že ta střelba v autobuse nebyla jen náhoda. Někdo ji chce zabít.
 

Allen se loudala temnou nocí a přemítala o minulém dění. Pokud šla do Milë s těžkou hlavou, tak rozhovor s Neuldirem ji rozhodně nepomohl. Naopak. Stále má více a více otázek. A teď ještě ta zpráva, že musí odejít. To byla největší rána.

Stanula před dveřmi domova. Pomalu otevřela a vešla dovnitř.

„Kdes byla tak dlouho?“ zeptala se Nancy.

„V Milë.“

„VMilë? Teď?“

„Ano.“

„A proč?“

Allen se smutně podívala na matku. „Od té doby, co jsem si koupila náramek, se dějí samé divné věci! Všechno je kvůli němu! Všechno! Já už nevím, jak dál!“ Allen si strhla náramek z ruky a hodila ho na zem. Úplně v koncích a zoufalá se posadila na židli a rozbrečela se.

„Nechceš mi říct, co jsi dělala v baru?“

Allen kývla. Matka si k ní přisedla. „Do baru jsem nešla jen tak. Pozval mě tam můj zachránce. Prý mi musí něco říct.“ A tak převyprávěla matce celý rozhovor z Milë. Ta napjatě poslouchala.

Když vyprávění skončilo, nastalo dlouhé ticho. Nikdo nechtěl nic říct. Allen i Nancy věděly, že tohle je konec rodinné idylky.

„Osud je nevyzpytatelný,“ řekla nakonec Nancy.

„To je!“ Allen se divila, že její matku neudivuje celé to vyprávění. Vždyť tomuhle by spousta lidí nevěřila. „Tobě to nepřijde divné?“

„Divné? Ano, je to divné. Ale rozhodně ne nemožné. Tohle je realita.“

„Copak ty o tom něco víš?“

Nancy sklopila hlavu a zamyslela se.

„Možná. Něco málo,“ řekla. „Víš, popravdě nejsi z dětského domova, jak jsme ti tvrdili.“

Allen zpozorněla. „ Jednoho dne,“ pokračovala Nancy, „zaklepal na dveře cizí muž. Vypadal vznešeně a krásně. Choval asi roční dítě. Holčičku. Když jsem se objevila ve dveřích, bez vysvětlování mi ji položil na ruku a řekl: ‚Postarejte se o ni, prosím. Je to pro mě strašně důležité. Na nic se neptejte, nic nechtějte vědět! Až přijde čas, vrátím se.’ Pak zmizel. Pamatuji se na to, jako by to bylo včera. Tou holčičkou jsi byla ty. A ještě něco! Když mi tě podával, z kapsy mu vypadl náramek. Přesně takový, jaký sis koupila.“

„A to všechno mi říkáš až teď?“ vykřikla Allen.

„Uklidni se! Několikrát jsem ti to chtěla říci, ale neměla jsem odvahu. Přijala jsem tě s otcem za svou a nemohla jsem si připustit, že přijde čas, kdy odejdeš.“

„Řekni , že to není pravda,“ pohroužila se Allen s pláčem do matčina klína.

„Holčičko moje, kéž bych to říci mohla!“ povzdychla Nancy.

„Škoda! Zřejmě se budu muset se vším smířit,“ zamyslela se Allen.

V tom ale ze sebe zaraženě vypravila: „Ale… ale co Peter?“ a propukla v nový pláč.

„S ním si budeš muset promluvit.“

„Promluvit?“

„Ano, jistě. Nic jiného ti nezbývá.“

„Ano, ale… ach, Petere,“ ztichla. Hlavou jí probíhalo mnoho neveselých myšlenek.

„Nedá se nic dělat. Můj osud je zkrátka jiný, než bych si přála,“ vstala. Zdálo se, jako by jí něco dodalo odvahu. Narovnala se a sebrala náramek. „Když už má člověk před sebou nějakou překážku, měl by se k ní postavit čelem.“

„To je pravda.“

„Chtěla bych teď být chvíli sama. Sbalím si a připravím se.“

„Dobrá, dobrá. Nechám tě!“ Nancy odešla. Allen odešla do pokoje a začala hledat všechny potřebné věci. Pomalu a rozvážně. Když si šla konečně lehnout, bylo to poprvé, co šla spát se strachem. Usnula, ale jen těžce.


 celkové hodnocení autora: 91.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 02.02.2011, 9:24:26 Odpovědět 
   Další pokračování, náznaky vysvětlení se objevují, tajemství, prolínající celým příběhem dostává obrysy, a naznačuje se, že má tajemného otce. Styl stále svižný, dostatečně realistický, detaily tak akorát. Čte se dobře.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Hradní ulice
Resmmett
Útes
Danny Alonso
Poslední pád
Ringing Tambourine
obr
obr obr obr
obr

77.777
Nethar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr