|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: O tlustém drakovi ::
 Gandalf |
publikováno: 24.10.2006, 19:22
|
| Pozn. autora: Zřejmě zklamu příznivce Harryho Pottera, jelikož to opravdu není o tom, jak záporný hrdina Draco Malfoy ztoustl tak, že ani hůlku neudržel :oP |
| |
|
|
Bylo nebylo… počkat, počkat! Copak se děje? Tohle už tady bylo! Co? No to ‚bylo nebylo‘. A to nějak vadí? Jistě, vymyslete si laskavě něco jiného, ano? Nu dobrá, dobrá. Tak tedy jinak…
Vyšla babka ze své chýše a řkne větu, sotva dýše: „To vám bylo tenkrát, když ještě draci baštili princezny…“ Už v pořádku? Ano, tohle ještě nikdo nevymyslel, pokračujte. Děkuji.
Tak tedy, za časů draků baštících princezny, stal se příběh, jenž vám dnes chci vyprávět. Ve Zlatém království, nejbohatší zemi široko daleko, schylovalo se k události, velmi oblíbené mezi vesničany a chudinou. Nadešel čas, kdy měla být obětována další princezna hrozivému draku Valibukovi. Ten nenapadal království jen díky tomu, že s ním král Zlatoslav uzavřel prazvláštní dohodu. Každý měsíc za úplňku mu byla dovezena princezna, aby zahnala dračí hněv, především pak hlad. Ach ano, tak krutá smlouva byla mezi lidským králem a vládcem draků. Právě pro svou rozměrnost se stal Valibuk nejváženějším drakem na celém světě a králové se jen předháněli, aby právě jemu mohli přivézt vlastní dcery. Byla to pro ně pocta. Chuděrky nevinné panny, jaký hrůzný osud je čekal.
Měsíc právě vstupoval do úplňku a král Zlatoslav byl velmi nervózní. Stále přecházel z pokoje do pokoje a občas zaláteřil: „Co když to nestihnou, co když nedorazí včas! Co si počnu!“
Byl nervózní proto, že se mu nepodařilo sehnat jedinou princeznu. Ach ano, po princeznách, jakoby se slehla zem. Ono ani není divu, když měl Valibuk na svém jídelníčku dvanáct princezen ročně. Tohle zavánělo velkým průšvihem!
„Zlatonoško! Zlatonoško, řekni, že jste nějakou našli,“ hnal se král k poslovi se sepjatýma rukama.
Posel sklopil oči a nejistě zavrtěl hlavou. Král byl v koncích.
„Co teď? Co teď mí rádcové?“ Všichni mlčeli. Nikdo se neodvažoval navrhnout jakékoliv řešení. Mohl je čekat králův hněv a nebo hněv krále draků. Všichni usoudili, že král se hněvá přeci jen o něco méně než zelená nestvůra s tlamou plnou zubů.
„Nic. Ani slovo z vás nevypadne. To jste mi pěkní rádcové!“ láteřil zase král a běžel za královnou.
„Zlatněno, drahoušku,“ nasadil jemný tón, „musíš mi poradit, co mám dělat, když není žádná princezna široko daleko.“
Královna nejprve pozvedla levé obočí, poté pravé, pak otevřela levé oko, poté pravé a nakonec i ústa: „Musím? Milý, já nic nemusím! Je to tvůj problém. Ty jsi uzavřel tuto smlouvu s Valibukem. Měl jsi tam dát dovětek, že dojdou-li princezny, je možno je nahraditi princi. Co budeš dělat teď, to opravdu nevím. Snad se převlečeš sám za mladici a vyrazíš za drakem. Třeba jej ošálíš a problém bude vyřešen,“ došvitořila milým hláskem a pomalu zavřela obě víčka, „navždy!“ dodala a povolila i obočí. Královna usnula.
Zlatoslav zůstal sám. Už nebyl čas se s někým radit, musel za drakem sám. Byla to ta nejdelší cesta, kterou kdy šel. Ani koně si nevzal, ani doprovod. Šel v měsíčním svitu, doprovázen myšlenkami na nejhorší.
„Grrrááh! Tento měsíc máš nějaké zpoždění, můj milý králi!“ rozzuřeně bručel Valibuk a pomalu se soukal ze své jeskyně.
Král se snažil zakrýt strach a klepající se ruce dal za záda. „Omlouvám se, vládče ohňů,“ mluvil z příma, „mé stáje postihl mor a nemohl jsem narychlo sehnad jezdce.“
Drak zamhouřil obě oči a odplivl si ohnivou slinu. „Jsi zde sám? Kde je princezna? Kde je tvůj slib, králi!“
Zlatoslav se rozklepal a sotva se držel na nohou. Zhluboka se nadechl a řekl drakovi pravdu do očí: „Jsem tu sám, protože už nejsou princezny, které bych ti vodil. Už nemohu plnit svou dohodu, draku, už ne.“
„Jakže?!“ burácel Valibuk a z nozder mu šel hustý černý dým. „Už nebudou žádné princezny?“
„Je mi to líto,“ poklekl král a čekal, co se bude dít.
„Hmm, jsem velmi rozloben, králi. Ale myslím, že by se ta naše dohoda dala upravit.“ Král nevěřil svým uším.
„Upravit? Jak?“
„Tak. Místo princezen něco jiného. Třeba zvěřinu, drůbež, a tak. Určitě něco vymyslíš, králi.“
„Ale zajisté, to nebude problém! Donesu ti co budeš chtít, třeba i sladkosti a cukrovinky!“ to drakovi rozzářilo obě oči a dlouze se olízl. Prapodivné, že? Draci a cukrovinky?
„Tak tedy, králi, zítra za svítání tě budu čekat. Nyní můžeš jít, chci se vyspat.“
Zlatoslav běžel jak jen mu nohy stačily. Doma hned všechny informoval o radostné zprávě a nechal dovézt do druhého dne to nejlepší maso a sladkosti, co jen mohl. Za úsvitu vše naložil na velký povoz a s družinou se vydal za Valibukem.
„Á, přesně na čas, králi. Zrovna vstávám,“ hřímal již z dálky drak a dlouze zívl. „Jsem zvědav, cos mi přinesl.“
„Tady, to nejlepší maso z mého království. Jeleni, koroptve, laně, kanci, srny, statní býci, ale i ryby. To je teď všechno tvé. A samozřejmě i tento povoz cukrovinek a dortů.“ Jen to král dořekl, začal se drak znova olizovat. Maso obešel, aniž by si k němu přičichl. Sehnul svou velkou tlamu nad všechno to sladké a radostně se pousmál.
„Sladkosti, cukroví, dorty!“
„Cože? Dortíky? Cukrovinky? Sladké?“ ozvalo se slabým hláskem z jeskyně. „On si tam labužíruje a my tady jíme nějaké opékané králíky a zeleninu? Tak to ne!“ Co se dělo poté, tomu snad ani nešlo uvěřit!
„Co to?!“ zarazil se král.
„Co to?!“ zarazili se všichni.
„Co to?!“ zarazil se Valibuk a rychle spěchal k jeskyni. Bylo už pozdě. Ven se vyřítilo na stovky princezen z různých krajů a zemí celého světa. Láteřily, křičely, pobíhaly a nejvíce na chudáka Valibuka.
„Tak ty si tu dáváš do nosu a my chuděrky máme jíst hubené králíky, nedopečené pstruhy a jiné pochutinky? Hm? Tak abys věděl, jdeme domu!“ a rozprchli se na všechny světové strany.
„Zlatko! Zlatko!“ volal radostně král na svou dceru. „Ty žiješ, dítě moje!“ a dlouze jí objal. Valibuk jen povzdechl a musel s pravdou ven.
Nikdy žádnou princeznu nesnědl. Vždy jí potají ukryl do své jeskyně a tam se o ní staral. Jak princezny přibývaly, musel být velmi opatrný, aby mu nějaká neutekla a neprozradila jej. Strašně se totiž styděl za svou tloušťku, kterou si přivodil pojídáním sladkého, když byl ještě malý. Proto ze sebe udělal naoko strašlivého lidožravého draka, aby se mu už nikdo nesmál a okolí mělo před ním respekt. Ale teď, když to vše prasklo, nedalo se už nic dělat. Dohoda byla zrušena, maso a sladkosti odvezeny. Maso by stejně Valibuk nejedl a sladkosti mu král zakázal, aby nebyl ještě více tlustý. Namísto toho mu vozil zeleninku, pečivo a jiné lidské dobroty. Drak zprvu bručel, ale když viděl, že začíná hubnout, byl jen rád. Nakonec zhubl tak, že byl jako každý jiný drak a mohl i létat! Ono to dříve bylo nemožné, jelikož by se neunesl.
Od té doby už žádný drak po celém světě princezny nejí. Je to nové nařízení krále draků, Valibuka. Ten odešel ze své jeskyně a usídlil se na hradě krále Zlatoslava, kde baví svými kousky s ohněm děti i dospělé. A když jsou děti nadmíru hodné, vezme je na svůj hřbet a proletí se s nimi vysoko v oblacích, kam mohou jen ptáci a ti draci, kteří namísto princezen baští jiné dobroty.
Zajde babka do své chýše a řkne větu, sotva dýše: „To vám bylo tenkrát, kdy už dávno draci nebaštili princezny…“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 48 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
