obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2141654 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Tak jsem zase umírala ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: nejen fejetony
 autor wanuny publikováno: 02.02.2011, 11:07  
Snad každému, kdo se narodil v době, kdy se hnědé uhlí přeměňovalo na černé, se už v životě naskytla zdravotní epizoda, kdy se domníval, že mele z posledního.
Já melu z posledního už hezkých pár let.
 

Dnes mě ve tři hodiny v noci vzbudil podivný stav těla. Probrala jsem se celá zpocená s velkým otazníkem v mysli. Že by už zase? A co to bude tentokrát!

Podivné bušení srdce mi dalo odpověď. A jéje, zase kolaps. Pokusila jsem se vstát, abych do sebe vpravila doušek vody, ale motolice mě vrátila zpět do večer povlečených peřin.

„No, aspoň umřu v čistým,“ řekla jsem si a pokoušela se o znovuvstání. Shodila jsem lampičku z nočního stolku a opět jsem přistála v pelechu, což mě neodradilo, odrazila jsem se od pelesti a zachytila se radiátoru. Konečně jsem se za jeho pomoci postavila.

Nabrala jsem ztracenou rovnováhu a s pažema roztaženýma – jen vzlétnout, jsem se domotala pro kousek vody.

Pak jsem si sedla a přemýšlela, která zákeřná nemoc mě zabíjí dnes. Pokus o infarkt už tady byl několikrát, ale ten už umím léčit dle chytré příručky poslední naděje.

To když vás začne tlačit srdce, začnou bolet ruce, že jsou těžší jak pytel cementu a cítíte slabost na umření – je to infarkt. Honem začněte kašlat jak tuberák – kašel masíruje srdeční sval – a taky se ze všech sil bouchejte do plic – to také masíruje srdeční sval. Vydržte to celou dobu své slabosti.

Hospodář mívá někdy podezření, že se rvu, když občas přijdu v tričku a z výstřihu mi kouká modřina, a stále mi nevěří, že už jsem se po patnáctý narodila.

Taky umím žlučníkový záchvat, zrovna když jsem autem napříč ulice s původní myšlenkou vjet do garáže, ale nová myšlenka – žlučníkový záchvat – ji lehce překlopí, já jen tak sedím v otevřeném autě a ani nedutám. No ono v ten moment nejde ani dejchat, natožpak dutat. Z obou stran ulice se dělá kolona čekajících aut a já si jen tak sedím v otevřeném autě a ani nedutám. Nikdo ani nedutá, natožpak, aby houkali, protože při pohledu na mé křečí srovnané tělo, se houkat neodvažují; hehe, ale pomoci taky ne. A tak tam všichni sedíme, ani nedutáme, a čekáme, až mě ten záchvat po pár minutách přejde, a já nakonec do tý garáže najedu a uvolním cestu.

Copak žlučníkový záchvat na umření není, ale i ten infarkt už se o mě pokusil napříč ulice. A zase kolona aut. Ale tentokrát se mé tělo nesvíjelo křečí, tentokrát jsem se s vervou sobě vlastní bila v hruď – a to se mě zase báli – že bych se pustila i do nich, a tak zase stáli a radši ani nedutali.

Nojo, ale ta dnešní slabost byla nějaká divná – asi něco novýho. Na infarkt to tak úplně nebylo, protože ruce netěžkly, ale zase byly obrovský motolice – jako jsem mívala před opravnou operací.

Nakonec se mi podařilo zmobilizovanou mysl ještě na chvíli uspat. Ráno jsem vstávala opět s motolicí a celý den jsem dávala pozor, kdyby mě ta nová nemoc sklátila, tak abych padla půvabně, protože to je pro mne velmi důležité – umřít půvabná.

Vzhledem k tomu, že to píšu, tak, vidno, stále žiju. Odpoledne při odhazování kusu sněhu se zahrádky, jsem přemýšlela, kde jsem zase udělala chybu v životosprávě.

Po dlouhé úvaze mi to došlo. Nojo, dyk já si včera zapomněla dát dvojku bílého a tento deficit si tělo vzalo po svém…


a tak si nyní popíjím čtverku bílého (i za včerejšek) a jsem neskonale šťastná, že jsem se už po šestnáctý narodila.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 02.02.2011, 11:06:06 Odpovědět 
   Tyhle pocity znám, sice jsem snad poněkud vyléčený hypochondr, ale léčení dvojkou nebo čtverkou u mně nepomáhá, I má předsevzetí: až zaklepe zubatá rychle se upít k smrti je už nerealizovatelné kvůli žaludku. Nu, každý máme své bolístky a není věru někoho, kdy by soucítil a pomohl. A pana faráře nezavolám. Takže hodně spoléhám na klužké schody a beton pod nimi. Před nimi vždy smekám.
Docela mě pobavilo, i ta pointa a pocit znovuzrození ( ten se mi nedaří). Jojo, pocity jsou zrádné: smrt přijde nečekaně
Lehká úvaha s podtextem. Beru to jako humor, veškeré aplikace na tvou osobu bych pak musel léčit (třeba až někdy přijedeš so PLzně).
 ze dne 03.02.2011, 18:31:46  
   wanuny: díky, Čuku, potěšils mne...
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Lavice
Jim
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
Pokus o rým
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr