obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Intermezzo - 7. část ::

 autor Shanti publikováno: 02.02.2011, 19:58  
Další pokračování příběhu s příchutí tajemna...děkuji předem za čas věnovaný přečtení a případnému posouzení.
 

Sanatorium Naděje o měsíc později.

Doktorka Mia Parkerová se krátce rozhlédla po sále a hledala marně mezi pacienty tvář, patřící tomu zvláštnímu mladíkovi v čepici, který ji doposud nedovolil zcela nahlédnout do své hluboce raněné duše. Za celých dvacet let praxe v psychiatrické ambulanci měla jen dva podobné případy lidí, kteří podivnou hříčkou osudu zůstali v mladém věku na světě úplně sami a stále jednou nohou stáli na okraji propasti, s myšlenkou vrhnout se do ní a skoncovat se svým mizerným životem. Dostat se jim pod kůži bylo velmi nesnadné. Stejně jako v tomhle případě. Když asi po hodině terapeutické sezení skončilo, nedalo jí to a vydala se ho hledat.

Jarní sluneční paprsky se jen ztěžka prodíraly přes našedlé mraky, rozprostírající se po obloze. V rozlehlé zahradě sanatoria bylo pusto a prázdno. Nick opatrně našlapoval
po deštěm rozbředlé cestičce a vyhýbal se obratně kalužím. U té největší se zastavil a zamyšleně rozčeřil její nehybnou hladinu ledabyle hozeným kamínkem. Po měsíci pobytu se již cítil mnohem líp, drásavých snů ubývalo a díky speciálním terapiím se naučil sžít se znovu se svým osudem, který se k němu dosud choval dost macešsky. Dnes ale na terapii nešel. Chtěl být sám. Z přemýšlení jej vytrhly něčí kroky, trhnul sebou a otočil se.
„Tady jste, hledám vás, proč jste vynechal dnešní lekci?“ Zeptala se jej doktorka Parkerová s úsměvem. Nick jen mírně pokrčil rameny a pomalu vykročil směrem k budově. Chvíli šli mlčky a pak se ho opět zeptala.
„Vím, že v sobě stále skrýváte ještě něco, co vás tíží jako balvan. Nechtěl byste si o tom třeba promluvit? Tady a beze svědků?“ Ohlédl se na ni a sklopil hlavu.
„To, co mne tíží, byste určitě nepochopila. Ještě jsem to nikomu neřekl. Nechci vypadat jako nějaký pomatenec, i když tady by to možná bylo přijatelné, “ prohodil ironicky. Nějak v něm ale přece probudila jakousi důvěru.
„Tak to aspoň zkuste.“ Pobídla ho.
Krátce si odkašlal a pak najednou začal mluvit. To, co však uslyšela, ji velmi zaskočilo:
„ Věříte v nadpřirozeno? Návštěvy ze záhrobí a tak? Myslíte si, že je normální milovat někoho…odtamtud?“ Řekl tiše Nick a zadíval se na ni.
Udiveně zvedla obočí. Tak tohle teda určitě nečekala. Dalo jí dost práce najít vhodná slova.
„Nevím, zda vám v tomhle směru mohu být nápomocná. Řeknu vám na rovinu, že v tyhle věci moc nevěřím. Vy jste se snad někdy s něčím takovým setkal?“
Chvíli zaváhal a pak přikývl. Najednou měl pocit, že to musí ven, jako když ze sebe po prudkém dešti chcete shodit všechny své vodou nasáté těžké a studené šaty. V následujících chvílích jí vylíčil celý svůj podivný příběh. Skoro bez dechu mu naslouchala a pak řekla tiše.
„Velmi zvláštní, rozhodně nyní nemohu říct, že bych vám nevěřila, vyprávěl jste tak přesvědčivě. Lze k tomu z mé strany podotknout jen jedno. I když se srdce v lásce někdy příliš nepřátelí s rozumem, stále na ni myslet by bylo pošetilé. Musíte si najít nový smysl života, novou lásku, máte taky kamaráda, který pro vás udělá vše a to není k zahození. Ale na druhé straně znám také někoho, kdo se paranormálními jevy zabývá a mohl by vám třeba pomoci. Je to doktorka Melanie Stuartová. Pracuje sice ve výzkumném ústavu, ale zrovna tohle je její záliba.“
Vytřeštil na ni oči.
„Stu…Stuartová?“ Hlesl tiše. To snad ne, v nemocnici sestřička s oříškovýma očima, teď zase tohle jméno! Stále jej to asi bude pronásledovat, do smrti.
„Čemu se tak divíte? Budete-li chtít, dám vám na ni číslo.“ Váhavě přikývl, i když už nyní věděl, že asi nikam volat nebude. Tím, že se svěřil, se mu ohromně ulevilo a to mu zatím stačilo.
„Slibte mi, že o všem, co jsem vám dnes řekla, budete přemýšlet. A pamatujte si, kdo má v moři najít perly, najde je…“ Pak se rozloučili.
Odpoledne se objevil u něj na pokoji Jimmy a táhl s sebou nějaký obrovský balík, převázaný mašlí. Docela jej to pobavilo.
„Moc se nesměj a rozbaluj, myslel jsem, že snad vypustím duši, než jsem to sem donesl,“ řekl Jimmy udýchaně a mrknul na něj.
To, co se tam ukrývalo, Nickovi doslova vyrazilo dech. Byl tam keyboard, ale jaký!
„Páni, Roland XB, to snad není pravda, kde jsi ho vzal?“ Vykřikl Nick radostně, jemně pohladil lesknoucí se klávesy a slastně vdechl jejich vůni.
„To je dárek od mého táty, musíš cvičit, zatím aspoň na tohle. Je to kvalitní kousek, dokonce má dynamiku úhozu. Nezapomeň, že ti zbývá ještě rok na konzervatoři, pak absolutorium a závěrečný koncert. Není to sice ono, ale klavír ti tady sotva dovolí, “ zazubil se Jimmy a podal mu tašku s knihami a notami. Pak se na něj zkoumavě zahleděl a lišácky se ušklíbl.
„A co ona?“
Nick mírně ztuhnul, než mu došlo, koho tím vlastně myslí.
„No co na mně koukáš? Myslíš, že jsem tenkrát neviděl, jak na ní můžeš nechat oči? Toho by si všimnul i slepý! Počkej, nic mi neříkej, ty jsi ji nechal uplavat, takovou nádhernou rybku! To snad není možné!“ Vykřikl Jimmy zklamaně.
„Ale nenechal. Za prvé, když jsem odcházel, byla zrovna nemocná a za druhé…vždyť víš. Co bych jí tenkrát mohl nabídnout? Tak leda barák, připomínající žumpu a nejistotu, doprovázenou očekáváním, kdy to se mnou sekne. Na tohle holky neletí, kamaráde. Tím si můžeš být jistý.“
„Stejně si myslím, že ses jí líbil, dívala se na tebe tak nějak zjihle. Na to já mám nos.“
„I kdyby, je to už dlouho a ani nemám tušení, kde teď je a co s ní je,“ řekl Nick rozmrzele.
Jimmy znovu rozjitřil jeho násilně potlačované vzpomínky a když večer usínal, byl trochu zmatený z toho, že v nich probuzená touha po Bonnie mírně zastiňovala jeho podivnou lásku z podkroví. Možná mu trošku pomohl i dnešní zvláštní rozhovor s doktorkou Parkerovou. Konečně cítil, že to tak asi má být. Jen si nebyl jistý tím, zda Bonnie ještě někdy potká.

Přesto jeho život náhle dostal nový smysl. Pomaličku přestával myslet na tu hroznou dobu, kdy si musel prožít svůj opravdu špatný den. Zakousl se do hraní a učení s obrovskou chutí, dokonce složil i pár svých skladeb. Bolavá místa v duši se pomaličku začala hojit. Za tři měsíce vyšel s čistou hlavou a novou nadějí v srdci před bránu sanatoria a tam už na něj netrpělivě čekal jeho věrný kamarád.
„Vítej zpátky, pojď, mám pro tebe spoustu překvapení. Vrátíš se do školy, to už je zařízené a po večerech budeš mít práci, v jednom baru. Potřebují někoho, kdo hraje skvěle na klavír. Už se tě skoro nemůžou dočkat. Pojedeme tam hned, souhlasíš?“
Nick odevzdaně příkývl. Vlastně mu nyní ani nic jiného nezbývalo.

Další dva měsíce uplynuly jako nic, brzy byl velmi oblíbený a píseň, kterou kdysi složil pro Nellu, se stala po několika večerech hitem, broukal si ji pro sebe snad i kuchař. Nick si uvnitř sebe pořád hřál vzpomínku na ni, ale také na Bonnie. Zamýšlel se nad tím, jak svou novou šanci nechal lehkomyslně uniknout mezi prsty. Netušil ale, kde by ji měl hledat, ani vlastně na to zatím neměl čas. I když později zdárně dokončil studium, pořád hrál v baru. Ke všemi oblíbené skladbě přibyly i další. V každé z nich nějakým způsobem ukryl kousek sebe, svých pocitů a vzpomínek. Pořád ale nad ním visela jedna neodkladná záležitost a sice dát do pořádku dědictví po rodičích. Zatím ale nebyl dost silný na to, aby se přestěhoval zpět do rodného domu v Minneapolis.
K Richmondu měl zvláštní citové pouto, ale věděl, že jednoho dne jej přece jen bude muset, i když bolestně, přetrhnout.

Jednou večer si po vystoupení k němu přisedl nějaký cizí velmi dobře oblečený muž. Měl atletickou postavu, černé uhrančivé oči a jeho snědou ostře řezanou tvář lemovaly husté havraní vlasy. Nick se na něj zamyšleně podíval, připadalo mu jako by jej už někde viděl.
„Dáte si se mnou drink? Na můj účet, samozřejmě. Jste opravdu výborný, vaše skladby jsou skvělé, romantické a zároveň rockově podbarvené. Měl bych pro vás návrh. Občas pořádám nejrůznější akce, párty a tak podobně. Pro lepší společnost, abyste rozuměl. Rád bych, kdybyste tam vystupoval, dobře vám zaplatím. Nelze přehlédnout jak místním dívkám při vašem zpěvu a hraní vlhnou oči. Už jsem také mluvil s vaším kamarádem Jimmym a trochu se na vás poptal. On mne vlastně tady, ehm, poslal. Přiznám se, že jsem mu moc nevěřil, ale mýlil jsem se.
Potřebujete se ukázat širší veřejnosti, pro tenhle zakouřený bar je vás opravdu škoda.
Mám taky určité konexe a mohl bych zařídit nějaké nahrávky, mít své vlastní album přece není tak špatné, hm? Na případném výnosu se pak třeba rozumně domluvíme.“ Zhluboka potáhl z doutníku a zkoumavě se na něj zahleděl, vydechujíc při tom mračno štiplavého kouře.
„A tu čepici byste měl odložit, možná to bude lepší, “ dodal ještě.
Nick se jen ušklíbl a na okamžik ji nadzvedl.
„Myslíte?“
Když muž uviděl, co pod ní ukrývá, mírně si usrkl ze skleničky a pak řekl.
„Aha, ale to nevadí, můžeme z toho udělat image. Ale chtělo by to něco třeba od Calvina Kleina. Najdeme určitě bezpočet zajímavých modelů. Tak co, jak jste se rozhodl?“
Nick zprvu zaváhal. Pak jej napadlo, že Jimmy hraje dobře na kytaru a když časem seženou ještě někoho na bicí, mohlo by to vyjít. Nakonec přece jen souhlasil. Nějak podvědomě tušil, že se před ním otevírá úplně nová budoucnost.
Když se mu ten muž představil jako Stanley Cromwell, ani mu tenkrát nedošlo, že tohle příjmení už někde slyšel…


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 phaint 02.02.2011, 21:29:20 Odpovědět 
   Někdy je paráda dát si po prvním čtení oddech - já mám pocit, že to čtu poprvé a líbí se mi to snad ještě víc než tehdy.
 Šíma 02.02.2011, 19:56:12 Odpovědět 
   Zdravím!

Zdá se, že život našeho hrdiny se k dobrému obrací a osud mu ukázal svou přívětivější tvář (snad se mu bude dařit). Zda se setká se svou dívkou "ze záhrobí", to je zřejmě ve hvězdách! Text se četl lehce, než jsem se nadál byl tu konec této části. Našel jsem také několik drobností, které jsem si dovolil vypsat níže.

Co mi padlo do oka:
=============

--> který ji doposud nedovolil zcela nahlédnout do své hluboce raněné duše. --> jí (komu čemu) nedovolil

--> Po měsíci pobytu se již cítil mnohem líp --> lépe ???

--> „Tady jste, hledám vás, proč jste vynechal dnešní lekci?“ Zeptala se jej doktorka Parkerová s úsměvem. --> zeptala se ... (malé písmenko na začátku uvozovací věty, velké se píše jen po tečce, po čárce, otazníku, vykřičníku a třech tečkách se píše malé)

--> „ Věříte v nadpřirozeno? Návštěvy ze záhrobí a tak? Myslíte si, že je normální milovat někoho…odtamtud?“ Řekl tiše Nick a zadíval se na ni. --> (pozor na nadbytečné mezery v přímé řeči a velikost písmenka na začátku uvozovací věty, která závisí na přímé řeči)

--> No co na mně koukáš? --> (dal bych čárku za "no")

--> Počkej, nic mi neříkej, ty jsi ji nechal uplavat, takovou nádhernou rybku! --> tys ji (nezní to moc "poeticky"?)

Tož tak! Hezký večer přeju a hodně zdaru v další tvorbě...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Lidský charakte...
joshua
Rozuzlení
Šimon
Samuel - IV. ka...
Nicolas
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr