obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Zrada - část 8. ::

 autor ivanka.suhinka publikováno: 07.02.2011, 20:39  
Po delší době se vracím s další částí, snad se bude líbit :)
 

„Jsi si jistá, že je to ta pravá osoba, která nám může pomoci?“ Zašeptala na něj, jakmile stanuli přede dveřmi, na první pohled, neobvyklého bytu. Její dveře pokrývaly různé ornamenty a uprostřed byl věnec složený, pro Samantu, z neobvyklých ingrediencí.
„Kdo tu bydlí? Čarodějnice?“ Zeptala se ho v okamžiku, kdy zaklepal na její dveře.
„Čarodějnice ne, jsem médium. Danieli, chlapče drahý.“ Pozdravila ho žena, která se objevila ve dveřích a vřele ho objala. „Pojďte dál,“ a rukou je vybídla ke vstupu. Pokud něco Samantu na první pohled učarovalo, byl to vzhled té ženy-Emy. Byla velmi vysoké, štíhlé až kachektické postavy. Krátké, černé vlasy jí trčely do všech stran a mandlové oči je bedlivě sledovaly, když překračovali práh jejího bytu, který se typově nelišil od jejích dveří. Všude kolem nich byly různé svíčky, ornamenty a prapodivné obrazy. Starší žena byla oblečena do světle modrého hávu, který jí v dlouhých cárech spadal až k zemi. Kolem krku jí viselo mnoho kožených ornamentů a v uších se jí houpaly zajímavé stříbrné náušnice.
„Tak co potřebuješ, Danieli?“
„Nemohu přijít jen tak na návštěvu?“
„Nezlob se, ale nemyslím, že máš čas na zdvořilou konverzaci. Jsi celý od trávy a hlíny a stejně tak i tvá přítelkyně, kterou si mi ještě nepředstavil. Mimochodem, jsem ráda, že se konečně chystáš usadit, i když si nejsem jistá, jestli je to ta pravá.“
„Emo!“
„Omluv mě, ale její tvář vídám teď pořád v televizi. Samanta Montgomeryová, že? Nemohu však říct, že mě těší, že vás poznávám, slečno.“ Její sarastický tón nyní zazněl zcela jsně.
„Emo, věř mi, není to tak, jak to vypadá v televizi nebo v novinách. Ona je nevinná a já to hodlám dokázat. Teď se ale odsud musíme dostat. Půjčíš mi auto? A sakra, podle toho, jak si se na mě podívala, usuzuju, že ho nemáš.“
„Je mi líto, Danieli. Včera mi ho odvezl Nick do opravny. Ale jestli se potřebujete dostat alespoň odsud a nechcete používat hlavní východ, ve sklepení jsou průchody. Je to takové spojení celé čtvrti. Stačí to?“
„Jsi zlatá, věděl jsem, že nám pomůžeš.“ A s vděkem ji objal.
„Tak pojďme. Ráda bych už měla za sebou to, že pomáhám s útěkem vražedkyni... Tedy,“ opravila se, když viděla, jak se Samanta i Daniel zatvářili. „S dívkou, která je obžalovaná z vraždy.“ A jako první vyšla ze dveří a vydala se výtahem do sklepa.
„To se nikdo nediví, že v takový starý barabizně jsou bezpečnostní dveře s elektronickým zámkem?“ prohodil se zájmem Daniel na svoji přítelkyni při pohledu na masivní, železné dveře.
„Jsi přece v Americe, tady se nikdo nediví ničemu,“ odpověděla mu místo Emy Samanta a starší žena jen kývla na znamení souhlasu.
„Podívej, Danieli, jsou tu dvě cesty. Ta první vás vyvede na Dvacátou třetí, je to ta na pravo, kdežto ta druhá, no řekněme, že by bylo lepší, kdybyste ji nepoužili,“ dořekla poté, co naťukala bezpečnostní kód, a dveře se s tlumenou ránou otevřely.
„Díky, Emo.“
„Nemáš za co, vyberu si to u tebe v naturáliích. Jinak vážně doufám, že víš, co děláš,“ a zalétla rychlým pohledem k Samantě tvářící se v tu chvíli, jako by duchem nepřítomně.
„Vím, neměj strach,“ a prošel jako první dveřmi, vzápětí následován Samantou, která se ještě stačila obrátit. Ale dříve, než stačila pronést slovo na znamení díků, byla odhozena na stěnu a ucítila na svém těle Daniela. V ten moment zazněly výstřely a poslední věc, kterou spatřili, bylo tělo Emy, které se téměř bezvládně opřelo o dveře. Pak se dveře zavřely. Ema obětovala svůj život, aby mohla zachránit ten jejich.
„Ti parchanti.“
„Svlíkej se!“
„Cože?!“
„Řekla jsem, aby sis svlíknul tu zatracenou košili. Hned!“ Vyštěkla na něj dívka a téměř vzápětí ho z ní sama začala svlékat.
„Zbláznila ses?“
„Nepřišlo ti divný, že nás objevili tak rychle už dvakrát? S tím autem se to dalo čekat, ale tady? Tvrdil si, že ji nikdo nezná, takže…“
„Kruci, no jasně,“ a pozorně si prohlédl svlečenou košili.
„Peter,“ promluvili oba zároveň, když na levé straně našli miniaturní čip.
„Mělo mi to být jasný hned na začátku. Nikdy mě po ramenou nepoplácával. Vždycky mu něco takovýho přišlo strašně dětinský.“
„Parádní přítel,“ pronesla jen Samanta a vydala se levou chodbou.
„Říkala, že se máme vydat,“
„Vím, co říkala, ale teď to tady okolo budou hlídat dvakrát tolik, musíme zariskovat. Mákni,“ pobídla ho a rozeběhla se kupředu.

„Kanalizace? Měla únikovou cestu napříč kanalizací? Páni, asi jsem Emu lehce podcenil.“
„Takže to povede kam? Do nějaký blízký čističky? Ta nejblíž je kde? Na Čtyřicátý druhý, ne?“
„Jo myslím, že jo, ale… slyšíš to?“
„Jo asi východ, nebo tak něco,“ dodala lehce nervózně mladá dívka a pokračovala dál. „Doufám, že tu nebudou krysy.“
„Proč?“
„Blbá otázka, prostě nemám ráda krysy.“
Daniel jí věnoval jen lehce pobavený pohled, ale když viděl, že si nervózně kouše dolní ret, uklidnil ji: „Slyším proud vody, nebudou tu krysy, když je tady voda.“
„A to víš jistě?“
„Jsem o tom přesvědčen. Každopádně se asi trochu namočíme.“
„Super, co víc si přát.“ Její další slova však zanikla s přívalem vody. Došly až k obrovskému otvoru, do kterého z dalších menších otvorů proudila voda.
„Musíme do toho skočit,“ snažil se to překřičet Daniel.
„Zbláznil ses? Nevíme, kam to vede. A nevíme, jak dlouho budeme pod vodou.“
„Musíme zariskovat,“ připomněl jí její vlastní slova a jako první skočil do otvoru.
„Danny!!“ stačila na něj ještě vykřiknout, než jí zmizel z očí. „Skvělé, jestli se utopíme, můžu děkovat leda sobě.“ A skočila po nohách za ním.
Jen několik desítek vteřin měla Samanta pocit, že se utopí, pak se její hlava vynořila a ona se zhluboka nadechla. Poměrně rychlý proud vody ji odnášel neznámo kam. Snažila se kolem sebe plácat rukama a plivat všechnu vodu, která jí vnikala ústy. V okamžiku, kdy začala přemýšlet, jak dlouho to asi bude ještě trvat se propadla a dřív, než mohla začít panikařit, ji z vody vytáhly silné paže.
„To byla síla,“ pronesl s lehkým úsměvem ke kuckající se Samantě, která se ze sebe snažila dostat všechnu vodu, která jí ústy i nosem vnikla do plic.
„Čistička?“ zasípala na něj.
„Myslel jsem, že jsi lepší plavec.“
„To jsem si myslela taky, jdeme,“ a namáhavě se zvedla z tvrdé podlahy, přičemž pohlédla na žebřík.
„Měli jsme docela štěstí. Zatím ji nepustili dál. Asi mají přestávku.“
„Spíš se flákají, je něco kolem půlnoci. A sakra, to ne, sakra,“ vyjekla, zatímco rukou zajela pod triko. „Tohle už dohromady nedáme,“ klela, zatímco si prohlížela napůl rozbitou videokazetu, ze které odkapávala voda.
„Seattle.“
„Cože?“
„Musíme do Seattlu. Mám tam kámoše.“
„A ten kámoš ji dokáže opravit?“
„Ne, ale ten kámoš už ten záznam viděl, udělal si kopii a ví, že když se mu do konce měsíce neozvu, má to vypustit mezi lidi. Jinak s tím nechce mít nic společného.“
„Potřebujeme něco na sebe, polez,“ pobídla ho a sama jako první začala lézt po žebříku vzhůru.

Jakmile se dostali do chodby, nebylo těžké najít místnost s označením šatna.
„Mužské, mužské, mužské,“ mumlala si pro sebe, jakmile naučenými pohyby otevřeli několik skříněk a začali prohledávat oblečení a věci.
„Na,“ podával jí bílé triko a světlé džíny.
„Potřebujete oblečení? Zajděte si do čističky,“ podotkla a vydala se ke dveřím naproti. „Věděla jsem to, sprcha.“ Ukázala na drobné písmo na cedulce.
„Našla si to, jdi první,“ vybídl ji se zamyšleným pohledem Daniel a začal si sundávat kalhoty.
„To si piš, že půjdu, zatím.“
Proudy teplé vody burcovaly mladé tělo ženy a ona měla pocit, že to na ní působí jako balzám. Ještě několik minut po sobě nechala stékat vodu, než zavřela kohoutek, zabalila se do osušky a vyšla ze sprchy zpět do šatny.
„Je volno.“
Jakmile i on zbavil tělo veškerých nečistot a jen v osušce vyšel ven, spatřil Samantu, jak sedí na lavičce a rukou si pročesává vlasy.
„Takže Seattle, a pak?“
„Pak televize…, Sam?“ oslovil ji, když viděl, jak po jeho slovech sklonila hlavu. „Bude to dobré, uvidíš.“
„Byla jsem… vlastně jsem strašně hloupá. Měla jsem to tušit. Vždyť jsem dřív byla skvělá v odhadování lidí.“
„Zamilovala si se, na tom není nic podivného. Pojem růžové brýle ti nic neříkají?“
„Mě se to stát nemělo.“
„Mohlo se to stát každému, Sam.“
„Proto nemáš dívku, Danieli? Nechceš růžové brýle?“
„Jak jsem řekl, ženy vše komplikují,“ usmál se a posadil se kousek od ní. Po jeho odhalené hrudi stékaly poslední kapky vody a Samanta na vteřinu pohledem zalétla po jeho těle. Pak si znovu metodicky začala pročesávat své dlouhé vlasy, přičemž hlavu měla stále skloněnou.
„I když od jedné bych si ten život nechal rád zkomplikovat, vlastně si myslím, že už jsem si ho zkomplikoval až příliš.“ A když po jeho slovech Samanta zvedla hlavu, políbil ji. Ona mu na oplátku prudce vjela prsty do mokrých vlasů a přitáhla si ho těsně k sobě.
„Chci tě,“ zašeptal ve chvíli, kdy jí jazykem objel klíční kost a pak ji opět začal líbat. Na znamení souhlasu mu polibky hojně oplácela. Nejdříve jen jemně, později se však staly mnohem vášnivějšími a žádostivějšími. Jejich ruce začaly bloudit po těle toho druhého. Jejich steny se stávaly intenzivnějšími. Když mu Samanta hrubě skousla ušní lalůček a nehty přejela přes horní část páteře, povalil ji na lehátko a jedním přírazem do ní vnikl. Z hrdla jí vyšel hlasitý sten. Daniel se ji snažil umlčet polibky, ale sám cítil své vzrušení a mizerné sebeovládání. Milování je zcela ovládlo. Její stehna byla drcena náporem neposedných Danielových rukou, která je svírala, jakoby dívku chtěl zcela pohltit. Několik minut se ze šatny ozývaly jejich vzrušené vzdychy, pak Daniel učinil poslední příraz a táhle vydechl…
„Jestli si nepospíšíme, někdo nás tu najde,“ pronesla Samanta ve chvíli, kdy si navlékala tričko. V ten okamžik se u ní objevil již oblečený Daniel a přitiskl si jí na svou hruď.
„I kdyby to měla být poslední věc na světě, Sam. Tak ti slibuji, že tě z toho maléru vysekám.“
Samanta mu jemně přejela po lehce naběhlých rtech a poznamenala jedinou větu: „Já ti věřím, Danny.“


 celkové hodnocení autora: 73.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.02.2011, 20:17:32 Odpovědět 
   Zdravím!

Tak... V této části je překvapení na překvapení. Jeden se nestačí divit (ale nic ve zlém). Ze začátku jsem byl překvapený, jak rychle naše hrdiny "firma" nalezla. Stejně mne překvapila smrt Emy (tuším, že se tak jmenovala), jak se zdá, zámek na heslo odolal a naši hrdinové proplavali kanalizací do čističky. Další děj mě mírně tahal za uši, ale nic proti "autorské licenci", čtenář si pak musí vybrat, zda předkládaným slovům uvěří, nebo nikoliv! (mrk) Když uvažuju nad "našimi" uprchlíky, nebudou to mít jednoduché (viz najít si nějaký dopravní prostředek, počítám, že "firma" nejspíš hlídá všechny stanice autobusů, vlaků, možná i letiště). Uvidíme, jak se děj vyvine! ;-)

Co mi padlo do oka?

--> „Jsi si jistá, že je to ta pravá osoba, která nám může pomoci?“ --> Seš si jistá ... ??? (zní to dost nespisovně, že...)

--> Byla velmi vysoké, štíhlé až kachektické postavy. --> kachektické ??? (asi budu muset goooglit) ;-)

--> Její sarastický tón nyní zazněl zcela jsně. --> sarkastický (nejspíš překlep)

--> ... která se ještě stačila obrátit. Ale dříve, než stačila pronést slovo na znamení díků ... --> (pozor na opakování slov, zde: "stačila")

--> „Danny!!“ --> (určitě Ti šlo o důraz, ale dva a více vykřičníků je i na mne moc)

--> Snažila se kolem sebe plácat rukama a plivat všechnu vodu, která jí vnikala ústy. --> vs. --> pronesl s lehkým úsměvem ke kuckající se Samantě, která se ze sebe snažila dostat všechnu vodu, která jí ústy i nosem vnikla do plic. --> ("snažila se" - opakování slov v souvětích za sebou, nehledě na opakované popisování již zmíněné situace)

--> Ještě několik minut po sobě nechala stékat vodu, než zavřela kohoutek, zabalila se do osušky a vyšla ze sprchy zpět do šatny. --> (poznámka mého druhého já: mělo jsem dojem, že spěchají a jde jim o život - mrk)

--> „Chci tě,“ zašeptal ve chvíli, kdy jí jazykem objel klíční kost a pak ji opět začal líbat. Na znamení souhlasu mu polibky hojně oplácela. --> (i tady mé druhé Já trochu krčilo nosem a mračilo se - vypadá to jako v některých amerických filmech - někdo hrdiny honí a oni ještě mají čas se muckat a dovádět jako by se nic nedělo)

--> „Jestli si nepospíšíme, někdo nás tu najde,“ pronesla Samanta ve chvíli, kdy si navlékala tričko. --> (jo, jo, nějak nemůžu uvěřit, že by u nich vyhrály pudy a oni na sebe skočili a nikdo je neviděl ani neslyšel, když se tam klidně sprchovali a pak na to vlítli - ale pšt, já tu jen čtu, na druhé straně si nejspíš řekli: "Co když to bude naposled?")

Tož tak. Hezký večer a hodně zdaru v další tvorbě! ;-)
 ze dne 08.02.2011, 16:25:49  
   ivanka.suhinka: Ahoj
Njn, kachektický = (u mě) jsem holt zdravotní sestřička tak trochu deformace z povolání :D
Na ty opakující se slova si dám pozor, slibuji :)
Samozřejmě, že vyhrály pudy - sex je jedna ze základních potřeb člověka a je dokonce na samém místě jako vzduch, spánek či potrava :D
Ale je mi jasné, že ne aždému se to může líbit, spíš mi šlo o trochu vášně a oživení vší akce (no jo jsem holt ženská, co bys čekal :D )
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Když svět býval...
guru
Večerní romance
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr