» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141657

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::

:: 1. Rychlík v 17,17 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Za 730

cojsemtochtělříct	publikováno: 08.02.2011, 21:16

Schyluje se k dvouletému, zelenému vandru. Vím, že není vojna oblíbené téma pro ženy, které mnohem raději "rodí", ani pro mladé muže, jichž už se to netýká. Dva roky v životě mladých, svobodomyslných mužů, však nejsou zrovna málo, aby se na ně dalo zapomenout. Mnohem radši bychom muchlali blůzky děvčat, místo praní fuseklí v ledové vodě...


	1. Rychlík v 17,17... Po skončení autoškoly, v létě 1971 a s povolávacím rozkazem v ruce, mě doma nic neudrželo. Do práce jsem skoro nechodil a jeden čundr stíhal druhý. To léto jsem si dopřál dva velké vandry, každý v délce asi třech týdnů. Pochopitelně, že mi na ten druhý už nestačila dovolená, o penězích nemluvě, ale z toho jsem si pramálo dělal. Čekal mě dvouletý půst od všeho... Na jednu stranu jsem těmi, kteří si jakkoliv zajistili modrou knížku opovrhoval, na druhou stranu - než se já vrátím z "izolace", oni budou mít pár lásek, a v neposlední řadě i korun, náskok. Můj poslední předvojenský čundr se konal ve znamení autostopu. Tři dny mi trvala cesta do Jedovnic, v okrese Blansko, kde měl čekat Vláďa. Po několika dnech jsem mu zanechal u kamarádů z Vyškova vzkaz a šel na stopa, "někam". Zastavil mi řidič Liazky, že jede do Liberce. Tam jsem ještě nikdy nebyl. Bylo to ve čtvrtek a on se měl zase v pondělí vracet do Adamovských strojíren. Domluveno! Když budu v pondělí ráno čekat u jeho auta, zaveze mě zpátky do Blanska. Vlakem jsem se z Liberce postupně dostal až do Doks a na Máchovo jezero. Díky kytaře nebyl problém, začlenil se do skupinky zdejších somráků. Byl jsem ovšem tramp a nějaké otravování lidí, nebo dokonce žebrání my bylo proti mysli. Prostě jsem s nimi vegetil, ale jednal po svém. Že jsem z jiného těsta bylo asi znát. Při četných policejních raziích a většinou bezdůvodných kontrolách, mě ochránci pořádku legitimovali jenom jednou a pak mi dali pokoj. Hlavní důvod byl asi ten, že jsem nebyl zdejší. Jenom mi poradili: „Drž si ty zdejší známý firmy od těla a líp si vybírej kamarády!“ V pondělí jsem byl v Liberci včas, tudíž ještě ten den v Jedovnicích, ale můj mladší kamarád Vladimír nikde. Až později, doma, jsem našel vysvětlení. Jeho máma mi psala, že leží v nemocnici s vředy. Líbilo se mi být každý den jinde. Partě na "Mácháči" jsem slíbil, že tam s kamarádem, nebo bez něj, přijedu. S řídičem Liazky jsme domluvení nebyli, ale to vůbec nevadilo. Před Prahou mi zastavil malý autobus - Robur. Šofér, který se s ním vracel z generálky bral každého trampa, který stál na silnici. Posadili mě dopředu, já jsem hrál a celý autobus zpíval. Někde na karlovarsku mě vyložili a druhý den už jsem byl v Doksech, na terase hospůdky "Zátiší". Postupně se tam sešli i mí známí, jedna písnička stíhala druhou... Jestli byla hospodská na somráky zvyklá nevím, ale s úplnou samozřejmostí ohlásila: "Mládeži, zbyly mi knedlíky s omáčkou, kdopak si dá ?" Jeden frajírek povídá: "To jste hodná, teta !" "Ještě jednou mi řekni teta a dostaneš hovno! Kdyby tu byl můj starej, ten by ti vysvětlil že není tvůj strejda !" Peníze už mi docházely a u ostatních jsem pozoroval , že by mě rádi využívali. Nejen co se prostředků týká, ale že bych jako hrál a zpíval a oni se to snažili přetavit na nějakou tu korunu, nebo gulášek. Dospěl jsem k názoru, že nejsou moje krevní skupina, každému podal ruku a šel si po svých. Bída na mě dolehla vší silou. Dlouho jsem se rozhodoval, prodám-li za dvacku půldolar s Kennedym, který mi visel na krku a o nějž projevil velký zájem mladý Východní Němec. Nakonec jsem mu za třicet korun nechal půldolar i zapalovač – rakušák. Na Máchově jezeře a okolí byli na pochybné existence zvyklí. Procházel jsem lesíkem, kde tábořili dva mladí lidé. Ona povídá: "Hele, Jirko kytara !" Pak se otočila na mě: "Jé, nezahrál bys nám?" Po pravdě jsem odvětil: „Možná později. Už hlady šilhám a jdu si někam uvařit.“ Slečna to okamžitě vyřešila: "Jen si udělej pohodlí a najíš se s námi. Bylo mi trochu hanba, ale já jsem si, na rozdíl od vyžírků z Doks, o nic neřekl. Najedl jsem se, cigaretku dostal a pak, možná hodinu, hrál jednu za druhou. Já byl spokojený, oni také. Ještě mi dali na cestu dvacku cigaret. * * * Pomalu abych se vracel domů a dal pár „záležitostí“ do pořádku, než narukuji. Až na ten ozbrojený doprovod, jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, jak trpěli „účastníci“ pochodů smrti. Kromě krátkých stopů přes pár vesnic se mi nedařilo. Po tolika dnech na čundru na mě, vyzáblého a neoholeného, asi nebyl moc vábný pohled. Od Mělníka jsem šel několik dní o hladu. Ještě, že bylo okolo silnic dost ovoce. Do Mariánských Lázní už mě moje nohy, plné otlaků a puchýřů, nesly bosé a boty se houpaly na teleti. Hned na kraji města jsem narazil na rodiče Ervína, který rukoval se mnou. Jeho otec, můj mistr, se zajímal, jak to se mnou bude dál. Dost pichlavě na mě pokřikoval přes celou ypsilonku: „A helemese, pan Plachý. Ještě nás hodláš v truhlárně navštívit, nebo si protáhneš dovolenou až do vojny? Už abyste tam oba byli, však oni si vás srovnají!“ * * * Díky vojně do smrti nezapomenu, kdy se narodil generál Laudon a také jeho císařovna Marie Terezie. Rychlík, který nás odvážel směrem na Plzeň, Prahu a Martin, měl odjezd v 17,17... * * *


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Jujacek	02.03.2011, 9:28:17

Ahoj :) Textík je fajn čtivý :) Líbilo se mi "Ještě jednou mi řekni teta a dostaneš hovno! Kdyby tu byl můj starej, ten by ti vysvětlil že není tvůj strejda!" :D


ze dne 02.03.2011, 13:00:29
cojsemtochtělříct: Byla to správná šenkýřka od rány, ale se zlatým srdcem. S trampy nebylo radno se párat a s vyžírky už vůbec ne. :-)) Dík za koment.

Apolenka	19.02.2011, 1:18:31

Tak to vypadá, že si na saspi rozečtu nový románek. Zaujal mě a to nejen proto, že mám k Máchovu jezeru a Doksům vztah. Budu se těšit na pokračování. /žebrání mY bylo proti mysli/ - jistě překlep


ze dne 19.02.2011, 9:57:53
cojsemtochtělříct: Dík za návštěvu a jednušku. V zájmenu jsem se opravdu uťuknul. Moje snaha to hned opravit se nestkala s úspěchem, ale - chybovat je jidské a já se ke všemu lidskému hrdě hlásím :))

Šíma	08.02.2011, 21:15:41

Zdravím! Začátek nového příběhu, sice mírně "telegrafický - letem světem", ale nečetl se špatně, text je čtivý, uvedl čtenáře do příběhu a mi nezbývá nic jiného, než si počkat na další část (vojná prý není kojná a já jsem zvědavý, jakým směrem bude děj pokračovat - sám mám modrou knížku)! ;-) P.S. Pozor na nadbytečné mezery ve větách před interpunkcí!