obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2914528 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 37943 příspěvků, 5588 autorů a 380990 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Až spadne poslední hvězda ::

 autor Skullka publikováno: 10.02.2011, 14:37  
No... k tomuhle nemám moc co říct. Byl to původně příspěvek do soutěže, ale rozhodla jsem se, že ho dám i sem.
 

Procházela jsem se ulicemi. Všude kolem bylo plno lidí. Strkali do sebe a tvářili se nervózně. Sedla jsem si na lavičku poblíž okrasné fontány uprostřed náměstí a pozorovala okolí. Všichni zalézali do obchodů, kde si mohli brát co chtěli a nemuseli platit. Dneska platilo pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ a tak se jejich chování často podobalo spíše divoké zvěři než tvorovi s šedou kůrou mozkovou. Nehledě na to, že si myslím, že ta zvířata se dnes chovají mnohem lidštěji než lidé. Buď jako kdyby jim schopnost myslet náležela odjakživa, a nebo úplně normálně, jako by se nic nedělo. Zvířata totiž nemají přání, splněná i nesplněná, touhy, nebo snad cíle. To máme jenom my.
Tak si říkám, jestli ta naše inteligence není dar i prokletí zároveň. Alespoň dneska určitě.
Dnes, dne 12.12.2012. Dnes má nastat konec světa. Potvrdili to úplně všichni, vědci i církev. O půlnoci má dojít k nějakým přírodním úkazům, jako jsou zemětřesení, záplavy apod., které kompletně zničí celou planetu Zemi. Ale hlavně má na zemi dopadnout několik meteoritů či čeho.
Přesné informace nezná nikdo, ale jedno je jasné: Má to spadnout z oblohy a vymaže to naši modrou planetu z vesmírné mapy. Takže pokud se někdy nějací mimozemšťani učili o naší planetce a velmi zvláštní rase, už nebudou. Do Učebnice Meziplanetárního zeměpisu se zapíše, že planeta Země ze Sluneční soustavy zanikla dne 12.12.2012, 0:00 pozemského času.
Proto se dneska všichni chovají jak splašení. Ještě nejsou ani čtyři hodiny odpoledne, ale oni přesto pospíchali domů. Všichni se snaží dohnat na poslední chvíli všechno, co za život nestihli. Berou si věci, které vždycky chtěli mít, jezdí v autech, které si přáli a baví se s lidmi, se kterými se chtěli bavit.
Dnes neexistují žádné zábrany. Dnes je možné všechno. Můžete dělat cokoliv chcete, můžete mluvit s kým chcete. Prostě se snažíte užít si poslední den svého života.
Někteří lidé měli sen jezdit ve Ferrari. Někteří přečíst všechny knihy (no, to už nestihnou, ale tak…), někteří potkat se s někým slavným a někteří navštívit cizí zemi.
Když se na to tak dívám, jsme opravdu zvláštní rasa.
Co se mě samotné týče, žádná speciální přání nemám. Netoužím se setkat se svým idolem. Nechci se stát modelkou, byť jen na pár hodin. Světe div se, ani nechci nikam odcestovat. Jediné, co jsem chtěla, je být chvíli sama, ať si můžu popřemýšlet.
I když je pravda, že jeden sen přece jenom mám. Vždycky jsem se chtěla stát spisovatelkou. Jenže je mi necelých čtrnáct a dnes mám umřít.
Ale jeden malý sen si přece splním – dneska budu doma vyprávět všechny svoje vymyšlené příběhy. Aspoň moje rodina je bude znát, když už nikdo jiný.
Lidi se pomalu začínají trousit domů. Je za deset čtyři. Přesně ve čtyři hodiny to všechno končí. Lidé odejdou domů, strávit poslední hodiny svého života se svými nejbližšími, či s kýmkoliv, s kým chtějí. Někteří si budou plnit své sny. A někteří budou dělat, že se nic neděje, jelikož tomu nebudou věřit.
Jejich věc.
Zvednu se a vydám se na druhý konec náměstí. Tam přijdu k paneláku natřeným smutně šedou barvou. Přede dveřmi netrpělivě stepuje drobná blonďatá dívka.
„Em!“ zavolám.
„Mary!“ Vrhne se mi kolem krku. Chvíli se jenom tak objímáme a hystericky se smějeme, ani nevíme proč.
„Neříkej mi, že tomu vážně věříš Mary,“ zašeptá po chvíli bázlivě.
„Já ani nevím,“ vzdychnu. „Ale jistota je jistota, ne?“
„Asi jo.“
Odbijí čtyři hodiny. Obě ztuhneme.
„Tak já už musím jít…“ pronesu trochu smutně.
„Jo, já taky.“ Em se na mě podívá. „Sbohem,“ špitne.
„Sbohem, Em,“ šeptnu a zase ji obejmu. „Jsi ta nejlepší kamarádka, co si člověk může přát.“
Když odcházím, Em mi ještě dlouho mává, dokud jí nezmizím z dohledu. Zabočím doprava, směrem k malému rodinnému domku. Vytáhnu z kapsy klíče a odemknu. Najednou se ke mně přiřítí vysoká udýchaná vysoká černovláska. Je to moje starší sestra Bel.
„Stihla jsem to,“ oddychne si.
„Kde jsi byla?“ zajímám se. „U Adriana?“
„J-jo,“ špitne. Z očí se jí vykutálí slza.
Dál už radši nic neříkám.
Vejdeme dovnitř. Máma, táta, i můj mladší bratr Thomas už sedí v obýváku.
„Čekali jsme na vás,“ usměje se máma křečovitě. Táta vstane.
„Tak, když už jsme tady všichni…“ řekne a odejde do ložnice. Chvíli napjatě čekáme, co se bude dít dál. Nakonec táta přijde s náručí plnou nejrůznějších věcí – hry a herní konzole, knihy, CDčka, DVDčka, šperky, oblečení, foťáky, notebooky…
Všichni jednohlasně zajásáme.
„Dneska si to přece musíme pořádně užít!“ řekne, jako bychom snad něco slavili. Usměje se při tom, ale v jeho očích je přesto vidět smutek. Polknu, ale nic neřeknu. Začnu se probírat věcmi s falešným úsměvem, který se po chvíli změní v pravý. Obývákem zavládne úžasná, šťastná rodinná atmosféra jako nikdy.
Zbytek dne jsme se měli všichni báječně – četli jsme si, hráli, povídali, smáli se. Plnili jsme si své sny.
Rodinka ochotně a se zájmem vyslechla všechny moje vymyšlené kraviny. Za koncem každé mě čekal bouřlivý potlesk.
„…a tak jsme tam stáli. Slunce zapadalo a kolem noh nám šplouchaly vlny. „Věříš na šťastné konce?“ zeptala jsem se Adama. Zamyslel se. „A víš, že ani ne?“ zasmál se. „Tak jak to, že právě jeden prožíváme?“ zeptala jsem se naoko nevěřícně. „Možná máme štěstí?“ nadhodil. „Od toho jsou to šťastné konce, ne?“ „Jo, máš recht.“ Vzal mě za ruku a podíval se mi do očí. Pohled jsem mu opětovala. „Miluju tě,“ zašeptal. „I když jsem si to dlouho nechtěl připustit.“ „Já tebe taky,“ špitla jsem. Naklonil se ke mně a políbil mě. Ta chvíle byla neskutečně šťastná. A já jsem věděla, že to všechno špatné, co se nám stalo, je tímhle dokonale vynahrazeno. Šťastné konce se nedějí, ale já právě jeden prožívám. Adam má pravdu. Možná se na mě prostě jen usmálo štěstí.“
Nastalo ticho. Kousla jsem se do rtu a čekala na reakci. Ten konec byl přeslazený. Až moc. Bože, za něco takovýho by se nemusela stydět ani ta nejhorší harlekýnka. Styděla jsem se, že jsem ten konec tak přesladila. Trocha soli by tam neškodila, zvláště, když celý ten příběh neměl s romantikou nic společného. Rodinka se na mě pořád ještě koukala. Potom se ozval další bouřlivý potlesk. Hřálo to u srdce.
„Teda Mary,“ hvízdla Bel. „Z tebe jednou bude úžasná spisovatelka.“
Řekla to tak přirozeně a tak upřímně, že si nikdo ani neuvědomil, že ze mě spisovatelka už nikdy nebude.
„Prosím o pozornost,“ zaznělo najednou z televize. Jak na povel jsme všichni zpozorněli. „Za tři minuty odbije půlnoc a nastane konec světa.“
Ztuhli jsme a podívali se na sebe. To ticho nakonec prolomil táta.
„Tak snad abychom už šli ven, ne?“ Nikdo nic neříkal. Všichni jsme vstali a vyšli na zahradu, kde jsme si sedli do trávy. Já, Thomas, a dokonce i Bel jsme si sedli na klín rodičům. Chytli jsme se za ruce.
„Tak tohle je konec…“ zamumlala Bel.
„Děti, máme váš všechny moc rádi,“ řekla máma a otřela si slzy.
„Moc,“ dodal táta, chytil mámu za ruku a dal jí pusu.
„Minuta do půlnoci,“ hlásali z televize.
„Ségra, a kdy to skončí?“ zeptal se mě můj jedenáctiletý bráška.
Usmála jsem se. „Až spadne poslední hvězda,“ řekla jsem a objala ho.
Všichni jsme se dívali na oblohu a počítali vteřiny do konce.


 celkové hodnocení autora: 84.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 09.07.2011, 0:53:44 Odpovědět 
   Watashi wa sorega suki desu.
Kore wa amari ni mo, watashi ni kjó mi o motte.

Arigato, hontoni.

Joi cui tači o.

Dalisan.
 Lišák 11.02.2011, 16:21:40 Odpovědět 
   Povídka s poetickým názvem, se bohužel ze začátku jeví jako nedovařená zelenina. Úvodní pasáž mi přijde až příliš krkolomná a taková nemastná, neslaná. Vypíchnu alespoň jednu větu: "Buď jako kdyby jim schopnost myslet náležela odjakživa, a nebo úplně normálně, jako by se nic nedělo."
Myslím že trochu tuším, co jsi tím chtěla říct, ale šlo to vyjádřit jinak, lépe a jednodušeji. Chvíli jsem přemýšlel, že bych zkusil vymyslet vlastní řešení, ale čím víc jsem nad tím hloubal, tím víc jsem zjišťoval, že vlastně nevím, co jsi chtěla říct.
Druhá část, když se hrdinka vrátí domů, je už podstatně lepší. Možná, že mám zrovna nějakou melancholickou náladu, ty poslední chvíle trávené s rodinou (možná poslední - skončila jsi v pravý čas) mne zaujaly.
Pobavilo mě tvrzení, že konec světa potvrdila i církev. Ale to je můj problém, tuhle instituci opravdu nesnáším a každý jejich zkostnatělý názor na cokoliv mi přijde úsměvný. Ale proti gustu...
Taky by mě zajímalo, co tam dělá ten Adam. zničeho nic se vynoří z textu a políbí hlavní hrdinku. Původně jsem ho považoval za toho bratra a zhrozil jsem se, že chceš tohle nijak nepovedené dílko znehodnotit zbytečným incestem. Naštěstí jsem se spletl.
 Šíma 10.02.2011, 14:34:33 Odpovědět 
   Zdravím!

Text se mi zdá mírně naivní, malinko přeslazený a trochu nedodělaný. ;-) Hodné šímovo já se opět ozvalo, zatím co jeho druhé "ošklivější" já podupává nohou a mračí se na celý svět. Kdo ví, jaké to bude a zdali to vůbec bude - mám na mysli konec světa. Na jedné straně tu jako lidstvo příliš dlouho nejsme (nějakých těch několik tisíc let - alespoň co se vyvinutější kultury týče). Nějak nevidím důvod, proč by měl svět (či Země jako planeta skončit jen kvůli nám). Možná skončí lidstvo jako civilizace, ale já těm Mayům příliš nevěřím.

Kolik kultur už předpovídalo konec světa? Uvidíme, možná se nestane nic, hysterie pomine a lidé se nad sebou i konečně zamyslí. Osobně jsem pro konec všeho špatného na světě a začátek něčeho nového (asi jsem velkým utopistou a idealistou). Huh...

Zpátky k textu... Pokoušíš se popsat situaci těsně před koncem. Lidé se v příběhu chovají různě, někteří se snaží dosáhnout všeho, čeho se jim dosáhnout nepodařilo. Někteří rabují, nebo skupují, co se jen dá, jiní se semkli (jako rodiny) dohromady.

Zvítězí falešná láska, nebo opravdový cit? Budou lidé plní přetvářky i tváří v tvář svému vlastnímu konci, nebo u nich zvítězí opravdové pocity (a city)? Možná jsi mohla text více rozepsat a více se zamyslet nad samotnými lidmi (se všemi nedokonalostmi, které ono "lidství" přináší). Ale... Asi jsem příliš náročný, ono ten text zase tak špatný není a snaží se vše ukázat tak, jak to vidíš Ty ze svého úhlu pohledu a svým vlastním zrakem a chápáním (myslím to zcela pozitivně).

Nechci tu psát o tom, že na Tvůj věk není text špatný, protože bych nejspíš musel začít uhýbat, či očekávat přílet blíže neidentifikovatelného předmětu ze Tvé strany! ;-)

Po technické stránce bych doporučil více se věnovat zpracování samotného textu. Pozor na "utápění" přímé řeči v popisném textu, nebo jejich "mísení" mezi sebou. Oč mi jde? Text je pak mírně nepřehledný, když jsou dialogy pohromadě s popisným textem (a ne odsazeny na každém novém řádku, pokud to jde a přímá řeč není "závislá" na popisné větě - nepokračuje, či nenavazuje přímo za ní), nehledě na fakt, že pokud je dialog hrdinů za sebou v bloku textu (a ne řádně odsazený), je text také hůře čitelný (nejen co se děje týče, ale také není jasné, kdo co zrovna pronáší, viz jejich vzájemný dialog). Občas se objeví nějaký ten překlep. Nad uvěřitelností příběhu spekulovat nebudu, protože popisuje věci (či události), které se ještě nestaly, čili je takovým lehkým scifkem...

Příklad úpravy textu:
=============

(Tvůj text)

„…a tak jsme tam stáli. Slunce zapadalo a kolem noh nám šplouchaly vlny. „Věříš na šťastné konce?“ zeptala jsem se Adama. Zamyslel se. „A víš, že ani ne?“ zasmál se. „Tak jak to, že právě jeden prožíváme?“ zeptala jsem se naoko nevěřícně. „Možná máme štěstí?“ nadhodil. „Od toho jsou to šťastné konce, ne?“ „Jo, máš recht.“ Vzal mě za ruku a podíval se mi do očí. Pohled jsem mu opětovala. „Miluju tě,“ zašeptal. „I když jsem si to dlouho nechtěl připustit.“ „Já tebe taky,“ špitla jsem. Naklonil se ke mně a políbil mě. Ta chvíle byla neskutečně šťastná. A já jsem věděla, že to všechno špatné, co se nám stalo, je tímhle dokonale vynahrazeno. Šťastné konce se nedějí, ale já právě jeden prožívám. Adam má pravdu. Možná se na mě prostě jen usmálo štěstí.“

(upravený text - snad jsem se trefil)

…a tak jsme tam stáli. Slunce zapadalo a kolem noh nám šplouchaly vlny.
„Věříš na šťastné konce?“ zeptala jsem se Adama. Zamyslel se.
„A víš, že ani ne?“ zasmál se.
„Tak jak to, že právě jeden prožíváme?“ zeptala jsem se naoko nevěřícně.
„Možná máme štěstí?“ nadhodil.
„Od toho jsou to šťastné konce, ne?“
„Jo, máš recht.“ Vzal mě za ruku a podíval se mi do očí.
Pohled jsem mu opětovala.
„Miluju tě,“ zašeptal. „I když jsem si to dlouho nechtěl připustit.“
„Já tebe taky,“ špitla jsem.
Naklonil se ke mně a políbil mě. Ta chvíle byla neskutečně šťastná. A já jsem věděla, že to všechno špatné, co se nám stalo, je tímhle dokonale vynahrazeno. Šťastné konce se nedějí, ale já právě jeden prožívám. Adam má pravdu. Možná se na mě prostě jen usmálo štěstí.

(pozor na uvozovky v již uvozeném textu, pokud je tento text, který jsem si vybral jako příklad, hrdinčiným autorským textem, měl by být dát do kurzívy, aby bylo jasné, že jde o text, který napsala Tvá hrdinka a nepopisuje to, co se v povídce děje v přítomném čase - viz příběh v příběhu)

Tož tak, hezký den přeju a mnoho zdaru v další tvorbě! ;-)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
ZAPOMENUTÝ SEN
Danny Jé
TILDA a její př...
Tilda
Kapitola druhá ...
Vitto
obr
obr obr obr
obr

Miluji
laven
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr