obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."
Francis Bacon
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5737 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Překvapení ::

 autor antivirus publikováno: 12.02.2011, 22:01  
Toto je nova povidka na časti, piši s kamošem je to mysteriozní povidka užite si čtení a budeme radi za nazory...
 

Kapitola 1. – Jack a Lucy
Jack sešel ze schodů. Šel pro poštu.Vzal obálky do ruky. Zavřel za sebou dveře a sedl si ke stolu. Postupně házel obálky do koše – byly to samé blbosti, které pro něj neměly význam. Až na poslední dopis. Zasekl se. Znovu hledal adresu na dopise, ale nic nenašel. Se zvědavostí ho otevřel. Pečlivě přečetl řádek po řádku. Nepochopeným výrazem stále zkoumal jeho obsah. Až po pár vteřinách ustavičného přemýšlení to plně pochopil.
V dopise stálo:
Milý pane Kane, byl jste vybrán z úzkého kruhu zájemců o dvoutýdenní zájezd do PŘEKVAPENÍ. Odjezd se koná dne 21. ledna ve 12:00 z centra města. Prosím vezměte s sebou i tento dopis. Další informace získáte na lince 789-426-135. Přejeme dobrý den.
Znovu přečetl dopis. Nechápal, jak mohl vyhrát tento zájezd, když se neúčastnil žádné soutěže. Vzal mobil a vytočil číslo. „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ Ozvalo se z konce linky. „Dobrý den, dostal jsem od vás dopis o výhře zájezdu do města Překvapení. Ale to je omyl, protože já se žádné soutěže nezúčastnil.“ „Sdělíte mi své jméno, pane?“ „Samozřejmě, Jack Kane.“ „Vydržte chvíli.“ Linka se odmlčela. Za chvíli se znovu ozval hlas: „Bydlíte na adrese New Avenue , dům číslo 121?“ Jack překvapeně zíral na mobil. Konečně odpověděl: „Ano, to je má adresa.“ „Pak je vše v pořádku. Nechápu kde je problém?“ Jack to vzdal. Poděkoval a zavěsil. „Tak když jsem to vyhrál, byl by hřích tam nejet.“ Zašeptal pro sebe. Začal si balit věci. Vzal si nějaké oblečení, doklady a hlavně velkou zásobu whisky. „Tak a můžu jet.“

Jack otevřel překvapením oči. Seděl v autobuse, který jel do Překvapení. Nervózně se kolem sebe rozhlížel. Ten sen se skutečně udál, ale proč se mu to zdálo, když se to skutečně stalo? O šest sedadel dál seděla žena. Divně se kroutila, jakoby měla ošklivý sen. Jack vstal a vydal se k té ženě. Posadil se vedle ní. Pravačkou jí stiskl rameno. Žena otevřela oči a tiše vyjekla. „Co…?“ Zeptala se nechápavě. Jack se pousmál. „Zdál se Vám nějaký sen, tak jsem Vás radši vzbudil.“ Žena se také pousmála. „Lucy, těší mě. A děkuji.“ „Jack. Nemusíš mi děkovat.“ A po chvíli ticha zase promluvil: „A o čem se ti vůbec zdálo, Lucy?“ Nejprve to vypadalo, že nic neřekne, ale pak se rozpovídala.

Lucy vstala z postele. Sešla dolů po schodech. Na stole ležel dopis. Zběžně si ho prohlédla. Tento dopis četla včera v noci. Všechny její vzpomínky byly jako v mlze. Chtěla se vrátit nahoru do své teplé postele, když najednou pocítila závan studeného vzduchu. Podívala se po jeho příčině a spatřila dokořán otevřené okno. Jakoby ji něco chytlo za rameno. Lucy vyjekla.

„To je celý můj sen.“ Vypadalo to, že si oddychla. „Ten sen je velmi zajímavý. Kam jedete?“ Lucy odpověděla: „Do Překvapení.“ „Tak to máme společnou cestu.“ „To jsem ráda, aspoň tam nejedu sama.“ Po zbytek cesty seděli ti dva spolu a hovořili o různých věcech…

Do jejich konečného cíle – města Překvapení – dojeli až další den pozdě večer. Na nebi svítil měsíc v úplňku a zlomyslně si pohrával se stíny tohoto města. Vítr, v lednu obzvlášť studený, ohýbal svou silou větve stromů jako při nějakém temném tanci. Autobus se zastavil uprostřed prázdného parkoviště v jižní části města. Řidič vesele poskakoval od sedadla k sedadlu a informoval každého o příjezdu do Překvapení. Každý na to reagoval stejně – byl překvapený. Lucy měla svou hlavu na Jackově rameni. „Vstávejte, už jsme v cíli. Už jsme v Překvapení.“ Řidič vypadal, že každou chvíli samým štěstím vybuchne, ale nestalo se tak. Jack i Lucy vzali své zavazadla (Lucy toho měla o hodně víc než Jack) a společně vyšli na čerstvý vzduch. Vítr jim neúprosně bičoval do tváří a tak vzali za vděk jejich hotelem, vzdáleným jen 20 metrů. V jeho oknech se svítilo a vše tam vypadalo jaksi bezpečně. A hlavně tam bylo teplo. Za sebou uslyšeli vzrušeně mluvit další lidi. Všech dvanáct lidí (společně s řidičem autobusu, jehož dobrou náladu nezkazilo ani počasí) se vydalo do hotelu. Ve vstupní hale hořel oheň v obrovském krbu. Pár lidí se u něj zastavilo, další šli na záchod a zbytek šel po schodech do chodby, kde byly po stranách jednotlivé pokoje. Pinčl ve fialovém saku četl jména hostů a postupně je uváděl do pokojů. Jeho úsměv byl přímo nelidský až ďábelský, pomyslel si Jack. Jackův pokoj byl přímo vedle Lucyina. V noci, když se snažil usnout, musel pořád přemýšlet o Lucy, která byla tak nádherná. Konečně pochopil důvod proč tu je – kvůli Lucy. Jack se pousmál a vzpomínal jak s ní v autobuse mluvil, a pak najednou viděl, jak ji polštářem dusí v její posteli. Bleskurychle vyskočil z postele. Najednou byl strašně propocený a k sucho v hrdle. Šel se napít z kohoutku. Voda chutnala tak hnusně, že ji Jack ihned vyplivl do umyvadla. Ale žízeň měl pořád. Hodil na sebe košili a šel do salónku pro nějaký slastný nápoj. K jeho překvapení zde potkal Lucy. Seděla u jednoho stolku. Usmála se na Jacka a pokývala na něj hlavou. Jack si objednal láhev ginu a přisedl si k Lucy. „Taky nemůžeš spát?“ Zeptal se. Hlavou mu probleskla myšlenka na to jak ji chtěl zabít. Rychle se napil, aby ji zahnal zpět do podvědomí. Povedlo se. „Ne. Já jsem se vyspala už cestou v autobuse. A taky jsem měla žízeň.“ Usmála se. Jack její úsměv opětoval. Napil se znovu a pak kolem něj všechno zčernalo. Slyšel kolem sebe podivné hlasy. Cítil, že padá a padá do tmy, která nemá konce. A pak něco uviděl. Otevřel oči. Prudce oddechoval. Pár sekund trvalo než si vzpomněl kde je, a hlavně kdo je. Vedle něj ležela Lucy. Jack si nepamatoval, jak se sem dostali, ani co spolu dělali. Lucy spokojeně dřímala. Jack sbalil svoje věci a šel do svého pokoje. Lehl si na postel a usnul. Sny, které se mu zdály byly neklidné a děsuplné, ale on je stejně po probuzení zapomněl.

Kapitola 2. – Marie
Ráno vstával Jack už v sedm hodin. Sešel po schodech do salónku, kde se připravovala snídaně. Dva sluhové je roznášeli přímo do pokojů. V salónku seděl řidič autobusu. Byl ve své obvyklé veselé náladě. „Jak jste se vyspal, pane?“ Zeptal se se zájmem Jacka. „Děkuji, dobře.“ „Tak to jsem rád.“ Jeho úsměv byl stále větší a větší. Jack se chtěl vrátit zpátky do pokoje, ale cestou potkal mladší ženu s rozpačitým výrazem ve tváři. Přistoupil až přímo k ní a zeptal se jí, jestli jí může nějak pomoci. „Já jsem nejspíš ztratila klíče od pokoje. Nemůžu je najít.“ Přehrabovala se v kabelce. „Tak zajdeme dole na recepci, tam mají určitě náhradní.“ Žena se plácla do čela. „Že mě to nenapadlo.“ „Tak pojďme.“ Oba dva šli spolu dolů. Na recepci jim vydali náhradní klíč. Žena šla společně s Jackem ke svému pokoji. „Nechceš jít ke mně? Jmenuji se Marie.“ „Jack. Pojďme.“ Pousmál se a společně vstoupili do Mariina pokoje.


 celkové hodnocení autora: 50.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.02.2011, 22:01:07 Odpovědět 
   Zdravím!

Koukám na Váš spoluatorský textík ze všech stran a snažím se přijít na to, o jaký žánr se jedná. Fantasy? Horor? Na jedno je tam málo nevšedních (fantaskních popisů prostředí a postav) a na druhé málo hororové atmosféry. (Takové kvílení vichru v komíně, praskání ohně v krbu, zima či naopak vedro v hotelu, podivné zvuky či hlasy by dobře dokreslily onu atmosféru tajemna a pocitu ohrožení). Překvapení je město, nebo jen taková "samota"? Zatím jste své čtenáře zavedli do hotelu, kam naši hrdinové utekli před nečasem. Špatné sny (či snad noční můry) jsou zatím jediným vyjádřením situace a naznačení, že něco není v pořádku. Vlastně i ono snění v autobusu jen napovídá, jak se naši hrdinové do této šlamastiky dostali, avšak nevysvětluje, jakým způsobem se dostali do autobusu (ale třeba to není důležité). Doufám, že tu nebudu za bubáka...

Abych to shrnul:

- chybí bližší popisy postav

- stejně tak schází detaily místa děje, lokací, ve kterých se zatím příběh odvíjí

- není navozená správná atmosféra, pod pojmem "mysteriozní" bych si představil něco nezvyklého, tajemného a děsivého (ale nemusíte se bát, vím, že jsme zatím na samém počátku příběhu)

- text dopisu mohl být od "těla povídky" oddělen buďto prázdnými řádky (nahoře i dole), nebo dán do kurzívy (viz html tágy: [i]text dopisu[/i])

- všiml jsem si nějaké té mezery navíc, nebo chybně uvedené velikosti písmena na začátku uvozovací věty, která navazuje na přímou řeč (po tečce se píše začátek věty velkým písmenem, po čárce, vykřičníku, otazníku a tří tečkách malé písmeno)

- pozor na správné formátování textu (viz použití popisného textu a přímé řeči), něco jsem vypsal níže:

(Váš - text)

Znovu přečetl dopis. Nechápal, jak mohl vyhrát tento zájezd, když se neúčastnil žádné soutěže. Vzal mobil a vytočil číslo. „Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ Ozvalo se z konce linky. „Dobrý den, dostal jsem od vás dopis o výhře zájezdu do města Překvapení. Ale to je omyl, protože já se žádné soutěže nezúčastnil.“ „Sdělíte mi své jméno, pane?“ „Samozřejmě, Jack Kane.“ „Vydržte chvíli.“ Linka se odmlčela. Za chvíli se znovu ozval hlas: „Bydlíte na adrese New Avenue , dům číslo 121?“ Jack překvapeně zíral na mobil. Konečně odpověděl: „Ano, to je má adresa.“ „Pak je vše v pořádku. Nechápu kde je problém?“ Jack to vzdal. Poděkoval a zavěsil. „Tak když jsem to vyhrál, byl by hřích tam nejet.“ Zašeptal pro sebe. Začal si balit věci.

(text po úpravě - formátování, obsah nezměněn)

Znovu přečetl dopis. Nechápal, jak mohl vyhrát tento zájezd, když se neúčastnil žádné soutěže. Vzal mobil a vytočil číslo.
„Dobrý den, jak Vám mohu pomoci?“ ozvalo se z konce linky.
„Dobrý den, dostal jsem od vás dopis o výhře zájezdu do města Překvapení. Ale to je omyl, protože já se žádné soutěže nezúčastnil.“
„Sdělíte mi své jméno, pane?“
„Samozřejmě, Jack Kane.“
„Vydržte chvíli.“ Linka se odmlčela. Za chvíli se znovu ozval hlas: „Bydlíte na adrese New Avenue, dům číslo 121?“
Jack překvapeně zíral na mobil. Konečně odpověděl: „Ano, to je má adresa.“
„Pak je vše v pořádku. Nechápu kde je problém?“
Jack to vzdal. Poděkoval a zavěsil.
„Tak když jsem to vyhrál, byl by hřích tam nejet.“ Zašeptal pro sebe. Začal si balit věci.

(u přímé řeči, zejména u dialogu je dobré odsadit každou novou přímou řeč na nový řádek - pro přehlednost)

Tož tak! Přeji hezký večer a mnoho úspěchů v další tvorbě!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Džungle
Joe Care
Vedomie_zivot_a...
romansev
K majáku
R.M. Woolf
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr