obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915290 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389821 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Býval jsem frajér a stále jsem ::

 autor Karel Fialka publikováno: 12.02.2011, 23:28  
Pro velký ohlas a zájem vám prozradím,jak to bylo dál. Asi zkazím překvapení, ale to už je život;)

PS:Jen prosím zapomeňte, že je to teoretický fyzik atd. z předchozího dílu. To jsem tam nějak zapomněl zakomponovat.:)
 

Najednou jako bych … na krátkou chvíli usnul a hned se probudil. Otevřel jsem opět oči.

Trochu mě zamrazilo. Byl jsem v místnosti, která byla bez oken. Za to jsem před sebou viděl tikající hodiny. Dobře jsem je znal, bývaly u nás v kuchyni. Každé ráno mi ukazovali, kdy už bych měl vyrazit na autobus do školy. Teď ukazovaly 12h a 5 minut. Už to nestihnu.

Uslyšel jsem, že zezadu se ke mně blíží něčí kroky. Byl to klidný a rozvážný rytmus. Asi proto jsem se nevylekal a beze strachu jsem se otočil. Přede mnou stál muž oděný v bílém rouchu. Přesně takhle jsem si vždy představoval, že by měl vypadat římský patricij. Krásná souhra honosné důstojnosti a strohé jednoduchosti jeho roucha byla působivá.

„Vítej na věčnosti“ pronesl s pohledem upřeným na mě. Cítil jsem významnost této chvíle.

„Děkuji, jsem rád, že jsem se toho mohl dožít!“ odpověděl jsem mu.
Jeho slavnostní úsměv zlehka zesílil.

Osmělil jsem se k otázce:
„Kdo jste?“

„Jsem Váš průvodce tímto místem.“

Při pohledu za jeho záda, jsem si všiml, že jsou tam dveře. Zeptal jsem se:
„Kam vedou ty dveře?“

Můj průvodce se začal procházet po místnosti. Došel až k oněm dveřím. Obrátil se směrem ke mně a začal hovořit:
„Nyní se nacházíte před vstupem do Vaší věčnosti, která bude vytvořena přesně podle Vašeho přání. Stačí pouze říci, jakou si ji přejete. “

Musel jsem se zamyslet. Vždy jsem si přál, aby věci běžely podle mých představ. Ale jaké ty představy byly? No nebudu to příliš komplikovat. Začnu vyjmenovávat:
„Chtěl bych auto Aston Martin one-77, byt u moře, moji ženu, děti, kamarády, peníze. Rozhodně bych chtěl nějaké super-schopnosti, jako například létání, rentgenový zrak, neomezenou sílu, rychlost, inteligenci…a tak podobně.“

Můj průvodce nebyl vůbec zaskočen. Asi to tu slýchává častěji. Odpověděl:
„Dobře, vše bude podle Vašeho přání.“

Lehce pokynul ke dveřím a já vstoupil.

Když jsem udělal první krok, zjistil jsem, že nemám na co došlápnout. Začal jsem padat. Musel jsem být asi hodně vysoko, protože pode mnou byly jen mraky. Stále jsem zrychloval. Vzduch mi deformoval obličej. Cítil jsem, že tohle asi nebude dobrý. Už jsem proletěl i ony mraky a uviděl zemi. Postupně jsem spatřoval jezera, pole, les, stromy…

Vždyť já bych měl umět létat! A v té chvíli jsem si vzpomněl a vznesl se. Letěl jsem ohromnou rychlostí těsně nad zemí a řval radostí. Není nic krásnějšího, než toto, myslel jsem si. Obletěl jsem celý kontinent, přeletěl oceán a pak celou zeměkouli. Bylo to úžasné, ale po čase mě to přestalo bavit. Přeci jenom to bylo stále to samé. Vzpomněl jsem si, že bych měl mít v ještě nový dům u pobřeží, auto, manželku a děti. Zamířil jsem tedy k nim.

Věděl jsem kam letět, protože jsem svou super inteligencí odvodil, poté co jsem obletěl svět, kde je to nejlepší místo pro přímořský byt. Už z dálky jsem viděl svým rentgenovým zrakem, že mě už žena čeká s dětmi u stolu, a že dnes je k obědu čokoládová polévka s čokoládovým dort s trojitou čokoládovou polevou. Myslel jsem, že samotným štěstím exploduji.

Při rozhovoru u stolu jsem se dozvěděl, jak děti prospívají ve škole, jak je baví si číst povinnou literaturu a jak touží žít pro ideje lidskosti a nesobectví. Manželka mě stále jen chválila a já věděl, že je to všechno pravda, že mě jen nechce naladit na nějaké horší zprávy.

Když jsem byl sytý, řekl jsem si, že bych možná mohl skočit za klukama na volejbal a pak na jedno. Manželka a děti radostně jásaly a těšily se, až jim to budu pak vše dlouze vyprávět.

Dojel jsem k tělocvičně ve svém fáru. Všichni tu už na mě čekali a vítali mě:
„Nazdáár! Ty máš ale super káru a sám vypadáš nějak namakanej. Netrénuješ ještě něco navíc? „

Nesměle jsem odpověděl: „Ne, nic moc na víc nedělám.“

Začali jsme hrát. Co míč, to přesná smeč. Takovou kondici jsem ještě neměl. Byl jsem nepřekonatelný. Po zápase jsme skočili na jedno. Auto mi domů odvezl kámoš, který se pak vrátil pěšky zpět do hospody. Já dal tak 50 piv ostatní většinou 8. Já byl v pohodě, ale ostatní se váleli na zemi. Byl to hezký večer. No nic, letím domů se vyspat.

A tak to bylo každý den. Byl jsem božský a to naprosto ve všem. Tato vylepšení, oproti mému předchozímu životu, mělo však jednu chybu. Ostatní lidé, kteří mě přišli zajímaví, mě už nebavili. Postupně se pro mě stávali zcela bezvýznamní. Z nudy jsem už vymýšlel, jak ty stále optimisty naštvat. Dělal jsem vše. Nebudu to raději popisovat. Nakonec i to létání omrzí.

Rozhodl jsem se, že chci umřít. A jde to vůbec? Nebylo třeba na nic čekat, hned jsem to musel vyzkoušet.

Tak, jak jsem v onen moment stál na louce v Kalifornském národním parku Yosemi, jsem pohled vzhůru ke Slunci a vzlétl k nebi. Vyletěl jsem nad atmosféru, kde už nebyl kyslík. Měl jsem však super výdrž a před tím jsem se pořádně nadechl. Stále jsem zrychlovatl. Trvalo to asi 8 minut a byl jsem až u Slunce. Začalo mě přitahovat. Zavřel jsem oči a vší silou jsem do něj narazil.

Pak jsem uslyšel známý hlas:
„Vítejte zpět!“

Otevřel jsem oči. Opět jsem uviděl ony hodiny, na kterých stále bylo 12h a 5min.

Můj starý známý průvodce se mě zeptal:
„Nebyl jste spokojen se svoji věčnosti?“

Odpověděl jsem mu:
„Bylo to krásné, ale nesnesitelné.“

„Co byste si tedy přál?“

„ Chtěl bych, aby to bylo jako dřív. Chci být se svými nejbližšími, ženou dětmi, zase vše znovu prožívat. Být zas na chvíli mladý, ale i starý. Chodit do školy, ale i do práce. Vidět své rodiče a být s nimi, ale i s ostatními, co jsem znal. Je toho tolik. Nechci, aby se něco měnilo, ale přitom chci, aby bylo vše takové, jako na začátku i na konci mého života. “

„Vaše přání bude splněno.“
Opověděl průvodce a opět mi ukázal na ony dveře.

Vstoupil jsem.

Octl jsem se v místnosti, kde byla jen postel, umyvadlo a záchod. Bez oken. Nic víc. Co to znamená? Já nechtěl do vězení!

Volal jsem:
„ Tohle je peklo? A to před tím byla jen příprava na něj?“

Nikdo se neozýval, ale to mě nezastavilo. Volal jsem stále. Kopal jsem kolem sebe. Pěstmi jsem tloukl do matrace. Ta má údery jen lehce odrážela. Po čase jsem se unavil. Opocený jsem ulehl do postele. A začal přemýšlet o tom všem.

Chtěl jsem být opět živý a žít tak, jak před tím. Být stále se svoji rodinou, přáteli. Začal jsem vzpomínat na to, jací byli, jak jsem je měl rád. Když jsem si to začínal připomínat, měl jsem pocit, že se to vrací. Že jsem zase u nás na zahradě, je léto a já ležím v trávě. Vstávám a jdu do domu, kde jsou všichni mí blízcí. Potkávám je a zdravím se s nimi, hovoříme o všem, o našich společných zážitcích, o tom co bylo, co mohlo být. O našem společném mládí i stáří.

Náhle jsem si uvědomil, že už je to naprosto reálné a já už nejsem v oné cele. Mé vzpomínky se staly věčností, přesně tak jak jsem si to přál. Jsem šťastný a tato chvíle trvá stále a stále…


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.02.2011, 23:27:36 Odpovědět 
   Zdravím!

Na první pohled vyznívá minimálně polovina příběhu trochu naivně (avšak nejspíš je to tak schválně, protože stejně naivní je i náš hrdina, který si myslí, že oním Rájem bude svět, ve kterém on bude tím nejdokonalejším tvorem a vše v tomto světě bude jen pro něj). Druhá verze jeho Ráje na první pohled skutečně vypadá jako vězení, ve kterém nic nezmůže (ani nemůže), ale díky svým vzpomínkám se dostává do skutečného "života", mezi rodinu, své přátele a do prostředí, které měl nejraději. Není to o tom? Ani život není o jeho prožití, jako kdybychom byli superhrdiny. Ale o přátelství, lásce, sounáležitosti a tak dále. Jakoby bylo do příběhu zakleto určité poselství, pro nás smrtelníky, že Ráj není o tom, čekat až člověk umře a kamsi se dostane (do Nebe), ale o každodenním prožívání (a strádání), protože i tento nedokonalý svět pro nás může být určitým "rájem"...

Pozor na:

--> Každé ráno mi ukazovali, kdy už bych měl vyrazit na autobus do školy. --> ukazovaly (TY hodiny)

--> Teď ukazovaly 12h a 5 minut. --> dvanáct hodin a pět minut

--> „Vítej na věčnosti“ pronesl s pohledem upřeným na mě. --> (schází znaménko na konci přímé řeči)

--> „Nazdáár! Ty máš ale super káru a sám vypadáš nějak namakanej. Netrénuješ ještě něco navíc? „ --> (nadbytečná mezera na konci přímé řeči)

--> Volal jsem:
„ Tohle je peklo? A to před tím byla jen příprava na něj?“ -- (mezera navíc na začátku přímé řeči a nebylo by dobré dát přímou řeč hned za dvojtečku a ne až na nový řádek - když na ten popisný text přímo navazuje?) --> Volal jsem: „Tohle je peklo? A to před tím byla jen příprava na něj?“

Hezký večer a mnoho zdaru v další tvorbě!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Slečna Smutek 1...
Petronela Patricellí
Labutí píseň
Amatérka
Kapitola 3- Set...
Desdemone
obr
obr obr obr
obr

Smrtelná
Polly
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr