» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141659

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Mezi listy ::

salvator	publikováno: 17.02.2011, 19:50

Přání


	Květy Hvozdíku přikryly hladinu snů s chladným ránem do jednoho dne mlhy sedm malých podzimů


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 41		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

labuť	22.02.2011, 11:11:54

Hvozdíků jsme měli plnou zahrádku, když jsem byla malá... Básnička je mini, ale to, co mne oslovilo jsem si v ní našla. Zatím nemůžu známkovat, tak v komentáři posílám za 1.


ze dne 22.02.2011, 11:58:24
salvator: Děkuju. Však se ještě mnohokráte uvidíme, takže příležitostí bude určitě dost. Díky za návštěvu i za známku.

Lyrie	20.02.2011, 15:48:21

Mlhavá rána na květech hvozdíků ohlých až k podzimu našeho dne Časně se setmělo Ještě neusínej Vždyť každé ráno svítá ...


ze dne 22.02.2011, 11:54:56
salvator: A někde mezi stvoly, prosvítá výhled do krajiny plné ticha, smíchané s nedalekým ptačím zpěvem a pobrukováním stromů opodál. Díky, Lyrie.

čuk	20.02.2011, 8:44:31

Netroufal jsem si tuto básničku redaktorovat. Díky za mail. Pátrám ve svém chátrajícím skladu emocí a napadá mě jediné (a to hodně pozdě): cítím v textu impresi, něco jako v hudbě Debussy a hodně skrytého. A jak už bylo zde řečeno: pohled i filosofie tanky.


ze dne 21.02.2011, 11:48:55
salvator: Ty a chátrající sklad?? Neřekl bych, skutečně. Tvoje komenty vždy oplývají přesností, čistotou, nezaujatostí a v neposlední řadě, profesionalitou, jak už jsem jednou napsal. A myslím to vážně. Dík moc za tvou návštěvu a tvoje slova. Těším se na příště.

obaleč	19.02.2011, 1:14:51

Odpověď na příspěvek od uživatele: obaleč* ze dne 19.02.2011, 0:54:57* Já se moc omlouvám, jsem popleta!!! Doufám ,že jsem tě neurazila, moc by mě to mrzelo,ani neumím vysvětlit, jak mě to napadlo.Promiň. (a mám po odpočinku na listu, kšá, kšá obaleč)


ze dne 19.02.2011, 23:13:46
salvator: Nic se neděje, to já se jen nechal unést, v prvním okamžiku. Já se na tebe nezlobím, to se může stát. Taky z toho mám někdy trochu obavy, co kdybych se u někoho ve jméně spletl... sakryš, hlavně na to zapoměňme. A neodlétej, neodcházej, v klidu si ještě poseď, chceš-li.

obaleč	19.02.2011, 0:54:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: obaleč* ze dne 18.02.2011, 23:39:15* Děkuji ti za neobvyklou a kouzelnou nabídku:-) Každého obaleče by to potěšilo a já nejsem výjimka. Zdravím tě, Dalibore.


ze dne 19.02.2011, 1:00:31
salvator: Dalibore, prosím, ne, to jméno mi nepřísluší a ani jej nemusím, vůbec... Prosím, raději Dalimile, díky.

Verbena	19.02.2011, 0:53:09

Hvozdíky rostly na jedné zahradě, která byla kdysi mé oblíbené místo ke snění. Teď je ode mě vzdálená a přesto blízko. Jen už k ní vede daleká cesta. Báseň má nádech tajemna, jako mnoho Tvých veršů, je zastřena mlhou metafor.


ze dne 20.02.2011, 0:17:48
salvator: Díky, jsem za tvou návštěvu rád i za tvoje slova. I přes stále panující zimu, vidím je ve větru kývat se sem a tam, jen tak, zlehka, po téměř bezmračné, podzimně teplé obloze.

obaleč	18.02.2011, 23:39:15

Jde si pod těmi několika slovy představit spoustu věcí a navíc hvozdíky jsou mými oblíbenci už proto, že je navštěvují obdivuhodné dlouhozobky svízelové.1 Ahoj


ze dne 19.02.2011, 0:43:55
salvator: Jestli chceš, nechám tě odpočinout si na jednom z listů. Můžeš pak nechat všechny své představy volně plynout před sebou, a vybírat... a vybírat... a vybírat. Děkuju, Anno.

Kitty	18.02.2011, 21:06:20

To je další japonská tanka. Hezká atmosféra, vyvolává ve mě představu období mezi létem (kvetoucí hvozdík) a podzimem (mlha).


ze dne 19.02.2011, 0:39:30
salvator: Ano Kitty, máš pravdu, je to tanka. Já jim prostě propadnul a navíc, když mne téměř všechny múzy v posledních dnech opustily, tohle je to jedinné, co ještě zbývá. Chystám se ale napsat něco delšího. Otázkou je... kdy začnu... Děkuji za návštěvu i tvůj čas. Měj se moc hezky. S.

Dědek	18.02.2011, 19:27:20

Souhlasím s Redaktorem a posílám jedničku.


ze dne 19.02.2011, 0:35:52
salvator: Děkuju Dědku, tvá návštěva je pro mne vždy potěšením.

Redaktor	18.02.2011, 19:19:07

pěkné, není nad čím si lámat hlavu.


ze dne 19.02.2011, 0:33:19
salvator: Díky, na to že ještě zde nemáš žádný příspěvek, vypadáš na to, že máš vcelku přehled. Zřejmě docela jistě píšeš již delší dobu, anebo jsi slušný kritik. Každopádně, ještě jednou díky za návštěvu i za pochopení. Na tvá díla se začínám těšit. S.

Ziriant)	18.02.2011, 7:56:12

Já si hlavu nelámu (naštěstí jako pouhý čtenář nemusím) a ani nehodnotím. Ale vyslechla jsem, několikrát... pro nás, milovníky chladných rán, zapečetěných ztuhlou věčností, ale jen do východu slunce, jsou ta slova jako to první, co na nás dýchne za rozbřesku z pootevřemého okna. Stejně jemné, stejně nečekané a stejně nezachytitelné. Vzpomínka na to, že to bylo, ale co to vůbec bylo?? Nemusíme vědět všechno.


ze dne 19.02.2011, 0:27:08
salvator: Je to skutečně... pro nás... milovníky snů, milovníky slunce. Není třeba vědět vše, jen to, co skutečně potřebujeme a to, co nás doopravdy naplňuje, nejen podstatou samotnou, ale přesně tím svým nezachytitelnem, pro mnohé zapovězeným. Děkuju moc, Sylvie. D.

Ekyelka	17.02.2011, 19:46:13

Zdravím. Přiznávám, nejen já jsem si lámala hlavu, co se ve slovech vlastně skrývá. Báseň je poetická, něžná, to ano, ale... Ale. Slova jsou líbivě poskládána do určitého tvaru, ovšem co vyjadřují či znázorňují, to mi zůstalo skryto. Nabídl jsi několik vodítek, jenže jejich vyložení je spíš směsí dohadů, než cestou k porozumění obsahu. Zní ten komentář strašně suše? Nejspíš ano, ovšem přesně vystihuje, co ve mně báseň zanechá. Slova a obrazy jsou na sebe tak navršeny, až u mne dojde k přehlcení smyslů. Když se pokouším analyzovat strukturu básně ve snaze dostat se k jejímu smyslu skrz slova, najdu spoustu pastí a opět jen pár dohadů. Věřím, že někteří čtenáři se opět budou rozplývat nad krásou, čistotou a jednoduchým vyjádřením. No, já mezi ně patřit nebudu: pro mne příliš zašifrované, než abych mohla říct ano, tomu rozumím a mohu tedy říci, zda líbí či ne. Známku jsem ponechala v rozhodnutí kolegů.


ze dne 19.02.2011, 0:21:30
salvator: Zdravím Eky, dlouho, předlouho jsme se neviděli a tak jsem, přiznám se, doslova příjemně překvapen a potěšen. Tyhle slova, básně, ta složitost, to jsem vlastně jen... prostě já a nic víc. Nevadí mi pranic, když nedostanu jedničku, nevadí mi pranic, když má slova zůstanou pro některé jednoduše skryta, co do významu, či smyslu, hloubky... je to pouhý prchavý okamžik jedné chvíle, v mých představách a patří někomu, kdo je příliš daleko, a přesto tak blízko... tak blízko. Věř, že jsem rád, že jsi i ty četla mých pár slov a zastavila se na okamžik u mne. Já, děkuji. Těším se na příště. S.