|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Ještě není čas 9. ::
 phaint |
publikováno: 15.02.2011, 18:38
|
| Ačkoli se to nezdá, ještě pořád jsme teprve v prvním dni po požáru pařížské Opery. Rušno je totiž na více frontách... |
| |
|
|
Raoul de Chagny skutečně nešetřil prostředky ani úsilím, aby operu zbavil jejího fantoma a fantoma jeho opery, a policie byla připravena ochotně vyhovět komukoli, kdo se zdál mít nějaký plán. Jestliže tedy vikomt navrhl, aby bylo prohledáno celé podzemí opery – a jestliže toto své přání také podpořil finančním darem pařížské policii – bylo podzemí jednoduše prohledáno. A tak zatímco Raoul doma usedal ke snídani se svou setrou a snoubenkou, velitel desetičlenného policejního oddílu uděloval pod hlavním schodištěm opery poslední pokyny před vstupem do tajemných sklepení La Garniére.
Kapitán Gilbert Leverel byl schopný muž na svém místě. Díky své schopnosti takticky rozlišovat mezi chvílemi, kdy je lépe být zticha a nemyslet si ani to své, a chvílemi, kdy je čas přejít k akci, se ke své šarži dopracoval v poměrně mladém věku. I tak ale pokukoval ještě výš a od pátrání v La Garniére si sliboval jistý úspěch. Najít hledanou osobu v uzavřeném prostoru mu přišlo až směšně jednoduché, ale to bylo do značné míry dáno tím, že předešlého dne nebyl ve sklepeních opery. Spolehl se na přítomnost dvou četníků, kteří při včerejší výpravě pronikli až dolů k jezeru, rozdělil úkoly a vyrazil. Letmo se podíval na hodinky. Ukazovaly něco po osmé. Toho dne ráno přislíbil poněkud neuváženě své ženě, že bude do dvou doma. V tuto chvíli si nedokázal představit nic, co by mu v tom mělo zabránit.
Po vstupu do prvního podzemního patra začali muži pátrat důkladně a systematicky. Alespoň si to mysleli. Byli také přesvědčeni o tom, že nevynechali jediné zákoutí, jedinou boční chodbu. Uplynula ovšem hodina a bylo zjevné, že sklepení opery jsou všechno, jen ne přehledně seskupený stavební materiál. Chodby se dělily a zase spojovaly, tam, kde měly pokračovat, byla stěna, a tam, kde čekali schodiště, byla chodba. Nějaký nepostřehnutelný systém jim jednoduše a účinně bránil proniknout dál než zase na samý začátek. Stačilo do podzemí vstoupit z jiného konce a hlavolam byl připraven je znovu pohltit.
Z kapitána po této první hodině vyprchal původní pocit předem vyhrané bitvy a začal uvažovat logicky. Výsledkem bylo, že poslal jednoho z mužů do kanceláře divadla pro stavební plány opery. To znamenalo další zdržení, protože majitelé neměli ani tušení, že by se zde něco takového mělo nacházet, provozního ředitele pana Boudinella našli až po hodné chvíli, a ten potřebné materiály hledal také dlouho. Strážník spěchal s obrovským fasciklem ke svému veliteli, ale vysloužil si jen podrážděné odfrknutí nadřízeného a posměšky kolegů. Kapitán zběžně prolistoval plány a z jeho výrazu bylo zřejmé, že nenašel nic, do by mu pomohlo. Ale nevzával se.
„Nu, poradíme si i tak. Pánové, pokračujeme.“
Po další hodině, která byla zčásti pátráním a zčásti blouděním, prohlásil kapitán tři patra za prohledaná, chtěje tak povzbudit upadající morálku mužstva. Povolil mužům krátký odpočinek a poslal pro další lampy. Nervózně přecházel sem a tam a zvažoval další postup. Tři hodiny pryč a ještě se ani nedostali dolů. Jestli chce vůbec něco přinést, musí se dostat co nejrychleji k jezeru. Rozhodl se využít kanál, kterým se včera večer dostali ven Raoul de Chagny a jeho snoubenka. Ostatně, vikomt mu ho už včera večer popsal, nemělo by tedy být tak těžké najít místo, kde kanál ústí na povrch. Jestliže kapitán ve svých úvahách nahradil své oblíbené „nebude těžké“ opatrnějším „nemělo by být“, bylo zřejmé, že oproti ránu značně vychladl.
Návrat na denní světlo policistům poněkud vrátil motivaci a do loděk na kanále usedali s tím, že teď se konečně někam dostanou. Dosažení cíle ale ani teď nebylo o mnoho snazší. Vodní cesty se proplétaly v dokonalém bludišti. Co se zdálo být hlavním tokem, se ukázalo být slepou uličkou, zatímco správná volba je zavedla do chodby s tak nízkou klenbou, že museli ulehnout na dno pramic. K tomu všude kolem zátarasy a mříže, s nimiž nedokázalo pohnout několik mužů, a neodbytný pocit nebezpečí z hrozivé masy materiálu nad vlastními hlavami.
Když Leverel se svými muži konečně vplul na podzemní jezero, pocítil jen chabé uspokojení. Všichni byli promočení, unavení a skleslí. Jakmile ale přistáli u břehu, lhostejnost zmizela jako mávnutím proutku.
V chabém světle lamp se u břehu kolébala loďka. Loďka, která tam včera nebyla...
Muži zapomněli na únavu a rozběhli se po souši jako honicí psi. Rychlost a důkladnost akce by kapitánu Leverelovi jistě bývala přinesla pochvalu nadřízených. Jenže tu bohužel žádný z nich nebyl, a co hůř, výsledkem hledání byla naprostá nula. Z místa vedlo několik vlhkých chodeb a jedny masivní železné dveře, na nichž se nepodařilo odhalit způsob jejich otevírání či uzavírání. Zjevné bylo jen jedno - policii někdo předběhl.
Jenže kdo? uvažoval kapitán. Fantom? Nějaký zloděj? Hromádka připravených cenností by tomu napovídala. Nebo zde snad má fantom pomocníka?
Leverel rozmrzele přikázal naložit do pramic několik věcí, aby mohl ke zprávě z akce doložit aspoň něco. Na návštěvu, kterou měl toho dne večer vykonat u vikomta de Chagny, se už zdaleka netěšil tak jako ráno. Díval se, jak se s odplouvajícím světlem břeh jezera i s příbytkem jeho tajuplného obyvatele pomalu propadá do tmy. Instinkt mu napovídal, že toto místo ještě nevydalo vše.
Možná zítra.
Policisté dobře cítili rozladění svého velitele a mlčky odstrkovali čluny. Nemohli se dočkat, až se zase nadechnou čerstvého vzduchu a ucítí vítr ve tváři. Světla lamp tančila po klenutých stropech a mřížích a matně osvětlovala i prostory vedoucí souběžně s kanálem.
Jako jekot polnice rozčísnul ticho výkřik jednoho z policistů.
„Tam! Tam někdo je! Zastavte!“
Muži se začali rychle zvedat a loďky se povážlivě rozkomíhaly. Záblesky lamp rozvířily po klenbě hotový kaleidoskop a odhalily jakýsi kvapný pohyb ve tmě.
„Stůj!“ kapitán Leverel skočil bez rozmýšlení do vody. „Sem s tím světlem! Slyšíš, stůj!“
Vztekle zalomcoval mříží. Další policisté mu spěchali na pomoc, ale bezvýsledně. Zrezivělý řetěz byl pořád silnější než oni. Kapitán o krok odstoupil a bez dalšího rozmýšlení vytáhl pistoli. Ozvala se ohlušující rána, při níž si i zkušení muži zakryli uši rukama. Zvuk výstřelu se rozlehl podzemím s dunivým burácením a s každým dalším metrem jakoby nabíral na síle. Ze stropu se snesla sprška dusivého prachu a voda se rozvlnila. Zvuk se po chvíli změnil na temný hukot a prach se pomalu rozptýlil. Policisté vytáhli řetěz přervaný kulkou a spěchali dál, aby zjistili, kdo další kromě nich se vypravil do podzemí.
Nedošli daleko. Vypadalo to, že se výstřel rozhodl vrátit zpět. Plížil se odkudsi z hlubin s výhružným duněním, které znovu rozechvělo hladinu kanálu. Zase začal padat prach z klenby, a tentokrát v něm už byla i malta a drobné úlomky. Pak se ozvalo zapraskání. To první bylo sotva slyšitelné, ale každé další nabíralo na intenzitě.
„Ven, všichni okamžitě ven!“ zařval kapitán.
Muži naskákali do pramic a spěchali k východu. Náhlý otřes několik z nich porazil na dno loděk, které se rozhoupaly jako bárky na rozbouřeném moři. Z útrob podzemí se ozval rachot a vyvalil se bílý prach. Teprve za ním všechny zvuky definitivně ztichly. Policisté si ani neuvědomovali, že už jsou na denním světle, a ohromeně zírali do míst, odkud se právě vrátili.
Sama opera La Garniére odmítla vydat svého chráněnce.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
