|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Pálení čarodějnic ::
|
| |
|
|
Monča se zrovna koupala a připravovala se na večer, když přišel Michal a přes dveře jí řekl:
-Čau, zlato.
-Ahoj, miláčku.
Michal vstoupil a políbil Monču, která seděla ve vaně. Pohled mu sklouzl na její prsa, lehce se usmál a řekl, že si půjde uvařit kávu. Monča kývla a našpulila rty. Znovu ji políbil a pohladil ji po pravém prsu. Michal odhodil věci na gauč a postavil na kávu. Otevřel dveře od kuchyně a zakřičel:
-Dáš si taky kafe?
-Tak jo, díky.
Připravil dvě kávy a otevřel noviny. Sociálním demokratům rostou volební preference. Zhluboka vydechl a pustil se do čtení. Voda v konvici vřela, když vstoupila Monča a pohotově zalila obě kávy. Michal se otočil a beze slova se usmál. Monča tam stála nahá a také se usmívala s očima sklopenýma. Byla tak roztomilá. I po tolika letech se styděla. Michal přistoupil a začal ji líbat. Hladil jí přitom zadek a tiskl ji k sobě. Za chvíli už byl také nahý a pošeptal jí:
-Pojď do obýváku.
Milovali se pak na gauči za tlumeného zvuku televize.
Po páté hodině přišli kamarádi Jirka a Honza. Jirka byl vrásčitý pětatřicátník s ostrůvkem zbývajících vlasů na jinak plešaté hlavě. V jeho obličeji se odrážely těžké životní osudy. Na střední škole byl zamilovaný do Monči a když mu ji Michal vyfoukl, propukla v něm vůči němu skrytá zášť.
-Zdar, tak deme? řekl svým hrubým hlasem.
-Čau, sorry, ale trochu jsme se zdrželi, řekl Michal a sebevědomě se usmál.
Jirka stěží potlačil závistivý pohled.
-Jasnýý, řekl s hranou lehkostí.
Honza se vyplašeně podíval nejdřív na Jirku, potom na Michala.
-Pojedeme autem, řekl nakonec.
Michal kývl.
-Fajn.
Míša se objevila u Michala, na sobě bílé triko s výstřihem, černou minisukni a černé balerínky s červenou kamínkovou ozdobou. Na krku jí visela oválná madonka a v uších se jí houpaly drobné zlaté náušnice, které dostala od Michala k zásnubám. Černé vlasy měla lehce zvlněné s několika pramínky vyšisovanými od slunce. Všem třem mužům se zdálo, jako by se na chvíli zastavil čas, když se jim naskytl pohled na tuto záříci bohyni.
-Tak můžeme, řekla s úsměvem.
-Vypadáš nááádherně, řekl Michal pyšně a políbil ji na tvář.
Jirka se jen díval do země.
Nasedli do auta, Honza řídil. Jirka otevřel přední dveře a chystal se usadit Monču, ta už ale mezitím nasedávala do dveří, které ji předtím podržel Michal. Jirka zahrál situaci do autu a posadil se na místo sám. Nikdo kromě něho si toho nevšiml.
V 16.37 dorazili na místní koupaliště spojené se zahradní restaurací, kde už vyhrávala první z kapel - Mokvající slabiny. Po ní měla následovat Mrtvá zóna a zlatý hřeb večera, Morčata na útěku. Všichni čtyři se vydali pozdravit své známé a poté se posadili k jednomu z kratších piknikových stolů. Michal se bavil s Mončou o obrovské čarodějnici uprostřed hranice, která stála vedle parketu. Jirka se chvíli zaposlouchal do hudby, potom plácl do Honzy vnější stranou své pravačky a řekl:
-Dem pro pivo.
-Tak jo.
-Taky pivo?, řekl Jirka a podíval se na Michala.
-Jo, taky si dám, díky.
-Mončo?
-Já si dám jen malý.
Jirka s Honzou se zvedli, zamířili k výčepu a zařadili se do fronty. Po chvíli se Jirka otočil k Honzovi a řekl:
-Hele, co kdybysme si z Monči udělali trochu prdel?
-Jak?
-Večer, až pojedeme domů, zastavíme v lese a budeme dělat, že ji chceme upálit.
-Nevim, no. To mi moc jako prdel nepříde, řekl Honza nejistě.
-Tak si polib prdel, posero jeden, řekl Jirka a odvrátil hlavu.
Honza zdvihl prostředník k jeho krku, ale uvědomil si, že stojí před oknem, tak ho zase opatrně schoval.
Michal zrovna hladil Monču po stehně a něco jí šeptal do ucha, když mu přistálo u hlavy pivo.
-Díky.
Jirka kývl.
-Díky.
Honza se usmál.
Všichni potom v tichosti poslouchali skladbu s výmluvným názvem Tanec s šuky v podání Mokvajících slabin. Jirka se často smál lacinému textu už za střízliva a ostatní se snažili propít do takového stavu, aby jim přišel také vtipný.
Zhruba kolem deváté hodiny byla za podpory vřískajících návštěvníků zapálena hranice. Mrtvá zóna přestala hrát a po chvíli rozjela improvizaci na téma Hoř, hoř, hoř. Sklidila za to bouřlivý potlesk opilců, potácejících se na parketu.
S přibývajícími pivy byl Jirka čím dál více agresivní a trapný.
-Aby si tě nespletli s tou čarodejk-nicí a neupálili tě, řekl Monče a rozesmál se. Sám.
Michal se na něho opovržlivě podíval.
-Bejt tebou, dávám si spíš bacha, aby někdo neupálil tebe.
-Jo? Budeš machrovat? Tak poď! Jirka vstal a boxoval vzduch.
-Jirko sedni si! Klid! řekl Honza, vzal Jirku kolem ramen a usadil ho.
-Nehrab na mě, buzerante! odhodil Honzovi ruku.
Zavládlo napjaté ticho. Alespoň u jejich stolu. Na parketu se už rozehřívala Morčata na útěku. Odezva opilců začínala slábnout. Většina už jich ležela opřená o stěnu pódia, něktěří zvraceli u bříz, jeden močil v leže.
-Nejdeme si zatancovat? řekl Honza.
-Dem, řekla nadšeně Monča.
Michal párkrát pokýval hlavou.
-Dobrej nápad.
Jirka mlčel a protože věděl, že se čeká na jeho odpověď, schválně ještě zdržoval a upíjel pivo.
-Tak dem, řekl nakonec Michal a vyšel s Mončou směrem k parketu.
-Deš taky, vole? zeptal se Honza.
-Kdo je u tebe vůl, ty čuráku, zaútočil Jirka.
-Jak chceš, řekl Honza o šel za Michalem a Mončou.
Jirka si přesedl tak, aby viděl na parket.
Chvíli tančili ve trojici, s rukama kolem ramen, nebo jen tak volně u sebe. Když se kapela vytasila s tradičními ploužáky, Honza stál po dvě písně sám s pivem u zábradlí a dělal, že je nad věcí, že na ploužáky tančit nepotřebuje, ale stejně chtěl vzít nějakou holku kolem pasu, tělo na tělo, úsměvy a čirá radost. Michal tančil s Mončou a držel ji přitom jedou rukou za zadek. Občas ho nenápadně zmáčkl a Monča nadskočila, usmála se a lehce ho plácla po zádech. Jirka kroutil hlavou s předstíraným nezájmem.
Honza si potom všiml skupinky žen u druhé strany zábradlí, jak pozorují hrající kapelu a nenápadně, po očku sledují tančící páry svýma smutnýma očima. Vyšel k jedné z nich, ani ji neznal, přitom ve vesnici žilo sotva tisíc lidí.
-Smím prosit? a nabídl ji ruku.
Usmála se a s lehkým pokrčením ramen se otočila na své kamarádky. Ty se také usmály a kývly. Chytla se nabídnuté ruky a už tančili v objetí s úsměvy na tvářích. Jirka zpozorněl. Tak už i Honza si našel ňákou krávu? Prošel kolem něho Standa Jíra se svojí přítelkyní.
-Copak ty tady tak sám?
-Co ti po tom?
-Se jen ptám, ne?
Jirka mávl rukou a odvrátil se. Standa pokrčil rameny a podíval se na Lucku, jejíž pohrdavý úsměv říkal vše. Políbil ji a zamířili k parketu.
-Co tady tak sám? Jirka parodoval Standovu otázku s jazykem mezi zuby. Dopil pivo a zvedl se. Zamířil k výčepu a poručil panáka tuzemáku.
-Jeden rum.
-20.
Jirka vypil panáka a hodil dvacetikorunu na pult.
-Eště!
-Už máš dost.
-Já chci EŠTĚ!
Postarší hostinský zakroutil hlavou a nalil panáka.
-Poslední.
-No jóó, řekl Jirka a kopl ho do sebe.
-20.
Další dvacka se kutálela po pultu.
-A pivo.
-Di už spát, Jirko, řekl s téměř otcovskou starostí v hlase.
-Dej mi pivo.
Hostinský znovu zakroutil hlavou a natočil pivo.
-21. A tohle je fakt poslední.
Jirka vytáhl padesátikorunu a podal ji hostinskému.
-To je dobrý.
Nevěřícně se na Jirku podíval a potom dal bankovku do pokladny.
-Díky, řekl, když mu podával pivo.
-Já taky.
Jirka šel k parketu a pozoroval tančící páry. Už se slušně motal, ale jít ještě dokázal. Pronásledovaly ho nepříjemné myšlenky, kde Michal souložil s Mončou, a ta se smála na nebe a hladila Michala a Honza ho pomlouval za zády, když tančil s tou krávou. Potom spatřil Michalovu ruku na Moničině zadku a málem se rozbrečel. Vyhrkly mu slzy nad jeho ubohou existencí. Aby je zatlačil zpět, vyběhl v zoufalství na parket a chytl Monču kolem pasu.
-Poď si zatančit, vyprskl trochu slin a piva.
-Nech mě, snažila se vyprostit Monča.
O to víc ji přitiskl k sobě a zkoušel ji líbat. Michal ho odtrhl a v tu chvíli dostal ránu pěstí. Ležel na zemi a jen zahlédl, jak Jirka vláčí Monču k hranici.
-Pálení čarodějnic!, křičel a smál se přitom.
Dav lidí jen nechápavě přihlížel. Každý z nich měl pocit, že by měl něco udělat, ale každý doufal, že to udělá někdo jiný. Jirka ji držel hlavu těsně u ohně.
-Teď upálíme hlavní čarodějnici, křičel.
Michal ležel v šoku na zemi. Chtěl něco udělat, chtěl vstát a vytrhnout ji z jeho rukou, pohladit ji, líbat ji, to bude dobrý, neboj, už ti nic neudělá, ale nemohl se pohnout.
Honza rychle přeskočil zábradlí a běžel k nim, připraven zmlátit Jirku, nejen proto, aby bránil Monču, ale za všechno, co mu kdy provedl, za všechny ty nadávky, ponižování, zesměšňování a náhodné rány v opilosti. Chytil Jirku kolem krku a táhl ho od Monči, ta ale kvůli náhlému povolení Jirkova stisku spadla obličejem přímo do žhavého. Vykřikla, tak zoufale, že se všichni přikrčili, Michal také vykřikl a zvedl se, vyběhl k ní, ale mezitím ji už vytahoval nějaký muž a nevěděl, co dělat, tak si sundal triko a tiskl jí ho na obličej a křičel volej záchranku na ženu, která stála vedle něho a Monča se dusila pod tričkem a křičela pomoooc, já umřu, muž ho rychle sundal a další přiběhl s vodou, kterou pohotově natočil hostinský. Michal se zastavil v polovině cesty a podlomila se mu kolena, klekl si, chytil si ústa dlaní pravačky a z očí se mu kutálely slzy. Honza s Jirkou se váleli na zemi po krátké rvačce, kterou přerušil Moničin zvířecí výkřik.
Po několika minutách přijela sanitka a naložila Monču na nosítka. Sanitář se rychle zeptal na několik otázek lidí, kteří stáli okolo a potom Michalovi řekl, že ji odvezou do okresní nemocnice. Píchli ji morfium a pak se zavřely dveře a sanitka odjela. Všechno ztichlo, byl slyšet jen Michalův pláč. Jirka kroutil hlavou, vstal a odešel. Cestou ho nakoplo a uhodilo několik mužů i žen. Potom se ztratil za rohem hostince. Honza pomohl Michalovi vstát. Držel ho kolem pasu.
-Jedeme hned za ní.
Michal kývl a dál plakal. Honza mu pomohl do auta a vyrazil do nemocnice.
V nemocnici jim řekli, že to jsou popáleniny III. stupně, ale na některých místech je kůže zcela zničená.
-Ale bude žít?, zeptal se zoufale Michal.
-Ano, bude žít, řekl doktor a odešel.
Michal sklopil hlavu a snažil se potlačit stovky myšlenek, které připomínaly střepy. Honza si prohlížel ruce. Nikdo nic neříkal. Po chvíli Michal zvedl hlavu.
-Bude žít, řekl s bolestným úsměvem a sevření jeho srdce začalo pomalu polevovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 32 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
