» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141661

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Zasraný Vánoce ::

Jimi Sean	publikováno: 15.02.2011, 20:13

Možná jen menší povídka a možná úvod k románu, těžko říct...


	Další zasraně depresivní Vánoce! Klopím do sebe jedno pivo za druhým, abych na ně zapomněl. Jenže tu jsou, nechce se jim pryč. Možná bych si měl pustit pohádku s vánoční atmosférou, nějaký romantický film s „nečekaným“ happy endem. Nuda. Ještě bych se víc uzavřel do sebe a cítil se ještě víc sám. A já se nechci cítit sám, dnes nejlíp nechci cítit vůbec nic. Den jako každý jiný, jen si trošku zahraju na schovávanou před svými city. Všude jinde, no všude asi ne, ale v těch šťastných rodinách, kde jsou všichni pohromadě, tak tam teď poslouchají koledy u štědrovečerní večeře, a všichni, hlavně ti menší se nedočkavě těší na dárky. Já žádný nedostal, jen jeden, alespoň pro zatím. Ještě jsem si ho ani nerozbalil. Snad bych ho nejraději nechal zabalený. Některá překvapení, ať už se pod barevným balicím papírem skrývá cokoli, mají větší cenu neodhalená. Já jsem taktéž nikomu nic nedaroval, jen jedné osobě. Té, co jako jediná něco darovala mě, prozatím. Já taky nic nechci. Nevím proč jsem takový morous na ty Vánoce. Prostě pro mě nemají žádnou cenu, když je nemám s kým opravdu upřímně oslavit, prožít. Jednou mi jeden kamarád vyprávěl příhodu, co se mu stala na Vánoce. Už není mezi námi, budiž mu dopřán věčný klid, my se tady ještě budeme stresovat nějakou dobu dál. Tenkrát byl taky sám. Možná ještě víc než já, zcela jistě víc než já teď. Deprese z gauče, z televize plné těch vánočních žvástů, deprese ze samoty, ta zasraná depka, co občas dolehne na každého z nás, ho vyhnala ven. Šel se projít na čerstvý vzduch velkoměsta. K horskému vzduchu to mělo daleko, ale jelikož si většina lidí hřála zadky doma u kamen, nesmradilo ulicemi tolik aut jako obvykle. Jen sem tam projelo pomalu nějaké auto nebo sanitka spěchající za dusícím se hňupem, co neumí jíst rybu. Tak se tak bezcílně procházel po ulicích a uličkách, potkával objímající se páry, ožralá cikánská děcka a ožralá jiná děcka, která doma nemají vánočního kapra, tak se rozhodli zadusit se vlastníma zvratkama. Na zemi seděli či leželi bezdomovci co obvykle výdal. Občas jich bylo i víc pohromadě. Většinou však seděli či leželi sami. I oni byli sami. Když procházel kolem starého bordelu, co se tvářil jako restaurace, nalívárna, herna a hotel dohromady, nepotkal tam jednoho houmlesa, co tam den co den polehává. Nikomu nevadil, ani majitelům toho bordelu. Byl to bordel! Zíral na kolemdoucí jen jedním okem, přes to druhé měl pirátskou pásku. Jinak vypadal dobře, na bezďáka. Nosil pořád ty stejné cáry hader, ale každý z těch cárů byl čistý, tedy v rámci možností houmlesa valícího se celé dny po zemi. Před sebou měl hozenou buřinku. Hlubokou. Tak hlubokou, že jste málem měli strach, že do ní celí spadnete. Těžko říct jestli si myslel, že jsou lidi tak štědří, že mu obyčejný čepec stačit nebude. Každopádně se domů, tedy tam kde přebýval, nikdy nevracel s prázdnou. Hrál dobře na španělku a lidi ho měli rádi. Někteří se při něm zastavovali i na delší dobu něž je nutná k vhození drobáku do buřinky. Vždycky slušně poděkoval. Neuměl zpívat, tak jenom hrál. Ale hrál dobře, fakt dobře. No ten můj kamarád. Jak ho tam neviděl, začal se zajímat, kde je. Napadlo ho, že ho třeba vzali do toho bordelu, že jsou ty Vánoce, ať si taky užije. Vešel tedy dovnitř. Byl to takový ten vchod, kterým vejdete a musíte se ještě prodrat závěsy a plentami jako divadelní oponou. A vskutku za oponou bylo něco jako představení. „Kdo by to byl řekl?“ pomyslel si. Po otravných záclonách, clonách, závěsech a jiných hadrech se ještě prosmýkl hustým kouřem, který bordelu dodával tu pravou atmosféru. Pro astmatiky nevhodné místo k zábavě. Hlasitá hudba, která venku kupodivu není slyšet, nejspíš to bude těmi závěsy, a blikající světla výhradně červené barvy ho omámila. Spousta stolků přeplněných nejrůznějšími lidmi a u každého byla pohodlná pohovka, nikde ne dřevěná židle s trčícím šroubem, co se vám snažil udělat další díru tam, kde vám už jedna stačí. Jeden malý stolek byl volný, k baru se mu nechtělo, bylo tam příliš narváno. „Kdo by to byl řekl?“ znovu se divil usedaje do měkoučkého křesla. V tu chvíli u něj byla velmi pohledná štětka. „Přejete si, pane?“ S šibalským úsměvem se otázala. „Co mi můžete nabídnout, slečno?“ Odpověděl otázkou. „Pro začátek nějaký drink a potom uvidíme hmm?“ „Dobrá přineste mi vodku s ledem, pepsi a pivo.“ „Vaše přání je mi rozkazem, můj pane.“ Můj pane, řekla s patřičným důrazem. „Ještě jedno přání bych měl.“ „Ále! Nespěchejte na mě, mám ráda dlouhou předehru.“ Znovu šibalsky... „To jsem nemyslel. Chtěl bych se Vás na něco zeptat a není to nic, kvůli čemu bych se Vám chtěl dostat mezi nohy, slečno.“ „No dobře. O co Vám jde?“ Nadržený tón, oznamující: „Tady jsem, ošoustej a zaplať!“, náhle zmizel. „No víte jak tady před bordelem, eh, tedy před klubem posedával ten houmles?“ „No jistě, Jimi, toho zná každý. Co je s ním?“ „To právě nevím, on tam teď není, tak mě napadlo, že bude tady. A proč Jimi? On je snad z Ameriky nebo z Anglie?“ „Nee, to je jen přezdívka, jmenuje se Ondra, ale chtěl, ať mu říkáme Jimi“ „Aha, aha. No a je tady?“ „Není.“ „A nevíte, kde by mohl být?“ „To nevím a co od něj chcete?“ „Nic, jenom mě to zajímá, to byste asi nepochopila, slečno.“ „Nejsem blbá, jen mi to vysvětli ty chytráku!“ „Ouu, hele koťě raději mi přines to pití jo?“ „Vole!“ Hodně spoře oděná štětka odešla směrem k baru. Seděl tam a koukal na další štětky kolem a bylo jich tam požehnaně. Oslizlí úchyláci s pupkem jako cvičící balon slinali nad těma prdelkama a třepotajícíma se kozama. Byli tam však taky normální chlápci, co se jen přišli příjemně odreagovat a pár rádo by zbohatlíků v oblecích. Spíš to byli uprdnutí úředníci, kteří si tím nejspíš řešili nějaký ty svoje komplexy. Pití mu donesla jiná štětka. Chtěl se na houmlesa před bordelem zeptat i jí, ale s pocitem, že by nepochodil, to vzdal. Překvapivě o něm začala sama. „Prý hledáte Jimiho.“ „Jo, hledám toho chlápka se španělkou.“ „Co po něm chcete?“ Nevypadala tak drze jako ta před ní, tvářila se jako slušná holka, co jen šlápla vedle a skončila v tomhle pajzlu. „Víte slečno, já sám ani nevím. Jen mě tak zajímá, kde asi může být takový chlápek se španělkou o Vánocích.“ „Hmm, nejste nějakej úchyl? Co jste sakra zač?!“ Ptala se s notnou dávkou nedůvěry, hrála si na tvrdou holku, ale v očích jí byla stejně vidět nevinnost. „Klid, klid! Nejsem žádný úchyl. Jak bych vám to řekl. Podívejte, seděl jsem doma sám a čuměl na ten krám, na tu nudnou televizi sršící štěstím rodinného života a příběhy o krásně strávených Vánocích společně v kruhu těch nejbližších. Bylo mě z toho na zvracení!“ „Jo to mě taky frajere a co má jako bejt?“ Ta její „tvrdost“ byla průhledná jako její podprsenka. Nenachal se odradit slupkou a s přesvědčením, že je to opravdu slušná holka pokračoval dál. „Tak mě to doma už štvalo. Šel jsem ven, projít se. Potkal jsem pár lidí, pár ožralých faganů a pár bezdomovců. A tady jsem se zarazil. Kde jen sakra může být ten sympatický kytarista, co tady den co den brnká lidem pro radost a samozřejmě taky pro nějaký ty drobný do buřinky, kde je?“ „Co vás to tak zajímá, jste teplej, chcete ho ošoustat nebo jste snad hudební manažer a chcete ho dostat do prvních příček hitparády?“ „Heh heh, ne to ne. I když by na to možná se svým uměním měl. Ale nic takového, proboha nechci ho ošoustat a nejsem teplej! Jen si tak říkám, že je možná teď taky někde sám a že ho to nejspíš sere stejně jako mě. Nevím, asi bych mu chtěl udělat společnost, pokecat, poznat ho, zachlastat s ním. Rozumíte?“ „Frajere, ty seš buď úplnej magor, nebo jsi právě spadl z nebe jako anděl.“ Sedla si k němu a napila se jeho vodky. „Já Jimiho dobře znám, je to hodnej chlap. Nikdo neví odkud přišel, co se mu stalo, nikdo o něm neví vůbec nic. Nejspíš se ani nejmenuje Ondra. Někdy mě připadá, že o sobě neví nic ani on sám nebo spíš vědět nechce.“ „No a vy víte, kde by teď mohl být? Vyšpulila lehce rty a zamhouřila oči, od spod až k očím si ho proměřovala. U očí se zastavila a dlouze se do nich zadívala. On hrál tu hru s ní. Koukali se jeden druhému do očí a v podvědomí si o sobě dělali obrázek. Pak konečně promluvila. „Vypadáš jako slušnej chlap. Možná, že seš fakt sám. Ale proč si rači nezaplatíš nějakou štětku? Co budeš mít z opilího váguse?“ „Já nevím. Nemám zájem o štětku. Něco mě říká, že ten chlap je někde sám a potřebuje společnost. Chlapskou společnost. Někdy to tak prostě je, asi jako ty vaše babský sabaty.“ „Jo tomu bych snad rozuměla. Ale ty máš snad nějaký kamarády ne?“ „Většina je někde v hajzlu, nebo mají rodinu a já jsem jim u zadku!“ „Podívej, mám Jimiho ráda, přiznám se, že kdyby nebyl na ulici hned bych mu skočila kolem krku. Jenže už jsem v dost velkých sračkách a potřebovala bych spíš někoho, kdo mě z nich pomůže. Nevím přesně, kde by Jimi mohl zrovna bejt. Můžeš ale zkusit tu starou sklárnu za nádražím. Jednou jsem tam s ním seděla na mostě a on mi vyprávěl, že tam chodí často, zírá na vlaky a přemýšlí. Možná bude tam. Jinak nevím.“ „Dobrá, děkuji. A jak se jmenuješ ty?“ „Já jsem Nela brouku a jak zjistím, že se Jimimu něco stalo...“ „Neboj, nic se mu nestane. Já jsem Petr, přátelé co mi zbyli, mi říkají Pete.“ Podali si ruce a znova si hleděli do očí. Pak Pete na stůl hodil peníze, nechal Nele slušný dýško a odešel. Beze slov. Jen se u východu ještě otočil. Stále si ho přeměřovala. Gestem v obličeji jí řekl sbohem a vyšel ven z bordelu. Nádraží odtud bylo kousek. Pete měl hlad, tak si naproti ve stánku koupil hamburger od Vietnamců. Ti blázni tam byli snad pořád, Vánoce, Silvestr, vsadím se, že kdyby byla válka a všude kolem dopadaly bomby, oni by tam stejně stáli a prodávali ty svoje hamburgery. Pete dojedl hamburger a řekl si, že někde koupí nějaký ty pivka, aby Jimimu udělal radost, jestli ho najde. Koupil svazek plechovek Plzeňské dvanáctky a vydal se směrem k mostu u staré sklárny. Když se vyškrábal na opuštěný, zarostlý a dávno nepoužívaný most, nikdo tam nebyl. Sedl si uprostřed mostu na okraj a rozdělal jednu plechovku piva. Zapálil si Startku a rozhlížel se kolem. Město svítilo víc než jindy. Všichni měli doma rozsvíceno, okna byla přecpaná světýlky, co blikaly jak na diskotéce. Výzdoba samotného města nezůstávala pozadu. V duchu si tak říkal „Kdo to sakra všechno platí? No přece my ty blbečku!“ Vlaky nejezdily, byly Vánoce. Jen sem tam. A zrovna směrem od Vídně přijížděl jeden rychlovlak. V té chvíli si Pete všiml, jak se někdo válí na kolejích. Prudce se zvedl. Upustil cigaretu. Upustil pivo. „Jimi! To jsi ty?! Jimi!“ Postava v kolejišti pozvedla hlavu. „Kdo seš sakra, co otravuješ? Nevidíš, že se tu snažím zabít?!“ „Co blázníš kurva?! Vypadni od tam!“ „Polib mě šos, nikam nejdu, zasraný Vánoce, pošlu jim dáreček do márnice!“ „Ty ses zbláznil! Jdu za tebou!“ „Nech mě bejt sakra!“ Pete se rozběhl směrem k Jimimu. Vlak už sice brzdil, ale pořád jel dost rychle na to aby Jimiho bezbolestně naporcoval. Pete doběhl k Jimimu a chtěl ho zvednout z kolejí. Jimi se vzpíral. „Co děláš ty kreténe?! Hleď si svýho, vypadni, nebo tady chcípneš semnou!“ „Co to do tebe vjelo chlape, slez z těch kolejí a pojď se semnou ožrat a vykouřit pár cigár!“ Snažil se Pete přemluvit Jimiho aby si svůj srabský čin rozmyslel. „Říkám ti vypadni, nech mě bejt!“ Jimi se nenechal, byl na mol. Brečel a nadával, chtěl zemřít. „Jak chceš!“ Řekl Pete a dal Jimovi ránu, aby ho omráčil. „Ty hajzle..“ Zamumlal ještě Jimi. Pete ho odtáhl z kolejí v poslední chvíli. Klakson rychlovlaku ho málem připravil o uši. Jimi se brzo probral. Koukal na Peteho a nechápal, co se vlastně stalo. „Do prdele, co jsi sakra zač?! Uklízíš koleje a nechce se ti stírat zbytky jedné trosky z těch zasraných pražců?“ Vrávoral Jimi. „Ne, nejsem žádný uklízeč. Hledal jsem tě. Chtěl jsem si pokecat a vypít pár piv. Ještě, že jsem přišel včas.“ „Jo jasně, teď bych ti měl asi poděkovat co? Táhni do hajzlu!“ „Podívej neznám tvůj příběh, ale rád bych ho poznal. Sakra co tě dohnalo k tomu si lehnout pod vlak? Život sice někdy stojí za nic, ale vždycky je nějaký východisko a lehnout si pod vlak není žádný východisko! To je srabskej úprk! Jsi srab?“ „Do háje, mluvíš jako moje máma a to ji ani neznám. Jak znáš vůbec moje jméno, kdo ksakru vlastně jsi?“ „Jmenuji se Petr, říkej mi Pete, Jimi. Jsem jeden z těch chlápků, co jsou takhle o Vánocích sami. Stejně jako ty. Pojď, zvedni ten zadek, támhle na mostě mám nějaký pivka.“ Jimi se nezvedal. Jen tam tak na půl ležel a na půl seděl, koukal na Peteho se slzou v očích. Koukal na něj jako na anděla. Nebyl zvyklý na takový zájem lidí o jeho osobu. Snad jen Nela z bordelu s ním občas nesměle prohodila pár slov. Pete se na něj taky díval se slzou v očích. Došlo mu, že na tom není on sám tak zle, jak si zprvu myslel. Cítil lítost, cítil empatii k Jimimu i když neznal jeho příběh. Dva opuštění chlápci se váleli u kolejí. Tenkrát nebyly Vánoce ani bíle ani na bahně, byly suché, takže se tam mohli válet do umrznutí, ale se suchou prdelí. Pete se zvedl. Jimi nátáhl ruku po Petem. Pete mu podal svou ruku a Jimiho zvedl ze země. Beze slov došli na most. Pete mu podal pivo a připálil mu cigáro. Sám si taky jedno otevřel a zapálil si další Startku. Seděli tam na okraji mostu a hleděli na prosvícené město. „Kdo to kurva všechno platí?!“ Řekl Jimi. Pete se jen usmál.


celkové hodnocení autora: 95.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Redaktor	18.02.2011, 19:53:24

Nemá to odstavce, hlavu a patu, ale zato spoustu chyb ano. Po chvíli jsem to vzdal, není to příliš literární, ale hlavně to není vyvážené.

Šíma	15.02.2011, 20:12:03

Zdravím! Souhlasím s obsahem povídky, pro někoho mohou být Vánoce přímo utrpením, protože dotyčný nesdílí ony pocity radosti a naplnění svátků míru a pokoje. Spíše naopak na některé jedince, kterým nebyl život příliš nakloněn, padá depka. Není proto překvapením, že právě v tento čas hodlá mnoho lidí skoncovat se svým životem. Co je mi na textu sympatické, je fakt, že náš hlavní hrdina právě naopak bojuje za život člověka, kterého dohromady ani nezdá (třeba se pro něj stal opravdu jakýmsi "andělem strážným"! Kdo ví? Uf, abych to zkrátil: text je čtivý, má líbivou formu, naoko se tváří drsně, ale mezi řádky jde vycítit něco víc, než co lze vidět za obhroublými slůvky, či způsobem vyjadřování. Text má svou atmosféru (naoko vánoční), avšak ukazuje lidské bytosti (jakoby v určité nahotě jejich vlastních duší) takové, jaké jsou (se vším dobrým i zlým v nich samotných). Jo... To je tedy kritika! Nebýt těch zbytečných chybek (přehlédnutých, nebo zapomenutých), dal bych lepší známku. Konec se mi vyloženě líbí, jak tam ti dva sedí na mostě nad městem a myslí na to, kdo to sakra zaplatí! ;-) Co mi padlo do oka? No... Je toho požehnaně... --> Já žádný nedostal, jen jeden, alespoň pro zatím. --> prozatím ??? --> Na zemi seděli či leželi bezdomovci co obvykle výdal. --> Na zemi seděli, či leželi bezdomovci, které obvykle vídal. (pozor na chybějící čárky, překlepy a stylistiku) --> Většinou však seděli či leželi sami. --> Většinou však seděli, či leželi sami. (opět chybí čárka) --> „Tady jsem, ošoustej a zaplať!“, náhle zmizel. --> (bez té čárky mezi přímou řečí a uvozovací větou) --> „No víte jak tady před bordelem, eh, tedy před klubem posedával ten houmles?“ --> No víte, jak tady před bordelem, ehm, tedy před klubem posedával ten houmles...?" --> „Nee, to je jen přezdívka, jmenuje se Ondra, ale chtěl, ať mu říkáme Jimi“ --> (chybí znaménko na konci přímé řeči) --> „Co vás to tak zajímá, jste teplej, chcete ho ošoustat nebo jste snad hudební manažer a chcete ho dostat do prvních příček hitparády?“ --> ...chcete ho ošoustat, nebo jste snad hudební manažer... (schází čárka před "nebo") --> Heh heh, ne to ne. --> Heh, ne, to ne. (nejspíš takto to zní lépe) --> Ale nic takového, proboha nechci ho ošoustat a nejsem teplej! --> Ale nic takového, proboha, nechci ho ošoustat a nejsem teplej! ("proboha" bych ohraničil z obou stran čárkou jako zvolání) --> Někdy mě připadá, že o sobě neví nic ani on sám nebo spíš vědět nechce. --> (schází čárka před "nebo") --> Ale ty máš snad nějaký kamarády ne? --> Ale ty máš snad nějaký kamarády, ne? (dal bych čárku před "ne") --> Podívej, mám Jimiho ráda, přiznám se, že kdyby nebyl na ulici hned bych mu skočila kolem krku. --> ... že kdyby nebyl na ulici, hned bych mu skočila kolem krku. (chybí čárka před "hned") --> „Já jsem Nela brouku a jak zjistím, že se Jimimu něco stalo...“ --> "Já jsem Nela, brouku, a jak zjistím, že se Jimimu něco stalo..." ("brouku" oslovení) --> V duchu si tak říkal „Kdo to sakra všechno platí? No přece my ty blbečku!“ --> V duchu si tak říkal: "Kdo to sakra všechno platí? No přeci my, ty blbečku!" (dal bych to za dvojtečku + oslovení sebe sama) --> Co blázníš kurva?! --> Co blázníš, kurva?! (zvolání) --> „Nech mě bejt sakra!“ --> "Nech mě bejt, sakra!" (zvolání) --> Co děláš ty kreténe?! --> Co děláš, ty kreténe?! (oslovení, nebo zvolání) --> Co to do tebe vjelo chlape, slez z těch kolejí a pojď se semnou ožrat a vykouřit pár cigár! --> Co to do tebe vjelo, chlape, slez z těch kolejí a pojď se ožrat a vykouřit pár cigár! ("chlape" - oslovení, "se mnou", ale 2x za sebou "se" by nevypadalo hezky) --> „Říkám ti vypadni, nech mě bejt!“ --> "Říkám ti, vypadni, nech mě bejt!" (máš vedle sebe jen tak dvě slovesa) --> „Jak chceš!“ Řekl Pete a dal Jimovi ránu, aby ho omráčil. --> "Jak chceš!" řekl Pete ... (za vykřičníkem pokračuje uvozovací věta malým písmenem) --> „Ty hajzle..“ Zamumlal ještě Jimi. --> "Ty hajzle..." zamumlal ještě Jimi. (tři tečky - ani více, ani méně, po třech tečkách pokračuje další věta, která je na přímé řeči závisla - viz uvozovací věta - malým písmenem) --> Ještě, že jsem přišel včas. --> Ještěže jsem přišel včas. (i když, asi to zní dost divně - ještěže, ale slůvko vážně existuje) --> Jo jasně, teď bych ti měl asi poděkovat co? --> Jo jasně, teď bych ti měl asi poděkovat, co? (před "co" chybí čárka) --> „Kdo to kurva všechno platí?!“ Řekl Jimi. --> "Kdo to, kurva, všechno platí?! zeptal se Jimi. (kurva bych bral jako zvolání, po otazníku a vykřičníku malé písmeno na začátku uvozovací větu) Tož tak... Hezký večer přeju a mnoho zdaru v další tvorbě.


ze dne 15.02.2011, 20:38:12
Jimi Sean: :D Jak si tak čtu ty chyby, musím se tomu ironicky smát. Naštěstí se dá na čárkách zapracovat. Nemám rád ty blbý čárky! :D Hlavně, že se líbil obsah. Připomíná mi to mou maturitní slohovku, tam jsem to taky těma čárkama dost pohnojil, ale obsah se líbil... Díky za kritiku, hlavně za ten výpis chyb... ;) P.S. Fakt si připadám jako ve škole. S tím rozdílem, že do školy jsem chodil spíš z nutnosti...