» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141661

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Sen v muzeu hudby ::

paní Grepfieldová	publikováno: 19.02.2011, 15:51


	Podlaha se rozprostřela pod bosými chodidly a svým chladem lehce žhnula do prstů. Rozlehlost tikala v uších. Prostor byl uchystán k prokřiknutí. Černé čtverce dlaždic se ukláněly bílým a v němém tanci si prokazovaly úctu. Dům se plnil skořicovou vůní a všechny tvary se rozjiskřily očekáváním. V prvním patře nad schodištěm se objevila útlá postava oblečená v bílé průsvitné hebounké látce, její jméno bylo Vlídnost. Protáhla se v bocích a zdvihla ruce nad hlavu. Kolem ní se začli třepotat mušličky motýlů a sálem se rozezněla hudba. Jakési famfáry jako by ohlašovaly příchod někoho zvláště váženého a urozeného. V protějším okně se objevil muž oblečený jako šlechtic, ruku na jílci meče, jeho jméno bylo Statečnost či Udatnost. Měl dlouhý obličej plný odhodlání a bedlivě si prohlížel pustý sál až dohlédl k mým bosým nohám. Dlouze se na mne zahleděl a pak pravil hlasem jakoby ulitým z kovu:“Nechvátej se svými soudy a nevrhej se do bitev, ve kterých není Královna..“ Náhle se ztratil. Na druhém poschodí se rozplakalo dítě. Provléklo se skrze zábradlí a chtělo dolů, ale bylo moc vysoko na to, aby pád přežilo. Rozběhla jsem se a nastavila náruč. Dítě do ní dopadlo jako do peří. Skoro nic nevážilo. Přestalo plakat, pláč se změnil ve výskot a veselé dovádění. Jeho jméno bylo Naděje. Zlaté vlásky zářily do tmy a když se dítě upokojilo, postavila jsem je na zem. Ze všech oken začly vylétávat bubliny a bublinky. Vznášely se prostorem a na každé z nich se zrcadlila nějaká lidská touha. Jak pomalu klesaly, ty, které se dotkly země se rozplynuly, ale stále vznikaly nové a důstojně se nesly nad dlaždicovou šachovnicí. Kdosi zatleskal a všechny křehkosti byly ty tam. Na severním ochozu se objevili trubači a nad všemi patry, ochozy a zábradlími se objevila sama Královna, jejíž jméno je Láska. Korunu měla protkanou podivnými perlami a liliemi, šat provátý vůní vřesu a růží a vlasy rozhozené do pramínků, padajících až po pás. Pohlédla nad střechy, komíny a všechna okna nebeská a slabounce vzdychla. V sále se rozpršelo. Byl to ten vlahý jarní deštík, co jen tak trochu líbá do šeříků a než si kdo uvědomí, zase ustává. Všechny galerie a poschodí rozkvetly ovinuty podivuhodnými rostlinami, všechna schodiště se plnila postavami v překrásných i když roztodivných oděvech. Všichni se nechávali poznat a já je volala jejich jmény . Jen nádvoří bylo prázdné. Hluboce jsem se uklonila a vztáhla ruce na pozdrav Královně a jejímu dvoru a náhle si uvědomila, že i mne zdobí šat zvláštně královský. Jakoby z hedvábného kapradí jsem měla sukni a kabátec a kolem hlavy korunku z červených jeřabin, právě takovou, jakou paní na ochozu nejblíže přízemí se ozdobila a její jméno Radost. Byla jsem mezi dnem a nocí, mezi černou a bílou kostkou mramorové dlažby. Už nestudila, spíše protékala jako potok pod mýma nohama a její jméno byl Čas. Zavřela jsem oči a nechala brodit své nohy v mezičasí. Odkudsi začal zpívat hluboký hlas plný míru a souznění a má nejistá chůze se změnila v taneční krok. Cítila jsem se lehkou, lehoulinkou až jsem se skoro vznášela nad podlahou. Otevřela jsem oči a spatřila, jak se černé a bílé dlaždice roztančily hluboko pode mnou. Hlas zesílil a já s překvapením zjistila, že vychází ze mne samotné a propojuje všechny nádherné přítomnosti do jediného okamžiku, jenž se nazývá Věčnost. Kdosi zacinkal, za okny se rozednilo a v sále se rozhostilo vábné beztišší. Můj šat se změnil. Byl sněhobílý a já se vydala za oponu.


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	19.02.2011, 15:51:05

Fantazie vskutku snová, chvíli je to obraz a chvíli zase hudba. Svět se přeplňuje pohybem, poezií a noblesou. Skrytá ruka muzejního znalce věší symbolizující cedulky. Vstup i únik je zvláštní i velmi citlivou reflexí, někde na pomezí poetického surrealismu. Že by i hudebního? Alegorického a zušlechtěného boschovského.