» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141662

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Wendigo ::

Thorpe	publikováno: 20.02.2011, 23:23

Prastaré legendy vypráví o netvorovi, který v šesté, úplné luně vylézá ze svých temných útrob, aby se nasytil a poté znovu ulehl k tvrdému spánku.

P.S.: Večer byl dlouhý a tak se mi v hlavě zrodila, trošku drastická, povídka....


	Přes zářící lunu rychle plují temné mračna. Vítr si pohrává s korunami holých, vysokých stromů. Mezi stromy problikávají plameny ohniště. Na malém paloučku, kousek od lesní cesty, která spojuje dvě vesnice vzdálené od sebe celé dva dny chůze, se utábořily čtyři postavy. Trpaslíci. Bratři, kteří nedali na varování vesničanů, blízké vesnice, kterou za soumraku opouštěli. Každý z nich měl vyleštěnou zbroj a zbraně, dvě sekyry a dvě palice, mají opřené vedle sebe. Všichni jsou stejně vysocí, okolo metru a půl. Zrzaví, tedy až na jednoho. Arbax, nejmladší z nich je albín a to je důvod, proč jsou zde, na povrchu. V podzemním království krále Dhergeta, panuje pověra, že když se v rodině narodí albín, rodina je prokleta a tak musí opustit podzemní labyrinty. Jsou zarostlý. Kudrnaté vlasy a vousy mají spletené do několika copů. Jejich tváře jsou již lehce vrásčité, ale nejmladší má tvář jemnou a bez vousů. Vlasy má hozené do zadu a svázané do jednoho copu. Ve světle modrých, až azurových očích se mu odráží žlutavě rudé plameny. Sedí okolo ohniště na pařezích a spadlém kmeni. Okolí je chladné. Tráva i stromy jsou mrtvé, černé, jako když tu nedávno byl nějaký požár, ale takováto krajina nastala hned za branami vesnice. Stromy jsou holé, bez listí. Žádná zvířata ba ani živá duše. „Arbaxi, podáš mi džbán?“ Zahuhlal Craig, druhý, nejmladší a natáhl ruku. Arbax se sehnul za pařez a vytáhl hliněný džbán s nažloutlým mokem a bílou, načechranou pěnou. Hrubé prsty s okousanými nehty vklouzly do ucha a stiskly nádobu. Nejdříve se nahnul, přiložil ústa a poté se zaklonil a dlouhými, velkými loky vypil celý džbán. Na zrzavých fousech mu zůstalo trochu pěny, ale né na dlouho, protože si ji setřel předloktím. Vedle Craiga seděl Erlan a nejstarší Branon. Na kamennou desku hází runové kostky a k tomu přikusují kus pečeně, se kterou otáčí Arbax. Něco se šustlo mezi stromy. Albín zbystřil, ale Craig ho vyrušil z pozorování. Zvedl se z pařezu a šel ke stromům. Byl dost podnapilý a to bylo na jeho chůzi vidět. Kolébal se z jedné strany na druhou. Došel ke stropům a začal nalhávat přezku pásku, když v tom si všiml divné siluety mezi stromy. Byla o něco větší než on. „Ha,“ otočil se k bratrům“a pak že tady nic nežije.“ Jen co to dořekl, hrudí mu projely tři drápy dlouhé dobrých dvacet centimetrů. Podíval se na ně nechápavým pohledem, z pusy se mu linula rudá krev, která se mísila se slinami. Druhá ruka mu zakroutila hlavou, které doprovázelo hlasité křupnutí, a do napnutého krku se zahryzl protáhlý čenich hlavy. Tělo se svezlo k zemi. V očích útočníka se objevila chuť po krvi a mase. „Craigu!“ vykřikl Erlan, když to spatřil přes Branonovo rameno. Všichni tři si vzali zbraně. Erlan své mohutné kladivo, Branon obouruční sekyru s dvojitým břitem a Arbax si vzal své jednoruční sekyry. Ze tmy se vynořila shrbená postava. Byla o dobré dvě hlavy větší než ti tři. Protáhlý čumák s ohrnutými pysky a vyceněnými, žlutými tesáky, ze kterých odkapávala čerstvá, teplá krev. Nad čumák se táhly dvě rudé oči a místo uší měl dva důlky. Šedá kůže bez ochlupení se leskla ve svitu luny a ohně. Dlouhé přední končetiny zakončené třemi dlouhými drápy, po kterých stékala krev. Stála na zadních, pevných nohách, které měla lehce pokrčená pod sebe. Erlan pevně stiskl kladivo a s křikem se rozeběhl proti zrůdě. Branon ho po chvíli následoval a na záda mu dýchal Arbax. Erlan Se rozmáchl a udeřil. Monstrum uskočilo a trpaslíkovo kladivo se zarylo do půdy. Ozvalo se zavrčení a zrůda se ohnala. Jejímu zoufalému útoku zabránil Branon se sekyrou. Špatně se zapřel a neodhadl netvorovu sílu. Sekyra mu vysmekla z rukou na zem. Na obličeji se mu objevil překvapený výraz. Arbax mezitím doběhl a skokem se zasekl se zrůdě sekyrami do zad. Zařičela a setřásla ze sebe albína. Jak okolo sebe máchala, odhodila Branona na blízký kmen. Těžce na něho dopadl a svalil se na zem. Nehýbal se. Erlan mezitím vytáhl kladivo ze země a ohnal se po bestii. Znovu se mu uhnula. Erlan se napřáhl a znovu se ohnal. Tvrdé kladivo narazilo na odpor. Otevřel oči a spatřil, jak monstrum drží hrubé, železné čelo kladiva. „Co?!“ Vyhrkl a díval se do dlaně druhé ruky, která mu mířila na obličej a rychle se přibližovala. Arbax se stále sbíral ze země a pozoruje, jak monstrum svírá kladivo a druhou rukou útočí na Erlanovu hlavu. „Né!“ Vykřikl Arbax, když zaslechl křupnutí a zpoza ruky vyletěla Erlanova hlava. Tělo se svezlo na kolena a poté na břicho. Z toho, čemu se doříkat krk vytékala rudá krev a vsakuje se do černé zeminy jako by to byla jen dešťová voda. Arbax sledoval vzduchem letící hlavu, jak dopadla kousek od ohniště. Albín se zvedl ze země a rozeběhl se k monstru. Nevnímalo ho, protože se právě zahryzlo do ruky, kterou ukouslo od těla. Znova jí skočil na hřbet, kde měla zaseknuté obě jeho sekyry. Pevně je stisk a vyrval i s kusy masa. Odrazil se od zad a dopadl na zem. Jen co se vzpamatoval, už se musel bránit, protože na něho bestie zaútočila. Vykryl útok a popošel o dva kroky do zadu. Ohnal se jednou a poté i druhou sekyrou. První minula, ale druhá se zasekla v levém rameni. Bestie zaúpěla bolestí a ohnala se. Odhodila Arbaxe k ohništi. Ve vzduchu udělal vývrtku a sekyru zahodil. Těžce dopadl na záda. Nadechl se, ale v tom u něho bylo monstrum a s vyceněnými pysky na něho doráželo. Nohama se snažil blokovat její tělo a pomalu se šoupal po zemi k místu, kde seděl Craig. „Tak pojď!“ vyhrkl a vrazil ji do spánku železnou rukavicí s ostny. Zavrčela a lehce si začala držet odstup. Pomalu na něho dorážela, ale každý útok plně schytal tvrdý kopanec nebo bolestivou ránu rukavicí. Arbax se ohlédl za sebe. Spatřil svou sekyru a začal po ni šmátrat. Tělem mu projela bodavá bolest. Rychle se podíval zpět, aby zjistil co se děje. Bestie byla zase u něho a jeden z drápů mu zabořila do stehna. Pevně sevřel čelisti a snažil se potlačit jak bolest. Nejdříve ji volnou nohou kopl do čenichu a poté se mu podařilo kopnout do sekyry zaražené v rameni. Zrůda vytáhla dráp a ustoupila s vrčením. Přes nával bolesti se ještě o kousek posunul po zemi, aby dosáhl na rukojeť. Na tváři se mu objevil úškleb. Sevřel rukojeť a máchl s ní před sebe se zavřenýma očima. Něco trefil. Nebylo slyšet žádné bolestivé kňučení, nebo bojovné vrčení, jen dunivý dopad a on pocítil vlhkost. Pomalu otevřel oči a hned se lekl. Na jeho hrudním štítě se válela tvorova hlava s vyplazeným jazykem. Rudé oči vyhasly a zbyla jen temnota. „Hajzle.“ Odvětil a odhodil hlavu stranou. Ta vlhkost co cítil, byla tvorova krev řinoucí se z mrtvého těla. Trpaslík se vyhoupl na pařez a z batohu, který byl opřený o něj, vytáhl ruličku látky. Omotal si ránu na stehně a díval se na nádherně jasnou lunu. Jeho oči žhnuly nenávistí a krvelačností.


celkové hodnocení autora: 91.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Iserbius	22.02.2011, 17:21:34

Zdravím Ač fantasy moc nemusím, tak tohle se mi docela líbilo. Hororová povídka o likvidaci jednoho monstra, které je silnější než naši hrdinové. Děj je klasický rychlý a chvílema vypadá odfláknutě. Proto dneska hodnotím za 2. Snad neurazím. :)

Kaileen	22.02.2011, 10:32:06

Tak abych pravdu řekla, byla bych ráda, kdyby ses k Arbaxovi vrátil. A nebudu kecat - uvítala bych, kdyby jeho příběh začal přesně tam, kde teďka skončil :) Připomnělo mi to film Moje sestra vlkodlak, kde se ovšem tvůrcům podařilo skomolit vlkodlaka s wendigem. Což je dost škoda, protože každá bytost má pro sebe něco typického, vždyť i každý člověk má svoje jedinečné s jinými lidmi nezaměnitelné znaky. Ryzost charakterů jednotlivých postav, ať kladných či záporných, se všemi typickými rysy, je myslím zlatem, které by mohlo ozdobit každý příběh. Akorát ho vykopat :) Hodně inspirace do dalších příběhů.


ze dne 22.02.2011, 12:43:14
Thorpe: Moje sestra vlkodlak se mi nějak moc nelíbilo. S tím se počítá, že jeho příběh bude pokračovat odsud. ;-) Ale až časem... teď chci dopsat S.T.A.L.K.E.R.ské příběhy a Aidemus, poté bych se vrhl na Arbaxův příběh...;-)

Kaileen	21.02.2011, 13:38:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 21.02.2011, 13:37:25* Tak moc jsem se zas nechtěla rozepsat :)

Kaileen	21.02.2011, 13:37:25

Ahoj, gramatické chybky vypsal Šíma, já to vezmu z opačné stránky :) Hned ve druhém odstavci popisuješ zbraně trpaslíků - dvě sekery a dvě palice, čtyři zbraně čtyřech mužů. Při boji s wendigem se tři zbylí bratři chopí kladiva, dvoubřité sekyry a dvou jednoručních sekyr. Kde se vzalo kladivo, jedna sekera je logicky navíc a palice vůbec nejsou použity - i když je možné, že jedna patřila prvně padnutému trpaslíkovi, takže s jeho zbraní nikdo nebojoval. Pořád ale se nám po zemi válí jedna hůl, zatímco jedna ze seker a kladivo se najednou zjevily... K boji - co mě vyloženě sr.lo, je to tvoje "a" v téměř každé větě. Obyčejná čárka přinutí čtenáře k malému zastavení, v takovýchto pasážích nepůsobí tak zbrkle jako překotné "a" a přitom nezdržuje, čímž vlastně zvyšuje napětí. Klidně můžeš i věty nakouskovat, vyloženě je nasekat, vždyť i tečka má v textu svůj efekt a nemyslím tím vyloženě jen ukončení věty. Je to otázka citu a hraní si s textem, tím ovšem netvrdím, že na tomám patent :) Co mě mírně zarazilo je způsob boje - trpajzlíci, jakožto bytosti menšího vzrůstu, se zbytečně vysilují útokem na vyšší partie wendiga. Proč? Proč se nesnaží jednoduše rozzeknout břicho a sklonivší se potvoru nedorazí ranou pod bradu? (třeba) Taky by jí mohli podseknout nohy - vzhledem k jejich výšce by se tím nejspíš i vyhnuli útoku jejich pracek, protože těm vysokým se obvykle dost blbě míří dolů. No a na konci si nedovedu představit, že by ta jednoruční sekyra odsekla hlavu z tak mohutného krku. Ono někoho setnout není jen tak, i když se to tak může jevit. Lidské tělo je velice odolné, nemluvě o takové nadpřirozené potvoře. Tou dvoubřitou sekyrou bych to věřila, ale jednoruční a poslepu by to byla rána jedna z milionu. I když ty vlastně nepíšeš, že by wendigovi hlavu odťal, možná sekeru jen dobře zatnul - pak by to chtělo tento detail doladit, možná to jinak popsat, protože čtenář nemůže vědět, co vidíš ty, když ti příběh běží před očima. Ať furt nerýpu, musím říct, že se mi líbila počáteční práce s atmosférou, takový klídek čtyřech trpaslíků, jejich zbraně taky pasují do lesa líp, než nějaké moderní palné hračky, a konečně v jednom z mnoha příběhů vystupuje někdo jiný než elfové nebo upíři; wendigo místo vlkodlaka - ne že by si tyto bytosti nebyly podobné, ale k mé spokojenosti stačí, že se různé texty různých autorů liší v detailech, nemusí to být všechno jak přes kopírák. No, a možná, když už jsi zmínil wendiga, bylo by dobré trošku naťuknout rozdíl mezi ním a vlkodlakem, protože jinak je v podstatě putna, který z nich by se na trpaslíky vrhnul. I když... podle pověstí by tvoje potvora byla podobná spíš na vlkodlaka, myslím co do způsobu stravování. Wendigo by šel po srdci, ale až poté, co by si zjednal klid. Nejspíš by jen tak během boje neukousnul někomu ruku, pokud měl před sebou ještě jednoho soupeře. Čímž se vlastně dostávám ještě k jedné záležitosti. Craig padnul první, po něm Branon byl odmrštěn na kmen stromu, ale není jasné, jestli byl v bezvědomí nebo mrtvý, Erlanova hlava se kousek proletěla a Arbax netvora sice zabil, ale sám se nakazil. Tady by se dalo krásně zapracovat s tím rozdílem mezi vlkodlakem a wendigem. Zachránit by ho Branon už nemohl, takže by to bylo kdo z koho - i když na druhou stranu zdroj nákazy byl zabit, tudíž teoreticky by měl být Arbax v pořádku. Vlastně ono toto celé je teorie, samozřejmě, ale vidíš, že se s tím dá pracovat dál a podle mě je toho nevyužitého potenciálu docela škoda.


ze dne 21.02.2011, 22:06:57
Thorpe: Ahoj, předem děkuji, že si mě okomentovala takovýmto nádherně rozsáhlým textem, takové pozornosti se mi často nedostává. ;-) K tomu boji. Máš pravdu, bylo by lepší pojat ho tak jak si to napsala. Tvá kritika se mi líbí, protože mě potěšila. Fantasy mám rád, ale moc ho nepíšu, protože nedokážu tak dobře popsat tu domu, i když z tohoto prostředí mám už něco přečtené (Zaklínač, Pán prstenů, Zajatec rohaté přilby a jiné...). Děkuji za pochválení atmosféry. Když tak si přečti S.T.L.K.E.R.ské příběhy, kde se na atmosféře pokouším co nejvíce vyblbnout. Pojem wendigo jsem použil, protože sem, jak si napsala, kopírovat. Wendigo pochází ze starých indiánských legend, kdy se jedná o člena, který se stane kanibalem a poté se promění ve stvůru, která je velmi rychlá a silná. Dá se zabít pouze setnutím hlavy, nebo upálením (což byla první možnost konce, která by byla mnohem brutálnější a bál jsem se kvůli okolnostem publikace). Ohledně Arbaxe. Jeho příběh neskončil a MOŽNÁ se k němu ještě vrátím... A to že si se rozepsala? Jsem i docela rád...=-) Přeji hezké pokračování v tvorbě.

Šíma	20.02.2011, 23:22:28

Zdravím! Text celkově vyznívá jako určitý druh fantasy příběhu, který je snad i jemně smíšený s hororem. Ať už na něj koukám jak chci, nevyznívá mi dost "uvěřitelně". Nejde o to, že se naši trpasličí bratři setkali s bájnou bestií, ale spíše o to, jak se děj odvíjí a jak se v něm chovají Tví hrdinové. Prostě se nechovají jako bratři, ačkoliv jsou většinou dost podnapilí, chybí mi tam ona "bratrská láska a náklonnost, či schopnost položit za svého bližního život". Popis samotného souboje je také takový: "nemastný a neslaný". Chybí tomu říz, šťáva, ona "bojovnost", takto se na to dívám, jako bych sledoval nějaký "dokumentární pořad" a ne příběh, do kterého se mají diváci řádně položit a prožít si ho. (snad jsem to napsal dostatečně srozumitelně) Na druhé straně by nebylo dobré, kdyby se hrdinové chovali jako postavy v "argentínské telenovele"... Děj nejde do hloubky, klouže po povrchu a drží si odstup nejen od příběhu, ale i samotných postav. Pozor na mnohé chybky a stylistické nedostatky. Vypsal jsem je níže. Textík měl být ještě řádně opraven a také ses na něm mohl více "vyřádit". Přes to všechno běsnění je poněkud "plochý". Prostě by se u něj měl čtenář bát, fandit našim hrdinům a netrpělivě čekat, jak to dopadne (mé druhé já se pořád nespokojeně mračilo), avšak celkové vyznění příběhu (i s pointou) neodpovídá svým zpracováním danému žánru. Klasik by možná řekl, že je to slabé jako čaj. Text je prostě nedodělaný a odbytý! Alespoň tak na mne působí... Výpis chyb a nedostatků: ================ - Přes zářící lunu rychle plují temné mračna. - temná mračna (TY mraky, TA mračna) - ...která spojuje dvě vesnice vzdálené od sebe celé dva dny chůze... - vzdáleny (TY vesnice) - Bratři, kteří nedali na varování vesničanů, blízké vesnice, kterou za soumraku opouštěli. - blízké vsi (pozor na opakování slůvek: kteří vs. kterou, vesničanů vs. vesnice) - ...ale takováto krajina nastala hned za branami vesnice. - („nastala“ - použil bych spíš v případě nějaké náhlé změny v ději, např.: nastala noc, nastalo období sucha a podobně) - „Ha,“ otočil se k bratrům“a pak že tady nic nežije.“ - „Ha,“ otočil se k bratrům, „a pak, že tady nic nežije.“ - Druhá ruka mu zakroutila hlavou, které doprovázelo hlasité křupnutí, a do napnutého krku se zahryzl protáhlý čenich hlavy. - ...aby se do napnutého krku zahryzla tlama s protáhlým čenichem. (není čenich zvířecí „nos“?) - Znovu se mu uhnula. - vyhnula (by znělo lépe) - Z toho, čemu se doříkat krk vytékala rudá krev a vsakuje se do černé zeminy jako by to byla jen dešťová voda. - ...se dalo říkat... (schází také čárka před „jako by“) - ...protože na něho bestie zaútočila. - na něj - ...Vykryl útok a popošel o dva kroky do zadu. - dozadu - Nohama se snažil blokovat její tělo a pomalu se šoupal po zemi k místu, kde seděl Craig. - jeho tělo (pokud opravdu šlo o monstrum, ale třeba již píšeš o bestii, čtenář v tom může mít chaos a zmatek) - ...vyhrkl a vrazil ji do spánku železnou rukavicí s ostny. - a vrazil mu ??? (pozor na rod u zájmen, či skloňování podstatných jmen a podobně, záleží na tom, píšeš-li zrovna „teď“ o monstru či bestii) - Rychle se podíval zpět, aby zjistil co se děje. - (chybí čárka před „co“) - Pevně sevřel čelisti a snažil se potlačit jak bolest. - (nevhodná stylistika) Ale nezoufej, uvidíme, co na text řeknou další čtenáři!


ze dne 20.02.2011, 23:34:01
Thorpe: Zdravím, jak jsem uvedl, večer byl dlouhý a pro mne i nudný. V hlavě se mi objevila scénka a tak jsem si ji chtěl vypsat. Ano, je to takové nemastné neslané, jak jste sám napsal. Já do hloubky děje ani nechtěl jít. Prostě hladce se klouzat po povrchu, tož to byl záměr. Bratrská láska tu není proto, že bratři jsou dospělí, ale chtěl bych vznést námitku na to, že se nesnaží položit život za druhé. Když se bestie náhle objeví a zabije Craiga, ostatní se snaží pomstít jeho smrt, ale podnapilost jim to nedovolí, tedy až na Arbaxe k němuž se budu MOŽNÁ ještě vracet. Za známku i rychlou publikaci děkuji a přeji hezký večer.