| Báseň o zklamání |
| |
|
|
Vracíš se a odcházíš,
vždy když tobě se hodí.
Na mě ohled nebereš,
život jako cesta lodí.
Diamanty září ve tmě,
zahaleny stínem z věží.
Od pláče oči bolí mě,
čas pořád rychleji běží.
Žádáš mě zas o odpuštění,
já věřit se ti snažím.
Hledám náznak chtění,
zradou tvou se smažím.
Nejsou žádné druhé šance,
nenajdeš je na cestě.
Zaklepeš na zamčené dveře,
nikdo ti však neotevře.
Své lži jsi snoval zručně,
jak tkadlec nitě do stavu.
Bylo pro mě příliš těžké,
udržet si tě z dosahu.
Pak se není čemu divit,
když srdce vzplane žárem.
Shoří jako spadlá hvězda,
zlomí se jak křehký kámen.
Nejsou žádné druhé šance,
tu první už si promeškal.
Zbal si všechny svoje rance,
není, kdo by pro tě lkal.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
