obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Choří v moři (část čtvrtá) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 26.02.2011, 16:50  
 

            Část čtvrtá – Ostrov.

      Hodina se blíží pátá. Ostrov, velký jako Zlatá, na záchranu šanci dává. Skála světlá, skála tmavá. Malé křoví, větší křoví, pavouk tady mouchy loví. Když dostal chuť na svačinu, vytvořil si pavučinu. Vlákna, která trochu lepí, přehlédli by leda slepí? To si tedy nemyslete, hmyz se totiž často splete. Pak se vzlétnout snaží marně, potrestán je exemplárně. Zaplakal bych nad tou scénou. Koho to sem vlnky ženou?

      Strom uvázl na mělčině. Protáhl se Šíma líně, zkropila ho vodní sprška. Setrvačnost to je mrška. Přišel pád a probuzení, příjemné to věru není. Šíma plive z pusy písek. Nejostřejší ze všech třísek projela mu svalovinou. Už se slzy z očí řinou, sprostá slova ptáci slyší. Lekla se i jedna z myší. Vyvedlo ji to tak z míry, popletla si, chudák, díry. Holt, neměla prostě kliku, had ji celou spolknul vmžiku. Zažívacím prošla traktem, což je nyní známým faktem.

      Vedle kmene trčí skála, dvojice to neprohrála. Chlapská těla polonahá. Šíma z hýždě třísku tahá, Pelion jak leklý bolen. Nateklé má jedno z kolen, tvrdě spí a silně chrápe. Z větve na něj voda kape. Pohodlí to, vskutku, není. Nejvyšší čas k probuzení. Zřetelně je slyšet racka. Jedna facka, druhá facka.

„Tak se sakra prober, chlape! Celý den jen mrně chrápe!“

      Úspěšně se Šíma snaží, Pelion už pohnul paží. Potom pravou, levou nohou, za chvilku už mluvit mohou. Pelion byl ovšem mimo. Řekl tiše:

„Prosím, Šímo,“ ohmatával rukou skálu, „nemáš vaťák, kulich, šálu? Zima jako v ruském filmu. Co tu dělá ten kus jilmu? Zvedni kotvu, napni plachtu. Kde mám člun a kde mám jachtu?“

„Člun, teď někde na dně moře, tvoří úkryt pro úhoře. Tam ho nikdo neukrade. Jsme v prdeli, kamaráde!“

„Nastartuj ho, Šímo, prosím. Klíček najdeš pod rákosím.“ Pelion dál mele z cesty, doprovázeje to gesty.

      Uchopil mu Šíma bradu:

„Probuď se, jen mluvíš z hladu! Vždyť nás, jako velká metla, obrovitá vlna smetla. Zmizel si mi pod hladinou. Měl jsem sice možnost jinou, ponechat tě mořským dravcům. Protože já patřím k plavcům, kteří zvládnou dlouhou trasu. Chytil jsem tě kolem pasu a vyzdvihl na kmen stromu. Nechce se mi věřit tomu, že jsem oživoval grázla.“

      V trapném tichu i řeč vázla. Pan Pelion s panem Šímou trochu se nám třásli zimou, jako rozmrzelí sysli. A přehrávali si v mysli, co se všechno stalo včera. Padla chabá bariéra, když pan Šíma řekl tiše:

„Kurva, mně zas kručí v břiše.“

„Díky, Šímo, za záchranu. Dlužen ti nic nezůstanu.“

„Děkuj Bohu, Pelione! Sketa v moři neutone.“

„Tobě za svůj život vděčím. Jestli můžu sloužit něčím… Přej si jachtu, plachetnici, o co chceš, si můžeš říci. O ponorku, minolovku. Koupím ti věž Eiffelovku, pyramidu Cheopsovu, tygří mládě na výchovu, grizzlyho i se samicí, starožitné stroje šicí, ruské kolo Ukrajinu, pancéřovou pěst či minu, sto nanuků v termotašce, dřevěný srub na Aljašce, tchoří sekret ve zkumavce, tisíc pastí na hlodavce. Nebo třeba smečku chrtí.“

      Šíma jenom hlavou vrtí:

„Na zahřátí láhev rumu, potom ňákou slušnou sumu. Milióny na můj účet.“

      A Pelion začal bručet:

„Bože, Šímo, to zní cize. Jde ti pouze o peníze.“

„Od tebe to sedí tedy. Kolem huby mažeš medy, pak pod nohy hodíš klacek. Zasloužil bys tisíc facek.“

„Identitu ti dám novou, k tomu káru čtyřkolovou. Zapomeneš na Afriku, v Česku půjdeš na plastiku. Budeš volný, s novým jménem, světaznalým džentlmenem. Nebudeš-li, Šímo, v lihu, tak napíšeš zase knihu. S bestsellerem začneš znovu. Pak podojíš Primu, Novu. K zfilmování prodáš práva, neminou tě prachy, sláva.“

      Zamyslel se Šíma krátce:

„Sice jsi lump, zloděj, zrádce, s vážnou vadou charakteru, ale tenhle návrh beru. Když přihodíš prachy k tomu, sundám tě hned z toho stromu, odnesu tě na pobřeží.“

„Chlupy se mi z toho ježí! Dal jsi svalům dovolenou. Tahat by ses mohl s ženou, ne však se mnou, kulturistou. To bys měl hned kílu jistou,“ řek Pelion, spolkl slinu, přebrodil se na pevninu.

      Šíma za ním, v těsném sledu:

„Ty musíš být vždycky vpředu.“ Poklepal mu na rameno: „Pelione, domluveno?“

„Ruka má se s tou tvou spojí. Můj život mi za to stojí. Pojďme hledat cestu schůdnou, potom chatrč s vlastní studnou.“

„A babička? Mafiáni? To ti není hloupé ani? Zdědil si to po hyeně?“ ptal se Šíma zamyšleně.

„Má babička den, dva, počká. Přeci jen už není kočka, aby ji tam zneužili. Snad vydrží ještě chvíli. Nehraji to do ofsajdu! Na policii hned zajdu.“

      Had svá vejce v písku střeží. Vydali se po pobřeží. Polonazí, bez halíře, hladoví a v mylné víře, že jsou blízko u Mombasy a zaslechnou brzy hlasy, že potkají lidumily, jenž je pozvou do své vily, na sušenky, šálek čaje. Optimismem oplývaje, to si potom jeden hvízdá. Překročili želví hnízda, schránky mlžů, čísi bobky, prošli kolem staré hrobky. Prohlídli si propast zrádnou, nenašli však vodu žádnou. Za pět hodin tady není žádný náznak osídlení. Potkali jen hmyz a ptáky.

„Šímo, stopy! A tu taky!“ křik Pelion vyjeveně.

      Zato Šíma rozzuřeně:

„To jsou, hňupe, stopy naše! Sakra, to je horká kaše.“ Vzteky písek rozkopával a rukama přitom mával.

      A Pelion začal tušit:

„Promiň, chlape, nechci rušit. Zeptám se tě tedy přímo. Obešli jsme ostrov, Šímo?“

      Šíma pouze hlavu sklopil. Tak rád by zas pojed, popil. Jenže ostrov plány zhatil, tvrdě na zem chlapy vrátil. Ten čtvereční kilometr oběhl by irský setr za několik minut asi. Zazpívali konipasi. Robinsona četli mnozí, víte tedy, co jim hrozí.

„Šilhám, Šímo, šilhám hlady. Sežral bych i živé hady. Prošel bych se po okolí, koleno mě strašně bolí,“ řek Pelion naříkavě.

„Rozhlédnu se po potravě,“ řekl Šíma odhodlaně. „Chceš králíka na smetaně?“

„Do smíchu mi, Šímo, není. Naopak. Jsem na omdlení. Také najdi vodu pitnou. Tu má ústa neodmítnou. Nebudu pít nektar včelí.“

„Vždyť máš vodu za prdelí.“

„Co to meleš za blábole? Koleno mám v hajzlu, vole! Podívej se, jak jsem zřízen! Sakra, Šímo, já mám žízeň!“

„Jen si křič a jen si vřešti! Po včerejším prudkém dešti v lopuchách je vody dosti. Tak zvedni své staré kosti a běž pít, co hrdlo ráčí.“

„Dobře, Šímo, stačí. Stačí! Pro Krista pána.“

      Další hádka zažehnána. Šímu skrylo blízké křoví. Uspějí či vyhladoví? Čeká chlapy štěstí, smůla? Půl hodina uplynula jako termín přiznat daně. Návrat lovce beze zbraně. K hostině jste i vy zváni. Co schovává Šíma v dlani? Kroutí se to, dost to smrdí, ovšem Šíma přesto tvrdí:

„Pelione, překvapení! Nic lepšího poblíž není.“

      Pelion už ztrácí nervy:

„Budeme žrát živé červy?“

„To zrovna ne, ale přece lovili jsme parmy v řece. I tu v moři ryby plavou! Vlákna najdu mezi travou, prutem dlouhá větev bude. Poradit si musíš všude.“

„Tohle umí malý žáček. Kde seženeš, Šímo, háček?“

      Na jistotě Šíma ztrácí:

„Nemáš špendlík zavírací?“ Svými prsty mne si bradu, očekávaje snad radu. „Zavírací špendlík není? Či podobné zařízení?“

      Když otázka padla znova, Pelion vstal beze slova, dokulhal až k malé skále, vyřešil to dokonale. Něco uměl bezpochyby. Ležela tam kostra ryby. Ulomíš-li správný kousek, není třeba žádný brousek. Vše je k lovu připraveno, Šíma vzal prut na rameno. S profilem dna obeznámen, přebrodil na plochý kámen. Dosud žádná větší chyba. Malá ryba,větší ryba. Nebojí se vůbec lidí. Obě dvě už Šíma vidí:

„Pelione, mezi trávou dvě nádherné ryby plavou!“

      A Pelion volá z břehu:

„Teď záleží na postřehu! Neposer to, sakra, Šímo! Spusť nástrahu kolmo přímo!“

      Klesá červík pod hladinu.

„Já tu děvku asi minu!“ otíral si Šíma čelo.

      Přišla akce, už to jelo! Způsob lovu úspěch sklízí, pod hladinou dřívko mizí. Přišel zásek, zdolávání, tvor se ovšem zdatně brání. Nechce se mu na břeh, z vody. Ve svůj prospěch sbírá body. Pluje tam a poté zpátky, zas vyráží do obrátky. Pružná větev odolává, proto také ryba dravá ztrácí síly víc a více. Šímovi už rudnou líce, funí jako lachtan v boji a zdolává kořist svoji. Tohle byla bitva pravá. A ryba to tedy vzdává. Je na břehu. Konec vzdoru.

„Copak to je za potvoru?“ Pelion na rybu civí, ústa se mu při tom křiví. „Šímo, není jedovatá?“

„Vím jistě, že není zlatá.“ Šíma se už nad ní sklání. „Nesplní nám žádné přání. Mám hlad, že bych sežral vepře. Chtělo by to špetku pepře, sůl, papriku, trochu kmínu. Přiklonil bych se i k vínu.“

„No, tak si skoč do Alberta, když si hraješ na experta. To tu rybu milostivou budeme žrát, Šímo, živou?“

„Opečem ji na ohništi, budem mlsat jako svišti. Jako tenkrát v moji vile,“ řekl Šíma rozmařile. Kamenem, co držel dosud, zpečetil pak její osud. „Už to vidím, jak to křupe.“

„Kde seženem oheň, hňupe?“

      Bez sirek a bez znalostí, v přírodě jsme často sprostí. Když nemáme ani lupu, utíkáme na chalupu. Jak dlaždiči při tom klejem, u krbu si ruce hřejem. Na ostrově pustém, malém, kde je asi třicet palem, keře, tráva, jinak skála, lze vytěžit hodně z mála? Další problém k vyřešení. Že to zas tak těžké není? Uvidíme v další části, teď vás nechci ničím másti.

            (Konec čtvrté části.)


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 07.10.2011, 10:17:39 Odpovědět 
   No, hošani jsou na pustém ostrově kde skoro nic není. Jsem zvědav jak z toho vybruslí.
 ze dne 07.10.2011, 18:48:57  
   Pelion: Oni si nějak poradí. Nenechám je v průšvihu.
Díky.
 Šíma 26.02.2011, 16:50:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh pěkně pokračuje. Pelion a Šíma "robinsony"? Jsem zvědavý, jak z toho oba vybruslí a jak jsi z toho "vybruslil" Ty sám! ;-)

P.S. Ostrov, velký jako Zlatá, na záchranu šanci dává. -- trochu jsem tápal nad slůvkem "Zlatá" (patrně jde o vlastní jméno - čeho, to již netuším)... Čert však vem jméno ostrova, důležité je, aby se nestal hrobem těch dvou výtečníků!!! (mrk)
 ze dne 26.02.2011, 17:33:25  
   Šíma: ;-)))

Ano... ale jak to mohl nebohý šíma tušit? Přeci jen nevidí Pelionovi do hlavy!
 ze dne 26.02.2011, 17:15:12  
   Pelion: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zlatá

Tudíš, pane, nejde o jméno ostrova, ale název malé obce. Jde o přirovnání, neboť rozloha ostrova i obce je shodně velmi malá.
Nauč se to - věčně tu nebudu :-)))

Díky za publikaci.

Pelion
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Cesta na dlouho...
Chci jen něco sdělit
Nečekaná návště...
Cynis Sarkus Zapalsi
ZKRESLOVÁNÍ OSU...
ECHO PARAZIT
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr