obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915617 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39716 příspěvků, 5788 autorů a 392121 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Historie skupiny Futurum ::

 autor J.U. Ray publikováno: 06.03.2011, 13:36  
Faktografický text, jeden z mých první příspěvků do souvislejšího textu, respektive prózy. Nebojte se tedy komentovat a kritizovat, případně doplnit jisté faktografické záležitosti ;) Důvody vzniku objasněny uvnitř.

Upravená, doposud nezveřejněná verze.
 

Následující text vznikl jako taková tečka za sérií textů nazvanou Mosaic Earth (Mozaika Země), kterou jsem publikoval na serverech Liter.cz a Totem.cz v červenci 2010. Prvotním impulzem k napsání něčeho takového pro mě byl poslech alba Ostrov Země hudební skupiny Futurum. Album mi natolik učarovalo, že jsem nejen napsal většinu textů na motivy skladeb, ale také jsem se o skupinu začal více zajímat. Jedná se o jakousi neoficiální historii hudební skupiny Futurum, faktografický text a – doufám – že ne až tak nudné povídání. Budete-li se chtít zabývat i texty, odkaz na sbírku najdete zde, v albu obrázků, které doprovázely původní projekt Mosaic Earth: http://juray.rajce.idnes.cz/Mosaic_Earth_-_Mozaika_Zeme/ A vy ostatní se můžete začíst do povídání o životě a díle Futura.

VZNIK

Počátky kapely Futurum je možné vysledovat počátkem 80. let 20. století, konkrétně v letech 1981-83, kdy se ve slavné artrockové brněnské skupině Progres 2 sešli kytarista Miloš Morávek (*1951) a klávesista a zpěvák Roman Dragoun (*1956). Sestava v čele s Pavlem Váněm, která uváděla od roku 1978 první československou rockovou operu Dialog s Vesmírem (osekaná verze na LP v r. 1980 a v reedici 2010, plná verze živě 1993, 2006, 2010), právě končila. Bylo to nejen kvůli neshodám kapelníka Zdeňka Kluky a frontmana Pavla Váněho, ale také absencí klávesisty. Po odchodu Karla Horkého zaskakoval baskytarista Pavel Pelc, ale potřeba nového hráče na klávesové nástroje se ukázala jako nezbytná. Nakonec tento post obsadil právě Dragoun, takže Progres 2 chvíli existoval v sestavě Váně – kytara, zpěv, Morávek – kytara, Dragoun – klávesy a zpěv, Pelc – baskytara a zpěv a Kluka – bicí a zpěv. Pavel Váně však nakonec odešel, a skupina za něj nehledala náhradu, ale pro následující projekt nazvaný Třetí kniha džunglí (na LP 1982 jako dvojalbum) vystupovala jako kvartet. Třetí kniha džunglí vycházela z knih R. Kiplinga a zakládala se na kontrastu a blízkosti džunglí přírodní a velkoměstské; o texty ke všem skladbám se postaral brněnský textař Václav Čort. Roman Dragoun zde měl úlohu hlavního zpěváka, a svým naléhavým hlasem ozdobil skladby jako například Ztracený ráj, Čím je svět můj nebo autorskou Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce, která je z celého projektu nejznámější [1]. Během hraní Třetí knihy džunglí však začal vznikat materiál, který se nehodil pro uvádění v kapele Progres 2. Z vedlejšího projektu nakonec vznikla nová kapela – po odehrání všech koncertů se Dragoun s Morávkem rozhodli nepokračovat v Progresu, ale vykročit s poněkud odlišnými písničkami.

Dalšími členy nového uskupení se stal kytarista Emil Kopřiva (*1956), působící do té doby v další brněnské kapele Synkopy (podílel se na známém artrockovém albu Sluneční hodiny - LP 1981), a bubeník Jan Seidl (*1957) ze skupiny bratří Seidlů. Formace dostala název Futurum, odrážející snahu hrát moderní, svěží hudbu. První sestava tedy byla Roman Dragoun – klávesové nástroje, zpěv a v některých skladbách baskytara, Miloš Morávek – kytara a kytarový syntezátor (jako jeden z prvních českých kytaristů), Emil Kopřiva – kytara a baskytara a Jan Seidl – bicí. V této sestavě vznikly jak singly Juliet [2]/Po kapkách a Superměsto [3]/Zóny lidí, tak debutové album Ostrov Země (vše 1984).

OSTROV ZEMĚ (1984)

Toto album, plné energie, neotřelých zvuků a výborného zpěvu Romana Dragouna údajně vznikalo ve spěchu, jednotlivé písničky byly tvořeny během jam sessions při zkouškách. Střídají se tu jak energické a rychlé písně s funkovým nádechem, tak písně pomalejšího rázu s dominancí zkreslené kytary. Texty – stejně jako na výše zmíněné singly – napsala brněnská básnířka Soňa Smetanová, původním povoláním právnička. I ony dotvářejí velkou měrou celkový obraz kapely – promítají se sem vlivy sci-fi a fantasy, stejně tak lyrické až snové obrazy. Pro album byla zvolena jakási volná koncepce, která by se dala nazvat jako „Stručná historie planety Země,“ a prolínání se přirozeného a nadpřirozeného v kulisách planety Země. Původní texty však měl psát další brněnský textař a básník Ivan Huvar, známý především jako člen kapely Folk Team, ale také spolupracoval se skupinou Bronz Pavla Váněho (založena po jeho odchodu z Progresu). Několik textů bylo prý i napsáno a zahráno na předpremiéře (skladba Juliet měla text nazvaný Guernica o známé tragédii ve Španělsku…), ale nakonec byly nahrazeny texty Soni Smetanové. Proč k tomu došlo, mi není zcela známo.

Album Ostrov Země otevírá skladba Spěch Miloše Morávka. Při poslechu kytarových běhů hlavně v úvodu skladby se člověk neubrání pocitu podobnosti se skladbou Ozvěny z Třetí knihy džunglí. Po horečnaté sloce a poněkud lehčím refrénu následuje mezihra a závěrečné verše vzpoury proti uspěchané době („Nedospané ráno/otočení zády/propadnutý lístek/pocit že se míjím//Něco řeknu jednou/musím to říct dvakrát/já to dávno sčítám/jednou mu to vrátím“). Pomalým přechodem se zvolna přihlásí odlehčená baladická skladba Romana Dragouna Vyplouvám, postavená jen na syntezátorech a vlnící se ve snovém tempu, vhodně podpořeném surreálným textem.

V kontrastu k ní přichází titulní píseň Ostrov Země. V úvodu slyšíme především rytmickou hru na klávesy, nicméně celá skladba je založena na funkové až jazzové kytaře Emila Kopřivy, který je též autorem skladby; je to nejspíš jedna ze skladeb, kde hraje na baskytaru Roman Dragoun. Uprostřed skladby se nachází zajímavé sólo na bicí. Text přesně zapadá do atmosféry skladby, poznávání zárodků planety od chomáče hmoty po divoké salvy ohňů a prvního proudění vody. Pozorovatel – vypravěč je však chycen gravitací a proti své vůli klesá dolů k povrchu. Skladba patřila k těm, které otextoval Ivan Huvar, pod názvem Ostrov.

Další skladbou je Kámen tvář, meditativní věc Miloše Morávka, s mantrickým refrénem vztahujícím se k tématu soch dávných jihoamerických civilizací – Velikonoční ostrovy, nebo Olmékové? To je necháno na fantazii posluchače. Druhý hlas v refrénu patří nejspíš Emilu Kopřivovi.

Závěr první strany desky tvoří odlehčená dynamická skladba, založená na přesných bicích Jana Seidla (který je autorem), syntezátorech a zkreslené kytaře Miloše Morávka. Její jméno je Sluneční město, a posluchači je vykreslena scéna fantastického města („Nečekán a nevítán/projdu stínem městských bran/zeleň stromů bělost chvil/zdání že jsem tady byl“), ve kterém žije člověk – umělec, dávající představám konkrétní podobu („kreslí křídla pro svůj let/vidí sochu ve skále/bílá těla krásných žen/pro něj září z mořských pěn“) a končící fadeoutovým závěrem se zvukomalebnými slabikami místo zpěvu.

Druhou stranu alba otevírá skladba Stopy s opakující se kytarovou figurou z dílny Miloše Morávka. Tato skladba je strukturně asi nejjednodušší na celém albu, po čtyřverší sloky přichází snadno zapamatovatelný refrén, a samotný příběh také není složitý – cestovatel v poušti objeví stopy v písku, které jdou jeho směrem, a snaží se dostihnout svého předchůdce. V původní verzi Ivana Huvara měla údajně název Zuby.

V pořadí sedmá skladba Hledání se podobá skladbě Kámen tvář z první strany. Podobný „meditační“ ráz a filozofický text o hledání, nalezení a nenacházení. Píseň pochází od Jana Seidla, stejně jako následující Oblouk. Tato rychlá skladba vyjadřuje asi nejvíce z názvu Futurum – stručný pohled z hluboké minulosti do vzdálené budoucnosti pomocí světelného výboje – oblouku, podpořený mnoha syntezátory a horečnatým tempem skladby. Roman Dragoun zde předvádí jeden z nejsugestivnějších pěveckých výkonů.

Po syntezátorovém výbuchu následuje repríza Dragounovy skladby z úvodu – Vyplouvám, s jen málo pozměněným textem, které přechází po krátkém breaku v nejodlehčenější skladbu na albu, Genezi. Tato skladba Emila Kopřivy je jedinou instrumentálkou na celém albu, a houpe se v opakované figuře v G dur jako loď na vlnách. Osobně tento závěr považuji za jeden z nejlepších závěrů alb vůbec.

Album bylo nahráno v dubnu 1984 uvedeno na pulty prodejen ještě v tomto roce (u nezavedené kapely poměrně krátká doba!), a kapela s tímto materiálem začala objíždět republiku. O jejich síle naživo svědčí záznam z koncertu 17. března 1984 (tedy ještě před vydáním alba), který vyšel jako bonus na CD reedici alba v roce 2009, kde je skladba Juliet různými sóly natažena až na 9 minut, a poněkud delší je i nespoutaná verze Oblouku. Pokud byly „natáhnuty“ i další skladby programu, mohlo se jednat o skvělý zážitek. Určitě to byl start, který by si mohla přát každá skupina.

MEZIDOBÍ

Zhruba po roce dochází v kapele k prvním změnám. První byla rozšíření o progresivního baskytaristu Lubomíra Eremiáše (*1954) na kvintet, díky čemuž se mohl Emil Kopřiva již naplno věnovat kytaře (a tak to už zůstalo po celou dobu existence skupiny – baskytara už nikdy „nekolovala“). V této rozšířené sestavě nahráli v roce 1985 skladby Skříň [4] a Show [5]. První píseň je symbolickým spojením alb Ostrov Země a Jedinečná šance; podklad tvoří opakující se syntezátorový rytmus, ale zpěv je pořád ještě artrockově naléhavý a kytarové sólo v závěru zní podobně jako sóla na první desce. Píseň byla znovu nahrána „superskupinou“ T4 – ve které je i Dragoun, autor skladby – v roce 2005 na album Pár tónů a slov. Zde zní o něco odlehčeněji a vzdušněji a má „modernější“ háv, založený na kytaře a klavíru.
Druhá píseň je Ostrovu ještě podobnější, jak tématem, tak zpěvem. Ústřední sólo je pravděpodobně na klávesy, i když je možné, že je dílem Morávkova kytarového syntezátoru. Zde se nabízí srovnání s původně domovskou kapelou Progres 2, která ve stejném roce vydává singl s podobným tématem – Co se děje u Matěje, napsaný včetně textu Zdeňkem Klukou a inspirovaný matějskou poutí. Texty k oběma skladbám napsala opět Soňa Smetanová, nicméně autorství druhé písně je neznámé – o těchto písních se nezmiňují ani oficiální stránky skupiny, ani nejsou vydány na reedicích alb, pouze. jsou zveřejněny na YouTube (viz odkazy) jako raritní skladby – pravděpodobně také nebyly nikdy vydány, přestože jako dema nezní; kdoví proč je skupina „odvrhla“.

Nicméně výměna sestavy pokračovala. V květnu 1985 přichází saxofonista Leopold Dvořáček (*1956), a sestava se tak na krátkou dobu rozšiřuje až na šest členů; ne však nadlouho. Už v červenci odchází za ne zcela jasných okolností Miloš Morávek do hardrockové skupiny Kern. V sestavě Dragoun – Kopřiva – Eremiáš – Dvořáček – Seidl nahrává kapela píseň Soumrak (Kopřiva/Smetanová) na sampler Rockový maratón; píše se rok 1986. V této písni upoutá především úvodní dialog kláves a saxofonu, ten se později objevuje i v instrumentálních částech skladby. V tuto dobu už probíhaly přípravy na další album s názvem

JEDINEČNÁ ŠANCE (1987)

Oproti debutovému albu je několik změn. První je, že na všech skladbách se podílel Roman Dragoun minimálně spoluautorsky, a naopak nastoupila širší plejáda textařů – kromě Soni Smetanové zde psal texty i Milan Princ (*1958), Dragounův známý a básník z Písku, podílející se na jeho další tvorbě jako dvorní textař, a František Roman Dragoun (*1916 +2005), Romanův otec. Jinak je album méně progresivní než předchozí. Je zde použito hodně syntezátorů, nicméně v daleko méně vynalézavé formě. Neznamená to však, že by byly písně na vyhození – pouze v porovnání s předchozím albem nejsou tolik progresivní, uchylují se spíše k rocku až pop rocku. Hlas Romana Dragouna je klidnější, jakoby rockovější a procítěnější, přesně souznící s naturelem písní. Ač bylo nahráno už v létě 1986, vydáno bylo až v roce 1987. Na nahrávání se podílel také klávesista Ivan Minárik.

Na obou stranách desky se nacházejí čtyři skladby. První strana začíná skladbou Klaun, text je dílem Milana Prince. Úvod skladby je tvořen podobně opakujícím se syntezátorovým rytmem jako ve skladbě Skříň, nicméně kytarové sólo je již čistě rockové. Skladba je příběhem starého klauna, který, ač pořád baví lidi, už není tak veselý, a jako památku na minulé lepší časy schovává staré fotky. Následující skladba s textem Soni Smetanové se nazývá Hry, a na první ani druhý pohled nezaujme ničím zvláštním.

Vrcholem první strany je rychlá rocková skladba Jedinečná šance, singl desky a důkaz, že Roman nezapomněl na svůj naléhavý hlas z předchozích let. Ze skladby proudí silná energie, která člověka – zvláště v závěrečné části – doslova nutí nepromrhat svůj čas („Jedinečná šance/jednou nikdy víc/o něčem se přesvědčit/o něčem/a někomu to říct//Najít správná slova/nefalešně hrát/do očí se podívat/do očí/a nikdy nezalhat.“). Text pochází opět od Soni Smetanové. Jakoby plynulým navázáním je následující dynamická instrumentálka Standa, která zní poměrně zbytečně, i když je vcelku chytlavá; v některých částech se podobá Pink Floyd. Nejspíš byla na album zařazena jako výplňková vata; podepsáni jsou pod ní všichni členové kromě Dvořáčka, a nedosahuje odlehčenosti Geneze z prvního alba.

Název první skladby druhé strany je Nekonečná, je spoluprací Romana a baskytaristy Eremiáše. Jedná se o svižnou kytarovou skladbu, s poměrně naléhavým zpěvem. Dobová kritika vytýkala textu (Milana Prince) „obavy sedmadvacetiletého, že brzy zešedne“ (v textu se zpívá „Píšu křídou už sedmadvacet let“ – tolik tehdy bylo Milanu Princovi – a v refrénu „Tak jsem tě našel/nekonečnou/možná že trochu pozdě je//Mé vlasy chytí brzy šedou/zrcadlo se mi vysměje“).

Další – poměrně zajímavá - skladba se nazývá Filmy dnů, po šlapající sloce přichází odlehčení v pomalejším refrénu, text pochází od Soni Smetanové. V obou skladbách dostal sólové vstupy také saxofon Leopolda Dvořáčka, v ostatních skladbách buď chyběl, nebo je „skryt“ ve zvukové stěně. Demoverze skladby byla natočena už v roce 1985 v sestavě s Milošem Morávkem, jehož závěrečné sólo je totožné se saxofonovým sólem na desce. Zatímco hudba tedy byla již hotová, text (opět od S. S.) byl úplně jiný; skladba se nazývala Fantom denních závodů [6]. V pořadí třetí skladba – Voda, taktéž s textem Soni Smetanové, je ještě více podobná Skříni, jedná se o svěží skladbu opět s vydatnou podporou rytmického synterzátoru. Byla vydána jako B strana singlu k albu (A strana byla Jedinečná šance).

Vrcholem druhé strany je jednoznačně závěrečná a výše zmíněná epicky monumentální skladba Zdroj [7], která se rozjíždí z jednoduchého klavírního doprovodu podporujícího Romanův zpěv, k fantastickému závěrečnému kytarovému sólu – v jeho průběhu při živých provedeních (zachyceno už na živém záznamu z Tábora 14. dubna 1988, bonus na reedici alba z r. 2009) přidává Roman slova týkající se náboženské tématiky (Jesus, Kyrie, Ave…). Výjimečný básnivý text napsal právě Romavův otec František Roman Dragoun; se synem takto spolupracoval ještě jednou, v roce 1995 na jeho sólovém albu ve skladbě Kronikář (viz níže). Skladba Zdroj dodnes tvoří vrchol koncertů jak Futura, tak Romana Dragouna.

Obecně album Jedinečná šance posunulo tvorbu skupiny zase o něco dál, ale ztratilo něco z nadčasovosti a elánu předchozího Ostrova. Dá se zde vysledovat přechod Romana Dragouna jako skladatele od prog-rockových až artrockových skladeb á la Progres 2 ke svým sólovým albům, směřujícím spíše do jazzu a blues. Pokud však album měla být jedinečná šance pro nový začátek, respektive změnu směru, potom vyznívá název poněkud ironicky.

SOUMRAK A ZNOVUVZKŘÍŠENÍ

Po dokončení alba následovalo další zemětřesení v sestavě. Odchází saxofonista Dvořáček, pro kterého v kapele už beztak nebylo uplatnění. V průběhu roku 1987 dochází k nahrání skladeb pro připravovaný singl pro třetí album, které probíhalo ve studiu Propast u Petra Jandy. Jedná se o dvojici skladeb Moře, ty a nebe a Je čas, ale skladby ani singl nakonec nebyly vydány. Obě jsou Dragounovým dílem; první jmenovaná je sice příjemná, ale poněkud mdlá, zatímco druhá má rockový nádech a poněkud opakuje téma Jedinečné šance: “Můžem‘ mít svůj ráj/každý z nás klíč má/a váhá//Můžem‘ mít svůj ráj/je to prosba/věčná snaha“.

V roce 1988 odchází také baskytarista Lubomír Eremiáš. Náhrada za něj je však více než dobrá – Pavel Pelc. Jako basista patřil od roku 1974 k pilířům skupiny Progres 2 (hrál tedy s Romanem už na výše zmíněné Třetí knize džunglí) a odchází odtud až po albu Změna! (1988), kdy jej u Progresu nahrazuje Dalibor Dunovský a začíná se chystat projekt Progres-Pokrok. V roce 1988 se také začíná připravovat materiál na třetí album, nakonec tedy v sestavě Dragoun – Kopřiva – Pelc – Seidl. Existuje několik nahrávek – jednak dvojice skladeb natočených ve studiu ČRo v Brně Tak jak a Svět kouře (druhá jmenovaná je hrána dodnes jako úvodní skladba kocertů), a skladba Střílej, nahrána živě 14. dubna 1988 v Táboře; tyto skladby (spolu s výše zmíněným „singlem“ vyšly až na CD reedici Jedinečné šance (2009) a naznačují, že by se styl ubíral směrem naznačeným na Jedinečné šanci, ovšem s určitým přitvrzením. Ke všem post-šancovým písním psal texty Milan Princ (s výjimkou Moře, ty a nebe, kde psal text Libor Zikmund).

Nicméně přichází další změna, a tentokrát zásadní. Michal Pavlíček si do své skupiny Stromboli pozval Dragouna a Seidla jako náhradu za své spoluhráče, kteří emigrovali. Oba hudebníci nestíhají pracovat pro dvě kapely s podobným vytížením, a proto padá volba na Stromboli. Skupina Futurum tedy ještě nějaký čas funguje jako předkapela Stromboli, aby v roce 1989 definitivně ukončila svou činnost.

V průběhu 90. let se hudebníci věnovali svým dalším projektům – Roman Dragoun své sólové dráze (alba Stíny mý krve, 1995 – jako ukázka výše zmíněná skladba Kronikář [8] a Slunci blíž, 2000 [9]), muzikálu Jesus Christ Superstar (titulní role Ježíše) nebo práci v pořadu Na kloboučku s Michalem Pavlíčkem [10]. Emil Kopřiva založil skupinu Špilberk (která však neměla dlouhé trvání [11]) a posléze vlastní produkční společnost, Pavel Pelc se vrátil v r. 1992 ke znovuzrozeným Progres 2 a začal podnikat, a Jan Seidl se věnoval několika dalším projektům. Celá skupina (bez Pelce) se několikrát sešla, hudebníci pomáhali na Romanových albech.

Svou koncertní činnost skupina obnovila v roce 2005 při příležitosti první reedice svých alb. Znovuzrozené Futurum dodnes příležitostně vystupuje v sestavě: Roman Dragoun – Miloš Morávek – Emil Kopřiva – Jan Seidl – Jakub Michálek (baskytara), občas doplněná o dechovou sekci Divoké větry. V této sestavě odehráli i koncert k 25. výročí založení kapely v roce 2008, který vyšel později na CD a DVD, a dodnes se sporadicky objevují na pódiu.

Skupina již netvoří nové věci a z mladých pánů se stali poněkud obtloustlí strýcové, nicméně je na nich vidět, že hrají s radostí a umem, s jakým nedokáže hrát řada současných mladých kapel [12]. Hudba Futura byla v určitých ohledech doopravdy nadčasová, neboť nezáleží ani tak na aranžmá skladby, jako spíše na jejím jádru a případně i textu.

Kdo to dočetl až sem, má u mě plusový bod. Omluvám se za případné chyby nebo nepřesnosti v datech nebo občas snad až přílišnou subjektivitu při hodnocení písní. Data jsem čerpal ze stránek skupiny (historie sepsaná Milanem Princem) a z Wikipedie. Zároveň žádám všechny, kdo mají více informací (nebo nějaké přesnější), které by mohly toto povídání nějak vhodně doplnit, nechť se mi ozvou, budu se těšit ;)
Na závěr bych rád poděkoval všem píšícím i nepíšícím čtenářům z Literu, Totemu, Rajčete a mým kamarádům a kamarádkám za jejich kritiku nebo pochvaly, hlavně slečnám Ziriant, Verči a Mihaile.
Díky moc.



POZNÁMKY:

http://www.futurum-brno.com/ - Oficiální webové stránky skupiny Futurum se spoustou přesnějších informací a ukázek.

(1) Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce (Dragoun/Čort) – živý záznam ČST, rok 1982.. (http://www.youtube.com/watch?v=TpAP1Hwv55o)

(2) Juliet (Dragoun/Smetanová) – studiová nahrávka, rok 1984. (http://www.youtube.com/watch?v=SGhXBJHnKrM)

(3) Superměsto (Kopřiva/Smetanová) – oficiální videoklip 2005, nahrávka z r. 1984. (http://www.youtube.com/watch?v=2H869f6k0h8&feature=related)

(4) Skříň (Dragoun/Smetanová) – oficiální nahrávka, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=_U1Lrh_CGAU)

(5) Show (?/Smetanová) – oficiální nahrávka, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=sd1eqEz34rc&feature=related)

(6) Fantom denních závodů (Dragoun, Kopřiva/Smetanová) – demoverze skladby Filmy dnů, rok 1985. (http://www.youtube.com/watch?v=KozdAhgQzfA)

(7) Zdroj (R. Dragoun/F. R. Dragoun) – oficiální nahrávka, rok 1987. (http://www.youtube.com/watch?v=M3ju3JFr-I0&feature=related)

(8) Kronikář (R. Dragoun/F. R. Dragoun) – ukázka sólové tvorby R. Dragouna z alba Stín mý krve, oficiální videoklip z r. 1995. (http://www.youtube.com/watch?v=PZDoAX8llW0)

(9) Juliet (Dragoun/Smetanová) – studiová nahrávka, verze 2000 (album Slunci blíž). (http://www.youtube.com/watch?v=h8eXog_c0kQ&feature=related)

(10) Zubatá (M. Pavlíček – M. Kocáb/F. R. Čech) – ukázka z pořadu „Na Kloboučku“, rok 1995. (http://www.youtube.com/watch?v=kfXAzhiZ1So)

(11) Bouře doznívá (Kopřiva/Smetanová) – hudební skupina Špilberk, zpěv Emil Kopřiva, rok 1990. (http://www.youtube.com/watch?v=EuxVP1BNz9U)

(12) Klaun (Dragoun/Princ) – live záznam koncertu k 25. výročí (?), původní skladba otevírala album Jedinečná šance, rok 2005? (http://www.youtube.com/watch?v=5Vi6ebNEMCk&feature=related).

Zdroje:
-oficiální stránky skupiny Futurum (viz výše)
-Futurum na Wikipedii (http://cs.wikipedia.org/wiki/Futurum_(skupina))
-booklety alb Ostrov Země a Jedinečná šance v reedici 2009.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 06.03.2011, 13:35:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Huh, text půjde těžko zařadit (do nějaké škatulky). Nejde o úvahu, fejeton, či klasické povídkové, či poetické dílo. Jak jsi uvedl sám v Perexu, nejspíš se bude hodit zaškatulkování do děl faktografických - odborněji (žánrově) zaměřených - viz hudba a spol. Dílko uvítá určitě ta skupina čtenářů, která je také hudebně zaměřena (viz domácí populární scéna). Pro mne (naprostého neznalce - neřkuli neználka) tento text příliš přitažlivý není. Také není napsaný špatnou formou, čte se poměrně dobře (svižně) - myslel jsem na "učebnici" a podobné publikace, které se mnohdy čtou z donucení, nebo jen jednou! (mrk) Na šotky jsem příliš nehleděl. Po obsahové stránce tento text bude velkým přínosem pro čtenáře, kteří mají dobrou (nejen) krátkodobou paměť, ačkoliv ještě za sebou nemám ani čtyři křížky, v polovině už jsem nevěděl, o čem byl začátek textu (o jménech interpretů či názvech alb a skladeb ani nemluvě). Dám čistě alibistickou Dvojku, přeci jen jsi musel mít s tímto textem hodně práce (klobouk dolů). Hezký den přeji a mnoho zdaru v další tvorbě. (známka poroty není směrodatná, uvidí se, co na to čtenáři)
 ze dne 06.03.2011, 19:05:02  
   J.U. Ray: Woow, díky, tohle jsem ani nečekal!

Je pravda, že tenhle text není příliš jednoduchý pro toho, kdo se v tom neorientuje. Jak píšu v úvodu, loni v létě jsem publikoval sbírku "Mosaic Earth/Mozaika Země", a tohle bylo napsané jako taková tečka, protože ty texty vycházely z alba Ostrov Země právě Futura. Inspirací pro takový text mi byla především knížka The Beatles od Antonína Matznera, přesné datum nevím, kde popisoval historii Beatles podobnou formou.

Abych čtenáře uvedl do celkových souvislostí, musel bych toho napsat víc o všech brněnských skupinách, které začínaly v 60. letech (Synkopy, Progress Organization), pokračovalo to právě Progresem 2 a skončilo zhruba někde Futurem a sólovkama Romana Dragouna. O tomhle tématu toho ale tolik nevím, a myslím, že jsou povolanější, kteří to jednak zažili, jednak můžou dohledat po známých - já nic takového nemám, byl jsem odkázaný jenom na jmenované zdroje a nějaké vlastní dedukce; až nedávno jsem se od někoho na Totemu například dozvěděl to o Ivanu Huvarovi a Guernice - proto ta výzva čtenářům na konci :)

Takže ještě jednou díky za trpělivost, bleskovou publikaci a ohodnocení, uvidíme, co na to ostatní ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
obr
obr obr obr
obr
Anti-x
Bunis
Dvojčata letní ...
Lady ze Selen
Soutěž mladých ...
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Recyklace tvého dechu
synthetic darkness
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr