obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Istrie - Odvrácená tvář Andyho Wilkinsona ::

 autor Trenz publikováno: 20.03.2011, 20:36  
 

Kapitola devatenáctá
Odvrácená tvář Andyho Wilkinsona

Věděli, že by měli pokračovat v cestě, ale Zeta byla zesláblá navzdory protijedu, který jí Alan připravil veden jejími instrukcemi.
„Měli byste jít. Uzdravím se, ale teď vás zdržuju a Sonya musí být v bezpečí, což znamená být, co nejdál odsud.“
„Neopustíme tě, když jsi zraněná kvůli mně,“ ozvala se Sonya, cítíc se tak trochu provinile.
„To byl můj úkol. Umřela bych pro tebe.“
„Tak jako já,“ ozvalo se od lesa, z kterého pomalu vyjela Eris.
„Eris,“ vydechla Sonya. Nevěřila, že jí ještě kdy uvidí. Ne po tak bolestivém loučení. Myslela si, že je to jejich sbohem.
Eris se na Sonyu pousmála, ale vzápětí svůj pohled stočila k Zetě.
„Jed ti stále koluje v žilách,“ nebyla to otázka. Jen konstatování. Zeta přesto přikývla.
„Ale co ten protijed?“ otázal se Andy.
„Jen to zpomalí. Skutečný lék znal jen Jericho.“
„A Drena,“ doplnila ji Eris.
„Jenže Jericho je mrtvý a ta sado-maso dáma fuč,“ ozval se Sean.
„Narazila jsem na ni u řeky, tedy ona na mě, abych byla přesnější a žádala jsem ji, aby se k nám přidala, ale odmítla.“
„Však na ni platí jen váček s penězi,“ ušklíbl se Sean.
„Přesně tvůj typ, ne? Ty jsi taky strašně na peníze, není-liž pravda?“ nedokázala si nerýpnout Sonya.
„Najednou máš humor, když se ti vrátila tvá láska.“
„Závidíš?“
„Stejně tě opustí. To víme oba.“
Sonya neodpověděla, protože věděla, že má Williams pravdu, ale nikdy by to nepřiznala. Místo toho se obrátila zpět k Eris.
„Proč jsi tady? Nemyslela jsem…nevěřila jsem…Já…“ Sonya nevěděla, co říct. Sean protočil oči.
Eris seskočila z koně.
„Musela jsem vědět, jestli jsi v pořádku.“
„Ale kdo teď vládne tvému lidu?“
„Meranis mě dočasně zastoupila.“
„Dočasně? Kdy odjíždíš? Zítra, dneska nebo už teď? Víš, že jsem v pořádku a zase mě opustíš, i když jsi mi svým příjezdem dala naději, že bychom mohly být přece jen spolu? Že jsem důležitější, než tvé královské povinnosti?“
Sean protočil oči. Tahle melodramata opravdu nebyla nic pro něj.
„Sonyo, prosím. Nedělej mi to ještě těžší.“
„A já to mám snad snadné? Copak nevíš, jak se teď cítím? Jak jsem se cítila, když jsi poslala Zetu?“ v Sonye se znovu ozývala její uražená pýcha vyvolaná Erisinými pochybnostmi, že by se o sebe sama nepostarala.
„Jen jsem tě chtěla chránit,“ namítla Eris zoufale. Netušila, že si to Sonya vezme až tak osobně.
„A vystavila mě i ji velkému nebezpečí. Drena je psychopat!“
„Takhle se nemluví o lidech, kteří tě můžou zabít během jediného okamžiku.“
Drena zastavila tři metry od Eris, zůstávajíc sedět na koni. Adam pozvedl luk a Alan vytáhl meč.
„Uvažovala jsem o tvé nabídce, Eris,“ otočila se k Eris, zcela ignorujíc Adama s Alanem.
„A tvé rozhodnutí?“
„Přidám se k vám,“ odpověděla a s potěšením sledovala, jak se Rris překvapením rozšířily oči.
„Co ta náhlá změna?“ otázal se nedůvěřivě Sean. Něco se mu na té ženě nelíbilo. Sean patřil mezi lidi, kteří nedůvěřovali takřka nikomu, ale téhle ženě nedůvěřoval vůbec. Skoro jako by k ní cítil odpor.
„Nebudu se nikoho prosit. Ostatně je ve vašem zájmu, abych se k vám přidala. Jedině já můžu Zetu zachránit.“
„A proč bys to dělala, když to ty jsi ji právě zranila?“ otázal se Adam.
„Jsou i jiné způsoby, jak někoho odstranit z cesty. Proč mu to neřekneš, Eris?“ zeptala se Drena nedívajíc se však na Adama, nýbrž na Andyho.
„O čem to mluví, Eris?“ nechápal Andy. Eris se na něj podívala.
„Je mi to líto, Andy,“ zašeptala.
„Co? O čem to mluvíš?“
„Nadran přepadl vévodu a Mac, když se vraceli do jeho paláce, a Mac unesl.“
„Cože? To ne,“ šeptl Andy a zbledl jako stěna.
„Nejsi, Wilkinsone, snad natolik šílený, aby ses vydal někam do jeho sídla a pokusil se jí zachránit, protože nemusím být jasnovidec, abych věděl, že tam umřeš.“
„Je to má žena, Seane.“
„Žena, která tě podvedla.“
„Sean má pravdu. Je to příliš nebezpečné,“ souhlasil s ním Cirkis.
„Vy to nechápete. Pořád ji miluju. Nemůžu ji tam nechat.“
„Možná je už mrtvá,“ ozval se Alan.
„Nemyslím,“ odvětila Drena a pokračovala: „Nadran své oběti nenechává tak snadno umřít. Obzvlášť takové speciální. Není náhoda, že unesl právě ji. Mohl stejně tak unést vévodu, ale jde mu o tebe.“
„Co? Z tebe je teď psychoanalytička? Já myslel, že jsi jen bezcitný vrah,“ vyjádřil Sean svůj názor k ní.
„A právě proto, že mu jde o mě, je naděje, že je Mac naživu,“ chytal se Andy stébla.
„To je šílená hypotéza, Wilkinsone. To je jako bys věřil, že zlodějka sekne se svým řemeslem.“
„Já jsem sekla.“
„Tak tomu věříš jen ty a pár naivních bláznů, co se považují za tvé přátelé.“
„Není to nejrozumnější volba, Andy,“ promluvil znovu Alan.
„Tohle se taky nedá řídit rozumem, Alane. Než mě začnete odsuzovat, zkuste se vžít do mé situace. Co ty, Sonyo? Nevydala by ses Eris zachránit, i když by tě to mohlo stát život? Nebo ty, Alane? Jistě si Isabel nezachraňoval od těch pavouků jen proto, že to byla tvá povinnost. Nebo ty Cirkisi. Kdybys měl možnost Emily zachránit, neudělal bys to? A nemyslím si, že ty bys byl výjimkou, Seane. Kdyby se naskytla šance Ricka zachránit, udělal bys to a neváhal bys ani minutu, tak mě nechte jít. Nechte žít mou víru, a i když mě Mac už nemiluje, já pořád miluju ji a nemůžu ji nechat ve spárech muže, co se neštítí ničeho tak jako jeho otec Arsen, nemýlím-li se?“ obrátil se na Drenu.
„Nemýlíš a Zeta zná cestu. Vyléčím ji pod podmínkou, že pojede na záchrannou misi s ním.“
„Musím chránit Sonyu. Dala jsem slovo.“
„Kterého tě já zbavuju. Jeď s Andym a dohlédni, aby přežil,“ požádala ji Eris.
„Ale co ona?“
„Zůstanu s ní.“
„A Meranis? Vládnutí ji utrápí k smrti. Je bojovnice.“
„Což mi několikrát zopakovala. Já vím, Zeto, ale taky vím, že zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy a já věřím, že Meranis to pochopí.“
„Ale jak dlouho to bude chápat?“
„Zeto.“
Zeta našpulila rty, ale nakonec se lehce uklonila.
„Odpusť, královno. Jak si tedy přeješ. Pojedu s tímhle mužem a pokusím se, aby přežil.“
„Děkuju.“
Pak se otočila k Dreně.
„Teď ten protijed.“
Drena se pousmála, avšak vypadalo to jako škleb.
„Ne. Myslím, že jsi ideální královna,“ poté z kapsy u sedla vytáhla lahvičku a hodila jí Zetě, která jí obratně zachytila.
„Nehodlám tě otrávit. Teď, když je naděje, že tě zabije někdo jiný, když já to nedokázala.“
Zeta pohlédla Dreně do tváře a vypila obsah lahvičky najednou. Ulevilo se jí okamžitě.
„Pojeď za mnou,“ řekla Andymu, když se vyhoupla na koně a obrátila ho k západu, kde ležel Nadranův palác.
„Děkuju, přátelé.“
„Hlavně se vrať,“ šeptla Lily tiše a stiskla mu ruku. Andy ji objal, nasedl na koně a společně se Zetou vyrazil zachránit svou ženu, ačkoliv existovalo ohrožení jeho vlastního života.
„Je šílený. Akorát tam umře.“
„Kušuj, Williamsi!“
„No co. Jsem snad jediný, který věci vidí, jak skutečně jsou.“
„Ne, ale jsi jediný, který má potřebu o tom mluvit,“ uzemnila ho Sonya.
Drena pohledem pečlivě studovala Adama. Stále na ni mířil a ona musela být připravená, kdyby šíp přece jen vypustil.
„Adame. Skloň zbraň, prosím. Ona je teď s námi.“
„Jak dlouho? Než jí někdo zaplatí, aby nám v noci podřezala krky?“
„Nemusím čekat na noc, abych to dokázala,“ ozvala se Drena vyzývavě.
„Dreno, prosím. Mohla bys přestat přilévat olej do ohně?“
„Pokud vyjedeme. Jinak se budu muset nějak zabavit.“
„Bereš kreditky? Věděl bych o osobě, která mě svým cicmáním opravdu obtěžuje,“ pronesl Sean, když viděl, jak se Eris a Sonya líbají. Krátce na to se všichni dostali do sedel a vyjeli.

Stepoval pod schodištěm, čekajíc až se Mac dokrášlí, i když si myslel, že to nepotřebuje, ale Mac mu s oblibou říkávala, že žena musí být krásná za každých okolností, i kdyby měla být mučena. Tenkrát to říkala se smíchem, ale kdyby věděla, že existuje země, kde je mučení běžnou záležitostí, asi by se tomu nesmála. Chtěl dnes učinit vážné rozhodnutí a součástí takového rozhodnutí bylo říct jí o Istrii.
Konečně scházela dolů ze schodů. Rusé vlasy vyčesané do drdolu a dva prameny sepnuté sponkami jí lemovaly obličej. Usmála se na něj, odhalujíc tak dvě řady bílých zubů.
„Můžeme jít?“
„Kočár již čeká, lady,“ odpověděl jí Andy. Mac se krátce zasmála a políbila ho.
„A vše je připraveno na náš piknik, můj lorde?“ otázala se ho se smíchem a Andy si v tu chvíli připadal opravdu šťastný.
Vyšli si do parku. Mac nesla košík a Andy deku, kterou rozprostřel na jejich oblíbeném místě, které zůstalo volné navzdory tomu, že dnes byl park plný zamilovaných hrdliček. Mac začala jídlo vybalovat a rozkládat na dece, přičemž se na Andyho čas od času zářivě usmála.
„Musím ti něco říct, Mac,“ začal Andy, když pojedli. Mac se na něj podívala svýma zelenýma očima a Andy ztratil odvahu jí o Istrii říct. Co kdyby ho měla za blázna a opustila ho. Nechtěl ji ztratit. Tolik ji miloval. Vyschlo mu krku a na hrudi se mu usadil dusivý pocit. Vycítila, že je něco v nepořádku a vzala jeho ruku do své.
„Ať mi chceš říct cokoliv, řekni mi to. Slibuju, že tě vyslechnu až do konce a pak se rozhodnu.“
A tak jí Andy vyprávěl o Alanovi, Seanovi, Sonye, Isabel a o mnohých dalších. Řekl jí všechno, na co si vzpomněl, a když skončil, slunce zapadalo a začalo se ochlazovat, ale Mac jako by to ani nevnímala. Stále držela Andyho ruku ve své, a teprve, když měsíc dorazil do poloviny své cesty, promluvila: „Věřím tvému příběhu. Vlastně to mnohé vysvětluje. To, jak sebou házíš posteli a mumláš něco o Isabel. Původně jsem si myslela, že se ti zdá o tvé první ženě, ale když si mi řekl, že se jmenovala Kimberly, dostala jsem strach.“
Andymu se ulevilo a dokonce se i usmál.
„Co? Čemu se směješ?“
„Vždyť víš, že miluju jenom tebe,“ odpověděl jí tiše a vytáhl malou krabičku.
„Andy,“ vydechla Mac překvapeně. Andy krabičku otevřel a vevnitř se leskl zásnubní prstýnek s malým diamantem.
„Vezmeš si mě, Mac Parkerová?“
„Ano,“ šeptla se slzami dojetí na krajíčku. Andy prstýnek vyndal a navlékl jí ho na levý prsteníček.
„Miluju tě Andy,“ zašeptala a políbila ho.


„Jak je to ještě daleko?“ zeptal se Andy a v hlase mu zaznívala netrpělivost.
„Za pár minut. Já se postarám o stráže. Svou ženu najdeš v Nadrenově osobní komnatě, ke které dojdeš, když půjdeš po pravém schodišti a zabočíš doleva. Je to poslední pokoj zprava. Připrav se na všechno. Mnoho matek své dcery nepoznalo, když s nimi Nadran skončil. Je to surovec bez slitování. Jestli tě tam chytí, zabije tě. Pomalu a bolestivě. Před smrtí by sis nepřál nic jiného, než opravdu umřít, což by ti pravděpodobně splnil, ale nechci tě zachraňovat tak buď opatrný. Jestli tvé ženě už nebude pomoci, zmiz odtamtud tak rychle, jak jen to půjde.“
„Tobě se to lehko říká. Nedokážu ji opustit, pokud bude alespoň malá šance na její záchranu.“
„Pak hodně štěstí, pošetilče,“ ušklíbla se Zeta a zastavila koně.
„Je to tady,“ ukázala před sebe na palác působící hrozivým dojmem, jak se nad nimi tyčil a zastiňoval tak vše před sebou. Před bránou stáli dva ozbrojení muži a Zetě zajiskřily oči vzrušením nad nadcházejícím bojem.

„Jsi si jistá, že tam se mnou chceš jít?“ zeptal se Andy Mac, která balila věci, jež by jim mohly být v Istrii užitečné. Mac přestala a narovnala se, otáčejíc se a pohlížejíc Andymu do tváře.
„Nikdy bych tě nenechala jít samotného. Nedokázala bych žít se strachem, že by se ti v té zemi něco stalo. Ta představa, že bych čekala doma, jestli se mi vrátíš, je nesnesitelná. Musím jít s tebou.“
„A co když se ti tam něco stane? Jak s tím potom budu žít?“
„O tomhle nesmíš přemýšlet, Andy. To je jako by ses bál, že mě na ulici srazí auto.“
„Istrie je jiná, Mac. Je to země, ve které jsou zákony vykládány lidmi jako je Argon nebo Šener velmi volně a navíc si nejsem vůbec jist, že ty dva můžu nazvat lidmi.“
„Nic se mi tam nestane. Vrátím se živá a zdravá. Oba se odtamtud vrátíme živí a zdraví.“


Dostal se až k pokoji, o kterém Zeta mluvila. Cestou nepotkal žádnou stráž. Nejspíš je musela Zeta všechny vyřídit, ale neměl ponětí, kde se teď nachází a nedalo se říct, že by mu na tom záleželo. Dveře byly pootevřené a to nevěstilo nic dobrého. Zeta mu také řekla, že dokud Nadranovy oběti žijí, nechává dveře zavřené. Zaváhal. Byl připravený? Ne, ale to by tu taky mohl stát věčnost, kdyby měl čekat a on moc dobře věděl, že věčnost nemá. Dveře pootevřel špičkou boty, kterou zasunul za vnitřní stranu dveří a obraz, který se mu vyjevil před očima, mu způsobil šok.
Mac visela ze stropu za ruce spoutané ve stříbrných okovech oblečena jen tak, aby jí oblečení zakrývalo ňadra a intimní místo. Na holé kůži se šklebily řezné rány, zářily modřiny a srůstaly rýhy způsobené bičem a důtkami. Hlavu měla skloněnou k zemi a ve vlasech krev. Ani neviděl, jestli se jí zvedá hrudník. Na několik vteřin se mu vytratil dech, ale hned, jak ho nabral, se začal rozhlížet, jakým způsobem Mac sundá dolů. Na stolku nalezl položený klíč. Pojal podezření, avšak neměl času nazbyt. Jestli měl Mac zachránit, musel jednat rychle. Sebral klíč a odemkl pouta. Mac se mu bezvládně sesula do náruče. Odhrnul jí vlasy z obličeje. Pod pravým okem tkvěl monokl a krev na rozbitém rtu už zaschla. Nos v nezvyklé pozici značil o dvojité zlomenině, jak ji Nadran několikrát surově uhodil do obličeje.
„Mac. Lásko. Prober se. Prosím. Mac.“
Jemně jí ohmatal žebra. Tři z nich byla zlomená a dalších pět ošklivě naraženo. Přiložil jí ucho k hrudníku. Srdce tlouklo jen velice pomalu, jako by neochotně.
„Mac. Neumírej. Zlato. Miláčku. Prosím. Žij. Nenechávej mě tu samotného! Pamatuješ, cos mi říkala, než jsme sem šli? ‚Nic se mi tam nestane. Vrátím se živá a zdravá. Oba se odtamtud vrátíme živí a zdraví.‘ Musíš to dodržet. Mac. Mac,“ šeptal Andy a po tváři se mu začaly koulet slzy.
Mac se zachvěly víčka a pomalu otevřela oči.
„Andy,“ zachraptěla a z oka jí stekla slza. Rychle jí setřel, aby se jí nedostala do ucha.
„Dostanu tě odsud, Mac. Slibuju.“
Slabě se pousmála. Takřka neznatelně.
„Neměl jsem tě nechat odejít. Měl jsem tě chránit.“
„Šššš,“ zašeptala a s vypětím sil zvedla ruku a pohladila ho po tváři.
„Opatruj se, Andy.“
Její ruka klesla na zem a Andy ji pevně sevřel v náruči.
„Mac. Mac. Moje milovaná Mac,“ šeptal Andy, smáčejíc její vlasy svými slzami. Držel ji tak několik minut a možná by ji držel i celou věčnost, kdyby se od dveří neozvalo: „Jsem rád, že se mi podařilo ji nezabít. Nerad bych přišel o tuhle srdcervoucí scénu.“
Andy sebou trhl a položil Mac opatrně na zem, než se otočil. Viděl Nadrana. Chtěl vstát, ale Nadran ho botou udeřil do obličeje a Andy spadl na zem, zachovávajíc si však vědomí. Nadrana to upřímně překvapilo. Většinu lidí taková rána poslala do sladkého bezvědomí. Když se nad tím zamyslel, dokonce ho to i potěšilo. Na své další mučení nemusel čekat. Nakopl Andyho do břicha a Andy zakřičel bolestí. Nadran miloval tenhle zvuk. Kopl ho znovu. A pak ještě jednou. Uslyšeli křupnutí. Nadran se k němu sklonil a za vlasy ho vytáhl na nohy. Andy se po něm ohnal, avšak nezasáhl. Nadran ho udeřil. A pak ještě jednou a znova. Krev z nosu potřísnila drahý gobelín visící na zdi, což Nadrana příliš netrápilo. Nadran udeřil Andyho do žaludku, a když se Andy prohnul, Nadran ho kolem udeřil do čelisti a Andy se skácel k zemi vedle Mac. Oči měl zamlžené bolestí, a přesto viděl prázdný výraz, který měla v očích. Cítil, jak se ho zmocňuje zuřivost. Pohled mu zastínil rudý opar. V tu chvíli před sebou přestal vidět Nadrana jako člověka, ale jen jako někoho, kdo musí zemřít, koho musí zabít. Nadran se k němu sklonil, aby ho znovu vytáhl za vlasy nahoru, když Andyho ruka vystřelila k Nadranově krku a pevně ho sevřela. Když se jí Nadran pokusil zbavit, přidala se druhá. Nadran začal pociťovat nedostatek vzduchu a Andy ho nepouštěl, i když do něj Nadran bušil. Nevnímal bolest. Necítil nic kromě zuřivosti, která ho naplno ovládla.
A pak si uvědomil, že klečí nad Nadranem a škrtí mrtvého muže. Rychle stáhl ruce pryč, jako by se spálil a stejně rychle vstal, což zapříčinilo závrať a on sjel po dveřích dolů do sedu, prudce oddychujíc. Pohledem zabloudil k Mac. Všechno, co na ni miloval, bylo pryč. Její vlasy vždycky tak příjemně voněly, když si je umyla levandulovým šamponem. Její hebká pokožka, nikdy nespálená od sluníčka, i když na něm strávila několik hodin. Zmizel i její krásný úsměv. Už nikdy neuslyší její smích. Neuvidí zářit její oči. Byla pryč. Navždy.
Někdo přišel a zastavil se na prahu. Andyho nezajímalo, kdo to je. I kdyby to měla být stráž, která ho teď zabije. Byl konec. Skončilo to pro něj. Všechno. Nic už nemělo význam. Mac pro něj znamenala světlo. Vedla ho a dala jeho životu směr i smysl. Bez ní si nevěděl rady. Bez ní neexistovala víra ani naděje, že všechno bude zase v pořádku.
„Musíme jít,“ promluvila Zeta, ale Andy ji nevnímal.
„Vstávej!“ přikázala mu, ovšem bez odezvy. Proto ho popadla za ruku a vytáhla na nohy.
„Jdeme!“
„Ne! Musím vzít Mac s sebou!“ pokusil se jí vytrhnout, avšak byl příliš zesláblý.
„Nemůžeme s sebou tahat mrtvolu!“
„Musím ji pohřbít!“ zakřičel na ni Andy.
„Fajn.“
Na chvíli ho pustila a Andy se zapotácel, ale udržel se na nohou. Sledoval, jak Zeta bere pochodeň a hází ji do pokoje.
„Cos to udělala?!“
„Pohřbila ji! Jdeme!“ znovu ho chňapla za ruku a táhla pryč opačnou stranou, než přišli. Přesto však na ně čekali jejich koně.
„Nasedej!“
Neposlechl ji. Díval se, jak oheň vyšlehl z okna pokoje, ve kterém ležela jeho druhá největší láska. Zeta zaklela. Přistoupila k němu a udeřila ho do tváře, čímž si aspoň získala jeho pozornost.
„Tak teď mě bedlivě poslouchej! Umřela ti manželka a nejspíš to sakra bolí a vím, že bys teď rád umřel, ale já umřít nechci a zároveň jsem dala Eris slovo, že se tě pokusím zachránit, takže to teď dělám a radím ti dobře! Nasedni na toho koně, nebo budu nucena tě omráčit a přes toho koně tě přehodit, což bude nepohodlné úplně pro všechny! Truchlit můžeš, až budeme v bezpečí! Věř mi, že truchlení ti nikam neuteče, ale život ano! Ten ti může utéct! Může z tebe dokonce vyprchat, což nemíním dopustit, tak jak se rozhodneš? Odjedeme odsud tak či onak, ale na tobě je, jestli budeš při vědomí nebo v bezvědomí! Vyber si! Hned teď!“
Andy nasedl na koně. Vyslal k hořícímu paláci poslední pohled a poté kopl koně do slabin. Zeta učinila to samé a rychle ujížděli pryč od paláce Smrti, jak se mu přezdívalo.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.03.2011, 13:09:11 Odpovědět 
   Zdravím.

Co může říci ukecaný šíma (grafoman) na Tvůj ukecaný styl? Není to špatný text, myslím, že patří mezi ty lepší práce na SASPI. Pokračuj dál. Ono se to časem poddá. Taky si myslím, že je nadpis trochu zavádějící (taková malá reklama). Možná je onou odvrácenou tváří myšleno to, jak v tomto díle náš hrdina jednal a myslel. Něco je číst o ztrátě milovaného člověka, něco jiného je jej ztratit v reálu... Uvidíme v dalším díle. Hodně zdaru a drž se! ;-)
 Kaileen 21.03.2011, 12:35:26 Odpovědět 
   Zdá se mi, jako bys poslední dobou ztrácela dech. Připadá mi to i dost ukecané; možná je to tou spoustou postav, přičemž pokud necháš každé z nich aspoň trochu prostoru... Připadá mi to jak telenovela - když neuvidím deset dílů, na příběh to nebude mít vliv. U tebe je to škoda. Nevidím ani žádný vlastní přístup, jen všeobecně užívané věty poskládané tak, aby dohromady tvořily jakýs-takýs příběh.

Víc se rozepisovat nemá smysl, jelikož na komenty stejně neopovídáš téměř ani readaktorce. Je tedy otázkou, zda je vůbec čteš a zda pro tebe mají nějaký smysl i vzhledem k tomu, že se text vleče neustále ve stejném tempu, není vidět žádná změna, žádné experimentování s textem.
 ze dne 21.03.2011, 18:44:33  
   Trenz: Ovšem, že je čtu, ale jak už jsem psala dříve, ten příběh je už napsaný od začátku do konce, Sice ho pročítám ještě předtím, než ho sem umístím, ale je to styl, kterým jsem před dvěma roky psala a nic moc s tím teď už nenadělám.
 Ekyelka 20.03.2011, 20:34:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Název téhle kapitoly je sakra zavádějící - odvrácenou tváří se chápe ta temná stránka v nás, což se ovšem v textu nikde neobjevilo. Naopak se některé postavy poukázaly v tom lepším světle.
Druhá výčitka: chyby. Stále tytéž, pár nových, především týkajících se umístění čárek. Nevhodně volená slova, která by chtělo nahradit synonymy, v jejich významu vhodnějšími pro danou situaci.
Text mi opět přišel plošší. Postavy odříkávají své texty, ale emocí a celkové atmosféry je v tom pramálo. Každý autor sice pracuje s textem jinak, přesto bych volila doplnit více drobných detailů, případně zapojit do dialogů i gestikulaci a mimiku postav. I věta o jediném gestu, které postava udělala, dokáže vyjádřit víc než mnohavětý proslov.
Zkrátka a dobře jsem rozmlsaná a tentokrát díl nic moc.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Smrt v objetí
Julia de Sena
Záležitost s du...
Maria M
ONKANÉ
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr