» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141666

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Chtělo by to uklidit! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Jarní úklid

Svetla	publikováno: 07.03.2011, 22:11

O úklidu a jaru úplně jinak.


	Měla bych si uklidit. Měla bych. Neříkala jsem si tohle už před třemi měsíci? Před dvanácti týdny? A tehdy k tomu byla motivace – Vánoce. Na Vánoce uklízí přeci každý, jen já ne. Proč také? Má cenu uklízet, když za pět minut bude v pokoji stejně bordel? Můj styl žití a přežívání lehce postrádá logiku. Máma by řekla, že uklízení smysl má. Máma – copak ta. Je úplně jiná než já. Není ani náhodou taková bordelářka jako já. Sice uklízení není její hobby, ale ví, že je potřeba a že ho provozuje každý, kdo nechce zajít na špínu. Jenže já jsem toho mínění, že na špínu se neumírá. Krom toho, nemůže být samosebou, že averzi k uklízení mám jen já. Určitě je to dědičné. Jako každá choroba. Možná, že se o nemoc i jedná, o jistou formu postižení. Jen jsem moc ráda, že v tom nelítám sama. Děda není o nic lepší, a to obzvlášť od té doby, co umřela babička. Kdyby mu mamka pravidelně neuklízila, už by byl jistě tuhej, pokud je pravda pravdoucí, že na špínu se umírá. Ale stejně bych řekla, že to pravda není. Obklopuju se nepořádkem a přesto mám do umírání daleko. Stejně bych ale mamce udělala velkou radost, kdybych si přeci jen uklidila. Mohla bych přivítat jaro. Jarooo, vítám tě. Mám tě ráda, teplé jaro. Jsi mnohem lepší než zima. Hm, nemám na to. Prostě úklid jakéhokoliv formátu je nad mé síly, nad mou lenost, kterou nemohu přemoct, ať dělám, co dělám. A nemysli si, mé milé jaro, dost mě to štve. Jsem naštvaná sama na sebe. Asi si půjdu promluvit s tetou. Už jsem ji dlouho neviděla, určo si na mě ráda udělá čas. Jen mě mrzí, že konverzace nebude na vysoké úrovni, když hlavním tématem bude bordel. Bordel v mém pokoji se usídlil a nechce pryč. Nějak se mi drží, neřád. „Teto, asi nejsem vážně vůbec normální.“ „Proč myslíš?“ „Nejsem schopná si uklidit. Vůbec!“ „Ty jsi si ještě neuklidila?“ „Ne. Nějak to nejde.“ „Hm, nejlepší by bylo s tím nějak zatočit. Nemyslíš?“ „Zatím je to tak, že ten bordel točí spíš se mnou. Tedy, nejen se mnou, ale i s mamkou. Víš, nějak jí to nedělá dobře.“ „Mně by to taky nedělalo dobře. Tak s tím něco dělej. Vždyť nejsi malá.“ „Právě že jsem. Nic nemůžu, protože bych to udělala špatně. Však víš.“ „Jen jestli ti to takhle nevyhovuje.“ „Dřív mi to nevyhovalo, ale teď – vidím, že být malá má spoustu výhod.“ „Aha, takže je to druh vzdoru?“ „Vzdoru? Proč?“ „Malý holky rády vzdorují.“ „Ale já už nejsem malá!“ „Ne? Opravdu? A co jsi říkala před chvílí?“ „Teto, ty mě zlobíš. Jako všichni. Radši jdu domů. Měj se.“ „Pa, holčičko, a zase se někdy stav.“ „Až vyrostu, jo?“ „Budu se těšit,“ takže to znamená nikdy. Lucie nevyroste. Chce být malá a tak malou zůstane. Musím nad tím nepořádkem, nad tou hroznou špínou vyzrát. Prostě musím. Ono to půjde. Všechno přeci jde, když se chce. Takže teďko zavřu oči, půjdu spát a až se probudím, všechno bude hezky uklizeno. A všichni budou koukat! Já jim ukážu. Já a malá! Určitě! I teta bude koukat. Tentokrát mě pěkně naštvala. Co si myslí? Že patent na dospělost má jen ona? Vždyť ta není jen o uklízení – to by pak život byl hrozně jednoduchý, ne? Jaro, jaro, jaro – těš se, až se zítra ráno probudím, budu tě moct přivítat. Protože zítra se sen stane skutečností. Uvidíš. Stačí jen věřit. Jedno oko otevřít – pomalu se porozhlédnout. Ale neee, nevyšlo to. Tak znova, rychle ho zase zavřít. Kuk, a co teď? Zase nic? Třeba se i pořádek musí nechat uzrát. Dám mu ještě hodinku. Zatím si ještě v klídku poležím a budu se pekelně soustředit na to, aby přišlo nejen jaro – pane Uklizeno – čekám na vás. Haló, kdepak jste? Hodina a pán nikde. Asi přestanu věřit na sny. Lucie si ve svých dvaceti osmi letech uklidila pokoj, uvařila pro celou rodinu jídlo, navštívila tetu, začala jezdit autem a našla si práci. Jaro, mělo bys chodit častěji! Nezapomeň navštívit ostatní malé holčičky a chlapečky, aby mohli vyrůst. A hlavně, milé jaro, NIKDY s sebou neber pana Uklizeno.


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

salvator	11.03.2011, 12:18:43

Když se ohlédnu za textem, který mi tak nějak proplul hlavou, aniž by zanechal to "cosi", v mé hlavě, alespoň hledám docela malý ostrůvek, o který by se tříštily vlny na jinak docela klidném moři... a ono stále nic. Co více dodat... vlastně nesedí už ten perex... Hodně nápadů a vln, do dalších počinů. S.

Jujacek	09.03.2011, 17:20:55

Nápad není špatný, ale pro mě to bylo moc "ukecané" (nic ve zlém). Taky bych to trochu proškrtala a pointa mohla být víc úderná, ale jelikož mě nenapadá jak, tak do toho nebudu raději více rýpat O:)

javavia	09.03.2011, 14:08:46

Já osobně taky nemám ráda, uklízení na jaro nebo před vánoci. Prostě uklítím když je nutné, průběžně. Jinak znám spoustu mladších, kterým se do uklízení nechce vůbec... Závěr je trošku zvláštní, tam jsi to mohla podchytit jinak, ale celkově na mě působí příjemně.

Lyrie	08.03.2011, 20:15:25

Odpověď na příspěvek od uživatele: JAB* ze dne 08.03.2011, 20:09:02* Každý nějak začínal :-) Tady ta ironie bohužel jako motorová pila nezapůsobila, spíš jako závan větříčku. Nejlepší by bylo, kdyby pointa byla údernější, kdyby to na nás Světla vybalila tak, že by ses při prozrazení věku hlavní protagonistky od srdce zasmál. Takhle se pointa nějak rozplizla. Souhlasím s Tebou, že hrdinka opravdu působí jako malé dítko.

JAB	08.03.2011, 20:09:02

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lyrie* ze dne 08.03.2011, 20:05:19* Já pochopil, že je to ironie, ale s ironií se musí umět šermovat ladně. Nikoli máchat motorovou pilou.

Lyrie	08.03.2011, 20:05:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: JAB* ze dne 08.03.2011, 20:01:55* To byla ironie, JABíno!! Nrochu nešikovná, ale docela milá. Znám spoustu 28 -letých "malých" lidiček, kteří nejsou štont si vyprat ani ponožku :-))

Lyrie	08.03.2011, 20:03:00

Možná maličko ukacené, šlo by to proškrtat, na druhou stranu dobře vím, co řečí dá přemlouvání sebe seba, aby se člověk zvedl a šel něco dělat :-) Povídku bych osobně ukončila předposledním odstavcem, ty poslední tři věty mi zní trochu moralisticky.

JAB	08.03.2011, 20:01:55

Jako většina i ty jsi pojmule téma ws jen jako úklid. Na tom by nebylo nic zvláštního. Jenže... - první půlka byla jen průměrná nuda, nechce se mi uklízet, mamka se bude zlobit, teta mě poučí a tradá, druhá půlka ale průměrnou nudu dohnala k infantilitě a příkladu povídky bez pointy - říct v kontextu zbytku o dědovi, že je tuhej, působí krapet morbidně - celý text působí, že vyprávíš o 8mileté dívce a ejhle, je jí28, nic ve zlém, ale tím jsi to docela zabila, pokud měla být pointa, že i dospělí se chovají jako děcka, pak jsi to pojmula poněkud nešikovně. Takhle to působí, že dotyčná byla jaksi retardovaná, když v 28ti povídá, že už není malá atp. Celkový dojem veškerý nijaký a jde se dál 3-4

Gloria	08.03.2011, 19:45:52

Jj, k dospělosti patří povinnosti a nikdo je za nás neudělá...Ale zase, když člověk vyroste, tak si může určit, co je to Uklizeno sám a nemusí nikomu skládat účty...:-))

Fň...	08.03.2011, 9:26:10

První dva odstavce zcela vystihují, co si o úklidu myslím já:) Ten konec byl takovej zvláštní, takovej skok. Ale celkově hezký:)

Aini	07.03.2011, 23:34:11

Prý když se nechce, je to horší jako když se nemůže. A proto se má uklízet průběžně, jaro-nejaro. Ale začít... Ten konec mi moc nesedl, ale jinak čtivé. A.