|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: „Hurá, jsem inteligent!“ ::
Uf, po náročné noci jsem své múzy přiměla sesmolit tenhle příspěvek do WS. Takže, dámy a pánové, předkládám necelé tři NS ze života (teda, ne mého, i když úklid nemusím :o) ).
Přeji pěkné počtení a za chyby se omlouvám. Oči mi dnes slouží ještě mnohem méně, než kdy jindy. :o) |
| |
|
|
Ten den začal špatně už ráno u snídaně. Seděla jsem si pěkně v klídku u hrnku svého oblíbeného čaje a po očku sledovala manžela skrytého za novinami. Myšlenky se mi toulaly bůh ví kde, a tak jsem ani nepostřehla, že na mě má polovička mluví.
„Hele, Marťo, za chvilku budou Velikonoce,“ vypadlo z něj.
„No a?“
„Já jen, že by se mohlo…“ nedořekl a oči mu výmluvně zabloudily po naší malé klícce. Teda, teď ta klícka vypadala spíš jako tank po srážce s ocelovou pěstí.
„Přijedou naši,“ dodal do ticha a tím mě totálně vytočil.
„To mně říkáš jen tak!“ vyjela jsem na něj ostře. „Laskavě si, drahoušku, uvědom, že jsem zaměstnaná žena a nestíhám vůbec nic!“
Noviny pleskly o stůl a můj milovaný manžel se na mě podíval s výrazem: „Kdybys alespoň nekecala.“ Nahlas však pronesl: „Dneska máš ale volno, ne? Mohla bys tady trochu poklidit.“ Důraz na slovo „trochu“ nešlo přeslechnout a mě se v kapse otevřela kudla.
„Zkusím to!“ zavrčela jsem skrze sevřené zuby. „Mít tu kudlu, tak ji po tobě hodím,“ proběhla mi hlavou hříšná myšlenka.
„Nemusíš, když nechceš,“ odvětil Jirka. Dopil kávu, popadl batoh a hrnul se ke dveřím. V nich ještě prohodil: „Udělám to sám, až se vrátím.“ Pak zmizel.
Jestli mi chtěl sáhnout do svědomí, tak se mu to povedlo. „Stejně tě vyměním!“ zakřičela jsem alespoň, i když jsem věděla, že neslyší. „Už se na tom pracuje,“ dodala jsem pro sebe a sáhla po mobilu.
*
V deset hodin jsem za sebou měla zdárný úklid koupelny. Teda, když nepočítám rozbité zrcadlo a parfém za dva litry. Palec mě ještě pálil od toho, jak jsem ho zkoušela zachránit. Bylo to k ničemu, flakonek se roztříštil o zem silou tornáda a já vyfasovala kolečko náplasti.
„Střepy znamenají štěstí,“ brblala jsem. „Prdlajs!“
Další hodinu jsem si léčila své pochroumané zdraví. Sklenice vína krev nezastaví a palec na amputaci. Super začátek.
Oči mi bloudily po bytě.
„Holka vydrž, to nejhorší tě teprve čeká!“ dodávala jsem si odvahy.
*
Dopoledne uteklo, než by člověk třikrát mrkl, a já jsem ještě nebyla ani v polovině svého neplánovaného jarního úklidu.
„Že já, kráva pitomá, ti na to vždycky skočím!“ nadávala jsem jako dlaždič, když mi na hlavu spadl pytlík s cukrem a hned za ním i ten s polohrubou moukou. Rázem jsem vypadala jako mlynářka a ve vaně se koupaly střepy. Když se daří, tak se daří.
„Ukliď si to sám, já ti na to kašlu!“ řvala jsem a přitom kýchala a kýchala. „Když musíme mít poličky pro obry, tak já se nezmrzačím!“
Další sklenička vína spláchla moučný prach a já své pozadí přesunula do obýváku.
„Dneska to bude to poslední, co pro tebe udělám, kreténe!“ nadechla jsem se ostře a pustila se do úklidu našeho „vojenského“ ústředí. Překvapivě mi to šlo lépe než v kuchyni. Rozbila jsem jen jednu vázu.
„Deset procent ztrát je při jarním úklidu povoleno,“ pobrukuji si. Víno mě příjemně stouplo do hlavy a já se dokonce začala usmívat. Tak, teď jen omýt podlahu a šmytec, budu se bavit.
*
„Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne i chaos,“ běželo mi hlavou, když jsem šoupala pohovkou po obýváku. Chybělo jen linoleum v tomhle pokoji a padla, celé tohle směšné divadlo skončí a já budu mít klid.
„Hurá!“ vydechla jsem a vyčerpaně zavřela oči. Ta chvilka nepozornosti znamenala, že gauč, který jsem stále tlačila před sebou, s velkou pompou zabrzdil o knihovnu… A pohroma byla na světě! Z polic se vysypalo nejprve malé akvárko, pak manželův nádherný brambořík a na ně se, jako sněhové vločky, snesly knížky.
„Do háje zelenýho!“ zaklela jsem.
„Auvajs!“ zařvala jsem jako rozzuřená lvice, když se mé koleno rozhodlo spojit v polibku se zlobivou pohovkou. Začala jsem po obýváku tančit a vydávat zvuky podobné kvílení větru, držíc si poraněnou část mé, mimochodem dosti ucházející, dolní končetiny.
„Rozvedu se s tebou!“ křičela jsem přitom. Jako kdyby můj miláček mohl za to, že jsem na některé věci úplně levá. Nemohl, a to mě štvalo nejvíc.
*
Odpoledne skončilo. Seděla jsem v potemnělém pokoji mezi vysypanými knihami, v ruce držela poslední skleničku vína. Koleno brnělo a vybarvovalo se do modrofialova. Bezvadný kosmetický doplněk, stejně jako náplast, kterou můj palec stále barvil na červeno. K tomu můj báječný cukrovo–moučný oblek. Bezvadná karikatura člověka.
Cvakla klika, a pak obývák zalil proud oslepujícího světla. Zamžourala jsem směrem ke dveřím, ve kterých stál můj milovaný manžel. Výraz jeho očí jen tak nezapomenu. Mísil se v nich údiv, smích a snad i soucit.
„Co jsi tady, prosím tě, vyváděla?“ zeptal se a přisedl si ke mně na zem.
„Uklízela!“ odsekla jsem ostře.
„To vidím,“ odvětil ironicky.
Pak mně, k mému překvapení, něžně pohladil po zamoučených vlasech. „Běž si odpočinout, já to tady dám do pořádku,“ zašeptal.
„Vážně?“ vydechla jsem překvapeně.
Neodpověděl. Místo toho se zvedl, popadl mě do náruče a odnesl do sprchy.
*
Když jsem po půl hodince vylezla čisťounká jako miminko, čekala mě v ložnici rozestlaná postel. S povděkem jsem se zachumlala do měkkých peřin.
Z obýváku ke mně doléhal zvuk puštěné televize s občasným cinkotem střepů.
„Miluji svůj chaos,“ napadlo mě, když se mi oči začaly samy zavírat, „takže jsem inteligent. Hurá!“
Než jsem odplula do říše snů za zaslouženým odpočinkem, došlo mi, že si svého manžela ponechám. Jirka mě sice, občas, pěkně štve, ale mám ho ráda. Každý inteligent přece potřebuje toho svého blba, který mu uklidí… někdy i v duši, a otevře mu oči. Alespoň k něčemu ten dnešní jarní úklid byl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.6 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 28 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 72 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
