» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141666

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Terapie žonglování - 1.díl ::

Adicts	publikováno: 14.03.2011, 20:49

Každý věří svému úhlu pohledu. Který je ale ten správný?


	TERAPIE ŽONGLOVÁNÍ Jak začnem? Zkusme to nejdřív jednoduše: Starší průmyslová hala, kroužky, míčky, kuželky a nevelká skupinka potících se zoufalců. Semtam někdo šikovnější s úsměvem na tváři v čele s krátkovlasou Reginou, trpělivou lektorkou. Nadávky, stres, smích i euforie z uvolnění. Poprvé je vždycky plné rozporů. Máte to rádi komplikovanější? Čtěte pečlivější verzi. Přidáme trochu detailů, přimícháme reálie a zvolíme delší věty: Když slavná firma na výrobu sportovních potřeb zkrachovala, začalo se řešit využití továren, které po neúspěšném podnikání zůstaly. Většina jen změnila předmět výroby, jiné se přeměnily v luxusní lofty, ale s tou poslední se dlouho nevědělo, co dál. Vlastně vědělo, ale plány se zasekly na opačných názorech dvou nejvlivnějších lidí města. Starosty a jeho manželky. Touha po zisku na jedné a touha po záchraně lidských duší na druhé straně se mezi sebou tloukly několik měsíců. Staletími prověřený fakt, že ženy to s muži umí lépe než muži s ženami, rozhodl o přeměně továrny na terapeutické centrum. Konkrétně jde o léčení skrz sportovní vyžití, protože jen ve zdravém těle je zdravý duch. Jednou z terapií je žonglování, které jako kreativní pohybová aktivita zlepšuje koordinaci, soustředění, a propojení obou hemisfér, čímž je blahodárnou duševní kúrou pro roztěkané jedince s různými druhy neuróz. No dobře, bylo to trochu zbytečné. Koho zajímá vymyšlená historie budovy, kam se prostě chodí žonglovat? Samozřejmě, že je to normální komerční kurz, do kterého se zapisují amaterští fandové napříč všech věkových skupin. A o jeho založení se žádná mecenášská paní starostová rozhodně nezasloužila. Druhá varianta se tak zdá zbytečná, ale není to tak. Přináší totiž klíčové sdělení, že žonglování mimo jiné funguje jako terapie, kvůli které tu někteří zájemci jsou. Ti někteří se chtě nechtě stali hrdiny našeho příběhu, protože autorka i přes vlastní negativní zkušenost z psychiatrické léčebny téma nervových narušení prostě zbožňuje. Ne, není nenormální a tyhle řádky z blázince nepíše. Abych se očistila, šlo jenom o mentální anorexii a bylo mi deset. To ze mě snad blázna ještě nedělá. I když to samozřejmě nemůžu říct určitě. Každopádně se o sebe dokážu postarat sama, i když diagnózy, které moje desetiletá hlava posazená na vychrtlém tělíčku tehdy musela snést, se mnou dosud cloumají. Teď jsem si vzpomněla, že mi tehdy začali vyčítat zahleděnost do sebe. Občas na to musím myslet, abych se krotila. Tohle totiž ani trochu není o mně. Já nejsem blázen, oni ano. Takže konec deníkového patosu a vzhůru do nitra nemocných duší. Terapie žonglování začíná. Ten den byla obloha plná temných mraků, ze kterých každou chvilku hrozil déšť. Takové počasí pod psa může zkazit náladu i lidem, kteří prožili celkem bezproblémový den. Jak terpve může být člověku, který se právě oficiálně dozvěděl, že ničí svoje manželství svou psychickou poruchou. Tento názor slýchával Karel obden od své ženy, což ovšem nebral moc vážně. Teď to ale bylo potvrzeno psychologickým posudkem. Porucha soustředění kombinovaná s úzkostí a sklony k maniodepresi. Tak zněla diagnóza, za kterou prý vězí jeho roztěkanost, výkyvy nálad a paranoidní obavy. Hospitalizace není nutná, ale externí docházka k psychiatrovi je více než doporučena. Karel kráčel po boku své ženy, na jejíž tváři od odchodu z manželské poradny zářil vítězoslavný úsměv. Přesně věděl, co se jí honí hlavou. Já to věděla, já to říkala, za všechno může on. Její myšlenky byly čiré jako sklo. Jak může být tak zlá, ptal se sám sebe. Zároveň doufal, že dobře skrývá, jak se cítí on sám. Snažil se o povýšenou chůzi s neutrálním výrazem v obličeji, které měly zakrýt strach. Strach z toho, že je diagnóza pravdivá a on dosud žil v utěšujícím sebeklamu. Ještě než zabočili do své ulice, vytahovala Karlova žena klíče. Zřejmě se nemohla dočkat, až mu tu svou potvrzenou pravdu vpálí pěkně mezi čtyřma očima. Přece jen se v ordinaci toho slavného psychologa, pro kterého partnerské problémy znamenají asi tolik, co chlebíčky s humrem na jeho stolku, nemohla tolik rozparádit. Teď teprve přijde to pravé divadlo. Vystoupala po schodech s lehkostí, ze které se mu vždycky tajil dech. Drobné nožky obuté do lodiček s kulatou špičkou braly schody po dvou. Odemkla dveře, elegantně odložila kabát a odebrala se do ložnice. Přece jen má ještě trochu empatie, ulevilo se Karlovi. Zřejmě mě chce nechat chvíli o samotě, abych se s tím mohl vyrovnat, zadoufal. Marně. „Tak co s tím budeme dělat?“ zazněl z ložnice hlas o pár vetřin rychlejší než kroky štíhlé brunetky převlečené do domácího oblečení. „Snad, co já s tím budu dělat?! Je to přece můj problém,“ odpověděl manžel na pokraji nervového zhroucení. Karel svou ženu miloval. Miloval ji, i když na všem a na něm především neustále hledala chyby. Miloval ji i přesto, že hodně a často mluvila a v podstatě ho nikdy nepustila ke slovu. Zbožňoval každou její chybu, která v jeho očích byla neškodnou daní za neuvěřitelnou lásku, kterou ke své manželce cítil. Byla krásná. Dokázala být i milá a pečující. Rád se s ní pouštěl do vášnivých debat, i když šlo většinou jen o vášnivý monolog. Byla pro něj vším. Málokdy to ovšem dával najevo a v tomhle zranitelném stavu teprve ne. S lhostejným výrazem se přesunul z chodby do obýváku, sedl si na gauč a začal si nevzrušeně číst časopis. Jeho vnitřní neklid byl ale natolik silný, že přehlédl, co si vlastně vzal do ruky. „Odkdy se zajímáš o módu, vztahy a diety?“ zeptala se pobaveně jeho žena. Teprve teď si Karel všiml, že čte Elle. Časopis, který z duše nenávidí. Hloupou situaci přešel mlčením a natáhl se pro rozečtenou knížku. „Klidně se k tomu vrať, třeba konečně najdeme společné téma,“ nebránila se smíchu manželka. Teď už se usmál i Karel. Po několika napjatých hodinách konečně ucítil úlevu a láskyplně vzal tvář své ženy do dlaní. S psím pohledem se jí podíval do očí a zeptal se: „Co s tím teda budeme dělat?“ Zatímco objetí bylo sladké jako med, následná diskuze měla pěkně hořkou příchuť. Ani jeden z manželčiných návrhů se Karlovi nezamlouval. Terapie? Hrozná představa. Antidepresiva? Ještě horší. Hypnóza? Ježiši kriste. Začal být naprosto beznadějný. Svou budoucnost viděl jako jednu velkou zpověď cizím lidem, kteří budou zneužívat toho, že je pod vlivem uklidňujících prášků. Po zbytek svého života se bude těšit jen na smrt. Možná ji přivolá předčasně. Takhle se žít nedá. V naprosto zoufalém stavu mysli, ve které se v hororovém koloběhu zjevovaly představy barevných pilulek, bílých plášťů a šedé svěrací kazajky, najednou uviděl Karel světlo na konci tunelu. Ten chorý mozek přece jen vyprodukoval smysluplnou myšlenku. „Co se děje?“ zeptala se žena, které neušlo zajiskření v jeho očích. „Žonglování!“ radostně zvolal Karel a vzbudil tak ve své manželece obavy, že se pomátl úplně. „Co prosím?“ zeptala se vyděšeně žena. „V tý tvý Elle psali o kurzu žonglování, že prej je to i forma terapie. Strana 124, nadpis KLIDNÁ MYSL JE SEXY,“ odrecitoval Karel a zavzpomínal na probdělé vysokoškolské noci, kdy měl v extrémně krátkém čase zvládnout prostudovat extrémně velké množství textu. Zaměřit, vybrat to podstatné a vyfotit - pořád mi to ještě jde, pochválil se. Manželka se sehnula ke stolku, vytáhla časopis, nalistovala onu stranu a vestoje pročetla článek, kterému předtím nevěnovala pozornost. Ona je klidná dost, žádné rady přece nepotřebuje. Po pár vteřinách odešla do pracovny. Taky chodila na vysokou. Karel byl tolik zapálen novým nápadem, že ani nijak zvlášť neřešil, proč odešla. Vzal do ruky časopis a tentokrát zhltl text celý a pro jistotu dvakrát. Dozvěděl se, že tahle kreativní činnost s více než tři tisíce let dlouhou tradicí zlepšuje soustředění, spolupráci levé i pravé části mozku a díky jednobodovému soustředění se používá také jako pomůcka pro relaxaci, meditaci a terapii. To přesně potřeboval. Žádné intimní rozhovory s psychiatrem, ale pohyb a zábava. Docela ho překvapilo, že se v Elle i něco dozvěděl. Neměl bych se tolik svazovat předsudky, pomyslel si a zároveň se trochu vyděsil, že se skutečně ocitnul na cestě za lepším já. Z úvah ho vytrhl manželčin hlas, který vycházel z pracovny. Telefonovala. „Dobře, moc děkuju za pomoc, ozveme se příští týden,“ povídala žena do sluchátka a zavěsila. „Volala jsem do poradny. Opravdu to funguje jako terapie. Je to ovšem jen doplněk, bude potřeba docházet i na sezení k terapeutovi. Tvá nemoc je v mírném stadiu, lecos se dá podchytit, tak to nesmíme podcenit.“ Tato slova už byla adresovaná Karlovi. S nadšením souhlasil a začal googlit nejbližší kurz. V radostném rozpoložení se mu vrátil starý šarm a poprosil manželku o čtrnáctidenní odklad psychiatrické návštěvy. „Uvidíme, jak na mě bude působit to žonglování, třeba to sezení ani nebudu potřebovat,“ přemlouval ji a přitom líbal její ladnou šíji. Souhlasila. Kdyby jen věděla, jak ji tenhle malý ústupek změní život. Zbytek večera strávil Karel prohledáváním internetových stránek zaměřených na žonglování. Podrobně si přečetl návody, obdivoval nahraná videa a do detailů prozkoumal nabídku eshopů, ze kterých si objednal několik druhů míčků. Pro začátečníky jsou prý nejlepší takzvané beanbags s kuličkovou výplní, které se snadno chytají. Protože ale počítal s tím, že se velmi brzo stane pokročilým žonglérem, kliknul i na svítící, ohnivé a kontaktní akrylové míčky. S těmi už se dá určitě dělat pořádná show, těšil se. Chytlo ho takové nadšení, že se znova polekal vlastního nitra. Před pár hodinami byl zoufalý a teď prožívá chvilky štěstí. Co když má opravdu maniodepresi? Nadšení se ho až na občasné depresivní chvilky drželo i příští týden, kdy dorazila žonglérská zásilka. S radostí dítěte otevřel balíček a začal zboží testovat. Po dvou hodinách zvládl žongovat se třemi míčky, což ho velmi potěšilo. Do dalších triků se zatím nepouštěl. Stále dokola vyhazoval do vzduchu barevné beanbagsy, a když mu po několika minutách spadly, musel uznat, že na téhle terapii něco je. Upnutí myšlenek na věc mířící do vzduchu mu dokonale pročistilo hlavu. Žádné vnitřní hlasy (v posledních dnech se začal děsit i schizofrenie) ani chmurné myšlenky o nejasné budoucnosti. „To teď budeš pořád žonglovat?“ zeptala se ho otráveně žena. „Musim trochu trénovat, abych tam nebyl za uplnýho blbce,“ odpověděl Karel a míčky mu rázem spadly na zem. „To si celej ty. Každopádně se zdá, že to pomáhá, celej jen záříš,“ usmála se na veselého žongléra manželka a polibkem mu popřála dobrou noc. Tovární komplex v ranní tmě vypadal jako spící velryba obklopená oceánem. Projíždějící lodě by se jí obloukem vyhnuly. Okolní auta byla odvážnější. Semtam nějaké zajelo k budově. Z jednoho vystoupila vyšší hubená dívka zahalená do sportovní bundy o dvě čísla větší, než by potřebovala. Zamkla svůj postarší vůz a zamířila k recepci. Cestou si sundala kapuci, která zakrývala zrzavé vlasy. „Ahoj Regino,“ pozdravila dívku recepční a dál pokračovala v brouzdání po netu. Zrzka jen pokynula hlavou a zabočila ke své šatně. Sedla si na lavici, rozepla suchý zip na svých botách a sklonila hlavu. Ty absinthy jsem si včera mohla odpustit, vyčítala si a dala se do zouvání tenisek. Bosá vstala k umyvadlu a s nakloněnou hlavou hltala studenou vodu. Nechala chladný proud stékat na svůj obličej, aby palčivá bolest na temeni trochu ustoupila. Když usoudila, že je to o něco lepší, začala se převlékat do sportovního oblečení. Šedá mikina na zip, těsné černé kalhoty po kolena a tenisky s protiskluzovou podrážkou. Podívala se do zrcadla a sepla si hustou ofinou stříbrnou pinetkou. Svázat gumičkou její kratší sestřih nepotřeboval. Vyhrnula si rukáv a zkontrolovala čas. 6:45. Za čtvrt hodiny začíná její kurz žonglování. Příchod na první hodinu Karla celkem vyděsil. Na zemi seděli v kruhu jednotliví účastníci a mluvili. Tak je to asi vážně terapie, povzdechl si a přistoupil ke skupince blíž. „Omlouvám se, jdu trochu pozdě,“ pronesl směrem k lektorce. „To nic, sedněte si k nám. Právě po jednom probíráme, co kdo od kurzu čeká. Můžeme pak líp sladit program,“ odpověděla Regina. Karel se vyděsil podruhé a začal přemýšlet, jestli má přiznat barvu. Než na něj došla řada, poslouchal, že trojice puberťaček doufá v zábavu a poznávání nových lidí, dvě postarší dámy si chtějí oprášit znavený mozek i tělo a sympatický mladý kluk touží objevit nové zážitky a trochu se zklidnit. „To je dobrá poznámka,“ zreagovala na mladíka Regina a začala hovořit o žonglování jako terapii. Přesto nebo právě proto Karel o pravém důvodu návštěvy kurzu pomlčel a zahuhlal něco o protáhnutí ztuhlého těla, které má zdeformované kancelářskou prací. „Slyšel jsem, že je to dobré na bederní a krční páteř, který mám dost zhuntovaný,“ uzavřel své důvody, které vzhledem k jeho častým návštěvám bazénu, byly celkem od cesty. Regina ho pochválila, že je to také výborná poznámka, protože člověk stojí rovně a hlavu má mírně zvednutou, čímž se posilují zádové svaly. Pak vstala a začala skupince rozdávat míčky. Každý dostal jeden. Následovalo vyhazování míčku do vzduchu, přehazování z jedné ruky do druhé a vzájemné nahazování a chytání. Karel se nesmírně nudil. Když se konečně dopracovali ke dvěma míčkům, začal se aspoň trochu bavit. Míčky v rukou chcichotajících se puberťaček naprosto prohrávaly boj s gravitací. Dívky totiž svou pozornost upínaly ke šmírování jen o pár let staršího mladíka, který se sice soustředil na míčky, ale celkem bez úspěchu. O poznání šikovnější byly obě důchodkyně, ale zase u toho vypadaly tak komicky, že se pro změnu nemohl soustředit Karel. Regina si všimla jeho pobaveného výrazu a odvedla ho stranou. Když se Karel ocitl zády ke skupině, začal konečně rozhýbávat míčky. Nejdřív dva, pak tři, zvládal to skvěle. Až po několika minutách zaregistroval, že Regina odešla. Míčky mu rázem spadly. Když šel zpátky ke skupině, zrzka si ho všimla a pokynula, aby se vrátil. „Evidentně vám to jde líp, než ostatním. Přeřadím vás do jiné skupiny,“ usmála se na něj a začali si povídat. Nastínila mu nejbližší triky, na které se při současných schopnostech může těšit a zabrousila trochu do historie žonglování v antice, kde tahle kreativní činnost jako psychoterapuetický prostředek vznikla. „To vy ale nepotřebujete. Působíte velmi vyrovnaně,“ pronesla pro Karla celkem škoující slova. „Vážně?“ „No fakt. Tohle já poznám. Mám výcvik od táty. Je to psychiatr,“ dodala a na zavolání jedné z důchodkyň odběhla ke zbytku skupiny. Když se vrátila, začala na Karlovo přání vyprávět o praxi svého otce. Chtěl do branže proniknout co nejvíc, aby se připravil na to, co ho čeká. Zajímalo ho například, zda se doktorům dá věřit. „No to víte, že jsou mezi nimi černý ovce. Jeden tátův kolega třeba vyměnil výsledek psychologických testů. Pacientovi s lehkou neurózou přisoudil schizofrenii a naopak. Oba pak trpěli kvůli chybě jednoho idiota. Přišlo se na to až po pěti letech,“ vykládala Regina, kterou přerušilo upozornění druhé důchodkyně, že je konec lekce. Regina uzavřela hodinu krátkým protáhnutím a pár slovy k přípravě na příště. Cestou k šatnám všichni probírali první žonglérské zkušenosti. Puberťačky s mladíkem a důchodkyně mezi sebou. Karel mlčel, což si ostatní vykládali jako opovržení nad jejich chabými schopnostmi. Ve skutečnosti ale nejtalentovanější žonglér ve skupině myslel na slova lektorky Reginy o výměně testů. Přemýšlel o tom ve sprše, při převlékání i po cestě autem. Nejdřív se vnitřních pohnutek lekl, později se ale ve stále jasnějším světle viděl jako oběť výměny psychologických posudků. Po příchodu se mu tahle teorie zdála ještě pravděpodobnější. Manželka ho přivítala s velkým nadšením. Dělá prý sushi a nemůže se dočkat, až ho Karlovi naservíruje. Pozoroval ji při práci. Při motání rolky shodila loktem nádobu se sojovou omáčkou, která se vylila na zem. To ji tak vykolejilo, že se jí rýže se syrovou rybou stále nevedla zamotat do řasy. Pak si promnula oko prstem, který předtím namočila do wasabi a zařvala bolestí. V tu ránu všechno shodila ze stolu a dala se do zoufalého pláče. O pár chvilek později se tomu cirkusu na stole začala bláznivě smát. Teď si byl Karel zcela jistý, že doktor Humr testy prohodil. Maniodepresí netrpí on, ale jeho žena.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	17.03.2011, 9:43:51

AHoj, tak ze začátku jsem měla malinko pochyby, než jsem se dostala přes ten úvod, ale pak jsem se do toho s chutí začetla. Docela mě to navnadilo na pokračování, jsem zvědavá, jak to dopadne. Možná jsou maniodepresivní oba a nebo nikdo nebo sám doktor. :-) A když jsem tak četla o ženě a jejím dni "B" při vaření, tak jsem se přesně viděla. Mě k tomu ještě okolo skáčou dvě děti. Možná bych také měla navštívit lékaře, protože někdy dostanu záchvat smíchu z úplné hlouposti!!! :-) RK


ze dne 17.03.2011, 20:48:07
Adicts: S dětma by to bylo jeste barvitejsi, diky za tip:)) Brzo se dockate pokracovani.)

Šíma	14.03.2011, 20:48:20

Zdravím. Tak... Textík jsem pročetl horem i dolem a dumám nad tím, jak sepsat svůj komentík, aby měl hlavu i patu. Nad čím přemýšlím? Kdysi jeden psychiatr řekl něco ve smyslu, že normální (ve smyslu naprosté normálnosti) není snad nikdo. A že malinko "cáklí" jsme všichni, protože s námi neustále cloumají emoce (city a pocity - a dokonalým není prostě nikdo). Ale k příběhu... Nejspíš jsme teprve na samotném začátku a tato část nás měla jen seznámit s postavami a samotnou zápletkou (viz návštěvy psychiatra, nalezení kurzu terapie žonglováním, či zamyšlení se, kdo že to je vůbec nemocný na duši). Opravdu naše hrdinka se svým mužem tak umně manipuluje, nebo je nemocná ona a ne její manžel? Každopádně má v tomto příběhu iniciativu právě ona a její partner hraje druhé housle (není pod papučem?) a nejspíš se přes svou zamilovanost cítí malinko utlačovaný (a nechce si to přiznat). Do charakteristiky jednotlivých postav se zatím pouštět nechci, vlastně je ani pořádně neznám (jen tolik, cos nám prozradil). Nad uvěřitelností se zamýšlet nebudu, příběh je psaný s nadhledem a snad i s humorem (malinko černým). Místy bych text ještě dopiloval. Začátek se mi zdá trochu "rozpustilý", jako by ses nechal unést a nonšalatně čtenářům popisuješ budoucí místo děje i se vším, co k němu patří (viz ona hádka okolo využití vlastní haly). Po technické stránce je text rozdělen do kratších či delších odstavců (oddělených od sebe prázdným řádkem). Text se jeví přehledným. Někdo preferuje text bez výraznějšího členění, jinému vyhovuje právě toto (každému nevyhovíš). Osobně se mi líbí právě již zmíněné členění. Když jsme u technického zpracování, všiml jsem si i několika překlepů, chybek, nebo stylistických nepřesností. Dovolil jsem si je vypsat níže. Co do hodnocení dám lepší dvojku a zatím se zdržím nějaké výraznější kritiky (přestože jsem ukecaný až běda a vůbec netuším, zda je můj komentář k věci). Co mi padlo do oka? Maličkosti, kterých jsem si všiml: – Terapie žonglování – žonglováním ??? – Semtam někdo šikovnější s úsměvem na tváři v čele s krátkovlasou Reginou ... – sem tam – … do kterého se zapisují amaterští fandové napříč všech věkových skupin. – všemi věkovými skupinami ??? – Snažil se o povýšenou chůzi s neutrálním výrazem v obličeji, které měly zakrýt strach. – … který měl zakrýt strach. – … zazněl z ložnice hlas o pár vetřin rychlejší než kroky štíhlé brunetky převlečené do domácího oblečení. – vteřin – Ježiši kriste. – Ježíši Kriste. (vlastní jméno) – No to víte, že jsou mezi nimi černý ovce. – (dal bych čárku před „no“) Tož tak... Hezký večer přeji a mnoho zdaru v další tvorbě! ;-)


ze dne 17.03.2011, 20:47:17
Adicts: Děkuju moc za kritiku, uprimne mam co zlepsovat a ten experimentalni zacatek se mi moc nepoved:) no uvidite dal, jestli se to zlepsi:)