» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."

NelaS

počet přístupů: 2141666

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Kalužím vzpomínek ::

Ziriant)	publikováno: 12.03.2011, 11:37

Co je mokré, to je čisté


	Kéž odhalí nápis skrytý zapařené skleníky, krásu dětské naivity spolykaly deníky. Jsem Alenka v Říši divů, Carrollova Lolita, když jí kůže do příslibu přes rozparky prosvítá. Nevinnost rtů, mizíc drze, byla snad jen přízrak v mlze. ...Dát tak nepoznanost dešti! Vrátit se do jara věku, kdy pouze déšť tělo leští a milovat bez doteku.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

labuť	15.03.2011, 9:25:32

Milování bez dotyku je pro mne něco, jako nadláska, taky krásná, ale dotyky patří k velkým potřebám nás lidí. Zdánlivě obyčejný dotyk dokáže mnohdy víc, než mnoho slov... Líbí se mi Tvé pocity v básni ukryté. 1*


ze dne 15.03.2011, 14:19:10
Ziriant): Ano, samozřejmě jsou okamžiky, kdy slova nestačí. A kdy ani "obyčejný" cit nestačí. Ale bez něj to není ono, jak mnoho z nás jistě ví. Děkuju :-)

salvator	15.03.2011, 0:00:16

Už se stalo. Miluji bez... dotyků, bez falešných soucitů, bez předsudků, miluji. Tohle slovo při častém užívání ztrácí své kouzlo a já je nepoužil, už si ani nepamatuji. Tady je však na správném místě.


ze dne 15.03.2011, 14:08:02
Ziriant): Méně je někdy více. Hlavně když dobře víme, že nejkrásnější není jen to nevyslovené, ale to nevyslovitelné. A tak, i když jako básník, se modlím za chvíle, kdy mi dojdou slova.

40	14.03.2011, 11:57:51

Ano, jakmile začneme realitu oblékat do pojmů, kauzality a obdobných krabiček, je to v ...pryč. Leda, že by se ty krabičky trochu sesypaly... hrozí to sice pobytem v léčebně. Možná je psychiatrickou léčebnou tenhle "svět" a tam za zdí je to skutečné?..


ze dne 14.03.2011, 16:49:07
Ziriant): A kdo může s jistotou říci, kolik existuje realit? Vždyť by bylo tak nudné a tak uboze průměrné mít jen jeden právoplatný svět. Když chci žít jinde, nestydím se za to. Poněvadž za sny má vždycky smysl bojovat. Děkuju.

salvator	13.03.2011, 23:04:52

Jako dítě jsem zažil cosi, jako milování bez doteků, ale bylo to myslím spíše o soucitu. Později jsem pochopil, že tahle cesta nebude tou správnou, protože s sebou přináší posléze spíše rozčarování. Jako děti vnímáme tento svět jednoduše takový, jaký je, teprve později začínáme rozlišovat skutečnou realitu a její mnohotváře, kterými se na nás dívá. Kolikrát jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo, být stále ve věku, kdy je všechno tak jednoduché, a sny tak nekonečné, jak jen můžou být. Milování bez doteků, o kterém si většina myslí, že není možné, teď už znám a při každém pohledu na Měsíc se mi rozechvívá mysl i srdce. Mimochodem, mrzí mne, jak je teď Měsíc blíž než jindy a co je mu připisováno. Není to jeho chyba. To, co se ovšem děje, se mne dotýká a ačkoliv už to vlastně ani do tohoto komentáře nepatří, nemohu si pomoci. Snad mi to odpustíš, Sylvie. Děkuju. Dali.


ze dne 14.03.2011, 17:12:23
Ziriant): Hlavně jde o to, že si neumíme vážit toho, co máme. Tolik z nás chtělo být v dětství dospělými, hráli jsme si na ně, nemohli jsme se dočkat. Já dospělá být nechtěla. Ale tím spíš to může být pěkné, když často spíš čekáme jen to nejhorší. Ale stejně je mi smutno, někdy bolestivě a jindy zase příjemně melancholicky. Prý "všechny děti vyrostou". Nejsem proti, jen se chci stále umět ohlížet do Země Nezemě a cítit její Krásu. A s ní i ty opravdu důležité věci, k nimž dospělost nepotřebujeme. Dotek má smysl jen tam, kde už tohle všechno je, alespoň pro mě. A Luna, patronka básníků, patronka zamilovaných, patronka magie... vidíme v ní jen to, co vidět chceme a co jsme schopni vidět. Stejně jako s lidmi. Jenže věřím, že Luna, narozdíl od lidí, od přirozenosti není zlá. Tak miluj, s dotekem i bez něj. A já děkuju.

Kitty	13.03.2011, 14:59:00

Hezká vzpomínka na dětství. Jako by mezi řádky prosvítalo nějaké dospělé trápení, před kterým chceš uniknout pomocí vzpomínek na dětství.


ze dne 13.03.2011, 19:51:55
Ziriant): To není unikání do vzpomínek, to je obyčejné "stýská se mi". Člověk chce vždycky něco, co nemá. A dětství je pro mě jedna z těch věcí ;-) Díky.

maja52	12.03.2011, 12:23:44

Moc krásně mně zní, skvělé dílko. Ahojky.


ze dne 12.03.2011, 17:37:25
Ziriant): Díky za zastavení :-)

Ziriant)	12.03.2011, 12:14:41

Mnoho z nás se musí vyrovnávat s některými nepříjemnými aspekty dospělosti. Ale možná to také občas chce vyrovnat se i s těmi "příjemnými". Toť k "erotické hořkosti", což bylo trefně řečeno. Carrollova Lolita je tam záměrně :-) Myslím, že obě z nich znají svou Říši divů. I já ji znám. Jenže narozdíl od nich vím, že otevřít oči nepomůže. Díky, čuku.

čuk	12.03.2011, 11:37:12

Dovedeš zahalovat pocity. Třeba do deště. I odhalovat. S údivem. Trochu závistivě se díváš do dětství, že by trocha erotické hořkosti? Tvá obraznost, úhel pohledu i symboličnost se mi líbí. A přitom je básnička lehce načrtnuta. PS: Neměla být místo Carollova Lolita Nabokovova Lolita?


ze dne 12.03.2011, 12:18:52
Ziriant): odpověď výše... už je tomu doba, co jsem se neuklikla