» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2915783

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Ke hvězdám - Prolog ::

Garth	publikováno: 20.03.2011, 22:00


	Říkali mu Trenor, zabiják elfů. Jiní ho nazývali Morte, Smrt. Stál při okraji vysokého útesu a svůj zrak upíral na horizont. Hromobití neustále prořezávalo oblohu, vítr lámal větve menších stromů, a moře bylo rozbouřené a divoké. Miloval tohle počasí. Rozjímal. Kdyby někdo stál poblíž a viděl celou tu scenerii zuřící přírody a Trenora, musel by uznat, že je opravdu úctyhodná. Trenor sám vypadal velmi děsivě. Jako mladíkovi mu jeho 'přátelé' propálili levou část těla až do masa. Na následky toho ztratil ruku, a místo ní si vlastnoručně vyrobil paži ze vzácného nerostu, kterou si pak sám bolestivě přiškvařil ke zbytku těla. Umělou končetinu nezakončil prsty, nýbrž třemi dlouhými drápy, ostrými jako čepel dobře nabroušeného meče. Nikdy nebyl nejlepší kovář, a tak jeho paže poztrádala obvyklé prvky elfího umění – zručnost, detailnost a marnotratnost. Místo toho byla prostá a chladně účinná. Na části lebky se mu v důsledku popálenin už znovu neobjevily vlasy, nechal si je tedy narůst jen na zdravé polovině hlavy, a zbarvil je sytě zeleně. Tvrdil, že jeho vzezření způsobuje, že se lidé od něj drží dál, ale elfy zvláštním způsobem přitahuje. To také chtěl. Obvykle chodil celý oděný v černé kůži, a nejinak tomu bylo i dnes. Navíc na sebe navlékl šedý plášť, který ještě podtrhoval jeho temné vzezření. Nenáviděl svůj druh. Jako dítě nikdy nebyl tak zručný v řemeslech a jemné práci jako jiní elfové, a ti jím za to pohrdali, nenáviděli ho a utlačovali. Často byl týrán fyzicky, ale to by mu nevadilo. Bolest měl svým způsobem rád. Horší byl ten pocit. Pocit, že nikdy nikam nezapadne, vždycky bude někým jiným a neustále bude opovrhován. Zdevastovalo mu to psychiku, a Trenor si to uvědomoval. Vinil za to ostatní, veškeré elfy, co chodily po světě. A teď jim jejich dětskou krutost oplácel stejnou mincí. Vyžíval se v jejich smrti, pil jejich krev a nechával ostatní, aby to pozorovali a pomalu při tom umírali. Měl sám sebe rád, a přesto neměl. A stejně tak ještě někoho. Jednu elfku, na kterou nemohl nikdy zapomenout. Neustále ho sužovala v myšlenkách, cítil, jak ji miluje, a zároveň nenávidí. Nikdy se na něj ani nepodívala, nikdy s ním nepromluvila, držela se od něj stranou a pohrdala jím, ale on ji přesto obdivoval. Její inteligenci, krásu i zručnost, se kterou vyráběla nádherné růže ze skla. Bílé růže. Ale jak může milovat někoho, kdo mu svojí netečností ubližoval více, než kdokoliv jiný? Zatnul zdravou ruku v pěst, a duhovky očí se mu zbarvili rudě. Cítil, jak mu do paže proudí ohromná moc, ještě podtržená dnešním počasím. Ruku napřímil před sebe a pěst rozevřel. Z dlaně mu vytryskla ohromná nezkrocená síla - síla, kterou bůh obdařil svého mstitele. Síla Smrti. Je tu ještě jeden. Ještě jeden jako on sám, ale ten ovládá sílu Života. Pokud existuje on, musí existovat i onen. Jin a Jang. Znovu zaťal ruku v pěst. Jeho moc pomalu přestávala šířit svou děsivou zkázu, až nakonec skončila úplně. Nesmí narušit rovnováhu. Nikdy se s ním nesmí setkat. Byl by to konec obou. Teď už to věděl. Pozvedl hlavu a otočil se. Pomalu odkráčel pryč, jako by se nic nedělo. Slunce nakouklo z mraků a pomalu posvítilo na celou zkázu, kterou Trenor provedl. Celý nadherný úsek pláže pod útesem se změnil. Písek byl přeměněn v popel, a voda se zbarvila krví. Moře neustále vrhalo na pevninu stovky, snad i tisíce mrtvých ryb. Přímořské oblasti nebude muset ani vyvražďovat. Stačí je vyhladovět. Rád pozoroval, jak se zoufalé zbytky obyvatel malých vesniček, které bez rybovolu nepřežijí, pomalu uchylují ke kanibalismu. Liboval si v tom. Ještě se zasmál, než zmizel v lesích.


celkové hodnocení autora: 88.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Panano Nymni	21.03.2011, 8:49:30

Buf...mě si nenadchl. Vlastně souhlasím s Eky. Ale hádal bych, že je to do velké míry způsobeno nevypsaností - tzn. - zkus to ještě desetkrát a bude to super. Možná by to chtělo si víc rozpracovat postavy - tím tedy nechci podezřívat, že jsi to neudělal. Ale poněkud mi tam chybí...zajímavě rozpracované detaily. A vysvětlování určitých věcí. Dlouho jsem přemýšlel nad trojkou, ale protože mám v poslední době nějak ujetý žebříček, dám raději za 2 abych nekřivdil.


ze dne 21.03.2011, 19:33:33
Garth: Děkuji za komentář - souhlasím s nevypsaností, ale rozpracování postav i prostředí se, dá-li čas, dočkáš v dalších dílech.

Ekyelka	20.03.2011, 21:51:45

Zdravím. Nechci být za rýpalku, ale něco nového by tam nebylo? Tím mám na mysli pozadí Trenorova charakteru: týrání v dětství, útisk a ostatní obvyklé tanečky kolem, ústící v pokřivení osobnosti a vytvoření klasického záporáka. Fantastická literatura je tohoto archetypu plná, přesto se ještě dá vytvořit i postava zcela unikátní, s drobnými a nečekanými úchylkami, která je zároveň uvěřitelná a živoucí, ne plochá a šedivá. Tohle je totiž můj první dojem z daného textu. Plochost v logice, pozadí příběhu, charakteru. Vypravěčský styl je už celkem usazený, dá se s ním nádherně pracovat a dále ho rozvíjet (především ve výběru slov míváš chvilkami ne až tak šťastnou ruku), ale chtělo by to ještě dotáhnout do reálnějšího prostředí právě tyhle detaily. Nikdo není jen černý, nenávistný a krvežíznivý tvor. Těch rovin je hodně a zredukované do takhle jednoduchého podání ochuzují příběh.


ze dne 21.03.2011, 19:32:40
Garth: Zdravím, Děkuji za komentář. Klasický záporák to určitě není a nikdy nebude - nevěřím v 'dobro' nebo 'zlo' - nic není černobílé. D&D dny jsou pryč. Jen zkrátka z takto krátkého útržku nelze poznat charakter ani zájmy Trenora, to se čtenář dozví až v dalších dílech. Stylistickou stránku věci ještě nemám úplně doladěnou - svůj styl stále rozvíjím, doplňuji, měním. K tomu mi dopomáhá častá četba.