obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39469 příspěvků, 5737 autorů a 390219 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dva talíře ::

 redaktor čuk publikováno: 29.10.2006, 1:24  
Mikropovídka ze zamýšleného cyklu: příběhy z pouti.
 

Dva talíře.
Na poutích prodávám věci pro kuchyň. Hlavně talíře, obyčejné i malované. Mou největší specialitou jsou talíře ze zvláštní hmoty, obří, nerozbitné, vydávající zvláštní vůni, dodávající pokrmům podivuhodně dobré chuti.
Před rokem přišli ti dva. Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho, vysokého pořízka s majetnickým pohledem a sebevědomým úsměvem. Koupili si dva kusy. Řekl jsem jim: „Jsou to zázračné talíře. Když se podíváte na toho, kdo je vám milý a pak si dáte tenhle kouzelný talíř před vaše oči, uvidíte ve vyleštěné ploše dna talíře úsměv i pohled toho, kdo vás má rád. Každy si vzal svůj vzácný talíř a odešli, do sebe zavěšení, drobná postava tulící se k té větší mužné.
Po půl roce začali mezi nimi létat talíře, jak disky UFO. Vysoký pořízek se odstěhoval k brunátné vysoké dívce s ráznými gesty a drsnými ústy. Po roce, když jsem se vrátil na onu štaci, vypravoval mi jeden místní můj známý:
„Po před třemi měsíci se ten mladík odstěhoval na svobodárnu, začal večeřet z papíru a než usnul, táhly mu hlavou vzpomínky na to, jak jim to zase v hospodě vytmavil, jak jim ukázal, jaký je on vlastně frajer, nezávislý, svobodný. . Asi za pár měsíců začne studovat…
Jeho krásný kouzelný talř ležel vzadu za hrnečky a hrnky a padal na něj prach.
A ta dívka? Před dvěma dny snědla z toho jejího krásného talíře svoji skrovnou večeři. Pak talíř umyla a vyleštila ho. Dlouho se dívala na společnou fotografii, na které se usmívala ona i on, držel ji kolem křehkých ramen a ona kolem jeho svalnatých. Pak si dívka dala před oči tu vyleštěnou stranu talíře a dlouze do ní hleděla. Neviděla nic, žádný pohled, žádný úsměv. Ani jeho, ani její. Dokonalé bělostné prázdno. Dívka se podívala do zrcadla a uviděla obraz zapadlých zarudlých očí a úst s pokleslými koutky.
Pak si sedla ke stolu, na talíř vysypala dvě tuby prášků, urovnala je a začala je, pomocí vidličky a nože, způsobně pojídat. S gesty urozené princezny.“
A pak můj známý dodal: „Dneska zrovna věším její parte. Nemá žádné příbuzné.“
Na pohřbu jsem byl sám, s několika jejími kamarádkami a oním muže, který mi příběh vyprávěl.
Ptali se mne: „Vy jste její příbuzný?“
„Ano. Vzdálený. A vy jste její kamarádky?“
„Taky vzdálené,“ zasmály se. „Vídali jsme ji jen v práci. Od té doby, co se rozešla s tím sportovcem, se s nikým nebavila. On už vlastně není sportovec.“
„Víte, kde bydlí?“
„Už nebydlí. Včera se odstěhoval. Prý jel studovat do Prahy, když ho z klubu vyhodili.“
Povídal jsem si s nimi u kávy v malé kavárničce pro smuteční, ale už se rozveselující hosty.
Nic víc jsem se nedozvěděl.
Druhý den jsem prodával vždy jen jeden zázračný talíř. I svou říkanku jsem poněkud změnil:
„Ten talíř je dost velký pro dva lidi, kteří se mají rádi. Mohou jíst společně. A za rok, abyste se měli na co těšit, vám prodám i ten druhý.
Prodal jsem dest talířů desti zájemcům, tedy lépe řečeno: deseti párům mladých lidí. Prodávám je jenom milencům, jen pro ty jsou určeny. Tak jsem odbýval další zájemce.
Těším se, až přijedu za rok, kolik z těch desíti jich přijde přikoupit ten druhý.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kity 13.08.2007, 20:13:14 Odpovědět 
   Vážně smutné, ale hodnocení to neovlivní...
PS: Přišlo mi to kapku jako pověst a ty já ráda... :o)
 ze dne 14.08.2007, 6:38:16  
   čuk: Byl to možná zesymbolizovaný příběh ze života. Děkuji ti za přečtení
 Šíma 08.08.2007, 17:14:08 Odpovědět 
   Bylo to takové ze života, ale trochu smutné! ;-)
 ze dne 14.08.2007, 6:39:35  
   čuk: Díky. Život mnohdy nebývá veselý. U těch povídek jsem chtěl udělat kontrast
 Mathew 04.04.2007, 19:01:12 Odpovědět 
   Příběh má úžasnou atmosféru a je ještě vyvedenější, než Dva vojáci(nebo se mne možná jen víc dotýká). To s těmi talíři je výborný nápad. Prostě celkově výborné a neotřelé. Stručnost u tebe považuji za klad, někdy se v tvých textech utápím.
 ze dne 14.08.2007, 6:36:56  
   čuk: Díky. Tyhle texty jsem psal v neobvyklé pohodě a z hladiska těch príma komediášů
 ze dne 04.04.2007, 19:54:40  
   čuk: Díky. Já píšu tak i tak. Někdy se rozepíšu květnatě, a někdy zase stručně.
 estel 02.01.2007, 12:32:34 Odpovědět 
   Stručnost je tu možná trochu na škodu, na druhé straně se mi líbí, že tam nejsou zbytečná slova, též se mi líbí pointa.
 Eifelovka 11.11.2006, 16:51:03 Odpovědět 
   Hezkej příběh.
 čuk 29.10.2006, 10:41:28 Odpovědět 
   Díky za názor.Chybu uznávám, opravím
K ich formě: Ty minipovídky píšu pro soubor povídeček se společným názvem: Dva z pouti.Vypravečem je trochu tajemný člověk od komediášů, fungující jako vypraveč s trochou absurdity, a moudrého nadhledu, ač je to v podstatě nerealistické, píšu spíš jakési podobenství.
 Repulsion 29.10.2006, 7:58:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 29.10.2006, 1:24:35

   Doplním dudditse: V čem je základní problém, je zvolení "ich" formy, která je pro daný záměr nevhodná. V klasické 3. osobě by se Ti pracovalo mnohem lépe.

A pozor na chyby a zkomoleniny typu: "Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho" (očima - upřenýma)
 čuk 29.10.2006, 6:11:38 Odpovědět 
   Díky Duditsi, tvé hodnocení je oprávněn, dovolím si poznamenat k tvým výhradám:hůř vedený příběh a zanedbané vyprávění: pokouším se o maximální stručnost a prudký střih, proto je vývoj příběhu jen v náznacích a nerozváděn a nezdůvodňován, proč se takto děje. Povídku myslím "jako střípek z mozaiky"
těžko uvěřitelné: když se zamyslíme, tak je autor vždy téměř vševědoucí. Ano, tady se dopouštím trochu nelogiky, když ličím to, co ten dotyčný nemohl vědět. Ale jak jsi asi zjistil: trochu a někdy dost směřuji k absurditě a troše tajemství, prostě takové to realistické líčení se mi trochu příčí a tak používám, snad je to patrné kombinaci absurdity a zcela reálných ostrých detailů. JInak díky
 duddits 29.10.2006, 1:24:35 Odpovědět 
   No, tahle věc je trochu rozporuplná… Na jednu stranu milá pointa, ne tu druhou zase hůř vedený příběh a bohužel také zanedbané vyprávění… To vyprávění místního známého je jen těžko uvěřitelné – jak by mohl znát takové podrobnosti? Neříkám, že je to nemožné, ale chtělo by to v povídce objasnit…
Některé momenty a obraty se zase naopak povedly – osobně se mi hrozně líbila představa, jak to děvče baští prášky příborem :-) A takových příjemně neotřelých míst tu bylo víc.
Rozhodně bych doporučil to s touto povídkou zkusit ještě jednou, trochu jinak. Protože by mohla být přeci jen o něco lepší ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Oslíci v černýc...
Jan Urban
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr