obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Dva talíře ::

 redaktor čuk publikováno: 29.10.2006, 1:24  
Mikropovídka ze zamýšleného cyklu: příběhy z pouti.
 

Dva talíře.
Na poutích prodávám věci pro kuchyň. Hlavně talíře, obyčejné i malované. Mou největší specialitou jsou talíře ze zvláštní hmoty, obří, nerozbitné, vydávající zvláštní vůni, dodávající pokrmům podivuhodně dobré chuti.
Před rokem přišli ti dva. Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho, vysokého pořízka s majetnickým pohledem a sebevědomým úsměvem. Koupili si dva kusy. Řekl jsem jim: „Jsou to zázračné talíře. Když se podíváte na toho, kdo je vám milý a pak si dáte tenhle kouzelný talíř před vaše oči, uvidíte ve vyleštěné ploše dna talíře úsměv i pohled toho, kdo vás má rád. Každy si vzal svůj vzácný talíř a odešli, do sebe zavěšení, drobná postava tulící se k té větší mužné.
Po půl roce začali mezi nimi létat talíře, jak disky UFO. Vysoký pořízek se odstěhoval k brunátné vysoké dívce s ráznými gesty a drsnými ústy. Po roce, když jsem se vrátil na onu štaci, vypravoval mi jeden místní můj známý:
„Po před třemi měsíci se ten mladík odstěhoval na svobodárnu, začal večeřet z papíru a než usnul, táhly mu hlavou vzpomínky na to, jak jim to zase v hospodě vytmavil, jak jim ukázal, jaký je on vlastně frajer, nezávislý, svobodný. . Asi za pár měsíců začne studovat…
Jeho krásný kouzelný talř ležel vzadu za hrnečky a hrnky a padal na něj prach.
A ta dívka? Před dvěma dny snědla z toho jejího krásného talíře svoji skrovnou večeři. Pak talíř umyla a vyleštila ho. Dlouho se dívala na společnou fotografii, na které se usmívala ona i on, držel ji kolem křehkých ramen a ona kolem jeho svalnatých. Pak si dívka dala před oči tu vyleštěnou stranu talíře a dlouze do ní hleděla. Neviděla nic, žádný pohled, žádný úsměv. Ani jeho, ani její. Dokonalé bělostné prázdno. Dívka se podívala do zrcadla a uviděla obraz zapadlých zarudlých očí a úst s pokleslými koutky.
Pak si sedla ke stolu, na talíř vysypala dvě tuby prášků, urovnala je a začala je, pomocí vidličky a nože, způsobně pojídat. S gesty urozené princezny.“
A pak můj známý dodal: „Dneska zrovna věším její parte. Nemá žádné příbuzné.“
Na pohřbu jsem byl sám, s několika jejími kamarádkami a oním muže, který mi příběh vyprávěl.
Ptali se mne: „Vy jste její příbuzný?“
„Ano. Vzdálený. A vy jste její kamarádky?“
„Taky vzdálené,“ zasmály se. „Vídali jsme ji jen v práci. Od té doby, co se rozešla s tím sportovcem, se s nikým nebavila. On už vlastně není sportovec.“
„Víte, kde bydlí?“
„Už nebydlí. Včera se odstěhoval. Prý jel studovat do Prahy, když ho z klubu vyhodili.“
Povídal jsem si s nimi u kávy v malé kavárničce pro smuteční, ale už se rozveselující hosty.
Nic víc jsem se nedozvěděl.
Druhý den jsem prodával vždy jen jeden zázračný talíř. I svou říkanku jsem poněkud změnil:
„Ten talíř je dost velký pro dva lidi, kteří se mají rádi. Mohou jíst společně. A za rok, abyste se měli na co těšit, vám prodám i ten druhý.
Prodal jsem dest talířů desti zájemcům, tedy lépe řečeno: deseti párům mladých lidí. Prodávám je jenom milencům, jen pro ty jsou určeny. Tak jsem odbýval další zájemce.
Těším se, až přijedu za rok, kolik z těch desíti jich přijde přikoupit ten druhý.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kity 13.08.2007, 20:13:14 Odpovědět 
   Vážně smutné, ale hodnocení to neovlivní...
PS: Přišlo mi to kapku jako pověst a ty já ráda... :o)
 ze dne 14.08.2007, 6:38:16  
   čuk: Byl to možná zesymbolizovaný příběh ze života. Děkuji ti za přečtení
 Šíma 08.08.2007, 17:14:08 Odpovědět 
   Bylo to takové ze života, ale trochu smutné! ;-)
 ze dne 14.08.2007, 6:39:35  
   čuk: Díky. Život mnohdy nebývá veselý. U těch povídek jsem chtěl udělat kontrast
 Mathew 04.04.2007, 19:01:12 Odpovědět 
   Příběh má úžasnou atmosféru a je ještě vyvedenější, než Dva vojáci(nebo se mne možná jen víc dotýká). To s těmi talíři je výborný nápad. Prostě celkově výborné a neotřelé. Stručnost u tebe považuji za klad, někdy se v tvých textech utápím.
 ze dne 14.08.2007, 6:36:56  
   čuk: Díky. Tyhle texty jsem psal v neobvyklé pohodě a z hladiska těch príma komediášů
 ze dne 04.04.2007, 19:54:40  
   čuk: Díky. Já píšu tak i tak. Někdy se rozepíšu květnatě, a někdy zase stručně.
 estel 02.01.2007, 12:32:34 Odpovědět 
   Stručnost je tu možná trochu na škodu, na druhé straně se mi líbí, že tam nejsou zbytečná slova, též se mi líbí pointa.
 Eifelovka 11.11.2006, 16:51:03 Odpovědět 
   Hezkej příběh.
 čuk 29.10.2006, 10:41:28 Odpovědět 
   Díky za názor.Chybu uznávám, opravím
K ich formě: Ty minipovídky píšu pro soubor povídeček se společným názvem: Dva z pouti.Vypravečem je trochu tajemný člověk od komediášů, fungující jako vypraveč s trochou absurdity, a moudrého nadhledu, ač je to v podstatě nerealistické, píšu spíš jakési podobenství.
 Repulsion 29.10.2006, 7:58:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits ze dne 29.10.2006, 1:24:35

   Doplním dudditse: V čem je základní problém, je zvolení "ich" formy, která je pro daný záměr nevhodná. V klasické 3. osobě by se Ti pracovalo mnohem lépe.

A pozor na chyby a zkomoleniny typu: "Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho" (očima - upřenýma)
 čuk 29.10.2006, 6:11:38 Odpovědět 
   Díky Duditsi, tvé hodnocení je oprávněn, dovolím si poznamenat k tvým výhradám:hůř vedený příběh a zanedbané vyprávění: pokouším se o maximální stručnost a prudký střih, proto je vývoj příběhu jen v náznacích a nerozváděn a nezdůvodňován, proč se takto děje. Povídku myslím "jako střípek z mozaiky"
těžko uvěřitelné: když se zamyslíme, tak je autor vždy téměř vševědoucí. Ano, tady se dopouštím trochu nelogiky, když ličím to, co ten dotyčný nemohl vědět. Ale jak jsi asi zjistil: trochu a někdy dost směřuji k absurditě a troše tajemství, prostě takové to realistické líčení se mi trochu příčí a tak používám, snad je to patrné kombinaci absurdity a zcela reálných ostrých detailů. JInak díky
 duddits 29.10.2006, 1:24:35 Odpovědět 
   No, tahle věc je trochu rozporuplná… Na jednu stranu milá pointa, ne tu druhou zase hůř vedený příběh a bohužel také zanedbané vyprávění… To vyprávění místního známého je jen těžko uvěřitelné – jak by mohl znát takové podrobnosti? Neříkám, že je to nemožné, ale chtělo by to v povídce objasnit…
Některé momenty a obraty se zase naopak povedly – osobně se mi hrozně líbila představa, jak to děvče baští prášky příborem :-) A takových příjemně neotřelých míst tu bylo víc.
Rozhodně bych doporučil to s touto povídkou zkusit ještě jednou, trochu jinak. Protože by mohla být přeci jen o něco lepší ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Stále s nami 2.
Mon
Pán v klobouku
Pely
Faraón
GoSu
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr