» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141667

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Dva talíře ::

čuk	publikováno: 29.10.2006, 1:24

Mikropovídka ze zamýšleného cyklu: příběhy z pouti.


	Dva talíře. Na poutích prodávám věci pro kuchyň. Hlavně talíře, obyčejné i malované. Mou největší specialitou jsou talíře ze zvláštní hmoty, obří, nerozbitné, vydávající zvláštní vůni, dodávající pokrmům podivuhodně dobré chuti. Před rokem přišli ti dva. Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho, vysokého pořízka s majetnickým pohledem a sebevědomým úsměvem. Koupili si dva kusy. Řekl jsem jim: „Jsou to zázračné talíře. Když se podíváte na toho, kdo je vám milý a pak si dáte tenhle kouzelný talíř před vaše oči, uvidíte ve vyleštěné ploše dna talíře úsměv i pohled toho, kdo vás má rád. Každy si vzal svůj vzácný talíř a odešli, do sebe zavěšení, drobná postava tulící se k té větší mužné. Po půl roce začali mezi nimi létat talíře, jak disky UFO. Vysoký pořízek se odstěhoval k brunátné vysoké dívce s ráznými gesty a drsnými ústy. Po roce, když jsem se vrátil na onu štaci, vypravoval mi jeden místní můj známý: „Po před třemi měsíci se ten mladík odstěhoval na svobodárnu, začal večeřet z papíru a než usnul, táhly mu hlavou vzpomínky na to, jak jim to zase v hospodě vytmavil, jak jim ukázal, jaký je on vlastně frajer, nezávislý, svobodný. . Asi za pár měsíců začne studovat… Jeho krásný kouzelný talř ležel vzadu za hrnečky a hrnky a padal na něj prach. A ta dívka? Před dvěma dny snědla z toho jejího krásného talíře svoji skrovnou večeři. Pak talíř umyla a vyleštila ho. Dlouho se dívala na společnou fotografii, na které se usmívala ona i on, držel ji kolem křehkých ramen a ona kolem jeho svalnatých. Pak si dívka dala před oči tu vyleštěnou stranu talíře a dlouze do ní hleděla. Neviděla nic, žádný pohled, žádný úsměv. Ani jeho, ani její. Dokonalé bělostné prázdno. Dívka se podívala do zrcadla a uviděla obraz zapadlých zarudlých očí a úst s pokleslými koutky. Pak si sedla ke stolu, na talíř vysypala dvě tuby prášků, urovnala je a začala je, pomocí vidličky a nože, způsobně pojídat. S gesty urozené princezny.“ A pak můj známý dodal: „Dneska zrovna věším její parte. Nemá žádné příbuzné.“ Na pohřbu jsem byl sám, s několika jejími kamarádkami a oním muže, který mi příběh vyprávěl. Ptali se mne: „Vy jste její příbuzný?“ „Ano. Vzdálený. A vy jste její kamarádky?“ „Taky vzdálené,“ zasmály se. „Vídali jsme ji jen v práci. Od té doby, co se rozešla s tím sportovcem, se s nikým nebavila. On už vlastně není sportovec.“ „Víte, kde bydlí?“ „Už nebydlí. Včera se odstěhoval. Prý jel studovat do Prahy, když ho z klubu vyhodili.“ Povídal jsem si s nimi u kávy v malé kavárničce pro smuteční, ale už se rozveselující hosty. Nic víc jsem se nedozvěděl. Druhý den jsem prodával vždy jen jeden zázračný talíř. I svou říkanku jsem poněkud změnil: „Ten talíř je dost velký pro dva lidi, kteří se mají rádi. Mohou jíst společně. A za rok, abyste se měli na co těšit, vám prodám i ten druhý. Prodal jsem dest talířů desti zájemcům, tedy lépe řečeno: deseti párům mladých lidí. Prodávám je jenom milencům, jen pro ty jsou určeny. Tak jsem odbýval další zájemce. Těším se, až přijedu za rok, kolik z těch desíti jich přijde přikoupit ten druhý.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 50		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

kity	13.08.2007, 20:13:14

Vážně smutné, ale hodnocení to neovlivní... PS: Přišlo mi to kapku jako pověst a ty já ráda... :o)


ze dne 14.08.2007, 6:38:16
čuk: Byl to možná zesymbolizovaný příběh ze života. Děkuji ti za přečtení

Šíma	08.08.2007, 17:14:08

Bylo to takové ze života, ale trochu smutné! ;-)


ze dne 14.08.2007, 6:39:35
čuk: Díky. Život mnohdy nebývá veselý. U těch povídek jsem chtěl udělat kontrast

Mathew	04.04.2007, 19:01:12

Příběh má úžasnou atmosféru a je ještě vyvedenější, než Dva vojáci(nebo se mne možná jen víc dotýká). To s těmi talíři je výborný nápad. Prostě celkově výborné a neotřelé. Stručnost u tebe považuji za klad, někdy se v tvých textech utápím.


ze dne 14.08.2007, 6:36:56
čuk: Díky. Tyhle texty jsem psal v neobvyklé pohodě a z hladiska těch príma komediášů


ze dne 04.04.2007, 19:54:40
čuk: Díky. Já píšu tak i tak. Někdy se rozepíšu květnatě, a někdy zase stručně.

estel	02.01.2007, 12:32:34

Stručnost je tu možná trochu na škodu, na druhé straně se mi líbí, že tam nejsou zbytečná slova, též se mi líbí pointa.

Eifelovka	11.11.2006, 16:51:03

Hezkej příběh.

čuk	29.10.2006, 10:41:28

Díky za názor.Chybu uznávám, opravím K ich formě: Ty minipovídky píšu pro soubor povídeček se společným názvem: Dva z pouti.Vypravečem je trochu tajemný člověk od komediášů, fungující jako vypraveč s trochou absurdity, a moudrého nadhledu, ač je to v podstatě nerealistické, píšu spíš jakési podobenství.

Repulsion	29.10.2006, 7:58:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: duddits* ze dne 29.10.2006, 1:24:35* Doplním dudditse: V čem je základní problém, je zvolení "ich" formy, která je pro daný záměr nevhodná. V klasické 3. osobě by se Ti pracovalo mnohem lépe. A pozor na chyby a zkomoleniny typu: "Dívka s laníma očima oddaně se upírajícího na něho" (očima - upřenýma)

čuk	29.10.2006, 6:11:38

Díky Duditsi, tvé hodnocení je oprávněn, dovolím si poznamenat k tvým výhradám:hůř vedený příběh a zanedbané vyprávění: pokouším se o maximální stručnost a prudký střih, proto je vývoj příběhu jen v náznacích a nerozváděn a nezdůvodňován, proč se takto děje. Povídku myslím "jako střípek z mozaiky" těžko uvěřitelné: když se zamyslíme, tak je autor vždy téměř vševědoucí. Ano, tady se dopouštím trochu nelogiky, když ličím to, co ten dotyčný nemohl vědět. Ale jak jsi asi zjistil: trochu a někdy dost směřuji k absurditě a troše tajemství, prostě takové to realistické líčení se mi trochu příčí a tak používám, snad je to patrné kombinaci absurdity a zcela reálných ostrých detailů. JInak díky

duddits	29.10.2006, 1:24:35

No, tahle věc je trochu rozporuplná… Na jednu stranu milá pointa, ne tu druhou zase hůř vedený příběh a bohužel také zanedbané vyprávění… To vyprávění místního známého je jen těžko uvěřitelné – jak by mohl znát takové podrobnosti? Neříkám, že je to nemožné, ale chtělo by to v povídce objasnit… Některé momenty a obraty se zase naopak povedly – osobně se mi hrozně líbila představa, jak to děvče baští prášky příborem :-) A takových příjemně neotřelých míst tu bylo víc. Rozhodně bych doporučil to s touto povídkou zkusit ještě jednou, trochu jinak. Protože by mohla být přeci jen o něco lepší ;-)