» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141668

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Led diody světlušek ::

Ziriant)	publikováno: 17.03.2011, 9:01


	Necítím se ve Tvé kůži, obtahuju slinou stopu Tvého čela na kachličkách chodníků, posvětím Tě ve jménu Sluncem proděravělého stropu i pekelných podniků. Z linek a pralinek, z octu a praotců nalévám sérum na oblbování porotců. Natáhni se na postel a na skřipec – z mých vlasů, jedeme po dálnici plné nehodových zátarasů, a přesto přes výtky ze stran národní bezpečnosti, když marně cedím sítky své vysušené nevinnosti, chci opět přijít posedět do čokoládoven Tvých očí. Z výstřihu si vystřihnu Tvůj pohled, takto lízátka končí, vycumlaná cudností, z níž zbyla jenom špilka. Už nejsem malá a nevěřím na strašidýlka, ani na svět dospělých, snít už nedovedu, dětství jsem dala k ledu a když mě zase zahřeješ, roztopí se Ti v dlaních, okouzlení na počkání. K čemu je mé pousmání? Na svět odmítám pět ódy, i světlušky už mají led diody.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

salvator	19.03.2011, 1:07:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator* ze dne 17.03.2011, 12:00:39* No, pokud se nezlobí, tak to budu moc rád. Zdálo se mi, že byl v posledních několika dnech poněkud zachmuřený a příliš toho nenamluvil. A když, tak... Můžu se na tebe usmát??


ze dne 19.03.2011, 9:20:08
Ziriant): I Měsíc ví, že občas stačí pozorovat, zdánlivě snad bezúsměvně, s pohledem někam dál než jen na povrch vzdálených planet. Ačkoli víme, že úsměv je vždy vítaný, nejen od Měsíce...

Dědek	18.03.2011, 11:44:27

Tvé básně jsou skvělé, děvče.


ze dne 18.03.2011, 17:50:02
Ziriant): Děkuju, není nad věrné čtenáře.

maja52	18.03.2011, 0:37:17

Přidám se k pochvalám. Labuť to napsala dobře ... vychutnáš to po několikerém přečtení. Jasná 1. Ahoj.


ze dne 18.03.2011, 6:42:38
Ziriant): Díky :-)

Tlouie	17.03.2011, 16:16:17

Skvělé. "obtahuju slinou stopu/Tvého čela na kachličkách chodníků" a "z výstřihu si vystřihnu/Tvůj pohled" pro mě asi nejlepší. Tvé vidění se mi líbí. I obsahem je mi to sympatické. Myslím, že je to věčné téma, tohle balancování, vyrovnávání se a získávání toho "zdravého" pohledu na svět. Ještě, když jsou pohledy z přirozenosti věci mnohdy v rozporu.


ze dne 17.03.2011, 18:13:42
Ziriant): Deziluze, romantismus a revolta mládí... Všude stále slýcháváme, že nás to přejde, že to tak má být, že o životě vlastně nic nevíme, což je všechno ta nejlepší cesta k tomu, jak jednoho ještě víc iritovat ;-) Tak vnímejme svět, dokud to v nás ještě všechno je! Děkuju.

salvator	17.03.2011, 12:00:39

Lépe než čuk, to komentovat nejde. Řekl vlastně vše. Na tuhle báseň netřeba sypat jedničky, nepotřebuje je. To, co máme v sobě, nám naštěstí nikdo zatím vzít nemůže, tak ať to takhle ještě dlouho zůstane. Celý svět stojí udýchaný a na špičkách. Příchozí déšť mne nerozesmutnil, nechal jsem jej, ať si zmáčí koho jen bude chtít, i mě. Ráno. Cestou tam i zpět. Měsíc se na mne stejně zlobí.


ze dne 17.03.2011, 13:45:12
Ziriant): Možná se občas potřebujeme zhroutit, pokořit se a uvolnit napětí, spadnout ze svých špiček před obecestvem plným Života. A chvíli jen tak ležet, s pěcházenými končetinami, s přeházenými myšlenkami a jen na sebe nechat padat déšť. Těším se na dny, kdy již kapky nebudou studit, a kdy si najdou cestičky i jinde než jen na vněších stranách oken a kabátů. ... A jaktože se Měsíc zlobí?... Děkuju.

labuť	17.03.2011, 11:40:47

Pocitkovka, co se mi moc líbí. Je v ní promísena pohoda i rozhořčení, rozčarování i naděje a touha... Nedá se vychutnat jen jedním přečtením. 1*


ze dne 17.03.2011, 13:39:12
Ziriant): Díky, nejen za komentář a známku ;-)

čuk	17.03.2011, 9:00:33

Báseň je poněkud kombinovaná. Vroucnost vztahu zobrazená básnířčinou originální metaforikou většinou rychle přechází v jakousi ironii nebo sebeironii až téměř do dětské hry. Je zde hořkost (dětství jsem dala k ledu, snít už nedovedu), ale i hořkost a zdaleka ne už snivého okouzlení láskou. určiité odtaživosti. Láska už nemá jen barevnou lícní stranu, skrývá se za ní i jakési prohlédnutí až do jemného zesměšnění. Mechanismus byl prohlédnut, okouzlení se děje na počkání, někdy musí být připoutáno, někdy se přimíchává ironická obrazná sladkost (posezení v čokoládovně). Autorka získala nadhled: už nebude oslavovat svět (a snad ani naivně lásku), vše je komplikované. Ale světlo jí zůstane, spletené z několika barev. Jako tato celá báseň. Čekám, kam se metaforický a obrazný um posune, zda kontrasty vydrží.


ze dne 17.03.2011, 13:35:37
Ziriant): Trochu je to přitažené za vlasy momentální chvílí, od níž uplynuly již roky. Ale jedna věc se nezměnila, snít stále dovedu. Což bude asi zřejmé, poněvadž to podmiňuje mou existenci. Za Tvůj komentář děkuju, opět to jsou výstižná slova.