» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Na okna domů místo střech ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Déšť přichází zevnitř

salvator	publikováno: 21.03.2011, 12:43

...


	Prázdná krabice pohupující se na poslední vsakující se kaluži, sípavým hlasem volala své jméno, aby si jí někdo alespoň všimnul. Nevšimnul. Její název, její jméno smyly vločky šedého sněhu. Země zpívá. Kdo jí rozumí? Raději se přikryje hromady sutin. Je zima. Celá se třese. Kdesi za hromadou sutin vyhrává veselá melodie do zprohýbaného plechu, zvonivě, chrčivě, nepatřičně. Za ní se nesou slova jediného člověka. Smutně, ale bez výčitek. Není to její chyba. "Gomen ne." Ve vzduchu je cítit jaro... ne, to si jen představivost hraje sama se sebou. Je teplo. Přesto mrzne. Jen ptáci si stále mají kam sednout. Ani to je však nezachrání. Přesto, hledají stará místa, svoje milá, oblíbená, mechem zarůstající vrcholky jejich údolí. Možná o tom všem někdy napíšou báseň. Možná. Když se život zastaví, bude věčný.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 31		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Lyrie	02.04.2011, 21:52:34

Miluji Tvé miniaturky, ty kraticke a presto mnohoznacne zpravy z konce sveta. Krasne se u nich sni :-)

Dědek	21.03.2011, 19:36:16

Takže se můžeme těšit na novou básničku.


ze dne 22.03.2011, 22:37:09
salvator: Kdo ví... Dík.

obaleč	21.03.2011, 19:22:31

Ahoj, čtu to poněkolikáté, jsou to různé obrazy, dojem je smutný.Na rozdíl od kolegyně pode mnou, si já připadám jako ti ptáci o kterých se zmiňuješ. Název knihy, není tam chyba?


ze dne 22.03.2011, 22:36:28
salvator: Ahojky Anno. Máš pravdu, je tam chyba, jsem totiž v posledních dnech poněkud roztržitý. Omlouvám se všem. Něco se asi děje. Tak jen čekám, co to bude. Dík za tvou návštěvu a těším se na příště. Snad už bez chyb.

Fň...	21.03.2011, 17:35:27

Ahoj. Zase takový mnohoznačný textík:) Nejspíš nejsem schopná ho pochopit úplně do detailů, ale stejně se mi to moc líbí, každá věta vyvolává nejrůznější představy... Taky se mi zdá, že si někdy připadám jako ta krabice z prvního odtavce - ale to asi každý, když mu není zrovna nejlíp... (jestli jsem mimo, tak se omlouvám:D). Díky, že jsem si zase mohla něco takového přečíst:) Jak už jsem psala, málokdo umí psát takové "hluboké" (inteligetní popsání mě nenapadá, snad chápeš, jak to myslím:D) texty. Tobě to jde, klobouk dolů;)


ze dne 22.03.2011, 22:30:06
salvator: Moc děkuji za tvoje slova, vše je již vysvětleno, přesto se neptáš, co víc, takovou poklonu si snad ani nezasloužím, ale od tebe ji rád přijímám. Tak jenom teď můžu doufat, že se ti pokračování bude líbit.

čuk	21.03.2011, 15:48:16

Prázná krabice i sutiny jsou si dost podobné svým smutkem zániku, a kdyby nebylo této prózy byly by zapomenuty. Ale život jde dál, krokem jarním. Píšeš z japonštiny Gomen ne, ale mohl jsi napsat gomen sai. Co jsi tím myslel?


ze dne 25.03.2011, 21:53:16
salvator: O nic nejde čuku, já taky nejsem... zatím, žádný velký japanolog či lingvista, ale jazyky mne baví. Spoustu věcí z jejich světa ještě neznám a možná... ani všechno poznat nezvládnu. Rád bych však alespoň tu podstatnou část. Měj se hezky.


ze dne 23.03.2011, 6:58:16
čuk: neznám japonsky, vyhledal jsem si na překladači a pochopil jsem: ano omluvá za jakýsi pokles, ale asi to tak přesně není. Prostě: chytil jsi mne na švestkách, asi jsem špatně hledal


ze dne 22.03.2011, 22:26:30
salvator: Teď jsi zase dostal ty mne. Gomen ne, je jednoduše omluva onoho muže přírodě, přestože se stalo to, co se stalo. Nelobí se na ni a ještě se jí omlouvá, tak příznačné pro tento národ. Jinak, pro změnu já netuším, co jsi ty myslel tím gomen sai, protože mi uniká souvislost mezi oběma slovy. Sai, je něco jako příležitost, nebo talent, dejme tomu, ale ke "gomen", mi nesedí. Takže pro změnu já poprosím o překlad, jelikož jsem tedy v tomto případě jaksi... Dík.

phaint	21.03.2011, 14:36:01

Pro mě moc pěkně zachycený momentík, který by se dalo lehce přejít a zapomenout - anebo o něm napsat báseň. Kazily mi to hcybky - už Šímou zmíněné hromady sutin, které se navíc hned v další větě opakují. A zmátla mě věta ...hledají stará místa, svoje milá, oblíbená, mechem zarůstající vrcholky...". Jsou to dva předměty ve větě nebo mělo být "milé, oblíbené, mechem zarůstající vrcholky" ...? Ale jinak líbí - život by nemusel zastavovat, ale přibrzdit by trochu mohl :))


ze dne 22.03.2011, 22:20:59
salvator: Vím, teď když to pročítám po sobě po druhé, je tu jistá opakovanost, přesto, nebo právě proto, jak jsem už sdělil Šímovi, nedá se s tím už pranic dělat. Věta, co tě zmátla, má skrytý dvojsmysl, jde v podstatě o jejich domovy. Už neexistují. Ale určitě zase v budoucnu budou. Dík za koment. Těším se na příště. S.

Šíma	21.03.2011, 12:42:40

Zdravím. Pěkně poetický text - řekl bych "poezie v próze". Hodně obrazné. Sutiny jsou opravdu sutinami? ;-) Nakonec, ať si každý textík přebere, jak nejlíp umí sám (jde-li o varování nad ničením našeho životního prostředí, či jen o přechod zimy a jara). Líbilo. Uvidíme, co řeknou další čtenáři! P.S. Nějaké drobnosti k přetřesení: -- Raději se přikryje hromady sutin. -- hromadou (či hromadami) ??? Tož tak...


ze dne 22.03.2011, 22:09:51
salvator: Ahoj Šímo. Sutiny jsou skutečnými, některá slova opravdu znějí podivně, je to ale dáno světem, v němž žijeme, to především. Mezi námi, poslední dva příspěvky mne zrazuje moje ruka a já se uklikávám ještě před tím, než si to po sobě stačím ještě jednou přečíst, ale asi to tak má prostě být. Konečně, co je vlastně opravdu dokonalé? Jsem rád, že jsi mi tento první dílek vydal, neboť jich mám v plánu napsat víc... náhodně, nečekaně, jen pěkně za sebou, jako mraky na obloze. Přeji ti příjemný zbytek večera. D.