| Tuhle báseň si vyžádala jistá ctižádostivá slečna. Nepravidelný rým a rytmus k tomu podle mého úsudku patří, každý nechť posoudí sám za sebe. |
| |
|
|
Co vlny na hladinách umlkly
a listoví obrátilo čela
vzhůru do oka na nebesích
Hanele, nevěsta dávno mrtvá
jako by dva tisíce nocí neprobděla
víčka otevřela
měsíc vystoupil ze stínů skal
nad oblaka, co vítr neodvál
aby ji pojal za choť
pro dnešní pozdní hodinu
vyvedl k tanci.
Vstala z rozevřených leknínů
Hanele, Hanele jasného zraku
hned zmizely břehy a zmizel sráz
i nedopitá lahev kořalky od pytláků
oka políčená lesní zvěři
v matném závoji luhů
míli k jezeru kráčelo se snáz
když usnul cit
usnuly vzpomínky
na tichou, plavovlasou dívku od vřetena
rozum i strach
vědění z večerů nad skřípajícím mlýnským kolem
odpusťte. Zapomněl jsem -
- náruč otevřená
to náruč vod a skal a mlhy nad stráněmi vřesu
z mlhy zazní můj výkřik ještě ráno
přehluší její smích –
- to nadechla se k polibku
Hanele, Hanele nocí bezhvězdných
Hanele, Hanele nocí prokletých.
Hanele, kdo políbil tvé rty z kamene?
Hanele, kdo propadl se do vírů tvých přání?
když rozžhnou v kostele a povstanou k díkuvzdání
přicházíš a zpíváš a hladíš ruce zemdlené
připozdilo se, zešeřela hudba
píšťaly varhan i zvon z poctivé mědi
v potemnělém souznění
vítají letnice
půldruhé míle od průrvy do horoucích pekel
kde voda chladí a vítr zháší svíce
„Te Deum“ zní nocí a procitl katafalk
procitl hrob a žal a pot na sepjatých rukou
ve větru květů tančíš, tvé dlaně v mých dlaních
z ďáblových rukou jezerem křťená
Hanele má, tančíš bosá
po růženci, který neochránil
přes svatou půdu a zpět
smíchem zve ten, kdo otevírá bránu
smíchem zve Hanele
krev i rosa
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
