obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Štěňátko... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 26.03.2011, 1:27  
Tak, tato povídka mě napadla čistě náhodou, když jsem si prohlížel jeden "dámský časopis" a myslím to ve vší počestnosti, jmenoval se: "Květy pro ženy". Říkal jsem si, že jsou tam samé modelky, nebo hezké holky a co ty méně hezké, jak k tomu přijdou?

Šotkům zdar (už to čtu podesáté a začíná mi z toho hrabat) a tak dále! ;-)
 

      Zaplivaná a zakouřená hospoda kdesi na periférii nedaleko nákladního nádraží a zastávky ČD, ve které bývá nejvíce rušno v pozdních odpoledních hodinách a večer. Dlouho do noci otevřeno nemá, ještě než se vrací dělníci z odpolední směny, bývá zavřeno. Její vedoucí je divný. Ne, není kozlem a nedělá reklamu na jisté nejmenované pivo, ale je prostě zásadový. A tak to má být. Jak říká jedno přísloví: „V nejlepším přestat!“

      Smráká se. Léto je na spadnutí. Dny se prodlužují a v devět hodin je ještě světlo. Tedy, trochu světla, protože slunce to balí před devátou a na šichtu vstává až někdy ráno. Do zavírací hodiny zbývá ještě dost času. U jednoho ze stolů sedí dva muži. Oba jsou naprosto tuctovými zákazníky a fakt, že jde takřka o štamgasty na tom nic nemění. Kolem stolů vrtí zadkem postarší obtloustlá servírka, kterou by si v šeru v nejlepším případě i střízlivý člověk spletl s mývalem.

      „Vidíš tu ženskou?“ zasměje se menší z mužů. Jmenuje se Mirek. Je svobodný, o ženách více mluví nežli koná, ale je mu to šumafuk. Být svobodný je přeci dneska devíza. Co z toho, když je jeden ženatý? Když se nedostane pod pantofel, či jej žena nezapřáhne do chomoutu, může si gratulovat.

      „Vidím!“ přikývne druhý, větší. Říkají mu Martin. On naopak do toho vletěl po hlavě již po osmnáctém roce svého života. Jak se říká: „Jednou si štrejchnul a už do toho spadl!“ Rodiče jej oženili proti jeho vůli, když už si něco se slečnou začal, neměl by ji nechat na holičkách, přestože je dneska v módě platit alimenty a otáčet se po jiných sukních.

      „Tu bych nechtěl ani před mrtvicí!“ řekne Mirek a dopije pivo v upatlané sklenici. Hostinský si patrně na pořádek nikdy příliš nepotrpěl. Oba by nedali ruku do ohně za to, že mu v kuchyni běhají myši pod nohama. A kocour nikde. Do kuchyně sice žádné zvíře nesmí, ale řekněte to myši. Neumí číst ani psát a cizím řečem nerozumí.

      „Je škaredá jako čert...“ mávne rukou Martin a hlasitě škytne.

      „Ty, poslyš a jak to, že tě stará nehoní? Jak je možné, že tu denně vysedáváš a nemusíš se starat o ni a o dítě?“ zamračí se Mirek.

      „O ženských víš hovno!“ zakaboní se Martin. Na okamžik se jeho pohled střetne s pohledem oné servírky, která jej nejspíš i přes všeobecný hluk v sále slyšela. Čert by mohl závidět šklebu, kterým Martina počastuje, div mu nezkysne pivo na dně sklenice. „Do prdele, tu tak potkat venku na ulici, tak mě trefí šlak!“

      „Vždyť to říkám!“ přikyvuje Milan. „A poslouchej, ty akademiku přes ženský, kam bys zařadil tuhle?“

      „To je desítka!“ řekne mu Martin. „Je škaredá jako noc, škyt... A jeden by s ní nešel, ani kdyby byla... Byla poslední ženskou na světě!“

      „Nekecej?“ zamyslí se Milan a velmi nenápadně se ohlédne za ženou, která vyhazuje zadkem jako pivovarský valach. Nevěnuje jim naoko sebemenší pozornost a sbírá prázdné půllitry od štamgastů, aby je vzápětí vyměnila za plné. Nikdo se ji neodváží poplácat po zadnici. Poslední člověk, který to zkusil, ležel do rána v příkopě před hospodou a nevěděl, čí je. „A jak musí vypadat potom taková... Jednička?“

      „No, jak bych ti to... To je holka krev a mlíko! Dívčina ke všemu svolná, s jiskrou v oku a tělem, které by stálo za hřích...“ zasní se Martin. Kdesi třísknou dveře od lokálu. Zase se nejspíš nějaký ožrala vypotácel ven, aby se vyčůral do křoví u hospody. Bůh ví proč, ale WC v této hospodě nefungovalo již odnepaměti a hygienikům to bylo vždy jedno.

      „Kecáš!“ zamračí se Milan. „Poslouchej a jak vypadá ta tvoje?“

      „Milada?“ zarazí se Martin a hned se opraví, aby se před kamarádem neshodil: „Miládka?“

      „Hihihihi...“ zasměje se Milan. „Miládka! Už vidím, jak se před ní...“

      „Vole!“ přeruší jej Martin. „To ti je... Co ti budu povídat!“

      Milan sleduje, jak si jeho kamarád od mokré čtvrti zapaluje další Startku a labužnicky vydechuje cigaretový kouř. Pak mu najednou zatrne a on ztuhne jako Lotova žena, která nedbala zákazu Boha nejvyššího a otočila se k hořící Sodomě a Gomoře. Div se také nepromění v solný sloup.

      „Co je?“ zadívá se na něj Martin skelným pohledem. „Co se děje?“

      „Ale... Nic!“ řekne Milan s očima stále upřenýma na ženu, která by servírce ze zdejší hospody div z oka nevypadla. Vypadá, jako by dotyčná na něj tiše promlouvala a něco mu ukazovala. „Tak povídej, jaká je... Miládka?“ pokračuje Milan se zvláštním odstínem hlasu.

      „Ti to říkám... Je jako rusalka... Oči nebeské, blond vlasy... Prsa jako dva pomeranče, břicho ploché, široké boky... Zadek jako šestnáctka a... Hotové štěňátko! Ty nevíš, co je to štěňátko? To je ženská, která si ráda hraje...“ zarazí se Martin. „Proč? Proč se tak blbě tváříš? Uletěly ti včely?“

      „Kecáš!“ řekne mu Milan a málem přitom vystřízliví. Temný stín se neslyšně postaví za Martinovu židli a už se zdá, že se na něj zřítí jako letní bouřka.

      „Nekecám, jak to můžeš vědět?“ zachechtá se Martin a s mlasknutím dopije další půllitr a zhluboka natáhne do plic kouř z pomalu dohořívající cigarety. „V životě jsi ji... Škyt... Neviděl!“

      „No...“ přivře Milan oči. „Třeba ne... Ale... Jedna rusalka stojí za tebou, má ruce v bok a ve tváři pomstu...“

      „Cože?“ otočí se Martin na židli, div si nevykroutí krk. „A... Ahoj, Miládko!“

      „Máš hodinky?“ zeptá se jej jeho saň.

      „Mám...“

      „Naučili tě ve školce, kolik je hodin?“

      „No, naučili...“

      „A naučili tě ve škole rodné řeči?“

      „Naučili, ale...“ nedořekne. Dostane takovou facku, že se pod ním zlomí židle, div při tom držkopádu nevrazí bradou do stolu. V hospodě je rázem ticho, že by bylo slyšet špendlík na zem spadnout. „Au!“

      „Tak...“ řekne mu Milada rázně. „A teď vstaň, zaplať útratu, řekni ahoj tady kamarádovi a půjdeme!“

      „Ale... Miládko... To snad...?“ zmůže se na slabý odpor, který však jeho žena rázně utne pohledem. I servírka se zastaví v poletování mezi stoly a se zvláštní jiskrou v oku pohlédne na Martinovu ženu. Obě vypadají, jako by si z oka vypadly. Snad jen ďábel sám tuší, zda nejsou obě ze stejného vrhu. Tedy... Jednovaječnými dvojčaty.

      „Máš děti?“ zeptá se jej ostře, kdyby mohla, pohledem by rozřezala na kusy všechny okolo.

      „Mám, s tebou...“ řekne. Neměl to dělat. Další rána! Opět přijde nečekaně. Martin si připadá jako v Sarajevu. Tam alespoň lítaly kulky, tady facky. Tohle byla druhá, pokud jich bude také sedm, nejspíš jej odnesou funebráci.

      „A ty nevíš, v kolik se chodí z práce?“ zasyčí jako had. „A ty nevíš, kolikátého je?“

      „Vím...“ špitne a plive přitom kolem sebe krev. Podařilo se mu spadnout ústy na tvář.

      „Dneska jsi tu chlastal naposled!“ ukáže na něj palcem. Zvedne jej ze země, jako by byl pírko a strká jej před sebou k servírce. Naštěstí na ně kývne pan hostinský, jinak by náš hrdina nejspíš umřel v obležení obou žen. Jedna je hezčí než druhá, kam se hrabou všechny missky...

      „Tak krev a mlíko? Štěňátko?!“ zasměje se Milan, ale také raději svěsí krovky, protože hrozí, že mu Miládka ubalí také jednu na rozloučenou. „Dobrou noc, paninko!“

      „Brou!“ řekne mu a otočí se. Svému muži nevěnuje pozornost. V sále je stále ticho. Muži zaraženě čumí do půllitrů, jakoby netušili, z které strany to přijde. Jen ona servírka se blaženě usmívá a vítězně pokyvuje, že čas pomsty konečně nadešel.

      Od té doby hostinsky Martina ani Milana nikdy ve svém hospodě neviděl. Jen na stěně u stolu, u něhož došlo k oné památeční facce, zůstaly na stěně dva bílé kříže. Památka na další štamgasty, kteří odešli na odpočinek. Nakonec, po desátém pivu jsou všechny ženský stejně pěkné a jen Bůh ví, jak Martin vůbec ke svému štěňátku přišel...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 49 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:24:33 Odpovědět 
   28. 07. 2014

Jednou jsem vypil deset panáků rumu a nehezké ženy mi připadali stále nehezké. Domněnka, že se tobě ošklivá žena po alkoholu promění v labuť, je asi mylná.
Dílko je povedené a jednička zasloužená. Važ si ji, jelikož ji nedávám často.
 ze dne 01.08.2014, 13:18:30  
   Šíma: Děkuji!!!

Tuším se tímto mýtem zabývali i "Bořiči mýtů" (Mythbusters), či jak to je. Nač přišli si už nepamatuji. Asi záleží na tom, jak alkohol na daného jedince působí! ;-)))
 Kondrakar 05.10.2011, 23:17:08 Odpovědět 
   Och Bože, tohle je důvod proč se neženit. Hodně povedené, zvláště to štěňátko a pak to s tou rusalkou. U toho jsem se docela nasmál. Jj, nemaj to s náma holky jednoduchý, ale my s nima taky ne.
 ze dne 06.10.2011, 11:10:03  
   Šíma: Díky! ;-)
 Radmila Kalousková 08.04.2011, 14:00:03 Odpovědět 
   Ahoj,
tak sice se zpoždění, ale neodpustím si komentář ke tvému dílku. :-)))
Tak štěňátko, jo? Ten výraz vážně neznám!!! a to jsem mezi chlapama dost často. Líbí se mi. Ani nechci vědět, jak se chlapi baví o mě! To, co mi kolikrát vyprávějí, to je fakt síla. A to myslím jako v dobrým. Znám totiž takové vtipálky a dobráky, který si z ženských dělájí často prdelky, samozřejmě ve slušné a snesitelné míře, ale řeknu vám, že se někdy za naše ženské pokolení stydí, na co všechno jim naletí!!!
Ale pardon, úplně jsem odbočila od tvého dílka!
Taky bych ho hnala, co má co vysedávat v hospodě, určitě měla narozeniny nebo měli výročí a on zase zapomněl!!! :-) To já raději manželovi připomínám týden dopředu, že bude oslava, aby nedošlo k nějakému nedorozumění a na výročí si popravdě kolikrát nevzpoměnu ani já!
A už zase jsem odbočila!!!
Líbilo se mi a to moc, jako vždy jsi mě zpříjemnil den!
Jedničku posílám v závěsu.
RK
 ze dne 08.04.2011, 17:51:35  
   Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Sidonie Kermack 31.03.2011, 6:00:50 Odpovědět 
   I když hospodské náměty v oblibě nemám, tohle mě opravdu pobavilo. Nejprve jsem litovala chudáka manžela, ale pak zase ji. Takže to je fifty fifty, a jak se říká "vrána k vráně sedá" a "každý svého štěstí strůjce". K jedničce dávám i hvězdičku a dávám do oblíbených.
 ze dne 31.03.2011, 9:17:32  
   Šíma: Díííky, moc, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Dědek 27.03.2011, 19:44:37 Odpovědět 
   Umíš pobavit, to už vím dávno, proto Tě rád čtu. Prostě Šíma je k nepřehlédnutí, tohle však ví i šotkové a taky Tě rádi navštěvují.
 ze dne 27.03.2011, 20:14:23  
   Šíma: Ano, máš pravdu, ať dělám, co dělám, nemůžu se jich zbavit a když už se zdá, že je jejich práce ta tam, tak si zlostně dupnou nožkou, aby se neřeklo! Zneužívají toho, že blbě vidím, neřádi! To je taky jejich jediné štěstí! ;-))) DÍK ZA ZASTAVENÍ A KOMENTÍK!
 salvator 26.03.2011, 23:07:29 Odpovědět 
   Nazdar Šímo,
při čtení jsem byl vyrušen a tak mi nezbývalo, a to s potěšením, číst tvůj kousek dvakrát. Moc pěkný příběh.
Skoro je mi těch chlapů líto. Co naplat, jaký si to uděláš...
Neříkám, že všechno jde tak, jak by jeden chtěl, jenže pokud se k tomu člověk alespoň trošku nepostaví čelem, tak nejspíš tím čelem vezme o zeď, ostatně, sám jsi to popsal více než barvitě.
Pobavil jsem se, jen ta extrémní ženská povaha mi naháněla husí kůži. Štěstí, když žádnou takovou osobně neznám!
Hezkou neděli, hříbku.
 ze dne 26.03.2011, 23:10:58  
   Šíma: Díky moc za zastavení a komentář. A máš pravdu, trochu jsem tu ženskou povahu v případě té vdané ženy, která přiběhla za svým mužem do hospody přitáhl za vlasy! Ono sice nějaká ta facka padnout na sále (či ve výčepu) může, ale šíma si to prostě trochu přitvrdil po svém... Každopádně jsem rád, že se líbilo! (mezi námi, určitě existují pěkně ostré ženské, také bych je rád raději nepotkal) ;-)
 čuk 26.03.2011, 16:17:34 Odpovědět 
   Padl jsi mi do noty. Psáno barvitě, jadrně, s myšlenkou, vtipem a pointou Pobavil jsi mne, některé "hlody" jsou přímo výstavní. A stavba opravdu důmyslná. Ale co bych dál rozebíral - možná, že někoho nachytáš, kdo nad textem bude filozofovat nebo dokonce málem plakat.)
 ze dne 26.03.2011, 16:24:25  
   Šíma: Díky, čuku! Jsem rád, že se líbilo! ;-)

Nad těmi "kráskami" jsem se i já dokonce tak trochu zamyslel (při psaní). Znají se? Patří k sobě? Jsou z jedné rodiny? Kdo ví? Ale přímo jako hádanku jsem tento textík nemyslel... Pěkný nápad! ;-)
 Amater 26.03.2011, 16:10:23 Odpovědět 
   Tak nevím, zda mám plakat nebo se smát. Spíš něco asi mezi tím. Mám takový rozpruplný pocit, ale já si myslím, že každý je nějaký. Kdybychom všichni byli stejní, tak by byl svět moc jednotvárný. takže jistě existuje někde štěňátko a Rusalka, stejně jako Martin s Milanem anbo naopak. Ale až na pár chybiček, jako vždy se mi líbilo.
 ze dne 26.03.2011, 16:25:19  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář! Šotci mají šímu rádi, šíma je moc ne, ale co naplat? Vyženu je dveřmi, přijdou oknem! ;-)
 chris ONNE 26.03.2011, 2:19:22 Odpovědět 
   Zdravím, šímo!

Takže inspiraci čerpáš už i z „dámských časopisů“, jo? :-D Ale co, hlavní je, že to fachčí, není liž pravda?

Patolog mi hvízdá do ucha, že tam našel pár drobečků, tak se na to hned vrhneme, ať ho mám z krku. Furt s něčím otravuje a já chodím spát tak pozdě… :-/

1) … Oba by nedali ruku do ohně za to, že mu v kuchyni běhají myši pod nohama. A kocour nikde. Do kuchyně sice žádné zvíře nesmí, ale řekněte to myši… - malinko zbytečné použití podruhé slova „kuchyň“. Podle mě by to šlo obejít např.: … A kocour nikde. Pravda, do této svatyně žádné zvíře nesmí, …
Nic moc to není, já vím, ale co bys chtěl ve dvě ráno… :-D (stejně v nejbližší době očekávám, že mě někdo s tím mým apelem na opakování slov pošle to tmavých a zasmrádlých míst… :-D)

2) … „Nekecej?“ zamyslí se Milan… - ten otazník mi tady prostě nesedí.

3) … „Máš děti?“ zeptá se jej ostře, kdyby mohla, pohledem by rozřezala na kusy všechny okolo… - pokud by bylo před „kdyby“ „a“, neřešil bych to. Takhle jsem se zasekl a místo čárky bych volil tečku.

4) … zasměje se Milan, ale také raději svěsí krovky, protože hrozí, že mu Miládka ubalí také jednu na rozloučenou… - a ještě jednou opakování. Tentokrát „také“ – myslíš si, že je tady nutné?

Příběh. Chudák servírka, chudák mýval. :-D Hříbku, to mi nedělej! Já tak pozdě/brzo dostal záchvat smíchu, až jsem se musel kousat do ruky, abych nikoho nevzbudil.
Další povedená šímovina… Já netušil, že se ji dočkám tak brzo. Vypadá to, že někdo je na koni. Tož, vítej zpět! Bylo na čase. (mrk)

Hezkou sobotu a múzy ať slouží i nadále.


Chris
 ze dne 26.03.2011, 10:10:09  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení, komentík (i kritiku) a hlavně jsem rád, že se líbilo! ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr