|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Štěňátko... ::
 Šíma |
publikováno: 26.03.2011, 1:27
|
Tak, tato povídka mě napadla čistě náhodou, když jsem si prohlížel jeden "dámský časopis" a myslím to ve vší počestnosti, jmenoval se: "Květy pro ženy". Říkal jsem si, že jsou tam samé modelky, nebo hezké holky a co ty méně hezké, jak k tomu přijdou?
Šotkům zdar (už to čtu podesáté a začíná mi z toho hrabat) a tak dále! ;-) |
| |
|
|
Zaplivaná a zakouřená hospoda kdesi na periférii nedaleko nákladního nádraží a zastávky ČD, ve které bývá nejvíce rušno v pozdních odpoledních hodinách a večer. Dlouho do noci otevřeno nemá, ještě než se vrací dělníci z odpolední směny, bývá zavřeno. Její vedoucí je divný. Ne, není kozlem a nedělá reklamu na jisté nejmenované pivo, ale je prostě zásadový. A tak to má být. Jak říká jedno přísloví: „V nejlepším přestat!“
Smráká se. Léto je na spadnutí. Dny se prodlužují a v devět hodin je ještě světlo. Tedy, trochu světla, protože slunce to balí před devátou a na šichtu vstává až někdy ráno. Do zavírací hodiny zbývá ještě dost času. U jednoho ze stolů sedí dva muži. Oba jsou naprosto tuctovými zákazníky a fakt, že jde takřka o štamgasty na tom nic nemění. Kolem stolů vrtí zadkem postarší obtloustlá servírka, kterou by si v šeru v nejlepším případě i střízlivý člověk spletl s mývalem.
„Vidíš tu ženskou?“ zasměje se menší z mužů. Jmenuje se Mirek. Je svobodný, o ženách více mluví nežli koná, ale je mu to šumafuk. Být svobodný je přeci dneska devíza. Co z toho, když je jeden ženatý? Když se nedostane pod pantofel, či jej žena nezapřáhne do chomoutu, může si gratulovat.
„Vidím!“ přikývne druhý, větší. Říkají mu Martin. On naopak do toho vletěl po hlavě již po osmnáctém roce svého života. Jak se říká: „Jednou si štrejchnul a už do toho spadl!“ Rodiče jej oženili proti jeho vůli, když už si něco se slečnou začal, neměl by ji nechat na holičkách, přestože je dneska v módě platit alimenty a otáčet se po jiných sukních.
„Tu bych nechtěl ani před mrtvicí!“ řekne Mirek a dopije pivo v upatlané sklenici. Hostinský si patrně na pořádek nikdy příliš nepotrpěl. Oba by nedali ruku do ohně za to, že mu v kuchyni běhají myši pod nohama. A kocour nikde. Do kuchyně sice žádné zvíře nesmí, ale řekněte to myši. Neumí číst ani psát a cizím řečem nerozumí.
„Je škaredá jako čert...“ mávne rukou Martin a hlasitě škytne.
„Ty, poslyš a jak to, že tě stará nehoní? Jak je možné, že tu denně vysedáváš a nemusíš se starat o ni a o dítě?“ zamračí se Mirek.
„O ženských víš hovno!“ zakaboní se Martin. Na okamžik se jeho pohled střetne s pohledem oné servírky, která jej nejspíš i přes všeobecný hluk v sále slyšela. Čert by mohl závidět šklebu, kterým Martina počastuje, div mu nezkysne pivo na dně sklenice. „Do prdele, tu tak potkat venku na ulici, tak mě trefí šlak!“
„Vždyť to říkám!“ přikyvuje Milan. „A poslouchej, ty akademiku přes ženský, kam bys zařadil tuhle?“
„To je desítka!“ řekne mu Martin. „Je škaredá jako noc, škyt... A jeden by s ní nešel, ani kdyby byla... Byla poslední ženskou na světě!“
„Nekecej?“ zamyslí se Milan a velmi nenápadně se ohlédne za ženou, která vyhazuje zadkem jako pivovarský valach. Nevěnuje jim naoko sebemenší pozornost a sbírá prázdné půllitry od štamgastů, aby je vzápětí vyměnila za plné. Nikdo se ji neodváží poplácat po zadnici. Poslední člověk, který to zkusil, ležel do rána v příkopě před hospodou a nevěděl, čí je. „A jak musí vypadat potom taková... Jednička?“
„No, jak bych ti to... To je holka krev a mlíko! Dívčina ke všemu svolná, s jiskrou v oku a tělem, které by stálo za hřích...“ zasní se Martin. Kdesi třísknou dveře od lokálu. Zase se nejspíš nějaký ožrala vypotácel ven, aby se vyčůral do křoví u hospody. Bůh ví proč, ale WC v této hospodě nefungovalo již odnepaměti a hygienikům to bylo vždy jedno.
„Kecáš!“ zamračí se Milan. „Poslouchej a jak vypadá ta tvoje?“
„Milada?“ zarazí se Martin a hned se opraví, aby se před kamarádem neshodil: „Miládka?“
„Hihihihi...“ zasměje se Milan. „Miládka! Už vidím, jak se před ní...“
„Vole!“ přeruší jej Martin. „To ti je... Co ti budu povídat!“
Milan sleduje, jak si jeho kamarád od mokré čtvrti zapaluje další Startku a labužnicky vydechuje cigaretový kouř. Pak mu najednou zatrne a on ztuhne jako Lotova žena, která nedbala zákazu Boha nejvyššího a otočila se k hořící Sodomě a Gomoře. Div se také nepromění v solný sloup.
„Co je?“ zadívá se na něj Martin skelným pohledem. „Co se děje?“
„Ale... Nic!“ řekne Milan s očima stále upřenýma na ženu, která by servírce ze zdejší hospody div z oka nevypadla. Vypadá, jako by dotyčná na něj tiše promlouvala a něco mu ukazovala. „Tak povídej, jaká je... Miládka?“ pokračuje Milan se zvláštním odstínem hlasu.
„Ti to říkám... Je jako rusalka... Oči nebeské, blond vlasy... Prsa jako dva pomeranče, břicho ploché, široké boky... Zadek jako šestnáctka a... Hotové štěňátko! Ty nevíš, co je to štěňátko? To je ženská, která si ráda hraje...“ zarazí se Martin. „Proč? Proč se tak blbě tváříš? Uletěly ti včely?“
„Kecáš!“ řekne mu Milan a málem přitom vystřízliví. Temný stín se neslyšně postaví za Martinovu židli a už se zdá, že se na něj zřítí jako letní bouřka.
„Nekecám, jak to můžeš vědět?“ zachechtá se Martin a s mlasknutím dopije další půllitr a zhluboka natáhne do plic kouř z pomalu dohořívající cigarety. „V životě jsi ji... Škyt... Neviděl!“
„No...“ přivře Milan oči. „Třeba ne... Ale... Jedna rusalka stojí za tebou, má ruce v bok a ve tváři pomstu...“
„Cože?“ otočí se Martin na židli, div si nevykroutí krk. „A... Ahoj, Miládko!“
„Máš hodinky?“ zeptá se jej jeho saň.
„Mám...“
„Naučili tě ve školce, kolik je hodin?“
„No, naučili...“
„A naučili tě ve škole rodné řeči?“
„Naučili, ale...“ nedořekne. Dostane takovou facku, že se pod ním zlomí židle, div při tom držkopádu nevrazí bradou do stolu. V hospodě je rázem ticho, že by bylo slyšet špendlík na zem spadnout. „Au!“
„Tak...“ řekne mu Milada rázně. „A teď vstaň, zaplať útratu, řekni ahoj tady kamarádovi a půjdeme!“
„Ale... Miládko... To snad...?“ zmůže se na slabý odpor, který však jeho žena rázně utne pohledem. I servírka se zastaví v poletování mezi stoly a se zvláštní jiskrou v oku pohlédne na Martinovu ženu. Obě vypadají, jako by si z oka vypadly. Snad jen ďábel sám tuší, zda nejsou obě ze stejného vrhu. Tedy... Jednovaječnými dvojčaty.
„Máš děti?“ zeptá se jej ostře, kdyby mohla, pohledem by rozřezala na kusy všechny okolo.
„Mám, s tebou...“ řekne. Neměl to dělat. Další rána! Opět přijde nečekaně. Martin si připadá jako v Sarajevu. Tam alespoň lítaly kulky, tady facky. Tohle byla druhá, pokud jich bude také sedm, nejspíš jej odnesou funebráci.
„A ty nevíš, v kolik se chodí z práce?“ zasyčí jako had. „A ty nevíš, kolikátého je?“
„Vím...“ špitne a plive přitom kolem sebe krev. Podařilo se mu spadnout ústy na tvář.
„Dneska jsi tu chlastal naposled!“ ukáže na něj palcem. Zvedne jej ze země, jako by byl pírko a strká jej před sebou k servírce. Naštěstí na ně kývne pan hostinský, jinak by náš hrdina nejspíš umřel v obležení obou žen. Jedna je hezčí než druhá, kam se hrabou všechny missky...
„Tak krev a mlíko? Štěňátko?!“ zasměje se Milan, ale také raději svěsí krovky, protože hrozí, že mu Miládka ubalí také jednu na rozloučenou. „Dobrou noc, paninko!“
„Brou!“ řekne mu a otočí se. Svému muži nevěnuje pozornost. V sále je stále ticho. Muži zaraženě čumí do půllitrů, jakoby netušili, z které strany to přijde. Jen ona servírka se blaženě usmívá a vítězně pokyvuje, že čas pomsty konečně nadešel.
Od té doby hostinsky Martina ani Milana nikdy ve svém hospodě neviděl. Jen na stěně u stolu, u něhož došlo k oné památeční facce, zůstaly na stěně dva bílé kříže. Památka na další štamgasty, kteří odešli na odpočinek. Nakonec, po desátém pivu jsou všechny ženský stejně pěkné a jen Bůh ví, jak Martin vůbec ke svému štěňátku přišel...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
