obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Karty se obrátily ::

 autor Trenz publikováno: 05.04.2011, 1:19  
 

Kapitola dvacátá
Karty se obrátily

Argon vztekle mrštil pohárem o zeď a víno se rozstříklo všude kolem.
„Ten idiot! Jak se mohl nechat zajmout! Kdyby nehrál tu pitomou hru na hodňáčka, mohli být už vzbouřenci mrtví!“ křičel, i když nebylo na koho. Do místnosti vstoupil Atlantis.
„Trpíš teď samomluvou, když tě všichni opustili? Dokonce i raraši od tebe utekli.“
„Co ty tu chceš?! Proč se neodplazíš zpátky ke své nové paní Universe?!“ vyštěkl Argon. Těžko věřil, že jeho vlastní dcera jde proti němu. Stále ještě neviděl chyby, které v její výchově udělal.
„Má nová paní, jak říkáš, ti chce prokázat laskavost jako oplátku tvé péče, kterou si projevil při její výchově,“ odvětil mu Atlantis klidně, ignorujíc Argonův vztek.
„Ánóóó?“ protáhl úmyslně Argon.
„Říká, že pokud opustíš tento palác do příštího soumraku, poskytne ti před rozhněvaným lidem azyl, kde budeš moct dožít svůj nyní již zcela bezvýznamný život.“
Argon vytáhl dýku a mrštil jí po Atlantisovi, nicméně dýka se odrazila od štítu, který se kolem něj utvořil, než k němu dýka doletěla.
„Universe se domnívala, že něco takového uděláš a pojistila se. Vidíš. Záleží jí na mně víc, než na tobě.“
Atlantis neskrýval škodolibou radost, kterou měl z Argonovy zlosti. Nikdy neměl Argona rád a nikdy mu neodpustil smrt Isabel.
„Máš čas do soumraku,“ potom zase odešel. Argon tam stál a zíral na dveře, kterými právě odešel, aby vzápětí popadl židli a vztekle řvoucí ji prohodil oknem. Sklo v okně se s hlasitým třeskotem rozsypalo. Nenáviděl, když se mu něco rozpadalo pod rukama, obzvlášť když to byla jeho vláda.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala se Sonya opatrně, jako by se bála, že jí Eris uteče, když položí nevhodnou otázku.
„Na cokoliv.“
„Proč jede Drena s námi, když je to nájemný žoldnéř, jak jsem pochopila?“
„Vlastně netuším. Jedno je ale jisté. Nechce nám ublížit.“
„Kde bereš tu neochvějnou jistotu?“ vmísil se Sean do jejich rozhovoru.
„Už by to dávno udělala. Kdyby ji někdo zaplatil, aby nás zabila, už bychom byli mrtví. Drena neztrácí čas. Její motto zní: Čas jsou peníze.“
Sean se ušklíbl.
„Koukám, že to není motto jenom našeho světa.“
„Kam to vlastně jedeme?“ vyžádala si Sonya Erisinu pozornost, ale než jí mohla Eris odpovědět, ozvala se Drena.
„Do města Illwish.“
„Do města? Znamená to, že se vyspíme na měkké posteli?“ zajímalo Seana.
„Znamená to, že se dostaneme k informacím, které potřebujeme, abychom našli odboj,“ promluvil Cirkis.
„Měli bychom o tom městě něco vědět?“ otázal se Alan.
„Za každých okolností voják, což, Icemane?“ rýpl si Sean.
„Za každých okolností se snažím, abychom přežili,“ odvětil mu Alan, snažíc se potlačit chuť Williamse praštit.
„Tak proč jsi nezastavil Wilkinsona, jehož kosti teď ohlodávají kojoti, pokud v Istrii nějací jsou?“
Lily sebou trhla.
„Sklapni, Williamsi!“ okřikla ho Sonya.
„Proč bych měl? Ta holka bude jednou královnou, pokud neumře, a musí si zvyknout, že lidi umírají. Dokonce i ti, které máme rádi. Teď nemluvím o sobě, aby bylo jasno. Mně na Wilkinsonovi nezáleželo.“
„Tvoje sobeckost je všeobecně známa. Nemusíš nám ji připomínat!“ uťala ho Sonya.
„Vím, že lidé umírají,“ ozvala se Lily tiše.
„Ne. Nevíš. Nevíš nic o světě. Nemělas rodinu a ani přátelé. Nezažilas nic krom téhle šílené istriánské jízdy, ale o životě nevíš zhola nic,“ řekl si Sean svoje a natočil se k Icemanovi, aby mu dal najevo, že stále čeká na jeho odpověď.
„Nezastavil jsem Andyho ze dvou důvodů. První, že bych se zachoval úplně stejně, kdyby šlo o Isu nebo Claire. Druhý, že mě svou schopností přesvědčil, abychom pokračovali v cestě bez něj.“
Obrátil se zpátky k Cirkisovi a zopakoval svou otázku: „Měli bychom o tom městě něco vědět?“
„Žijí v něm Argonovi odpůrci. Samozřejmě to nedávají najevo, neboť by je Argon už dávno vyhladil, ale když víš, koho hledat, můžou být užiteční, ale stejně tak tě i můžou zabít, pokud ti nebudou důvěřovat.“
„Což tobě, předpokládám, důvěřují.“
„Je to už dlouho, co jsem tady nebyl, ale to oni mi pomohli od Argona utéct a začít nový život, který jsem žil, dokud jste nepřišli vy, ale jsem rád, že vás tu mám. Istrie je ráda, že vás tu má.“
„Někdy si nejsem tak docela jistý,“ utrousil Sean, ale nikdo ho neslyšel nebo nevnímal.
„Pojedeme,“ zavelel Alan a vyjeli směrem k městu.

Universe vstoupila do pracovny, ve které se Armageddon zdržoval, když potřeboval přemýšlet a hned na prahu narazila na pach krve. Shlédla k zemi a spatřila Armageddona ležet na zemi s podřezaným zápěstím. Zvedla hlavu a očima putovala po místnosti. I když se Armageddonovi poslední dobou příliš nedařilo, jistě by se kvůli tomu sám nesprovodil ze světa. Jeho křeslo bylo otočené opěradlem zády k ní, jako by v něm někdo seděl, ale nechtěl, aby ho viděla hned, jak vstoupí do místnosti.
Zvedla ruku, aby ho kouzlem smetla, když ten někdo promluvil: „Ušetři si svou magii pro někoho mnohem nebezpečnějšího.“
„Když se ti podařilo zabít Armageddona, jsi hodně nebezpečný,“ utvořila si Universe vlastní názor.
„Vlastně se zabil sám. Já jsem ho jen přesvědčil, že již není užitečný.“
„Na Armageddona neplatila žádná magie.“
„Nemluvil jsem o magii.“
Universe se zamračila. Neměla ráda, když si s ní někdo hrál.
„A o čem tedy?“
„O slovech.“
„Proč se neotočíš, abych viděla do tváře muži, který dokázal slovy přesvědčit velkého Armageddona, aby se zabil?“
„Myslím, že ho přeceňuješ. Nebyl tak velký.“
„Otoč se!“ přikázala mu. Uslyšela, jak se uchechtl.
„Na mě tvé rozkazy neplatí.“
Universe zlostně přimhouřila oči. Ten muž ji začínal vytáčet, což se ještě nikomu nikdy nepodařilo. Vždycky měla navrch ona, ať už stála na straně dobra nebo zla.
„A ani se nepokoušej mě zabít magicky. Nepovedlo by se ti to.“
„Divil by ses, co všechno umím.“
„Neumíš ani polovinu toho, co bys mohla. S Armageddonem jsme se na jednom shodli. Máš obrovský potenciál, který však zanedbáváš. Proč? Tuším, že na to existuje prostá odpověď.“
Universe si založila ruce na hrudi.
„Poslouchám.“
„Bojíš se.“
„Směšné. Není nic, čeho bych se bála.“
Zasmál se. Jeho smích zněl dutě.
„Bojíš se své vlastní moci, Universe. Bojíš se, že ti přeroste přes hlavu a ty zešílíš stejně jako Šener.“
„Jen plácáš,“ odbyla ho Universe a otočila se k odchodu.
„Tak proč Argon ještě žije?“
Universe se prudce otočila nazpět.
„Jak ten souvisí s mým údajným strachem?“
„Dokud je naživu, skýtá ti jeho moc alespoň nějakou ochranu. On je čaroděj. Setsakra dobrý čaroděj, jen žije v jisté iluzi, která mu brání v rozletu, ale kdybys překročila hranici mezi rozumem a šílenstvím, dokázal by tě zastavit a někde v tobě ta hodná, milá a sladká Universe chce, aby ji někdo zastavil, kdyby došlo na to šílenství, které nemusí nikdy přijít, jestliže se budeš řídit mými radami.“
„A co mi radíš?“
„V první řadě nech uklidit tenhle svinčík a poté vydej prohlášení, že kdo ti přinese Argonovu hlavu, bude bohatě odměněn. Chtěj ho jedině mrtvého. Živý by mohl nalomit tvé rozhodnutí.“
„Mé rozhodnutí? Co víš o mém rozhodnutí?“
„Vím, že se chceš stát královnou a já jsem ten, který ti k tomu pomůže.“
„A co za to budeš chtít?“
Neodpověděl. Universe přešla ke křeslu a otočila ho k sobě. Bylo prázdné. Chvíli na křeslo zírala, snažíc se zachytit magickou stopu, ale jako by tam nikdo nebyl a ona mluvila sama se sebou.
Pohlédla na Armageddona a na kaluž, která se mu utvořila pod zápěstím. Ne. Někdo tu opravdu byl. Někdo dost mocný, aby zabil Armageddona a ještě si s ní hrál, aniž by po sobě zanechal stopu. Vyšla na chodbu, kde dvěma mužům na stráži přikázala, aby do pracovny nahnali rarachy a nechali je odklidit tělo a vyčistit podlahu.

Projížděli městem směřující k hostinci stojícímu v polovině města. Na každých dveřích domu visel připíchnutý papír. Z dálky se však nedal přečíst. Jeden z papírů se utrhl a doletěl k nohám Alanova koně. Alan zastavil, seskočil a papír sebral dřív, než stihl znovu uletět.
„Co se tam píše, Icemane?“ chtěl vědět Sean. Alan si papír přečetl a pak ho podal Cirkisovi. Ten ho přečetl nahlas: „Na vědomost se dává, že kdo Argona zabije a přinese jeho hlavu Universe, bude odměněn patnácti tisíci istrianských zlaťáků.“
Adam tiše hvízdl.
„To je hodně?“ zajímalo Seana.
„Přesně jako pes. Hned, jak zavětří maso, zpozorní. Jen s tím rozdílem, že místo masa větříš peníze.“
„Myslím ekonomicky, zlodějko. Nikdo, kromě Cirkise, nemá peníze a i jemu jednou dojdou.“
„To tě musí drásat, což? V našem světě se v penězích topíš a tady div netřeš bídu.“
„Jako bys mohla vědět, kolik mám peněz?“
„Vím. Dívala jsem se ti do účtu. Máš tolik peněz, že bys s nimi nakrmil celou Afriku.“
„Já se zase koukal do tvého rejstříku a tvé zločiny by vystačily na tři doživotí.“
„Tamhle se ubytujeme,“ přerušil jejich přestřelku Cirkis a ukázal na hostinec po jejich levici. Na tabuli se houpal had stočený do spirály.
„Troufalé,“ podotkla Drena.
„Teď už tolik ne, když Argon ztratil moc,“ odvětil jí Adam nepřátelsky.
„Nevzpomínám si, že bych ti něco udělala. Zabila jsem snad někoho, na kom ti záleželo?“
„Lovilas mě!“ odsekl jí Adam.
„To i ostatní a nemají se mnou až takový problém. Koho jsem zabila?“
„Přestaň, Dreno,“ ozvala se Eris. Dreně se zvlnily rty do škodolibého úsměvu.
„Popovídáme si později, Adame.“
„S tebou nikdy!“
Seskočil z koně a zavedl ho do stájí. Ostatní ho následovali, až venku zůstaly jen Sonya, Eris a Drena.
„Sonyo. Mohla bys prosím,“ požádala jí Eris tiše.
„Počkám na tebe uvnitř,“ kývla Sonya, políbila ji a odvedla koně pryč.
„Poslouchá tě jako malý psík,“ ušklíbla se Drena.
„Jestli nenávidíš mě, navážej se do mě, ale ostatní z toho vynechej,“ odvětila jí Eris.
„V jednu chvíli to vypadá, že jsi opravdu schopná a vhodná královna pro Květinové děti a vzápětí řekneš něco, co tě srazí na post hloupé služky. To, co k tobě cítím, není nenávist, ale pohrdání.“
„Pohrdání? Proč?“
„Protože nejsi schopna vyrovnat se s minulostí. Zapomeň na to, co se stalo, když nám bylo sedm. Nezměníš to a nezměníš ani mě. Jak jsem ti už jednou řekla, z mé cesty není návratu, a pokud se ti na mém chování něco nelíbí, můžu jít,“ potom seskočila z koně a zašla do stájí, nechávajíc tam Eris o samotě, aby mohla přemýšlet o jejích slovech.

Universe se probudila, neboť ve své ložnici vycítila něčí přítomnost. Rozhlédla se. Bedlivě. Pozorně. Nikoho však neviděla.
„Kde jsi?“
„Měla bys přistoupit k dalšímu kroku,“ ozvalo se ze tmy.
„Jaký je ten další krok?“ zeptala snažíc se podle odpovědi určit jeho pozici.
„Znič Argonovy přemisťovací portály. Bez nich se mu tak snadno nebude utíkat, až po něm půjdou. Tvá nabídka je opravdu vysoká. Nečekal jsem ji, abych byl upřímný.“
Domluvil a Universe se ho chtěla na něco zeptat, aby ho znovu slyšela, když promluvil sám: „Nezkoušej mě vystopovat, Universe. Nepodaří se ti to ani sluchově ani magicky.“
„Kdo jsi?“
„Někdo, kdo chce, abys byla královnou.“
„Proč?“
Zmizel. Cítila, jak odešel, ale znovu se jí nepodařilo zachytit stopu.

Sean vyšel před hostinec, aby si zapálil. Než šli do Istrie, vzal si s sebou krabičku cigaret a zapalovač a upřímně se divil, že je obojí v použitelném stavu. Obzvlášť cigarety, když s nimi skákal i do vody. Vlastně mu bylo jedno, čemu za to vděčí. Hlavně, že se daly využít. Jednu vytáhl a zapálil si.
Někdo vyšel ven. Ohlédl se a spatřil Lily. Vlasy měla rozpuštěné. Překvapeně povytáhl obočí. Ještě ji takhle neviděl a ani ji tady nečekal. Vždycky se držela poblíž někoho, ať už to byl Wilkinson, Eris nebo Iceman a teď sem přišla sama a ještě takhle. Kterýkoliv chlap v hostinci po ní mohl sáhnout, protože rozpuštěné vlasy jí opravdu slušely. Popotáhl a kouř vyfoukl pomalu ven plně si to vychutnávaje a hledíc před sebe. Došla k němu.
„Nevěděla jsem, že kouříš,“ promluvila tiše.
„Nevíš o mně ještě hodně věcí.“
„Vím víc, než tušíš.“
„Například?“
„Vím, že ses chtěl ženit, ale nevyšlo to.“
„Wilkinson moc žvaní.“
„Ne. Neřekl mi to Andy. Viděla jsem to ve svých snech.“
„Ano. A cos ještě viděla?“ zeptal se s trochou výsměchu v hlase.
„Viděla jsem, co pro tebe Rick znamenal. Co byl pro lidi z tvé branže. Když se ti nemohli dovolat, zavolali jemu a on přesně věděl, kde tě hledat. Když ses cítil hrozně, přišel a stál ti po boku. Rozhodně by nechtěl, aby sis jeho smrt vyčítal.“
Sean se uchechtl.
„Víš, jak absurdně to od tebe zní? Nevíš, jaké to je někoho ztratit. Jsi jen ustrašená malá holka, co nedokáže řídit ani svůj vlastní život, natož aby řídila království. Věčně se za někoho schováváš, ale nikdo tu nebude věčně.“
„Proto jsem teď tady a přišla jsem sama.“
„Proč jsi tady? Abys mi řekla, co vím i bez tebe jen to nelze tak snadno zařídit, jak to jde říct?“
„Jsem tu proto, abys mě naučil žít.“
Sean svraštil čelo.
„Co? Jsi si jistá, žes přišla za tím pravým? Učení je spíš Icemanova parketa.“
„Alan je skvělý ochránce, Andymu věřím a Sonye se můžu svěřit se ženskými záležitostmi, ale ty jediný mi řekneš tvrdou pravdu přímo do očí. Ano. Nevím, co je to život. Nevím, jak žít a nevím, jak poznat tenhle svět a ani nevím, jak se mám přestat bát o lidi, které mám ráda a jestli si schopný mě to naučit, tak prosím. Nauč mě to, ať jsem připravená stát se královnou.“
„Je jen jediný způsob, jak se přestat bát o své blízké.“
Odmlčel se, než dodal: A to, žádné nemít.“
„Myslím, že se máme oba, co učit,“ odpověděla mu a vrátila se zpátky do hostince. Sean vytáhl druhou cigaretu a zapálil ji, přemýšlejíc nad tím, co mu Lily řekla.

Stála na hradbách velmi starého hradu a hleděla před sebe. Kolem ní foukal vítr, cuchající její rozpuštěné vlasy. Živůtek zformovaný do srdce nesl modrou barvu, stejně jako bohatě složená sukně, přičemž každá vrstva měla svůj vlastní odstín modré. Náušnice vyrobené z drahokamu měli tvar ledového krápníku. Rovněž náhrdelník, sahající až téměř k okraji živůtku, vypadal naprosto stejně. Rukou se dotkla tváře. Jizvy nenašla. Přistoupil k ní Reptile a zůstal jí za zády.
„Takhle ses mi vždycky líbila nejvíc.“
„Takhle si mě nikdy neviděl.“
„Takhle jsem si tě vždycky rád představoval,“ opravil se se sebejistým úsměvem.
„Máš pro mě nějakou zajímavou informaci?“ otázal se, když neodpověděla.
„Míří k odboji.“
„To jsem si myslel. Znáš jeho polohu?“
„Ještě ne.“
„Ale řekneš mi, až to zjistíš, že ano?“
„Za to mě platíš.“
„Já jen, aby se ti nedostali pod kůži a tys nezapomněla, kdo vlastně jsi.“
„Na to nikdy nezapomenu.“
„Hodná holka,“ pošeptal jí do ucha.
Zachvěla se.
„Snad ti není zima?“ zeptal se s ironickým podtónem, neboť věděl, že ten vítr necítí. Jen jím dokresloval prostředí. Na hradbách téměř vždy foukal vítr. Poodhrnul jí vlasy a políbil na krk.
„Sladké sny,“ šeptl a Drena zavřela oči, když ucítila jeho dech u svého ucha.

Když je znovu otevřela, ležela v posteli v hostinci. Převrátila se na bok, aby viděla, jak Eris nerušeně spí. Jistě její přítelkyni Sonyu bolelo a snad i rozčilovalo, že s ní nemůže spát, ale Eris tady nechtěla nechat přespávat Lily. Znovu zavřela oči a vzápětí usnula.

Lily se ve spánku převrátila. A pak ještě jednou, snažíc se tím odehnat hlasy, které ji ve snech pronásledovaly.
„Nech to být. Vážně ti to za to utrpení nestojí. Jednou tě to zničí. Ukonči to dřív, než bude pozdě. Skonči to. Teď hned! Vzdej to. Nesnaž se bojovat za něco, co nemá smysl. Nemůžeš vyhrát. Je příliš pozdě. Není už, co zachránit.“
A pak se hlasy změnily.
„Lily. Naše královna Istrie. Lily. Naše královna Istrie. Naše královna Istrie. Lily. Lily.“
„Lily. Lily, probuď se,“ třásla s ní Sonya.
Lily otevřela oči.
„Co se děje?“ zeptala se ospale.
„Házelas sebou. Zdálo se ti něco ošklivého? Třeba o Williamsovi?“
„Nepamatuju si, že by se mi kdy zdálo něco hezkého.“
„Promiň.“
„To je jedno. Jsem ráda, žes mě vzbudila. Ty hlasy byly otravné.“
„Hlasy?“
„První mi říkaly, že mám všechno vzdát a druhé mě nazývaly královnou Istrie.“
Zívla.
„Myslím, že se ještě trošku prospím.“
„Dobrou,“ popřála ji Sonya, zvedla se a došla ke dveřím, které otevřela právě ve chvíli, aby se na chodbě střetla se Seanem.
„Je Eris dole?“ zeptala se ho.
„Pokud se někde nemuchluje s Drenou tak pak nejspíš ano.“
Sonya se jeho poznámce zaškaredila a Sean pohledem zalétl k Lily.
„Plánuje spát celý den?“
„Nevím. Nejsem její chůva.“
„Ne? Tos mě překvapila, zlodějko.“
„Snad to příliš neranilo tvé city.“
„Přežiju to.“
„Jaká škoda.“
Sean se ušklíbl a odešel.
„Jak jí je?“ najednou vedle ní stál Cirkis a ani neviděla, jak se k ní dostal.
„Je unavená, řekla bych.“
Cirkis pokýval hlavou a Sonya si olízla rty, než se zeptala: „Nezdálo se ti dneska něco nezvyklého?“
„Ne. Spal jsem klidně. Tobě se něco nezvyklého zdálo?“
„To nic. Už bych měla jít,“ snažila se z toho vycouvat Sonya, ale Cirkis ji nehodlal jen tak pustit.
„Co se ti zdálo?“
„Jen taková hloupost.“
„Sonyo.“
„Vážně to nic nebylo. Jen divný sen, nic víc.“
„Jaký sen?“
Sonya si povzdechla a s výrazem ‚že já radši nemlčela‘ mu odpověděla: „Zdálo se mi o Universe. S někým mluvila, ale neviděla ho, i když se ho opravdu snažila najít, soudě podle jejího urputného výrazu. Vím, že to byl muž. Podle hlasu, ale taky jsem ho neviděla. Copak existuje někdo, koho Universe nedokáže vystopovat a ještě si od něj nechává radit, co má dělat?“
Cirkis se zamračil.
„Co? Ty ho znáš?“
„Slyšel jsem o něm, ale je to už dlouho, co ho nikdo neviděl. Jako by se po něm slehla zem.“
„V mé bývalé branži tohle znamenalo, že je mrtvý, což by vysvětlovalo, proč ho nevidí, ale něco v tvých očích mi říká, že není mrtvý, mám pravdu?“
„Obávám se, že ano.“
„Obáváš?“
„Je příliš nebezpečný, aby mohl být naživu, a přesto k němu nemůže smrt nikdy přijít.“
„To je hádanka, Cirkisi?“
„Už musím jít, Sonyo. Čeká mě schůzka s někým, kdo mi sdělí něco o odboji. Zdá se, že se Zeta jen tak nevrátí, jak jsem ještě pořád doufal, čímž se stává schůzka s nimi nevyhnutelná.“
„Jestli chceš, půjdu s tebou.“
„Není třeba. Půjde se mnou Alan. Ty si užívej pozornosti Eris.“
Cirkis se na Sonyu roztržitě usmál a zdekoval se tak rychle, jak to jen šlo. Sonya ze změny jeho chování byla zmatená, ale všechno hodila za hlavu, když sešla dolů a v poloprázdném hostinci viděla snídat Eris, která měla vlasy spletené do dvou copů přehozených přes vnitřní stranu ramen, vypadajíc tak opravdu roztomile. Přisedla si k ní a s úsměvem jí popřála dobré ráno. Eris jí úsměv i pozdrav oplatila a pak řekla: „Chvíli se tady zdržíme. Co kdybychom si po snídani vyrazily na malou procházku. Slyšela jsem, že je tohle moc pěkné město a v blízkém okolí je krásný velký les, kde bychom mohly být o samotě.“
Sonye se rozšířily oči a Eris na ni spiklenecky mrkla.
„Tak tedy po snídani,“ dostala ze sebe nakonec Sonya a s chutí se zakousla do chleba.

Alan a Cirkis kráčeli městem. Prošli kolem kováře, ševce, zbrojíře i platnéře a u každého z nich postávali lidi a nakupovali.
„Zdá se, že lov na Argona začíná,“ podotkl Alan.
„Jo,“ pronesl Cirkis.
„Zaznívá v tvém hlase snad nesouhlas?“
„Vím, jaké to je někým být loven. Ty taky a nepřijde mi, že bys to neschvaloval.“
„Neschvaluju, ale ani nezasáhnu. Argon si vybral svou stranu a jistě počítal se všemi následky a důsledky.“
„Ale stejně.“
„Tohle není naše starost, Gabrieli. Pokud se k nám Argon dostane natolik blízko, aby nás tím dostal do problému, budiž, pomůžeme mu, čímž zároveň pomůžeme i sobě, ale dokud je ve svém paláci nebo kdekoliv jinde a daleko od nás, neuděláme nic.“
„To zní rozumně,“ přikývl Cirkis a Alan se pousmál.
„Chyběls mi, Alane,“ řekl Cirkis zničehonic.
„A to sis uvědomil až teď?“ otázal se ho Alan s poloúsměvem.
„Až teď jsem si uvědomil, jak velké nebezpečí nám hrozí.“
Alan se zastavil.
„Co mi chceš říct, Gabrieli?“
„Universe se chce stát královnou Istrie.“
„To už víme.“
„Novinkou je, že jí teď pomáhá vlivný muž. Je nebezpečný především tím, že nelze zabít.“
„Všichni jdou zabít,“ promluvil z Alana voják.
„Myslím, že ti chybí jedna podstatná informace, Alane. Je nesmrtelný.“
„Koukám, že tady se nesmrtelnost rozdává jak na běžícím páse. Kam si mám jít stoupnout?“
„Tohle není legrace, Alane.“
„Ne, to máš pravdu. Být nesmrtelný v padesáti čtyřech by ztratilo kouzlo. O čtrnáct let mladší a skočil bych po tom.“
„Já mluvím vážně, Alane.“
„Já taky, Gabrieli. Nathan s Leilou byli nesmrtelní za trest a teď tenhle. Má jméno?“
„Reptile.“
„Dobře. Reptile. Taky to má za trest?“
„Jo.“
„Jen mi něco říká, že si s tím hlavu příliš neláme, ale spíš je za to rád.“
„I mistr tesař se někdy utne,“ pokrčil rameny Cirkis, myslíc tím Augura. Alan krátce přikývl a pokračoval v cestě.

Argon se probudil ze zlého snu, ve kterém ho pronásledovali vesničané s vidlicemi. Vstal a vyhlédl ven. Blížilo se poledne. Náhle ho zaujal hluk blížící se od východu. Pohlédl tím směrem a nevěřil svým očím. K jeho paláci se blížil dav lidí, ale místo vidlic nesli meče a pochodně. Protřel si oči, jestli náhodou ještě nespí, ale stále tam byli a postupovali rychle. Zalétl očima k bráně. Zavřená. Na okamžik se mu ulevilo, ale jen do chvíle, než uslyšel: „Přineste beranidlo! Vyrazíme tu bránu a pak už nám neunikne!“
Rychle pospíchal k portálu, který ho přenese o několik mil dál, ale když k němu dorazil, nic se nestalo.
„K čertu s tebou, Universe!“ zaklel Argon a uslyšel, jak bránu prolomili. Horečnatě přemýšlel. Tenhle palác měl ještě jeden východ, ale aby se k němu dostal, musel projít přes halu, do které se každou chvilku naženou vesničané, až prolomí i dveře do paláce, což byla otázka několika okamžiků. Rozeběhl se a doběhl do haly v ten samý okamžik, kdy se dveře rozrazily a dovnitř se nahrnuli vesničané. První dva našli rychlou smrt, když je zasáhly Argonovy dýky. Pak Argon vytáhl meč. Stříbrná rukojeť se zaleskla v odrazu světla z pochodní a čepel ukovaná z toho nejlepšího železa v Istrii se brzy zbarvila krví vesničanů. Každý Argonův výpad našel svůj cíl. Jednomu vesničanovi se podařilo Argona říznout do paže a ten mu na oplátku usekl hlavu. Krev se rozstříkla do všech stran a potřísnila všechny v okolí. Argon věděl, že stojí proti mnohonásobné přesile. Po osmém mrtvém přestal počítat a dál jen tančil tanec smrti. Zaútočil, vykryl, udělal otočku, vykryl a znovu zaútočil. Znova a znova využíval stovek hodin cvičení s mečem, kdy se učil nejrůznější kreace, aby jeho útok a obrana byly, co nejúčinnější.
Poslední muž skončil na hrotu jeho meče. Argon ho nechal klesnout k zemi a potom z něj meč vytáhl a otřel ho o kousek látky nepotřísněné krví, byť mu chvilku zabralo, než takovou látku našel, neboť krev byla skoro všude. On sám měl oblečení celé špinavé od krve, avšak neměl čas, aby se převlékl. Z dálky slyšel přicházet další a podle štěkotu psů to už nebyli vesničané, nýbrž přímo lovci odměn.
Znovu zaklel, zastrčil meč zpátky do pochvy a běžel k východu. Rychle vyvedl koně ze stájí a osedlal ho. Slyšel je vejít do dveří a slyšel, jak vypustili psi, kteří ho díky krvi na oblečení rychle vycítili a hnali se za ním. Vyhoupl se na koně a patami ho kopl do slabin, aby rychle vyrazil vpřed. Zuřil, že musel opustit palác, ve kterém žil tolik let, ale s Universe si to mohl vyřídit později. Teď hlavně musel přežít. Stále pobízel koně k rychlejšímu a rychlejšímu tempu, až se mu ztratili psi i lovci z doslechu a palác z dohledu. Zastavil. Jen na pár vteřin dovolil oddych pro sebe i svého koně a zároveň si tím uvědomil, že se z něj právě stal štvanec. Karty se obrátily. Už nikdo nebyl na jeho straně. Už se ho nikdo nebál. Byl sám a bylo otázkou času, než ho někdo vystopuje a zabije. Znovu koně pobídl a jak ujížděl, věděl, že za sebou nechává život mocného lorda Argona.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lotty 06.04.2011, 8:05:44 Odpovědět 
   Zdravím tě,
tenhle akční díl se mi líbil. V Istrii začíná být nebezpečno pro Argona a tak musí utéct. Universe naslouchá radm neznámého muže a vypadá to, že by se z ní mohla stát královna.
Mám jen jednu výtku k ději samotnému. Nevím, jak v předchozích dílech, ale co jsem četla kurzy o tvůrčím psaní, přijde mi to jakobys skákal z jednotlivých obrazů do dalších. Jistě, nevím, jak se předchozí děj vyvíjel, ale jako neználkovi Istrie mi některé scény nešly hned do hlavy.
Jinak se mi příběh líbil, takže hodnotím za Dva.

lotty
 ze dne 09.04.2011, 13:41:21  
   Trenz: Děkuju za koment. Vážím si ho. Já mám sice knížky Kurz tvůrčího psaní taky doma, ale nějak nevím, že by mi pomáhaly:)
 Šíma 05.04.2011, 1:18:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Přináším Ekyelčinu omluvu za zdržení v publikaci a sám se ujímám tohoto úkolu. Jisté pracovní a zdravotní okolnosti ji zcela zaměstnávají a brání (alespoň prozatím) vykonávat publikační činnost...

Tento díl se mi zdá - oproti předchozím - více akčním, přestože se naši hrdinové (zachránci Istrie) stále hádají a štěbetají mezi sebou jako na trhu. Netuší, že mají zrádce ve svých řadách. Zprávy o mocenských změnách však dostihly i je. Karty se opravdu obracejí. Ti, kteří kdysi neochvějně drželi v rukou svou moc, nyní musí prchnout, aby zachránili svůj bídný život. Uvidíme, jak si povedou nejen naši hrdinové, ale také hlavní záporné postavy tohoto příběhu v dalších dílech. Na šotky jsem v tuto pozdní hodinu příliš nehleděl... Ruku do ohně bych nedal za nějakou tu čárku, či použití ji/jí, ale kdo ví! Brou noc přeji! ;-)
 ze dne 05.04.2011, 19:00:55  
   Šíma: O.K. Vyřídit Tvé přáníčko Eky přímo nemůžu, ale třeba jí to i tak pomůže! ;-)
 ze dne 05.04.2011, 18:48:30  
   Trenz: Děkuji ti za komentík a že přeji brzké uzdravení:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
O jednom dobrém...
Zavel
DOSTAT MAT
Janir Killman
Kalich života -...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr