» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141682

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Tekoucí čas nezastavíš jen jedním otočením ::

Příspěvek je součásti workshopu: Buď zdráv, nebožtíku!

salvator	publikováno: 15.04.2011, 8:29

...ani dvěma.


	Dveře byly otevřené. Kupodivu ani nezavrzaly, když vzala za studenou mosaznou kliku. Překvapilo ji to, ale ne zase natolik, aby se tomu divila. "Budiž," řekla si potichu. Copak by tu kdo dělal, teď, skoro v jednu hodinu ráno, napadlo ji než za sebou opatrně přivřela. Sešla několik schodů a rozhlédla se kolem sebe. Měsíční světlo procházející úzkou větrací šachtou jí umožňovalo rozeznávat jednotlivé části hrobky. Výklenky však stále zlověstně tonuly ve tmě. Roztřásla ji zima. Přece jen byl ještě začátek jara a v noci se docela znatelně ochladilo. Schoulila se do svého teplého kabátku a upravila si neposlušné, dlouhé vlasy. Existoval jen jedinný důvod, proč tu vlastně byla. Před pár dny v knihovně se jí stala zvláštní věc, při čtení jí z knihy vypadnul list. Byl nepopsaný, přesto jakoby do knihy patřil. Bezděky jej vsunula do kabelky. Ke své práci, která pro ni byla v podstatě zábavou a věnovala jí většinu svého času, potřebovala, ostatně jako každý, trošku toho štěstí na něco neobvyklého. Historie není jen pouhou minulostí. Doma se pak nestačila divit. Stránka byla najednou popsaná! Vypadený list zřejmě vlivem světla paradoxně ožil! Pročítala řádky znovu a znovu. Zvláštní však přinejmenším bylo to, že styl vyprávění se vůbec nepodobal stylu autora oné knihy, kterou si původně vypůjčila. Přestože asi třetině textu rozuměla jen zčásti, neboť byl psán nejméně před několika sty lety a k tomu ještě prazvláštním dialektem, přiváděl ji teď do těchto nehostinných míst. Nějaký, snad kronikář, popisoval událost na tehdejší dobu zcela neobvyklou. Jednoho dne zmizel pán místního kraje, aniž by kdo tušil, kam. Ačkoliv prý často znenadání odcházel z různých míst zcela nepozorován a poté se objevoval docela jinde, nebylo by to až tak zvláštní, až na to, že... Tady se text ztrácel do rozmazané šmouhy. Naštěstí druhá strana nabízela alespoň malé vodítko k vysvětlení oné záhady. Z toho co se dalo vyčíst mezi řádky, mohla usuzovat, že bylo tajně zbudováno nesčetně podzemních chodeb, kterými se pán z Frýdbergu přemisťoval. Jakoby něco hledal. To, odkud přesně pochází zjistila ze záznamu pozdějších majitelů, kterým posléze hrad připadnul. Samozřejmě ji hned napadlo, že by to bylo až příliš jednoduché. Pokud šlo o nějaký poklad, určitě by se o tom někde text zmiňoval. Proto nezbývalo než jít takříkajíc ke kořenům, tedy na místo jeho posledního odpočinku. Kdyby něco, má přece baterku, uvažovala střízlivě a sáhla do kapsy kabátu poté, co si uvědomila svou osamocenost. "Sakra!" Nechala ji v autě! No, tak teď už se vracet nebude. Párkrát se nerozhodně rozhlédla a poté zamířila přímo doprostřed klenuté, vlhké místnosti. Vysoký kamenný náhrobek prozrazoval majitele už na dálku. Pozvolna se přiblížila a přiložila obě ruce na očekávaně hodně studený povrch. Někde tady má být, podle toho popisu z druhé stránky nějaké vodítko, jak najít klíč k této zapomenuté záhadě. Přejížděla pátravě rozechvělými dlaněmi po ledové siluetě pána z Frýdbergu z horní části až... Téměř vykřikla, když jí nečekaně hřejivé místo málem popálilo bříška prstů na levé ruce. "To přece není možné!" odráželo se ozvěnou od stěn do ztracena. Měsíc zřejmě vytušil ten správný okamžik a nechal svou tvář zakrýt neproniknutelným mrakem, táhnoucím se od obzoru k obzoru. Celá místnost se ponořila do husté tmy. Celá ztuhla v očekávání něčeho, co dozajista přijde, a ona na to nebude dostatečně připravená. Skoro přestala dýchat. "Jaká to vzácná návštěva! Již dlouho jsem neměl tu čest. Má paní..." Tak vřelá slova ji překvapila, přesto, kolena se jí nekontrolovatelně rozklepala. "To, čeho jste se dotkla, po tak drahné době, má paní, bylo mé srdce." "To přece není možné!" "Ale je. Vlastně jsem na vás čekal. Jako tenkrát, když mne uvrhli do té studené věže. Věděl jsem, že přijdete, Wando." "Já se ale..." "Vaše tvář se vůbec nezměnila. Jen ta moje, bojím se, poněkud zestárla," a rytíř Jeroným si zhusta prohrábl svůj prošedivělý vous. "Tohleto jsem tedy nečekala...!" pokusila se odporovat. "Vím, chápu, že se vám, má paní nyní nemusím již zamlouvat tak jako dříve, vězte však, že to zajisté spraví ostrý břit a lázeň horká. Jen netuším, kde..." ohlížeje se rytíř Jeroným kolem sebe, hledajíc zřejmě nějakou jinou místnost, kde by se mohl nechat upravit. Jak to, že ho tak zřetelně vidím, i když je tu teď tma, nešlo jí stále na rozum. Jak to, že si tady povídám s někým, kdo přece dávno nežije?! A proč mi říká Wando, když se jmenuji Tereza!? Zřejmě viděl rozpaky v její tváři a tak se k ní naklonil ještě blíž a pošeptal jí nečekaně téměř až do ucha:"Má paní, pokud by jste nebyla proti tomu, mohla by jste mne doprovodit do lázně... jako jste to dělala již dříve. Pokud si vzpomínám, byly to jedny z nejkrásnějších chvil, kdy jsme mohli být spolu tak dlouho, jak jsme si přáli." "Ahh," bylo to jedinné, co ze sebe dokázala vypravit. "Tedy souhlasíte. To je výborné. Ani nevíte, jakou mám radost." A dříve, než mohla Tereza cokoliv podniknout, nebo se ohradit, vzal ji rytíř Jeroným za ruku. Neobyčejně hřála a ona si uvědomila, že vedle ní stojí sotva čtyřicetiletý, urostlý, usměvavý muž. Prošli mezi sloupy k nějakým nízkým dveřím. Nohy jí svazovala úzkost z neznáma, rozum jí však uklidňoval. O nic přece nejde... o nic přece nejde. Poté, co se ocitli za dveřmi, se zdálo, že slyší ještě nějaký jiný, ženský hlas, jak říká, aby rozžehnuli louče a naposledy přidali do koupele ještě trochu horké vody. "Jestli se mi tohleto nezdá, tak se to musí zdát někomu jinému!" rozhlížela se horečně Tereza po příjemně prosvětlené okrouhlé místnosti s velikou, kouřící, dřevěnou kádí uprostřed. Rytíř Jeroným ji rukou kynul, aby již vstoupila do lázně za ním. Ostatně, všudypřítomná horká pára přímo vybízela k odložení svršků. Neváhala dlouho. Voda byla neskutečně příjemná a voněla jako jarní louka v poledním slunci. Rytíř Jeroným se jen usmíval. Pak se jí podíval přímo do očí. "Má paní, už kdysi jsem se ztratil jen pro vás." Ráno se probouzelo do svítání a rozhlíželo se po polovině světa, hledaje stejná místa jako předešlý den. Na obzoru se brouzdalo několik ptačích siluet. Po chvíli zmizeli. Za vrcholky vzdálených smrků se vznášel pruh dýmu. "Hoří! Tvrz hoří! ozývalo se poplašně. Po nerovné cestě projel zakrytý povoz bez znatelného spěchu. Kůň několikrát potřásl hřívou. Vozka zřejmě usnul.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.05.2011, 13:51:03

Zdravím. Povídka s hodně temnou atmosférou (alespoň na začátku). Napadlo mě, co když hrdina jen usnula? Kdo ví. Napsáno hezky, text má určitý nádech tajemna. Spíš bych vsadil i na hádanku. Jak a proč se hrdinka ocitla tam, kde se ocitla? Zůstala v "jiné době" a "se svým rytířem" opustila v tom povozu jeho tvrz? Mnoho otázek (bez odpovědi) zůstalo! Nečetlo se špatně... ;-) P.S. Na obzoru se brouzdalo několik ptačích siluet. Po chvíli zmizeli. -- zmizely (TY siluety, nebo TI ptáci) ???


ze dne 26.05.2011, 11:48:32
salvator: Nazdar, Šímo. Hádankou už je samotné naše žití. Ale to jen na okraj. Minulé věci jsou s těmi budoucími spojeny. Jestli Tereza zůstala nebo ne, to jsem nechal zcela na ní. Jinak, máš pravdu s těmi ptáky na obzoru, oni sice zmizeli, ale já psal o siluetách, a tak mi to poněkud uniklo. Tak jako tak... zmizeli-y. Dík a hezký, slunečný den. D.

Hanulka222	18.04.2011, 10:24:27

Dobrá povídka, jen ten začátek bych trošku osekala - přece jen je to hodně popisné. Pár vět zkrátit, několik nedůležitých informací vypustit a myslím, že by to bylo perfektní. Ale samozřejmě je to můj názor a jiní nebudou tak přísní. Konec se povedl.


ze dne 19.04.2011, 22:48:45
salvator: Ahoj. Já se snažil navodit nějakou počáteční atmosféru a pokud se mi to zcela nepodařilo, tak to mne samozřejmě mrzí, ale zase ne natolik, abych z toho cokoliv vyvozoval. Tudíž, díky za přečtení a to, že jsi přísná, to mi nevadí. Přeji hezký den... vlastně noc.

Dědek	17.04.2011, 22:41:12

Dobrá povídka, které s klidným svědomím můžu dát jedničku.


ze dne 19.04.2011, 22:45:34
salvator: Díky Dědku. Tvoje slova jsou pro mne velkým uznáním.

Charlotte Cole	16.04.2011, 20:31:31

Přišla jsem, viděla jsem (respektive: četla jsem) a zase odcházím. :) Případná známka až po ukončení WS.


ze dne 17.04.2011, 16:59:15
salvator: Přišel jsem, viděl jsem a budu čekat. To si piš. Ahojky. S.

Fň...	15.04.2011, 23:07:53

Ahoj! Povídka je hodně napínavá. Tak mě napadá, že by bylo super, kdyby to někdo třeba natočil - vrznutí dveří, do toho pak strašidelná hudba... :D Některé si povídky o zfilmování přímo říkají. Celou dobu jsem se bavila, povedlo se ti vyprávět zajímavý příběh na docela malém prostoru (což je někdy větší umění, než to roztáhnout na mnoho stran), zajímavý konec... Paráda, líbilo.


ze dne 17.04.2011, 16:58:05
salvator: Ahoj Barboro, že by se to dalo zfilmovat, to mne tedy vůbec ani ve snu nenapadlo, ale to by stejně nezáleželo na mě. Jinak, moc ti děkuji a jsem potěšen, že jsem tě nenudil. Přeji milý, slunečný den. D.

Šíma	15.04.2011, 17:39:27

Pěkné, přelouskáno. Komentář k věci napíšu až po ukončení W.S. ;-)


ze dne 17.04.2011, 16:54:20
salvator: Díky Šímo, na komentář se těším. D.

čuk	15.04.2011, 12:39:12

Přečtu,napíši si koment a známku, ale budu publikovat až po vyhlášení vítěze. Nominovat budu před uzavřením nominací


ze dne 17.04.2011, 16:53:28
salvator: Jasně, dík moc za návštěvu. Bude mi potěšením.

chris ONNE	15.04.2011, 10:26:22

Zdravím! 1) … Existoval jen jedinný důvod… bylo to jedinné… - jediný/jediné 2) … až do ucha:"Má paní… - ucha: "Má paní Příběh. Po vizuální stránce se to čte dobře, ale místy jsem se tak trochu zasekl na malinko krkolomnější skladbě věty (př. Před pár dny v knihovně se jí stala zvláštní věc, při čtení jí z knihy vypadnul list.). Také jsi mohl v těch několika případech použít kurzívu, aby byly znatelnější její myšlenky. Já zase nedokázal pochopit, proč neutekla. Přece jen, není až tak normální, že si začne klábosit s dávno mrtvým rytířem, ale pak jsem tomu přišel na kloub. Konec mě překvapil, ale mám takový pocit, že to mohl být malinko vybroušenější textík. To mám však u každého, takže tohle moc neřeš… ;-) Pozor na občasné opakování slov („Celá“ – to je opravdu do oči bijící a zbytečně). Hezký den a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 17.04.2011, 16:51:59
salvator: Děkuji za podnětný komentář. Takové bývají nejlepší, navíc, když si z nich autor vezme něco k srdci. Každopádně mě tvoje návštěva těší a nemůžu říct, že bych se na další netěšil... Díky moc a příště.

obaleč	15.04.2011, 8:54:59

Napětí i romantika a ještě sympatický nebožtík, příjemné čtení pro dnešní ráno.Ahojky:-)


ze dne 17.04.2011, 16:45:57
salvator: Ahojky Anno, díky za návštěvu, jsem rád, že jsem ti vylepšil ranní vstávání. Moc hezké dny.