obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392510 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Budování hradu 4 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: nejen fejetony
 autor wanuny publikováno: 28.03.2011, 9:30  
Začátek týdne byl ve znamení škrábání. Škrábala jsem načatý obývák do výše mých paží – kam jsem dosáhla – a měla jsem radost, jak mi to jde hezky od ruky. Mezitím jsem se s hradem natolik spřátelila, že jsme si začali důvěrně tykat – on mi říká „Wandiku“ a já ho oslovuji „Béďo“ (Malý Bezděz = familiárně Béďa). Když jsem měla do výše paží vše oškrábáno, znovu jsem pozvala mého elektrikáře, aby zhodnotil obnažené cestičky elektrických kabelů, domnívajíc se, že prvotní šok z mého hradu již přežil. Domnívala jsem se dobře, již beze strachu se k hradu opět přiblížil, ba doň dokonce i vstoupil – a opět zalomil rukama.
 

Protože měl ale mezitím měsíc čas, aby vše vstřebal a promyslil, už na hrad nekoukal jako na trosku, ale jako na zdroj svého řemeslnického umu, a hned pravil: „Já si myslím, že začneme nanovo, a to od sloupu“ a rozbalil svoji myšlenku zcela nového elektrického vedení, zcela jiného umístění jističů a to zcela dle platné vyhlášky.

Se vším jsem souhlasila a měla jsem radost, že mám dalšího obdivovatele. Ano, byl pln obdivu k mému elánu se se vším porvat a k neskonalé chuti ze zakoupené trosky vybudovat nádherné sídlo. A pak jen řekl: „Zásuvkový okruh klepejte dole, světelný okruh nahoře, já to pak spojím“ a odvezla jsem ho domů.

A konečně přišel čas, abych si od hospodáře odvezla ty dvě slíbené dřevěné kozy, abych mohla dělat ve výškách. Naložil mi je na káru a já vyrazila. Nojo, ale kudy? Kára je široká a ty přečnívající metrové kozy ji dělaly ještě širší. Po chodníku to nešlo, tam jsem se nevešla mezi pouliční lampy, tak jsem volila silnici. Vlastníc řidičák, automaticky jsem dělala auto. Poslušně jsem zastavila u semaforu a na zelenou jsem začala projíždět křižovatkou.

Nojo, ale než jsem tou křižovatkou prošla, barvy semaforu se stačily změnit několikrát. A tak mě předjížděla auta zleva, zprava z jiné ulice taky, jiné zepředu, další zezadu, ale nikdo nehoukal – ano, byla jsem vážený účastník silničního provozu.

Zcela zpocená jsem dojela těch 800 metrů k hradu a zcela vyčerpaná jsem složila dřevěné kozy. A teď mě čekala ta samá cesta zpět – sice bez koz, ale do kopce a kára zůstala stejně široká, takže jsme si to přes ty semafory zopákli se stejným úspěchem.

Doma jsem hopla do autika, protože jsem věděla, že mě hrad opět zcela vyčerpá a večer domů pěšky a do kopce – nene!

Rozestavěla jsem kozy, na půdě našla staré dveře, kozy vyrovnala, dveře na ně nahodila, přistavila žebřík a na podlážku na kozách vystoupila.

A nastal přesně ten okamžik, kterého jsem se ve skrytu duše obávala. Opravná operace mé motoriky byla sice úspěšná, ale pan doktor mě varoval, že už to nebude jako před tím, že už ta motorika je přeci jen pošramocená. Stála jsem na těch kozách a do nohou mi vjel třes a já byla ráda, že se mohu držet zdi. Stojíc na kozách a držíc se zdi, rychle jsem uvažovala: „No co já budu dělat?“ Honem jsem přehodnotila svoje finanční možnosti – žádné nebyly, nemohla jsem si dovolit řemeslníka, všechny moje finanční prostředky žral úvěr na hrad.

Také jsem zauvažovala, že to mohou být i nervy, že jsem se dlouhou dobu nemohla podívat ani nad obzor svých očí, že jsem nemohla po tři roky bez problémů ani zalít kytky na skříni, že zkrátka nemám trénink – a rozhodla jsem se trénovat.

Při namáčení a škrábání malby jsem se jednou rukou přidržovala zdi, přitom jsem základ postoje vnutila chodidlům a kotníkům – ty tu rovnováhu prostě musely zvládnout. Nojo, ale to sekání potřebuje obě ruce. Nešlo to, jakmile jsem se pustila zdi, byly problémy. No, vysekala jsem asi metr drážky na kabel a skleslá, unavená a smutná jsem se vracela domů.

Na druhý den mě nic nenapadlo – jen to, že je to můj boj já a já – a že to prostě musím nějak vymyslet, musím to překonat. Preventivně jsem všude ohlásila, že když navečer budu chybět do počtu, ať mě jdou hledat pod podlážku – a vyrazila jsem na hrad.

S hrůzou jsem pohledem zhodnotila kozy, vykutaný metr drážky, a přijala hradem vychlazené pivo. Přehodila jsem kozy, odclonila okno, abych byla viděna, až budu padat, a pustila se do práce. Pocity byly stejné, opět jsem vnutila rovnováhu chodidlům a kotníkům, ale rozhodla jsem se ovlivnit se psychicky a začala jsem myslet na hezké věci a příjemné lidi. Němou otázku v očích vůči svému lékaři – pane doktore, co s tím? – němou otázku vůči hradu – pomůžeš? – němou otázku vůči sobě – dokážeš to?

A najednou jsem se přistihla, že zatímco jednou rukou škrábu, druhou mám v kapse. Jóóóó, to je dobrý! Pak jsem začala sekat a našla jsem opěrný bod – loktem ruky, ve které třímám majzlík, se opírám o zeď – taky dobrý! Akorát, že mi všechno to svinstvo padalo do rukávu – každou chvíli jsem se musela odklepat, neb rukáv táhnul. Pak jsem objevila i relaxační cvičení – no sekat nad hlavou s tříkilovým kladivem – úmorné, navíc s napjatými chodidly a kotníky – neskutečné! A já našla relaxaci v tom, že jsem svěsila obě unavené paže, opřela se hlavou o zeď, propnula kolena a tím ulevila chodidlům a kotníkům.

Jo, zmákla jsem to – dnes jsem odkutala skoro tři metry a vrátila jsem se živá.

Zítra bude pokračování. No, než v těch výškách dokutám celej barák, tak snad začnu i lítat. Dobrej trénink na rovnováhu! Jen se musí najít odvaha, opěrný bod - a nefňukat.


Díky, hrade, dáváš mi to, co lékaři neumějí – trénink!


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 28.03.2011, 9:29:44 Odpovědět 
   Bereš situaci s nadhledem a humorem. Plně si uvědomuješ, co děláš a vlastně nám popisuješ odvážný postoj ke světu a provádíš i psychoterapii. Téměř se zdá, že není důležitý cíl, ale prožitá cesta v každém malém úseku. Fandíme ti a držíme palce: vydrž. A jsem zvědav, co bude, až hrad bude v kompletním stavu a zabydlený.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Cesta Mimočasem...
Vipero
3. kapitola - P...
svacinka.A
MEDZI NAMI
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr