» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141683

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Díky pohádkám dříve nebývalo pusto ::

Viviana-Mori	publikováno: 30.03.2011, 10:00

Zdravím a přináším další básničku která vznikla... jen tak. Ačkoliv mluví o věci né moc hezké.


	Zpěněná krajina mysli v hraní na fujaru, trubku, bubny, co mysl, to pohnutý chtíč, co nota , to hlasový smyčec touhy a já si beru barevný míč, co barevný proužek, to zámek na ohnutý klíč ohněte či zlomte ho kolikrát chcete a pořád bude dlouhý. - Berte si housle a metalové hlasy, vytvořte akustiku rozervaných srdcí, v kytaře objevte klišé zraněných Quasimodů, vzpomeňte na zbytky oběda, večeře i vosku tamních svící, kdy láska se s vírou střídala... V té symfonii jakýkoliv zmatek hrozí běda, běda, ti sopránový hlásku, kráska a zvíře už dávno nepatří šťastným lícím, a víly nespatří les s jeho pánem mocným i s laskavostí srdcervoucím jádrem... - Pohádky oslavují motorovou pilu, princezny mají punkovou image, a princové místo záchranců balí své srdce do moci čarodějnic Rozervěte piano na černobílé klasy, šachový mistr se spálí při skládání hádanek, zda věž spadla na krále a zahubila království vaší země, asi bez melodie tiše na dvě části tkví. - U skřivánků doznívá echo milenců, v zaječí noře stále o čas Alence běží, ale i tak dnes nikde nikdo při jednom stolu nevečeří s důvěrou, kterou verše vpíjí časy pohádkovým melodiím, když se stáří zpronevěří... - Věřte či nevěřte obloze s krůpějí útěků dat, vůně po červeném šátečku netočí se už dávno kolem a přesto byl zvolen jakýsi hlad ... Když lid již zamítl příběhů se ve výškách dotýkat a dlouze, dětsky snít ... tak kéž máte ticho a klid.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 29		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 73		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

amazonit	28.04.2011, 13:45:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 26.04.2011, 6:57:56* mnohé věci máme podobně:-), i když přece jen mám nějaký ten rok navíc, takže trochu delší cesta, takže trochu jiný pohled, snad mnohem více odstupový, než jsem mívala kdysi, brát i sebe s ,,nadhledem", jako by nezúčastněný pozorovatel a podivovat se, proč jednám tak a onak, když logické by bylo něco jiného, vědět, co by bylo správné a umět to aplikovat do života, to jsou rozdílné a mnohdy neslučitelné věci - vědět, cítit, dělat:-) Ono je fajn umět z prožitého čerpat, ale často bývá jen krůček k tomu, topit se v tom, vracet se k tomu a znovu a znovu to prožívat..., to není nejlepší..., ale to jistě moc dobře víš:-)


ze dne 28.04.2011, 13:56:42
Viviana-Mori: No a co když to jsou jen sny, příběh co se mi zdál a je prostě můj vlastní? Ono zase nemůžeš říct, že víš, jak to je... Nic není jednoznačné, já si to ráda prožiju díky psaní ještě víc do hloubky...protože to je pravý život, né ty šedé blitky (s prominutím), co se prožívají zde... :-) Díky tomu jsem se rozsvítila, díky tomu jsem bohatá a rozhodně to není jen "vědět, cítit, dělat". Je to můj život, čili hlavně žít a žít. :-)

amazonit	26.04.2011, 6:57:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 25.04.2011, 6:55:03* jj, co bych byla bez psaní, ale psaní by se jistě změnilo se změnou osobnosti, a být najednou ,,jiná" taky může přinést to, že už nebudeš mít potřebu psát... psaní pro mě bylo a je hodně, ale i bez něj se dá v pohodě a spokojeně žít, a co jsem bez něj? Nic míň než s ním... a to ty taky...psaní ,,nedělá" Tebe, ty ,,děláš" psaní:-)


ze dne 26.04.2011, 7:30:47
Viviana-Mori: Z toho by mohla být veliká diskuze či rozhovor do nějakého časopisu :-D, všecko co tu říkáš zní hezky a asi to je pravda, ale pravdou i je, že né vše se může změnit. Ať se stanu čímkoliv, to psaní nemůžu hodit na buben. Jelikož je jeden příběh a ten se nezmění už ani s mou osobností, maximálně se dovyvíjí jeho další části. Bez toho příběhu bych byla strašně chudá a nikdy neměla potřebu napsat knihu. A možná právě proto ta věta "co bych byla bez psaní". Jelikož se to odráží všude. Samozřejmě že bych se toho mohla vzdát, mohla, ale ani za nic nechci. :-)

amazonit	25.04.2011, 6:55:03

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 24.04.2011, 7:22:22* Víš, někdy si ale říkám, není lepší nepsat a být v pohodě? I když terapeut kdysi říkal, má cenu léčit básníka (myšleno po psychické stránce), vyléčíš ho, přestane psát a propadne se, ke své tvorbě potřebuje cítit nějakou tu bolest, trýzeň. Je tedy na něm, zda se vzdá psaní, zda se naučí jinak psát a ,,uzdraví" se, nebo zůstane v tom, v čem je, a bude ve své podstatě spokojený ve své rozervanosti, tak trochu masochista...


ze dne 25.04.2011, 21:51:58
Viviana-Mori: No, nevím, ke mně to psaní patří už od dětství. Co bych byla bez psaní, co bych měla? Zhola nic, téď pracuji na knize a docela mě to dost uklidňuje, i když také není úplně o štěstí. Rozhodně bych nikdy nepřestala psát, básně možná jednou, ale tu knihu budu psát dál a dál, to se dá psát ať je člověk šťasrtný či nikoli. :-)

amazonit	24.04.2011, 7:22:22

Ač třeba nevypadá, že Tě čtu, opak je pravdou, jen nikdy nevím, co napsat do komentáře. Básně máš dost osobní, prožitkové, často mě napadá, kéž by takové nebyly...


ze dne 24.04.2011, 11:08:22
Viviana-Mori: Přiznávám se, že jsem si řikala, kam ses poděla, ale vím, že jsi kdysi psala, že čteš, ale nevíš co napsat :-) Já už se tu poslední dobou moc nevyskytuji, což je na jednu stranu škoda ale na druhou občas osvobozující. A k těm básním... Kdyby nebyly prožitky a nedávali bychom do nich sebe a to všechno, vlastně by poezie ani nemusela existovat. Já asi o veselých věcech nikdy moc psát nebudu. :-(

40	11.04.2011, 17:35:47

Pěkné, víš víc, než víš.


ze dne 17.04.2011, 22:08:55
Viviana-Mori: Nevím co vím, ale občas tuším, že vím, že nic nevím. Díky moc za důvěru a za to že mne stále čteš. :-)

Tereza Nováková	03.04.2011, 11:23:43

"v kytaře objevte klišé/zraněných Quasimodů" se mi strašně líbí. Cítím z toho poetično i ironii, a to mě baví.


ze dne 17.04.2011, 22:09:20
Viviana-Mori: Ironie to je moje, v tom jedu pořád :-) Děkuju moc Terezko.

LAamo	02.04.2011, 13:07:35

Krásná báseň, moc mě zaujala :-)


ze dne 17.04.2011, 22:09:35
Viviana-Mori: Tak to mě velmi těší, díky. :)

Rilian	01.04.2011, 20:54:38

To je opravdu krásné! Jako když člověk schází ty nejvyšší hory, či něco podobného a má u toho pocit strachu a zároveň bezpečí!


ze dne 17.04.2011, 22:10:20
Viviana-Mori: Znám ten pocit, ale u básně jsem ho ještě neměla. Díky za pěkný komentář. :-)

Adam Javorka	01.04.2011, 20:46:14

Vivi, toto je za JEDNOTKU s *, ty píšeš dobré veci....


ze dne 17.04.2011, 22:10:40
Viviana-Mori: Že by až tak? Děkuju moc Adame.

Albireo	01.04.2011, 20:43:36

První verš mi připomněl Cesara Pavese: Chci čekat, až mi dáš zas půvab klouzavý zářící ze tvých dnů, zpěněné krajkoví tvých pohybů...

Albireo	01.04.2011, 17:51:43

Velice zdařilá báseň! I podle mne se den ode dne lepšíš. Sleduji tvou cestu od doby, kdy jsi s poezií začínala.


ze dne 17.04.2011, 22:41:25
Viviana-Mori: No, začátky byly opravdu rozpačité a krušné. :-D Ve všech směrech. Jsem ráda, že jsi u toho byl a že soudíš, že jsem se tolik zlepšila. Snaha byla a je pořád. :-) Díky díky

Poustevník	01.04.2011, 17:18:20

Stále se lepšíš.


ze dne 17.04.2011, 22:42:41
Viviana-Mori: Jestli to takhle vidíš, tak jsem ráda, že ty chvíle datlování a prolitejch pocitů nejsou ztracený čas. Děkuji

maja52	31.03.2011, 13:25:51

Vychutnala jsem si to trojím čtením. Moc krásné ingredience jsi v básni použila. Jasná 1 a pozdrav.


ze dne 17.04.2011, 22:43:03
Viviana-Mori: Však já už dávno nevařím jen z vody. :-) Díky májo :-)

Charlotte Cole	30.03.2011, 16:17:19

Připadám si, jako bych cucala bonbon. Cucám, cucám a slova ubíhají. Před očima sladko, příjemno, i přestože mluvíš o něčem tak pochmurném. Mám tvoji tvorbu velice ráda. Jsi inspirující, Vivi. Umíš, máš co říct. Tohohle sebevyjádření se nepouštěj, přišli bychom o skvělou básnířku a ty o velký kus sebe. :)


ze dne 17.04.2011, 22:45:50
Viviana-Mori: Díky Charlotko, moc nevím co odpovídat, je to opravdu moc potěšující, ale tady v těch komentářích to nejde zase tolik vyjádřit, to neustálé děkování se pak může jevit jako naučená fráze, ale ono to tak není. Fakt mě to vždy hrozně potěší, taky bych nerada ztratila v nějakym opotřebovanym naučenym poetickym guláši. Nechci psát jako stroj, sázím na ty emoce, ono to prostě ze mě nějak vyjde. Doufám, že toto není poslední dílo, protože poslední dobou už nebásním. Alespoň ne veřejně. Ještě jednou díky.

čuk	30.03.2011, 9:59:39

Rozervaný pocit, silná nostalgie mysli až k pesimismu. Toť pozadí básně. Jako by se poetický obraz světa roztříštil a nenašel se klíč k cestě zpět. Pohádky se hroutí deformují až do hororu. Zmatečnost přebujelého a zprofanovaného světa zahání do samoty. To je velmi smutné, bohužel mnohdy reálné, Ale básnířka se v podtextu bouří. Jednotlivé metafory, obrazy a jejich kontrasty prozrazují opravdovou básnířku a působí radost navzdory tématu.


ze dne 17.04.2011, 22:48:52
Viviana-Mori: Díky moc čuku. Já si myslím, že mnoho lidí ztratilo takovej ten humornej nadhled, zabředlo v pýše, v pohrdání ostatními a zakomplexovalo do jakýchsi pomlouvačných děl, já nebudu jmenovat, ale i tací jsou. Myslím si, že to nemá nikdo moc za potřebí. V pohádkách bejvalo barevněji, voňavěji a prostě líp. Člověk by si měl udělat ze života tu pohádku, a ne trpké psycho. I když třeba to psycho sem tam může být doopravdy. Možná proto začínám psát tu knihu. Díky. :-)