| ... po dlouhé době zase jedna ... |
| |
|
|
Spíš,
však tvé oči na mě skrz víčka hledí
a víš, že právě takhle to mám rád
když na posteli sedím
když nemůžu už spát
Spíš,
však mysl tvá je se mnou
když sněhem se brodím
po kolenou
a těžko se mi vstává
Spíš,
však krev v tvých žilách volá
po něze a objetí
jež dokážu dát
neboť musel jsem se vzdát
všech pokusů o přiblížení
a v ruchách cítím silné chvění
což nedokážu skrýt
Spíš
a já chci otrokem tvým být
i vládcem nelítostným
jenž vezme si tě bezbrannou
krásnou nebo ohavnou
starou nebo v plném mládí
takovou jak muži rádi
na kolena sráží
a jako psi se při tom tváří …
Tak tohle chci ti sdělit, víš
jen doufám, že se nevzbudíš …
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 25 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
