obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Krvavé omilostnění ::

 autor Paulus publikováno: 04.04.2011, 17:24  
...lehká jarní povídka ....
 

„Pěkné, opravdu velice pěkné, tmáři. Odpor při zatýkání, praktikování černé magie, dva zabití městští žoldnéři,“ upíral zrak baron Godrick, správce pohraničního města Prechenburg, na pergamen.
„Můžeš mi k tomu něco říci?“ pohlédl na spoutaného muže, sedícího na malé trojnožce.
Pontrel na něho upřel zrak svých pronikavých tmavých očí.
„Ti muži mne napadli,“ promluvil po chvíli a jeho hlas kupodivu nezněl nijak nepříjemně.
„Žoldnéři najatí na ochranu města?“ podivil se baron Godrick.
Tmář přikýval.
„Dobrá,“ pokýval hlavou baron, předstíraje zamyšlení. „Vážná obvinění vznášíš, ale musíš si uvědomit, že takové, jako ty tady nechceme. Máš vůbec pro svá obvinění nějaký důkaz?“
„Ne, pane,“ sklonil mladý tmář hlavu.
„Ode mne se čeká, že provinilce potrestám spravedlivým trestem. V tvém případě nejméně utopením. Nicméně měl bych pro tebe návrh, tmáři,“ sroloval baron zpět pergamen.
Tmář stále hleděl na bohatě vyšívaný koberec na podlaze.
„Daleko odsud za Černým lesem,“ začal baron Godrick. „Leží kraj zvaný Nižněn. Je to místo plné močálů, ve kterých žijí ohyzdné věci.“
Pontrel zvedl hlavu a zadíval se na barona.
Měl velký klenutý nos. Prošedivělé vlasy mu spadaly až na ramena a šedé oči na tmáře blýskaly, jako dva nezkalené drahokamy.
Lord se na chvíli odmlčel.
Hmm, přesně jak je popisují ty staré zkazky, pomyslel si baron Godrick při pohledu na mladého tmáře.
Před ním sedící mladík vypadal sice na věk kolem pětadvaceti, ale baron dobře věděl, že mu mohlo být stejně tak několik století. Vyhýbal se pohledu těch velkých temných očí, znal pověsti, které říkaly, co se stane lidem, jenž se do nich podívají. Nechtěl to zkoušet.
Prastarý řád fungoval od dob, kdy král Bohemie Břetislav a po něm všichni panovníci zemí mezi mořem a Stinnými horami, vyhnali ze svých zemí nejen všechny kněží starých kultů a pohanských božstev, ale také geomatiky, navazače, čarodějníky a další jim podobné.
Druidům vykáceli jejich posvátné háje a ničili bůdy na křižovatkách cest.
Druidé se pomstili tím, že si na pomoc stvořili, nebo přivolali tmáře, jak to tenkrát bylo, nikdo neví, ale tmáři bránili staré tradice, tak urputně, že nakonec vládci museli vyhlásit příměří a druidy tolerovat.
Ovšem postupem času učení druidismu upadalo a dnes jich je zbylo pár, stejně, jako tmářů, kteří byli po válce s Anatemskou říši téměř vyhlazeni.
„Nuže, aby bylo jasno, Pontrele, nebo jak si to vlastně říkáš,“ navázal baron po delší odmlce.
„V Nižněnu stojí věž jistého černokněžníka.“
„A v ní zlosyn zavřel unesenou princeznu, kterou hlídá zlý drak,“ neudržel se tmář.
Baron se na něho pohoršeně podíval.
„Neskákej vládcům do řeči, Pontrele, ať už to jsou králové, nebo jen níže postavení šlechtici,“ ušklíbl se baron Godrick. „Mohli by tvůj prohřešek snášet daleko hůře, než já.“
„Promiňte, Vaše lordstvo,“ sklopil hlavu.
„Sundejte mu někdo konečně ty pouta,“ pokynul opodál stojícím gardistům. „Ale varuj se rychlých pohybů, tmáři.“
„Vynasnažím se, Vaše lordstvo,“ nastavil tmář spoutané ruce.
„Dobrá, tedy zpátky k naší záležitosti,“ opřel se baron pohodlně v křesle.
„Černokněžník nám již dlouhou dobu pije krev,“ pokračoval baron. „Tu přižene na úrodu krupobití, tam zase přičaruje mlynářově hezké dceři něco, co by žena mít neměla.“
Tmář nadzvedl obočí.
„Nekoukej tak na mne, doslechl jsem to od jednoho čeledína.“
Domnívám se dobře, že ji přičaroval...,“ tmář se zdráhal to vyslovit, i když znal i spoustu lékařských výrazů.
Baron však rozptýlil jeho obavy a přikýval.
„Přesně tak, ale to pro nás není nikterak velký problém, navíc ty, jako tmář by jsi černokněžníkovi jistě odmítal jakkoliv ublížit.“
Tmář se jenom zlehýnka pousmál.
„Problém je v tom, že se tam usadili množství lapků a hrdlořezů,“ pokračoval baron.
„Proč tam nepošlete vojáky, sire?“
„Nižněn je sporné území na které si odjakživa nikdo nečiní nárok. Přítomnost našich oddílů by ovšem mohla nahněvat vládce Kujavska a Bohemie.“
„Nebo nechcete riskovat životy svých mužů,“ ušklíbl se tmář.
„To nepopírám,“ pohlédl baron na přítomné gardisty. „Ale stačilo by, kdyby jsi dostal Dragouna. Důkaz nosit nemusíš, my už se to dozvíme.“
„Takže, když vám zabiji zlosyna, prominete mi trest?“
„Nejen to,“ usmál se baron Godrick. „Nabízím i pět set grošů, když to zvládneš do týdne.“
„Hezká sumička,“ pokýval uznale hlavou tmář.
„Necháš mi tu svoje insignie, plášť, koně a věci, které nebudeš nutně potřebovat. Dohodnuto?“
„Nemám námitek,“ postavil se po chvíli tmář a podal baronu Godrickovi ruku.
Ten nabízenou dlaň stiskl, i když dosti váhavě.
„Dohodnuto,“ kývl hlavou baron.
***
Pontrel stál na skalní věži, vystupující ze skalnaté stěny údolí.
Pod ním se ve svěží zeleni nivních luk klikatila stříbřitá stužka řeky Lady, třpytící se v jarním slunci.
Posunul si své zavazadlo a začal skákat po suťovém svahu dolů, jako kamzík.
Míjel rozkvetlé porosty plicníků a podléšek.
Bohužel mu nedovolili si vzít koně.
Šel stále podél řeky rozlehlým údolním luhem postupoval pomalu, protože říčka, ač prudká, měla množství slepých ramen, ale i přítoků.
Když se začalo smrákat, utábořil se v malém olšovém hájku u zákrutu řeky.
K jeho radosti bylo v řece množství pstruhů, jelikož v tomto zapomenutém kraji nebylo rybářů, kteří by redukovali jejich počty výlovem.
Rozdělal si malý ohýnek a za zpěvu kosů si na něm pekl nachytané pstruhy.
Pozdě v noci ho vzbudilo blízké kvílení hejkala, ale po chvíli opět utichlo.
Tmář ještě nějakou dobu pozoroval nad hladinou řeky tančící bludičky a pak opět usnul.
Časně ráno se opět vydal na další pochod.
Krajina zůstávala stále stejná.
Široké říční údolí, obklopené suťovými svahy, které byly porostlé z velké části buky a tu a tam z nich vystupovala skalní věž, prudce zatáčelo k jihu.
Tmář vstoupil do vrbového háje, ale po chvíli ho shledal, jako neprostupný.
Pod starými vrbami rostly v žluté záplavě orsejů odkvetlé sněženky a dokvítající bledule.
Pontrel se celý den prodíral okolními hustými křovinami, když se před ním otevřel rozlehlý kraj, ohraničený okolními kopci, jako mísa.
Nižněň, pomyslel si tmář.
Jeho pozornost upoutal nepatrný sloupec dýmu, vznášející se nad krajinou.
Opatrně vyrazil tím směrem.
Po chvíli u malého lesíka jilmů, na břehu velikého jezera spatřil malou osadu.
Již se smrákalo, když tmář vstoupil do otevřených vrat palisády.
Poblíž stojící hrmotluk si jej ihned všiml.
„Hej, co tu chceš?“ svíral muž v rukou pádnou palici.
„Chci se jen řístřeší a schovat před vojáky,“ zalhal tmář.
„Tady zadarmo nic nedostaneš,“ odsekl hromotluk a přemýšlel, k jakému národu by přiřadil cizincův divný přízvuk.
„Kazimire, co se tu děje?“ z malého domku při bráně vylezl starý prošedivělý muž.
„Nějaký přivandrovalec se tu chce ohřát,“ zavrčel hromotluk.
„Hmm,“měřil si stařec Pontrela pohledem. „Zdrháš z vojny co?“
Tmář opatrně přikýval.
„Neboj, tady tě nikdo nenapráší, jsme tu na stejný lodi. Buď tu vítán, ale spát budeš muset na seně ve stáji. Nikde není místo.“
„Stáj postačí,“ kývl hlavou Pontrel.
„Co tu tak stojíš, ty dubová palice,“ otočil se stařec na hromotluka.
„Zavři bránu a vem tady mladýho do nálevny, a´t si ho prohlídne Dragoun.“
***
V hospodě bylo zakouřeno, celkově na něho ta budova působila dosti zle. Pontrel poslouchal vyprávění hlučné ženy stojící kousek od něho.
Stál opřen o desku výčepu, zahleděný do holby piva.
Přemýšlel, kde asi v téhle zapadlé osadě, uprostřed močálů, získávali pivo.
Podle jmen zločinců, které zde tmář zaslechl soudil, že by zde vydělala slušné jmění na odměnách za jejich dopadení.
„Tady, to je on,“ slyšel Pontrel za svými zády.
„Přišel dneska večer. Je to zběh až z karpatskýho vojska.“
„To je hodně daleko,“ ozval se drsný hlas.
Pontrel se pomalu otočil.
Ošlehaný muž s bujným knírem, stojící za hromotlukem od brány, si měřil tmáře pohledem.
„Jsem tady šéf,“ napřáhl svalnatý vazoun obrovitou ruku, vedle které byla paže vedle stojícího hromotluka, jako dětská ručička.
„Jmenuju se Smyl Golčuk, ale možná mě budeš znát, pod přezdívkou Dragoun,“ stiskl obr Pontrelovu ruku.
Tmář polkl při pomyšlení na odměnu za dopadení tohoto zločince.
„Já jsem Pontrel,“ potřásl mladík svalnatou paží.
„Nemáš karpatský přízvuk,“ konstatoval Dragoun.
„Pocházím z jedné provincie,“ podíval se tmář stranou na hlučnou ženu, která právě předváděla nějaký kousek se zapáleným alkoholem.
Zablesklo se od vyšlehlého ohně.
Pontrel otočil hlavu zpět.
Jen o vlásek stačil uhnout obrovské pěsti, která se silou trpasličího parního stroje pokoušela udělat mu díru do hlavy.
Pontrel se instinktivně vrhl na stranu do hustého chumlu pijanů.
„Ty debilní pako, přivedls sem tmáře!“ slyšel hulákat Dragouna.
V hospodě se zvedl povyk.
Tmář udeřil pěstí muže, který mu stál v cestě.
Popadl malou dřevěnou židličku a mrštil ji po dvou dalších.
Kolem prosvištěla střela z kuše.
Měl štěstí, protože bandité začali bojovat i mezi sebou.
Vzduchem blízko tmáře prolétlo veliké ostří.
Tmář se ladným pohybem vyhnul a tasil meč.
Byl to Dragoun, třímající velikou bojovou sekeru.
Obr se napřáhl.
Mířil Pontrelovi přímo na krk.
Tmář odskočil stranou a při dopadu odrazil ostří jiného bandity.
Nakopl banditu přímo do rozkroku, ten zavil, až z toho tuhla krev v žilách.
Před tmářem stál rozkročen Dragoun, obouruč svírajíc sekeru.
Tmář naznačil úkrok stranou, ale otočil se v půlpiruetě a sekl.
Jeho meč narazil na ostří sekery, na němž vytvořil veliký zub.
Dragoun sekl, ale byl příliš pomalý.
Tmář bez obtíží uskočil a naučeným gestem proti němu vrhl kletbu.
Muž padl s břinkotem na znak.
Tmář se přiblížil dvěma kroky k největšímu chumlu.
Prvního sekl napříč hrudníkem, až se všude rozstříkla zpěněná krev.
Přiskočil k druhému a zarazil mu meč do žeber.
Třetího ledabyle srazil kletbou.
Další se raději drželi dále, když muže nabíhajícího s křikem a mávajícího palcátem zabil prostým mávnutím ruky, jenž mu plála modrozeleným plamenem.
Koutkem oka tmář postřel, jak ona hlučná žena právě mečem rozpárala vysokého muže s velkým obouručním mečem.
Prudce odrazil útok dalšího nebojácného bandity.
Rychle se zatočil, aby útočníky zmátl a v rychlosti zagestikuloval levicí další kletbu.
Hospoda setměla.
Pontrel neztrácel čas a proskočil oknem, zabedněným okenicí, ven a zmizel v houstnoucí tmě....


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 08.04.2011, 13:42:20 Odpovědět 
   AHoj,
také čekám, že tímhle všechno nekončí. Jestli jsem to dobře ochopila, přidala se v hostince k němu nějaká žena, ne?
Tmář? - přeznám se, že ten výraz neznám, ale nejsem zrovna zběhlá v sci-fi a fantasy, tak jsem zvědavá, co bude dál.
(A co se o tmářich povídá, že se mu bojí podívat do očí? :-))
RK
 ze dne 09.04.2011, 12:33:27  
   Paulus: Končí, nikdo se k němu nepřidal, žena je tam jen pro detail. Pokud tu budu ještě něco o něm publikovat, bude to zase jiný příběh.
Tmář se používá pro zpátečníka, je to opak osvíceného člověka (viz. tmářství). Já si to slovo půjčil a dal mu jiný význam.
Podívej se tmáři do očí a uvidíš;)
 Šíma 04.04.2011, 17:20:37 Odpovědět 
   Zdravím.

Původně jsem se chtěl zeptat, zda bude pokračování, děj povídky končí po bitce v hospodě, avšak svůj úkol náš hrdina přeci splnil (muž, kterého měl zabít, zasáhl svou kletbou). Nebylo by na škodu, kdyby musel prchat nevlídným krajem před rozlícenými hrdlořezy. ;-)

Text je nejspíš lehkým fantasy příběhem, nejsou zde elfové a skřeti, ale naopak čaroději, zaklínači a další bytosti, které by člověk nerad potkal (ať už za dne, nebo v noci). Nabídka šlechtice je zdá se docela fér, přestože mé nevěřící já mělo určité pochybnosti, zda se náš hrdina vrátí z cesty živ a zdráv. Pointa vyšuměla do ztracená, hrdina mizí ve tmě.

Tmář. Nejspíš bude mít toto slůvko mnoho významů a z něj plynoucích výkladů. Přikláním se k povolání čaroděje (možná mají i oni své hodnosti). První slůvko, které mě napadlo při pročítání bylo: "Zaklínač.", ale to bych jen škatulkoval. Text se nečte zle, dialogy jsou vcelku příjemné a k věci. Popisy dostatečně přibližují nejen prostředí, ale i samotný děj, včetně charakterů postav. Přestože tu a tam by mohly být popisy podrobnější (ukecaný grafoman šíma se nezapře).

Při druhém pročítání jsem si všiml několika chybek a překlepů, které mi nepadly do oka při prvním čtení (viz prasátka). Dovolil jsem si je vypsat níže. Budu se držet textu v Perexu a nebudu chtít víc, než nám povídka předkládá...

Co mi padlo do oka?

--- Druidům vykáceli jejich posvátné háje a ničili bůdy na křižovatkách cest. --- bůdy ???

--- Domnívám se dobře, že ji přičaroval...,“ tmář se zdráhal to vyslovit, i když znal i spoustu lékařských výrazů. --- nejspíš chybí uvozovky na začátku přímé řeči

--- „Problém je v tom, že se tam usadili množství lapků a hrdlořezů,“ pokračoval baron. --- ...usadilo množství lapků a hrdlořezů... (TO množství - blíže neurčité)

--- Nižněn je sporné území na které si odjakživa nikdo nečiní nárok. --- (schází čárka před "na které")

--- Tmář ještě nějakou dobu pozoroval nad hladinou řeky tančící bludičky a pak opět usnul.
Časně ráno se opět vydal na další pochod. --- (opakování slůvek - viz "opět")

--- Po chvíli u malého lesíka jilmů, na břehu velikého jezera spatřil malou osadu. --- (chybí čárka před "spatřil" - ...na břehu velkého jezera... - toto slovní spojení bych ohraničil z obou stran čárkou jako vloženou větu)

--- Chci se jen řístřeší a schovat před vojáky, -- přístřeší (šotci se činili)

--- „Hmm,“měřil si stařec Pontrela pohledem. -- (schází mezera mezi přímou řeči a uvozovací větou)

--- Popadl malou dřevěnou židličku a mrštil ji po dvou dalších. --- mrštil jí (tou židličkou po těch dvou dalších)

--- Nakopl banditu přímo do rozkroku, ten zavil, až z toho tuhla krev v žilách. --- zavil ??? ;-)

--- Koutkem oka tmář postřel, jak ona hlučná žena ... --- postřehl (nejspíš překlep)

--- Pontrel neztrácel čas a proskočil oknem, zabedněným okenicí, ven a zmizel v houstnoucí tmě.... --- (jen tři tečky na konci tohoto souvětí)

Tož tak, přeji hezký večer a hodně zdaru v další tvorbě! ;-)
 ze dne 09.04.2011, 12:22:29  
   Paulus: Musím se omluvit, protože se stal omyl a já publikoval jinou verzi. Původně měla být povídka delší, ale nakonec jsem ji zkrátil (konec je zhruba stejný), bohužel to mám uloženo dvakrát. Díky tomu se zde vyskytlo mnoho překlepů a chyb. Bůdy jsou takové dřevěné "kapličky", které pohané stavěli na křižovatkách, jako příbytky duchům.
Tmář není žádná hodnost čaroděje, je to prostě tmář, má to být jakýsi pohanský "křižák". Vymyslel jsem si ho asi v 17 letech, jako hrdinu svých povídek. Co se týče prostředí, teoreticky se to odehrává v Evropě, jenže ne takové, jakou ji známe.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Rádio vám poví,...
Centurio
Miluj jí smrtel...
Ondřej Sedlák Nový
Divnosvět
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr