» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141683

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Poslední psaní ::

debbi	publikováno: 05.04.2011, 13:22


	Píšu vám dopis plný něhy, růží a světel z nádraží, že zasloužíte život v světě kde nekupčí a nedraží… Kde ano neznamená nikdy, kde jaro vane vlahostí, kde já jsem já a vy jste stále tou nejšťastnější bytostí… Ten dopis jak by byl už napsán jen adresát je jinačí, snad stihnu ještě koupit známku - dřív než mi oči zatlačí…


celkové hodnocení autora: 99.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 28		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

40	12.04.2011, 7:10:48

Ta se povedla.

miroslawek	08.04.2011, 22:48:32

když ne Oněgin... tak co tohle? Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek, aby se nadlehčil. Poproste růže, paní, aby se zavřely. Poproste rozpadání, aby vám přečetlo list o mém rozpadu. Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý, že ve své mladosti podobám se již králi zašlého království. Vy jste přec věděla, co křídel chybí nám k rozletu anděla, jak krví smějeme se a jak krví pláčem. Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem. Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu) ťala se průzračnost o rudou oblohu a krvácela pak a šla a zapadala. Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála maminka s tatínkem, domov a oba bratři, snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce, snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce, neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil, neměl mne zanechat v plameni, který studil! Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám, bez blahé mocnosti, jež umí překážkám snižovat výšiny, jež umí blížit dálku a peklo zavírá na vůni, na fialku, potom je chlapec sám a procítá a jde za skutečností zel. Myslí, že nenajde. Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán. Jedenkrát na ženě, milostné ze všech stran, pád zdál se nepadat: to píši o Narcisce. Všechno se vznášelo. A nevýslovně blízce k nám štěstí mluvilo. Byla to mluva ta, co nikdy nemůže být větrem odváta, byla to ona řeč, ta drahá mateřština rtů, rukou, očí, těl a milenčina klína, v níž k loži sklání se nádherné bezpečí, byla to ona řeč, jež mluví bez řeči. Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly a věci kolem ní dotčeny rychle chladly? Jak Narcis, její stín, nic, nic už nechtěla než sebe uvidět bez duše, bez těla v zrcadle průhledném; shledávala jen slova o kráse tvrdosti, tvrdší než démantová, toužila zvěděti o sobě v cizích snech. Nebyla pramenem. Tonula v pramenech! Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme? Čí noci probdělé se položily na mé a rozšířily se, že místo nestačí? Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči! Padaly slzy mé, padaly do močálů, padaly na živé království běd a žalu, padaly nestoudně, Karino, píši vám, poproste náhrobek, jejž deštěm omývám, připadám si jak déšť, jenž prší na váš hrob, připadám si jak pláč, bez času, bez podob, píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa, zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá, zda zatím neskončil váš nebezpečný věk. Znám jednu holčičku. Je jako polibek, jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále, protahuje se jen na slunci, jež je malé, nepálí, dává pít: usínat na ňadrech. Je mladá jako zem. Je lehká jako dech, jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí. Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti? Vy jste to věděla? A víte, Karino? Znám také velkost žen: čekání matčino, zda jednou vrátí se k ní její smutný syn. Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin. Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě, kde je. Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje - a je to málo, znát, a je to málo, chtíti, je málo, zradu znát, když nelze odpustiti. Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním. Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým? Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá? Co i tam umírá? Co i tam věčně padá? Milenky? - Nechtěl jsem, nechtěl jsem nemlčet, odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět, rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem, aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem, aby jí duben dal, co květům náleží, aby jí byla noc praporem na věži, jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd, aby ji milenci chválili za bolest. Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve, směji se do krve a pláči kapky krve, a Bohem opuštěn a Boha opustiv, píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ... (Jiří Orten, Elegie, 1946)


ze dne 09.04.2011, 13:14:07
debbi: Máš rád Ortena? Já hodně... Sedmou elegii jsem kdysi poslouchala často v podání Viktora Preisse. Tak dím za příjemnou "vzpomínku" :-) Jdu "uklidit" PC. Snad ještě nezapadla...

Jeňýk	08.04.2011, 22:33:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kitty* ze dne 08.04.2011, 17:06:07* Ja k vam pišú – čevó že bólje? čto ja magú ješčé skazáť? Těpjér ja znáju v vášej vólje meňjá prezréňjem nakazáť. No vy k majéj něščástnoj dólje choť káplju žálosti chraňjá vy ně ostávitě meňjá.


ze dne 09.04.2011, 13:10:20
debbi: Znám Oněgina. I já chodila do školy... i já mám doma rozsáhlou knihovnu... Nicméně, o dopisech se toho napsalo hodně. Ne vše je třeba s něčím, nebo někým, srovnávat. Ale že nám "něco" připomene "cosi"... tak to je fakt, nepopírám :-)

Kitty	08.04.2011, 17:06:07

Smutná básnička o zklamání z nešťastné lásky a o naději na lásku příští. Je hezky zpracovaná, i s tím nepřímým odkazem na Oněgina.


ze dne 08.04.2011, 21:15:22
debbi: Co máte všichni s tím Oněginem? :-) Copak dopis je jeho vynález... Ale dík všem za hodnocení i za známečky :-)

Jeňýk	08.04.2011, 7:41:30

Chtěl bych být tvým Oněginem ale zde, ne v světě jiném. S nadějí na náš svět pohlédni, dopis tvůj ať není poslední.


ze dne 08.04.2011, 21:14:08
debbi: Nechtěj být Oněginem, když jsi Jeňýk... :-)

amazonit	08.04.2011, 6:50:49

Odpověď na příspěvek od uživatele: amazonit* ze dne 06.04.2011, 7:02:06* Nooo, i tak to jde:-) Je vidět, že dokážeš s textem pracovat, takže mnohdy je za ,,výpadkem" spíš něco jako ,,lenost", tím třeba nemyslím přímo tuhle báseň, protože mnohým to tam sedí, a vlastně to ani není úplně k tobě, ale k autorům všeobecně, i ke mně, že si často s texty málo ,,hrajeme", že lze pilovat, stvořit více variant a vybrat tu nejlepší...


ze dne 08.04.2011, 21:11:36
debbi: Lenost... jo, to vím co je :-)

Robert S.	07.04.2011, 20:49:49

Poslední dopis, nebo psaní? Poslední známka? Ani zdání!


ze dne 08.04.2011, 21:11:04
debbi: :-) no jo, Robík... aby nezaveršoval :-) Neboj, ještě nekončím...

Kaileen	07.04.2011, 11:30:01

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 05.04.2011, 22:39:34* Právě mi to tam nesedělo rytmicky - jako by to mělo o kolečko míň :)

amazonit	06.04.2011, 7:02:06

Je to tak trochu hozeno do archaičnosti, nejen obsahem, ale i zpracováním, takže mi tam malinko nesedí no ,,jinačí", které je spíš nespisovné. Jinak zmíněná archaičnost, míchlá s patosem a nádechem klasiky - nejde snad nevzpomenout i Puškina, není na škodu:-)


ze dne 06.04.2011, 18:17:12
debbi: Vyhneme se tomu "jinačí"? Ten dopis jak by byl už napsán, však napsat ho jen nestačí, snad stihnu ještě koupit známku - dřív než mi oči zatlačí…

maja52	06.04.2011, 1:00:20

Je moc dobře, že jsi si našla chvilku na psaní. Pořád ti to jde skvěle, prostě umíš. Moc se mi báseň líbí. Ahojky.


ze dne 06.04.2011, 18:13:46
debbi: Děkuju Majko, ráda tě vidím :-)

Kaileen	05.04.2011, 22:39:34

Líbí se mi obsah i volba slov, ale nemůžu se sžít s rytmem. Ať děláme, co děláme, volaný účastník není dostupný... Nevypadlo ti v první sloce zvrané "se"?


ze dne 06.04.2011, 18:13:07
debbi: Ne, nevypadlo... to "se" by tam bylo navíc. tedy...podle mne ano. Kde ONI nekupčí... kde ONI nedraží... ONI - myšleno prostě oni :-) No jo, možná je to jiné... možná je to divné... Je to prostě "moje" :-) Dík za hodnocení.

Peter Stumpf	05.04.2011, 18:35:24

Připomíná mi to trochu poetiku Jiřího Suchého.


ze dne 05.04.2011, 19:40:50
debbi: Díky, tohle já beru jako velkou pochvalu.

Dědek	05.04.2011, 18:29:27

Já píši vám - co mohu více?


ze dne 05.04.2011, 19:40:22
debbi: ... vždycky jde udělat více :-)

Tonyend	05.04.2011, 17:32:14

Na podobné téma, na stejný motiv myslí mnoho z nás,ale málokdo podobný dopis napíše. Adresát bývá znám, ale dopis nedostane. Ten dopis zůstává v pisatelově srdci. Ten pocit znám taky.*


ze dne 05.04.2011, 19:39:58
debbi: :-)

čuk	05.04.2011, 13:21:46

Píšeš nám hezky a proto proč ta poslední sloka? Tomu adresátovi jinačímu ho neposílej! A napiš nám ještě, čekáme. Ale z odstupu: básnička je malinko naivní a malinko patetická. Známka je průměrem z etiky a estetiky,)


ze dne 05.04.2011, 19:39:12
debbi: Právě ta poslední sloka je klíčová. Já už totiž nemám čas :-) Napíšu dopis, "nalíznu" známku... a nechám ležet na stole. Moji pozůstalí ten dopis najdou... a vhodí ho do schránky... A jestli to neudělají, budu je strašit :-)