obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5737 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Projekt geniální algoritmus ::

 autor Charles publikováno: 29.04.2011, 7:25  
 

Profesor Albert seděl na koženém křesle před skleněným konferenčním stolkem ve tvaru malířské palety a popíjel Coca-colu ze skleničky s hlubokým dnem. Vychutnával si svůj nápoj po tvrdé práci a byl šťastný, protože věděl, že nyní ho čekaly už jen týdny zaslouženého odpočinku. Byl také napnutý na jeho výsledky; tušil, že je to milník v jeho procesu poznávání sebe. Seděl v bílém plátěném oblečení, v bílých pantoflích a čekal na příchod vrchní asistentky. Albert, profesor matematiky, měl husté hnědé krátce střižené vlasy, modré oči a v neposlední řadě byl rozložité postavy, což bylo obzvlášť patrné, když přišla asistentka do místnosti a on se napřímil. Obešel křeslo, aby mezi ním a u dveří stojící asistentkou nebyly žádné bariéry. “Gabriela- vrchní asistentka“ stálo na cedulce připnuté na bílé košili příchozí černovlásky štíhlé postavy. Gabriela přikročila blíž k profesorovi a pověděla mu, že ředitel ho už očekává. „Dobře“ pověděl hlubokým hlasem profesor a společně s asistentkou Gabrielou šel za ředitelem projektu.

V kanceláři ředitele se Albert ocitl ve společnosti dvou mužů a dvou žen- byl tam ředitel projektu, zástupce ředitele, vrchní asistentka Gabriela a také novinářka se zrcadlovým fotoaparátem. Všichni se tvářili velice přátelsky.
Matematik Albert si v kanceláři třásl rukama s trojící zaměstnanců projektu na znamení díku a novinářka vše dokumentovala jejím fotoaparátem.
Ředitel Albertovi závěrem podal diplom, esej, jeho výsledky v projektu a samozřejmě též hotovost- 500 tisíc amerických dolarů.

Novinářka, jež fotila ředitele projektu a profesora Alberta, zasedla ve své kanceláři k počítači a začala psát svůj článek. Nejdřív napsala titulek: „Projekt Geniální algoritmus je zas blíž konce“. Pak se rozepsala dále: Projekt, jehož cílem je prozkoumat mysl vysoce talentovaných lidí a poté na základě průzkumů napsat algoritmus, jenž by měl být „vystřelen“ do vesmíru pro zatím neobjevenou mimozemskou civilizaci, aby definoval lidské schopnosti, je zas blíž konce- talent matematika Alberta Whita byl prozkoumán. Tým zkoušených lidí se tak zmenšil a zůstávají zde jen tři členové. Z původního týmu, který se sestával z geografa, matematika, lingvisty, básníka a sochařky, zůstávají nyní už jen lingvista Thomas John, sochařka Sofie Murphyová a básník Charles Nelson. Znamená to, že psychologové a celý odborný tým bude zkoumat talent lingvisty, básníka a sochařky.

Doktor Albert v autě před budovou projektu otevřel obálku s jeho výsledky. Byla to listina, která podrobně popisovala jeho talent. Matematický talent psychologové projektu vyjádřili jako součinitel mnoha sub-nadání. Na listě papíru tedy stály různé ukazatele. Byly to ukazatele sub-nadání v oboru matematika; každý určoval poměr Albertova výkonu k absolutnímu lidskému potenciálu. Tedy, byly zde ukazatele jako „trojrozměrné vidění“, „aritmetika“, „matematická intuice“, „analýza“ a mnoho dalších. Geniální Albert měl ve všech ukazatelích kolem devadesáti bodů ze sta možných.

Obtloustlý Thomas byl lingvistou projektu, byl to obyvatel Estonska, ale podobně dobře jako estonštinu znal angličtinu, němčinu, francouzštinu. Uvnitř všech jazyků dokázal používat různá nářečí jako bavorštinu nebo londýnskou angličtinu.
Nyní byl Thomas testován- psychologové, fonologové a jazykovědci mu zadávali otázky, jejichž cílem bylo prozkoumat jeho pasivní i aktivní slovní zásobu, jeho smysl pro syntax a také jeho schopnost absorbovat nové výrazy.
Stejně jako všichni zkoušení lidé měl i on na sobě bílý oděv a bílé pantofle.

Poeta Charles a Sochařka Sofie spolu měli nyní proces zkoušení, který se nazýval filosofie umělecké mysli. Oba seděli na chodbě naproti prosklené stěně místnosti, kde měla zkouška probíhat. Čekali, až je zavolají dovnitř a jeden druhého si nevšímali. Tu vyšel pán s tlustými brýlemi a pozval Sofii dovnitř místnosti.
Charles neměl co dělat, tak se zadíval na právě zkoušenou Sofie. Slečna Sofie seděla na židli obklopena vousatými pány. Ruce měla spuštěné do klína a jen velmi pozorně naslouchala, na co se ti pánové ptají. Talentovaný mladík Charles si podpíral bradu a pořád se díval na zkoušenou. Jak tam tak seděl, najednou si uvědomil, že Sofie je velmi hezká. Stejnokroj, který měla na sobě, maskoval případnou hezkou postavu, ale zato dal vyniknout jejím zrzavým vlasům, pihaté pleti a kaštanovým velkým očím. Nyní, když odpovídala na otázky, byl její celkový výraz velmi oduševnělý, a to se bystrému Charliemu velice líbilo.

Když zkoušení obou umělců skončilo, šla si Sofie odpočinout do zahrad přiléhajících k projektu. Charlie se na pohlednou Sofii díval přes okno, které částečně odráželo jeho obraz. Černé vlasy a poměrně menší postava se daly s odrazu vyčíst, kdežto zelenomodré oči už spíše ne. Možná to byl ten odraz, co mu dodalo sebevědomí pustit se svižnými kroky za ní.

O týden později zamířil vedoucí psycholog a chemik týmu k řediteli projektu. Jejich záležitost byla urgentní. Jednalo se o to, že Sofie a Charles se v jednotlivých ukazatelích parciálních talentů podstatně zhoršili. Ukazatele jako metafora a analogie se u Charlieho snížili o 20 procent, stále byl sice nadprůměrný, ale nikoliv nejlepší. A podobné zhoršení mohli psychologové pozorovat i u Sofí.
„To je zlé, když máme být do dvou týdnů hotovi…,“ řekl ředitel, když se podíval na ukazatele obou zkoušených lidí.
„Jaká je příčina?“ zeptal se ředitel tak náhle.
Slova se ujal chemik. „Abych to řekl laicky, pane řediteli, Sofie a Charles se do sebe zamilovali!“
„Zamilovali?“ zeptal se udiveně ředitel a ukazováčkem si přisunul brýle blíže k nosu.
„Ano, vlastně jsme svědky toho, co se říkává, že zamilovaní jsou náchylní chybovat.“
„Jak se to mohlo stát?“ vrtěl hlavou a tvářil se dosti soustředěně ředitel.
„Pravděpodobně se sblížili na zkoušce filosofie pro umělce,“ pověděl chemik a lehce se kousl do rtu.
„Mám nápad, naštěstí,“ řekl ředitel a ukázal si na spánek.
„Jaký?“ vmísil se do debaty psycholog.
„Až do teďka jsme chtěli talent analyzovat, popsat ho, avšak nemohli bychom do vesmíru vyslat aplikaci talentu?“
„Chcete říci…?“
„Ano.“

Úkol zněl pro oba umělce jasně- vyjádřit lásku v díle.
Zrzka Sofí hned poté, co dostala zadání, zašla do svého ateliéru, který se nacházel v podkroví jedné budovy projektu. Chtěla si s úkolem poradit spontánně, ale přitom originálně. Ve svém sochařském ateliéru si chvíli prohlížela knihu o renesanci, jíž už měla stejně několikrát přečtenou. Pak se podívala na svou sochařskou hlínu a něco ji napadlo.
Černovlasý Charlie se zas rozhodl přečíst veškerou v projektu dostupnou literaturu týkající se chemie, neurologie i psychologie. Několik dní hltal knihy předních odborníků těchto vědeckých odvětví. Kýžené inspirace se mu ale nedostávalo. Byl však zarputilý ve svém rozhodnutí- nepřestávat číst dále.
Když mu zbývalo už jen pár knih k přečtení, objevil, že v knize o chemii mozku chybí stránky. Rozhodl se tedy zajít do sídla neurologie, aby mu zdejší lékaři pověděli o vytržených z knihy kapitolách. Neurologové sídlili v nejvyšším patře jedné budovy. Charles tam zajel výtahem, z kterého když vystoupil, zaslechl pěknou melodii, jež se linula ze dveří centra neurologie. Všiml si, že jedna stěna, ta kolmá ke dveřím neurologie, je prosklená. Nahlédl přes sklo a spatřil něco zcela odlišného, od toho, co kdy před tím viděl… Jeho milovaná Sofie seděla s černým šátkem přes oči a tvořila své dílo. Očarovaný Charles upustil vědeckou publikaci, přitiskl se k prosklené stěně a chvíli ani nedýchal, než si vytáhl notes, pero a začal psát verše.

A tak byla do kosmu mimozemské civilizaci vyslána umělecká díla, která byla geniálně lidská.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 29.04.2011, 7:23:19 Odpovědět 
   Záměr je vcelku chvályhodný, i když ne asi nový. Láska už byly vysílaná i kamsi daleko, ke hvězdám,
Chybí, jak bylo prozkoumání prováděno. Charles jako básník nevysvětleně odbočuje do zcela nepoetických sfér
Autor chce říci, že vědou se láska a lidskost nezíská. Že jsou mimo veškerý algoritmus. Což bývá stará pravda- (pokud nerozšíříme podstatu a nezreálníme pojem lásky feromony a hormony). Lze míti pochybnosti, že díla byla geniálně lidská. V textu jsou podle mne zbytečné odbočky, hlavní téma je dost ošizeno, mělo by být lépe propracováno a promyšleno.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Samozvaná návšt...
H.Kaatsch
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Miluji
laven
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr